Životy Svatých

Ctihodný Chlodoald (Clodoald, Cloudus, Cloud) francouzský (†560)

památka 7. / 20. září

Svatý a ctihodný otec Chlodoald, je jeden z nejvíce ctěných svatých z rodu Merovejců¹, byl synem Chlodomera krále franského a Guntheucy Burgundské, vnukem Chlodvika I. a svaté Chrodechildy². Po zesnutí svého otce, spolu s dvěma staršími bratry Theodoaldem a Guntherem, vyrůstal u své babičky svaté Chrodechildy v Paříži.

Jejich strýcové z otcovy strany Childebert a Clotaire, se však, ale rozhodli zabít následníky trůnu a zbavit se jich, jako možných protivníků v následnictví na trůn. Poprosili proto Chrodechildu, aby za nimi vyslala Chlodomerovi děti, obelstili ji slovy, že je chtějí prohlásit za následníky otcova trůnu. Svatá vdova, připravila nic netušícího Chlodoalda a jeho dva bratry, oblékla je do nejhezčích šatů a s důvěrou, je poslala za jejich strýci, nepodezřívaje žádného z nich ze zlých úmyslů. Ti však prince zadrželi, dali je svázat a královně poslali list, kde se jí ptali na osud dětí: Přikážeš li, uříznout jim vlasy³ a nechat je tak živé, anebo je dát zabít? Vyděšená královna, nevěděla co říci a v nepříčetnosti řekla: Jestliže nebudou korunováni, je pro mne lepší spatřit je mrtvé, než s oříznutými vlasy. A tak se stalo, že starší bratři byli zabiti, malý Chlodoalda však zabit nebyl, protože se ho podařilo, díky dobrým lidem zachránit.

Mladý princ, našel svojí záchranu v monastýru. V monastýru, našel také radost ze služby Bohu, a jak rostl, dal přednost před světem a vším co je vněm (1 Janův 2, 15), před královskou drahou korunou, půstu, modlitbě a odříkání. Opovrhl vším pozemským královstvím a sám sebe zasvětil službě Pánu.  Vlastní rukou si ořízl vlasy a stal se duchovním, takto to o něm napsal svt. Řehoř Tourský. Jeho duchovním učitelem, byl ctih. Severín z Norika ⁴, který jej také postřihl na mnicha. Když jeho strýcové viděli jeho pevné rozhodnutí pro duchovní život, zanechali ho už v pokoji. Chlodoald, si vybral pro svůj duchovní život monastýr Agaune⁵ (dnes Opatství Saint Maurice d'Agaune), aby v něm strávil zbytek svého života, přebývaje v modlitbách den a noc.

Pán si však nepřál ctihodného zanechat dlouho v skrytu, jako drahocenný poklad schovaný pod zemí, ale odměnil tohoto pokorného otce darem konání divů. Jedenkráte, když procházel kolem své kelie, zjevil se před ním jen lehce oděný chudák, který prosil o milodar. Princ, od té doby co se stal mnichem, neměl zhola nic, kromě toho oblečení, které nosil. Nechtěl však odmítnout bratra v nouzi a tak ze sebe sňal i ten ubohý a opotřebený svrchní šat a dal ho chudákovi. Večer tento chudák, pak získal přístřeší k přečkání noci v sousedním obydlí a v tom čase kdy spal, se stal zázrak, svrchní šat, který dostal, podivuhodně zazářil, jako nejdražší královský šat.

Sláva o něm, o jeho ctnostech a svatosti života, nedovolovala Chlodoaldovi, aby žil ve vytoužené samotě a tak se vrátil do Paříže. Tam, pro přání lidu, byl rukopoložen na kněze, nehledíce na to, že on sám, pro svoji pokoru to odmítal. Takto se stal prvním z princů, kteří přijali presbyterské svěcení. Rukopoložení, učinil Eusebius Pařížský († 555) roku 551. Ctih. Chlodoald, vyprosil od krále Childeberta, svého strýce, pozemky jižně od města, aby tam mohl dožít v samotě. Jak se jen věřící dozvěděli o místě, kde svatý žije, tak se tam ze všech stran vypravili, aby se nechali vést od dobrého pastýře na cestě spásy. Ponejprv, bylo postaveno několik kelií, později, pak byl zde založen monastýr Nogent-sur-Seine. Zde prožil sedm let vprostřed bratří, dávaje příměr ve všech ctnostech. Svůj život pak dovršil roku 560.

Ctnosti, které od Boha získal za svého života, přivedly za ním velký zástup učedníků, stejně tak i zázraky, k němu přiváděly mnoho poutníků. Bylo tomu tak za jeho života i po jeho zesnutí, které svými slovy předpověděl.

K jeho hrobu přicházelo mnoho poutníků, časem na tom místě, vyrostla vesnice pojmenovaná po svatém Sanctus Clodoaldus (dnes se město jmenuje Saint-Cloud a nachází se na levém břehu řeky Seiny), její obyvatelé až do dnešních dní ctí svého svatého, jako svého ochránce.

_________________________________________________________________________

 ¹ Merovejci (franc. Mérovingiens), je první dynastie francouzských králů, vládla od konce 5. do poloviny 8. století ve Franské říši. Dynastie pocházela ze Sálských Franků, kteří v 5. století, kteří se usadili v Cambrai a Tournai.

² Svatá bohabojná Chrodechilda – Klotilda, královna Franků, Galská. Památka 3. / 16. června.

³ Ve starověku, si následníci trůnu nechávali růst dlouhé vlasy, které byly i také charakteristickým znakem pragermánského božstva Wotana. K němu rod Merovejců připisoval svůj vznešený původ a frankové ve svých králích pak spatřovali  potomky bohů. Zatímco válečníci kmene si vlasy obřezávali - stříhali na krátko, následníci trůnu od dětství nosili vlasy dlouhé. Tento zvyk si Merovejci zachovali i po přijetí křesťanství (až do konce svého rodu kolem roku 768), tento znak královské důstojnosti. Odřezání vlasů u následníka, znamenalo, že pozbyl svých následnických práv na trůn (Kronika Franská - Historia Francorum).

⁴ Ctihodný Severín z Norika. Památka 8. / 21. ledna. Narodil se v Severní Africe, v rodině římských aristokratů. Pravděpodobně, v době velkého stěhování národů, po smrti krále Hunů Attily kolem roku 453, se ocitl jako poutník v Noriku (keltské království Noricum - Regnum Noricum, přesněji které bylo později začleněno do Římské říše jako její provincie, rozléhalo se, na území dnešního Rakouska, části Slovinska a jihovýchodního cípu Bavorska), mezi dnešním Pasovem a Vídní, prostřed římského obyvatelstva, které se neustále bránilo na východu a na severu náporu germánských národů. V tomto čase válek, vražd a loupení, který byl plný nejistot, strachu, hladu a chaosu, ctih. Severín, ochraňoval ty, kteří potřebovali pomoc, kdo trpěl nouzí a bídou. Zakládal monastýry, které zřizoval ve všech částech království a doufal takto zastavit rozpad země, pomoci lidem v nouzi.

Nikdy nenosil obuv. Prostřed zimy, která v těch místech vše spoutává svým mrazem, často byl příkladem trpělivosti, když všude chodil bosý. Při jeho vroucí modlitbě, se mu sama v ruce zapálila svíce. Nosil neustále košili z hrubého sukna - cilicium (Cilicium je původně označení pro hrubé vlněné sukno, vyrobené z kozí srsti, tato látka, byla nošena jako znak pokání na holém těle pod šaty). Všechny půsty přísně dodržoval, většinou jedl jedenkráte za týden, přesto jeho tvář zářila tichou radostí. Zesnul roku 482. Šest let po zesnutí jeho učedníci přenesli jeho ostatky z Mautern do Itálie. Zpočátku se nacházely v Neapoli, v Castel dell'Ovo, poté byly uloženy v monastýru svatého Severína poblíž Neapole.

⁵ Monastýr Agaune. Založen roku 515, je jeden z nejstarších existujících monastýrů křesťanského Západu. Již od 4. století zde bylo poutní místo zasvěcené Svatému Mořici (Mauritius) Thébskému a mučedníkům Thébské legie. Dnes to je Opatství Saint Maurice d'Agaune