Ikona Matky Boží Μαχαιριώτισσα - Machairiotissa
- Nožem nalezená
památka
18. / 31. října a 21. listopadu / 4. prosince
Tento
obraz Matky Boží, je jedním ze sedmdesáti, které podle tradice napsal svatý apoštol a evangelista Lukáš. V době krutého pronásledování ze strany ikonoborců (v
letech 730 - 843), pak tuto ikonu Matky Boží, přenesl neznámý mnich z Královny
měst (tj. z Konstantinopole), přes Malou Asii na Kypr. Zde ji těsně před svou
smrtí ukryl do jeskyně, na vysoké a nepřístupné hoře, později nazvanou Nožová
hora. Postupem času, tato jeskyně zarostla mohutným křovím, jehož trnité větve,
ochraňovaly tuto ikonu po mnoho let.
Po
povstání proti Arabům v roce 806, začali tehdejší vládci ostrova ničit Boží chrámy
a pronásledovat kyperské křesťany. Mnozí pak uprchli do Sýrie. Aby ikona nebyla
zničena, byla ponechána na stejném a nepřístupném místě v jeskyni.
Takto
prošla staletí. V XII. století, jeden palestinský poustevník jménem Neofitos a
jeho poslušník Ignatios, kvůli nájezdům saracénů, odešel na Kypr. To se stalo v
roce 1145. Loď, na které se plavili, přistála na pobřeží poblíž města Kyrenia. Tam
ctihodní pobývali v monastýru svatého Jana Zlatoústého v Koutsovendis, který se
nacházel v pohoří Pentadaktylos.
Odtud,
ctihodní Neofitos i poslušník Ignatios, každého dne, pozorovali na Nožové hoře,
proudy podivuhodného světla, až se jednoho dne vydali na horu, aby zjistili
příčinu tohoto podivuhodného zjevení. Když svatí přišli na to místo blíž, uviděli,
že toto světlo, proudí z jeskyně, jejíž vchod byl, ale zarostlý trnitými a
neprostupnými keři. Nedaleko na zemi, našli nůž a uslyšeli hlas Matky Boží,
která jim přikázala pročistit zarostlou jeskyni. Ctihodní otcové, začali tedy čistit
cestu k jeskyni, posekali a odřezali větve plné trní a poté, našli ikonu Matky
Boží.
Tato
ikona, dostala poté jméno Μαχαιριώτισσα – Machairiotissa - Nožová, Nožem
nalezená. Nalezený obraz Matky Boží, mniši s radostí přenesli z jeskyně na
místo, kde se modlily a takto byl založen budoucí monastýr Machaira - na Nožové
hoře - Ιερά Μονή Μαχαιρά.
Památka
ikony Matky Boží, se koná 18. / 31. října, v den památky svatého apoštola
a evangelisty Lukáše, který ji napsal. A v den svátku Uvedení do chrámu Přesvaté
Bohorodice 21. listopadu / 4. prosince.
|
Ikona ctihodných zakladatelů monastýru Machaira, Nila, Neofyta, Ignatia a Prokopia |
Nálezce
ikony Matky Boží, svatý Neofitos, zesnul v Pánu, pouhých
deset let po nalezení ikony, v roce 1155, ve věku osmdesáti pěti let, a jeho kaliva
– mnišský příbytek zůstal ctihodnému Ignatiovi. K němu se brzy připojil nový
bratr Prokopios.
Spolu,
se bratři v Kristu rozhodli založit kinoviální monastýr. Z tohoto důvodu,
se v roce 1160 vydali do Konstantinopole za císařem Manuelem Komnenosem a předložili
mu svůj záměr. Císař vzal jejich dobrý záměr pod svou ochranu, a na nové dobré
dílo, věnoval potřebné prostředky. Jeho zlatá bula uváděla, že monastýr získává
císařský status a zvláštní ochranu byzantských císařů. Dalším svým výnosem z roku
1187, pak monastýru udělil stavropegii.
Ctihodní
otcové se poté vrátili na Kypr. V lesích Nožové hory, u místa zjevní svaté
ikony, postavili chrám ke cti jména Přesvaté Bohorodice a ke chrámu, přistavěli
několik mnišských cel. Po zesnutí svatého Prokopia, zůstal v monastýru svatý
Ignatios s několika pár dalšími mnichy. Později do monastýru vstoupil ctihodný
Nil, budoucí igumen a letopisec monastýru.
V té
době, když Kypr, zasáhla velká sucha, byli místní lidé, ve velké chudobě
a těžké, to měl i monastýr. Ctihodný Nil, odešel do Kilikie pro pomoc
a zásoby. Po svém návratu, mu bylo svatým Ignatiem, svěřeno břemeno správy
mnišského bratrstva.
Nový
igumen monastýru, se musel především postarat o potvrzení císařských
privilegií. Monastýr, za nějaký čas pod jeho vedením zesílil a začal znovu
vzkvétat.
V
„Pravidlech života“, která sepsal svatý Nil v roce 1201, se píše o mnoha
bratřích, kteří procházeli v monastýru mnišská poslušenství (igumenem
svěřené pracovní povinnosti), kovářství, vinohradnictví, stavařství,
pastýřství, hospodářství, poslušenství těch, kteří se starali o bohoslužebná
roucha, o mnišské cely, co byli klíčníky monastýru a mnohých dalších. Svůj
život mnišský život, bratři vedli, ve velké přísnosti a odříkavosti.
Svatý
Nil, ve svých ustanoveních také napsal: „zachovávejte lásku jeden k druhému, pokoj
a mír, shodu a jednomyslnost, k mé radosti“. „Neboť Ježíš Kristus řekl: To je
mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás (Jan 15,
12), a řekl také: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li
mít lásku jedni k druhým (Jan 13, 35). Dívejte se, koho jsme učedníci, a
zachovejte to.“
Přesvatá
Bohorodice, skrze svůj obraz, darovala mnoho zázraků a uzdravení. Monastýr si
připomínal a slavil svůj hlavní svátek v den památky Uvedení do chrámu přesvaté
Bohorodice, 21. listopadu / 4. prosince. A 13. / 26. prosince, si pak připomínali
památku ctihodných zakladatelů monastýru Machaira, Nila, Neofyta, Ignatia a Prokopia.
Svatý
Nilus byl později ustanoven archijerejem ve starověkého Tamassosu. Jeho
nástupcem v igumenství, byl ustanoven Joakimos. Předpokládá se, že mezi lety
1214 a 1221, mohl být svatý Nil, arcibiskupem Kypru.
V
letech 1192 až 1489, kdy Kypru vládla franská dynastie Lusignanů, přinesla jejich
vláda, tomuto ostrovu mnoho potíží. Nově vytvořená tzv. kyperská katolická
církev, se ze všech sil snažila duchovně zotročit lid a nešetřila přitom žádnými
prostředky. Za svého úhlavního nepřítele, pak považovala samozřejmě, pravoslavné
monastýry a duchovenstvo.
V
polovině dvacátých let XIII. století, přijeli na Kypr, otcové z monastýru Kalo
Oros v Malé Asii, Jan a Konon se svým pomocníkem Matoušem (v mnišství Markem),
aby duchovně podpořili pravoslavné, kteří byli tehdy utlačováni. Usadili se právě
v monastýru Machaira u Nožové hory, k nim se následně přidal Kypriot
Theodor (v mnišství Theoktist). Později se všichni čtyři, přestěhovali žít více
na sever, do monastýru Kantaras - Μονή Καντάρας. Tam se jednoho dne, vypravili
i dva bratři z monastýru Macheras, Gennadios a Gerasimos.
Tehdy,
celé bratrstvo monastýru Kantaras, i s dvěma bratry, kteří přišli z monastýru
Machaira, bylo zatčeno pro svou pevnost v Pravoslaví. Mniši byli uvrženi
do vězení v Nikósii. Po tři roky, trvalo jejich trýznění a mučení. Avšak duch vyznavačů
nebyl zlomen, odvážně bránili čistotu své víry, odsuzovali a ze lži
usvědčovali, odpadlíky od pravé víry a latinskou herezi.
Nakonec,
v roce 1231, je latiníci umučili tak, že všechny ctihodné otce, přivázali
ke koním a dali je táhnout, po ostrých kamenech koryta řeky Pedieos a nakonec,
je upálili na hranici. Jména třinácti ctihodných mučedníků Kantaraských, jsou:
Jan, Konon, Jeremiáš, Marek, Cyril, Theoktistos, Barnabáš, Maxim, Theognost,
Josef, Herman, Genadios a Gerasim z monastýru Machaira.
Neohroženost,
nebojácnost a odvaha ctihodných otců, vyznávat pravou víru, následně povzbudilo,
všechen kyperský lid, který dodnes slavnostně uctívá památku ctihodných
mučedníků v den jejich mučednické smrti, 19. května / 1. června. Břeh řeky Pedieos,
zdobí kaple postavená na jejich počest.
|
Ikona třinácti ctihodných mučedníků Kantaraských |
Zázraky od ikony Přesvaté Bohorodice,
nazývané Machairiotissa -Μαχαιριώτισσα - Nožem nalezená
Potrestání
bezectné královny
V roce
1337, dle středověkého letopisce, Leontia z monastýru Macheras, královna Alix
z Ibelinu, manželka Huga IV. de Lusignan, krále Kyperského, porušila nepřístupnost
monastýru Machaira pro ženy a vešla do hlavního chrámu monastýru. Za tuto
drzost, byla Alix od Přesvaté Bohorodice potrestána němotou. Hlas se jí podivuhodně
vrátil později, když uvěřila v pravost Čestného Kříže.
Záchrana
od sucha
29.
ledna, roku 1841, svatá ikona Bohorodice Machairiotissa, byla přenesená na monastýrský
metoch blízko Lefkosie, aby pro modlitby věřících, skrze přímluvy a zastání
Přesvaté Panny, bylo zahnáno sucho, které v těchto místech zuřilo. Ikona na
tomto místě zůstávala devět měsíců, jakmile se otevřely nebesa s přívalem životodárných
vod, 4. listopadu téhož roku, vrátila se zpět do svého monastýru.
Uzdravení
od rakoviny
24. září 2005, obdržel monastýr dopis, s touto
zprávou: „Jsem Konstantina Ch., matka tří dětí. Trpěla jsem rakovinou. Po
modlitebním kánonu u Bohorodice Machairiotissa, vyšetření ukázalo, že nádor
zcela zmizel!“
Další
uzdravení od rakoviny
U
jedné dívky jménem Julia, které bylo dvacet pět let, se vyvinul zhoubný nádor v
horní části pravé paže. Odebrali jí vzorek a poslali ho do Londýna na biopsii.
Na Kypru ji byl diagnostikován zhoubný nádor. V podobných případech, u pacientů
ve věku 18-28 let, je pravděpodobnost úmrtí extrémně vysoká. Ošetřující lékař svým
kolegům tehdy řekl: „Ta dívka, vlastně už umřela a v tak mladém věku“. Jedna z
přátel nemocné dívky, rozrušená z toho, jak se věci mají, přišla do monastýru
a požádala, aby před ikonou Přesvaté Bohorodice odsloužili modlitební kánon.
Zapsala jméno Julie, aby bylo vzpomínáno na bohoslužbách, s požehnáním otců, vzala
olej z lampády před svatým obrazem pro svou nemocnou přítelkyni a také malou ikonku
Matky Boží Machairiotissa. V úterý byl odeslán vzorek na biopsii a ve čtvrtek přišel
výsledek. Rakovina zmizela. Lékaři byli zmatení, s takovýmto případem se
setkali poprvé.
____________
Podle blogu Пою святым