Životy Svatých

 Svt. muč. Polykarp Smyrnenský (♰ 155)

památka 23. února / 8. března (v přestupném roce 7. března)

Slavný Polykarp, slovy jeho žáka a následovatele svt. Ireneje Lyonského, byl „učedníkem apoštolů a viděl mnoho z těch, kteří viděli Pána“.

Narodil se okolo roku 80, žil v Malé Asii, ve městě Smyrna ¹. Brzy, se stal sirotkem, avšak na pokyn anděla, byl vychováván zbožnou vdovou Kallistou. Po její smrti, rozdal Polykarp majetek a začal vést odříkavý a zbožný život, svou pomocí, sloužil nemocným a nemohoucím.

Svatý Vukol – Bucolus, biskup města Smyrna, si jej pro tyto jeho vlastnosti velmi ctil a přizval ho ke službě Církvi. Polykarpa rukopoložil na diákona a svěřil mu, aby v chrámu kázal Boží Slovo.

V té době, také ještě žil svatý apoštol a evangelista Jan Theolog, kterého, stejně jako svatý Vukol, doprovázel na jeho apoštolských cestách a byl i jeho učedníkem.

Za nějaký čas, jej pak světitel Vukol Smyrenský, rukopoložil na presbytera. Nedlouho před svým zesnutím, jej pak ustanovil za svého nástupce v pastýřské službě biskupa.

Od samého počátku své pastýřské služby, byl Polykarp obdařen mocí zázraků a divů. Podle tradice vyhnal zlého ducha z knížecího sluhy, zastavil strašlivý požár ve Smyrně svojí modlitbou a mnoho dalších. Když to viděli, mnozí pohané ho považovali za jednoho z bohů.

Svěřené stádo, vedl svatý Polykarp s horlivostí svatých apoštolů. Mezi duchovenstvem se těšil velké lásce. S velkou láskou a úctou, se k němu choval svt. Ignatij Bohonosec. Když tento mučedník šel do Říma, kde na něj čekala mučednická smrt, napsal svatému Polykarpovi: „Tak jako je kormidelníkům třeba, silných větrů, a těm, kdo v bouři strádají tichý, klidný přístav, takto je v dnešní době mnohým potřeba tebe, aby dosáhli Boha."

Když na římský trůn, nastoupil císař Marcus Aurelius, bylo proti křesťanům započato, jedno z nejkrutějších pronásledování. Pohané ve Smyrně žádali, aby soudce, dal vyhledat svatého Polykarpa – otce všech křesťanů.

Tehdy svatý Polykarp, po naléhavých prosbách a žádostech své pastvy, přebýval v malé vesnici nedaleko Smyrny. Když si tam pro něj nakonec přišli vojáci, vyšel jim svatý Polykarp vstříc a nařídil, aby byli s úctou obslouženi u jídelního stolu. Sám se pak začal vroucně modlit a připravovat se na mučednickou smrt.

Poté, co byl přiveden před soud, neochvějně a pevně, vyznal svou víru v Krista a poté byl odsouzen k upálení. Popravčí ho chtěli ke sloupu přibít, on jim však pokojně řekl, že z ohně nikam neodejde. Nakonec ho jen svázali provazem a zapálili hranici. Ohnivý plamen pak obklopil svatého mučedníka, semkl se ve vzduchu nad jeho hlavou, ale jeho samého, se ani nedotkl. Když pohané viděli, že oheň svatému nijak neškodí, začal jejich dav žádat, aby byl zabit mečem. Když pak byla svatému Polykarpovi mečem učiněna smrtelná rána, vyteklo z rány tolik krve, že uhasila všechen oheň. Na popud pohanů, bylo tělo svatého mučedníka Polykarpa spáleno.

Křesťané ze Smyrny, se shromáždili u kostí, které zůstaly v popelu. Tyto ostatky, spolu s popelem svatého, které byly pro ně ctěnější a dražší nad zlato a drahé kameny, pak byly umístěny na důstojném místě k uctění svatého Polykarpa, pro všechny věřící.

Jeho strádání a smrt, jsou popsány v Listu křesťanů Smyrenské Církve k ostatním Církvím, který je jednou z nejstarších památek křesťanského písemnictví. Větší část tohoto listu, se pak dochovala v Církevních dějinách Eusebia Pamphilia (Eusebios z Kaisareie), ve 4. knize, v kapitole 15. – 16.

__________________________

 

¹ Smyrna, dnes İzmir, město v západním Turecku, na pobřeží Egejského moře.