Ctihodný Jakub Nový, Tumanský († 1946)
památka
8. / 21. srpna
Ctihodný
Jakub, se narodil roku 1894, ve vesnici Kušići, v jihozápadním Srbsku, jako
Radoje Arsonović. Základní a střední školu završil v Srbsku. Poté, toužící
po co nejlepším vzdělání a znalostech, odešel do Francie. Tam s úspěchem získal
dva doktoráty, jeden z filozofie na Sorbonnské univerzitě v Paříži,
druhý právnický, pak na univerzitě v Montpellier. Během dalších let, pracoval
ve Francii jako diplomat Království Jugoslávie. V roce 1929 byl jmenován
jugoslávským velvyslancem v Paříži.
Když
byl ve třicátých letech XX. století, na dovolené ve Vrnjačkoj Banji, kam
přijel kvůli sněmu Bratrstva bohomolců Srbska¹, který se tam konal, byl zcela ohromen kázáními svt. NikolajeVelimiroviće, slovy ostatního duchovenstva a zvláště pak slovy víry jednoho
prostého vesnického zemědělce.
V tom
čase, se ho dotkla blahodať Boží, opustil službu velvyslance i světský život a
přišel za svt. Nikolajem Velimirovićem do Ochridu a do Bitolje, s prosbou,
aby ho přijal jako poslušníka. Po dlouhé zkoušce, jej vladyka Nikolaj nakonec přijal.
Mnišský postřih přijal roku 1938, se jménem Jakov – Jakub.
Jako
poslušník, prošel všechna možná mnišská poslušenství. Přestože měl dva vysokoškolské
doktoráty, nikdy mu nebylo zatěžko, aby třeba čistil toalety či škrábal
brambory. Vedl velmi přísný asketický zápas, málo a střídmě jedl, mnohokráte pak
jedl jen zbytky, ze společné trapézy (tj. společného oběda v monastýru). Měl
jen dvě obnošené mantije. Nikdy nespal na posteli, vždy odpočíval v modlitbě.
Vyznačoval se neobyčejným darem tichosti.
Před
druhou světovou válkou, do roku 1941, byl v Kragujevci redaktorem časopisů
Písmo a Misionář. S kufrem plným knih jako misionář, neustále putoval mezi
městy Čačak a Kraljevo.
Byl
vždy tichým, pokorným, pak také předvídal věci budoucí, předpověděl například bombardování
Bělehradu i monastýru Žiča, předpověděl také i strašné strádání během 2.
světové války. Před začátkem války, přes Kraljevo procházel s voly zapřaženými
do jařma a varoval lidi, že se blíží otroctví. Během 2. světové války, pak horlivě
kázal v bělehradských chrámech, když mu to bylo zakázáno, pokračoval v tom
na gymnáziích a školách.
Od
léta roku 1941, odešel do monastýru Ljubostinja, kde byl internován svt.
Nikolaj Velimirović. V monastýru Ljubostinja pak žil až do konce války, tam
byl vždy vzpomínán jako velký asketa a postník.
Po
osvobození Jugoslávie, byl ze strany komunistů, kteří se dostali k moci pronásledován.
I nadále pokračoval ve svých kázáních a volal k pokání. Přestože byl kvůli
tomu pronásledován, nebral na to žádný zřetel. Byl vždy na službě Kristu a
svému strádajícímu národu.
V
roce 1945, pak byl zatčen komunistickými úřady ve vesnici Velika Drenova, ve vězení byl mučen a nucen k tomu,
aby se vzdal, svého „konzervativně náboženského přesvědčení“. Svého přesvědčení
se však nevzdal, následně poté byl propuštěn.
V roce
1946, byl však otec Jakub komunisty znovu chycen. Stalo se to na jeho cestě z Bělehradu
do monastýru Tuman², na nádraží v Požarevcu,
kde s taškou přes rameno, ve které měl, na osm tisíc výtisků modlitby Otče náš,
rozdával tyto výtisky cestujícím. Komunisti si na něho počkali v noci,
mezi vesnicemi Požarevac a Rabrovo, tam ho na cestě zkopali, surově zbili a
polomrtvého nechali ležet bez pomoci. On, poté ještě došel pěšky do vesnice
Rabrovo, kam přišel do domu věřícího Vase Popovića. Tam zůstal od pondělí do
soboty ve velmi vážném stavu, ještě se stihl vyzpovídat a přijmout svaté dary,
poté přešel do blažené věčnosti Kristovy.
Mučen
komunisty, zesnul jako vyznavač, po krutém a nelítostném zbití, ve vesnici
Rabrovo, v únoru roku 1946. Dle vlastní vůle, byl pohřben v monastýru
Tuman.
Jeho
netlené ostatky, byly vyzvednuty ze země, 21. října roku 2014. Mnozí kdo byli
nemocní, přitom přijali na přímluvu nového svatého služebníka uzdravení.
Do
zástupu svatých, byl ctihodný Jakub Nový, Tumanský, připočten roku 2017. Jeho
památka, se slaví v den svátku ctihodného Zosimy Tumanského³, divotvůrce 8. / 21. srpna.
Modlitbami
svatého otce našeho Jakuba Tumanského, Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se
nad námi. Amen.
________________________________
¹ Богомољачки покрет oficiálně Народна
хришћанска заједница – Národní křesťanský svaz,
bylo pravicově – konzervativní, náboženské hnutí, spojující věřící Srbské
pravoslavné církve, které existovalo od roku 1920, až do počátku 2. světové
války.
² Monastýr Tuman, byl
založen ve XIV. století. Nachází se v Golubackém údolí, na břehu stejnojmenného
potoka Tuman, 12 km od města Golubac.
³ Ctihodný Zosima Tumanský, divotvůrce,
byl jedním ze sinajských mnichů, kteří přišli do Srbska za vlády svatého knížete
Lazara († 1389). Velký duchovní asketa a modlitebník. Podle tradice, ctihodný
Zosima žil v jeskyni nedaleko místa budoucího monastýru Tuman. Tento monastýr
zasvěcený svatému archandělu Michaelu, je spojen se jménem rytíře Miloše Obiliće,
který za vlády knížete Lazara, vládl kraji Braničevo. V tamějších lesích, při
lovu nechtěně zranil svojí střelou poustevníka Zosimu. Těžce zraněného
poustevníka, chtěl vzít Miloš Obilić na svůj dvůr, aby ho tam dal ošetřit.
Poustevník však pocítil blížící se konec svého života a tak řekl Milošovi: „Tady mě zanech a nech mě tu zemřít “ (srbsky: Ту мани и остави ме да ту умрем).
Ostatky ctihodného, se nachází v monastýru Tuman, byly nalezeny a ze země vyzvednuty
v roce 1936.