čtvrtek 18. srpna 2016
(památka 27. srpna/ 9. září)
Není
známo, kdy tento svatý mučedník žil či kdy strádal pro Krista. V 16. stol. byl
na ostrově Rhodos, při vykopávkách v blízkosti městských zdí, nalezen starý
chrám a v něm jedna zcela neporušená a podivuhodná ikona. Na ikoně byl
zobrazen mladík, mučedník strádající za Krista.
Ikonu
donesli metropolitovi rhodoskému Nilovi, který jsa naplněn překvapením, začal
obraz zkoumat. Z ikony na něj hleděl mladý člověk, oblečený do bohaté
uniformy římského vojína. Nadpis na ikoně hlásal Ágios Fanoúrios, což znamená – zjevující,
odkrývající. Soudě podle jména byl tento svatý řeckého původu.
Menší
obrazy na ikoně, které byly po krajích hlavního obrazu, poukazovaly na scény
z mučení a strádání svatého mučedníka. Na nich je zobrazeno, jak je
násilím nucen vypovídat, jak podřízení římského velitele nejsou spokojeni
s jeho výpovědí a jak bijí Fanoúriose kameny po ústech. Jak jejich zloba
roste, jak je dále Fanoúrios bit holemi, jak padá od úderů strážců a jak je
nakonec sotva živý mučedník vhozen do vězeňské kobky, kde se oddává modlitbě k
Bohu. Znovu je vyslýchán, mučitelé pálí jeho tělo, je mučen na mučidlech,
mučitelé ztrácí trpělivost a svatého vhazují do jámy k divokým zvířatům,
která se však Fanoúria vůbec nedotknou. Poté je svatý znovu pálen ohněm. A
nakonec svatého Fanoúria spalují v ohni a on smrt přijímá s pokojným
a mírným výrazem ve tváři.
Metropolita
rhodoský Nil (1355-1369) poté, co učinil pozorné ohledání ikony a prozkoumal i
všechny menší obrázky na ikoně, určil přibližnou dobu života mučedníka
Fanoúria, která spadala do období pronásledování křesťanů. Rodiče svatého byli
podle všeho věřícími, když dali synovi tak zvučné jméno, přestože v době
pronásledování to bylo krajně nebezpečné.
Vladyka
Nil se obrátil s prosbou k tehdejším okupantům ostrova, zda by mohl
být na místě rozvalin starého chrámu postaven chrám nový, věnovaný památce nově
zjeveného svatého. Souhlas však nedostal. Metropolita se s touto reakcí
nijak nesmířil, neboť spatřoval ve zjevené ikoně zázrak - znamení. Vydal se
proto na cestu do Konstantinopole, k samotnému patriarchovi. Prosba od
metropolity došla sluchu u patriarchy, od něj se dostala k sultánovi, až bylo
nakonec povolení ke stavbě chrámu získáno. Tento chrám stojí na ostrově Rhodos
dodnes a je považován za významnou pamětihodnost celého ostrova.
Metropolita
rhodoský Nil napsal svatému také církevní službu a ikona mučedníka byla
umístěna v novém chrámu, aby se jí mohl každý věřící poklonit. Od té doby se událo mnoho zázraků a svatý
Fanoúrios nadále činí další divy a pomáhá všem, kteří se k němu obrací
s horlivou vírou.
Tropar hlas 4.
Nebeský
zpěv zde na zemi zářně a jasně zní, pozemské vítězství se nyní světle oslavuje.
Nahoře andělské obecenství písněmi oslavuje a chválí tvé strádání, dole na zemi
Církev oslavuje nebeskou slávu, kterou jsi získal svým utrpením a strádáním,
slavný Fanoúrii.
Kondak hlas 3.
Kněze
jsi spasil před zajetím bezbožných, pouta jsi zničil božskou mocí, v Bohu
moudrý, odvážně zahanbils drzost mučitelů, rozradostni proto zástupy andělské,
velký mučedníku. Neboť proto tebe ctíme, Boží zbrojnoši, Fanoúrii slavný.
Modlitba svatému
velkému mučedníku Fanoúriovi
Pozvednuli
jsme náš rozum k tobě, svatý velký mučedníku Fanoúrii a nyní se my hříšní
s pokorou k tobě modlíme: shlédni na nás svojí svatostí z výšiny
nebeské své slávy, kterou jsi získal životem a mučením pro Krista, neboť nyní
spočíváš ve věčné blaženosti. Smiluj se nad naším strádáním, utrpením, neduhy,
hořkostmi, těžkostmi a nezdary. Modli se díky své svobodě, kterou jsi získal u
svého Nebeského Krále a našeho Boha, aby nám odpustil naše hříchy vědomé i
nevědomé, které jsme učinili jako služebníci neužiteční. Ať se nehněvá na nás
kvůli naší malé lásce k Němu a k našim bližním. Prosíme, ať
k nám bude vždy plný milosti, nechť od nás vzdálí všechny neduhy, bolesti
a těžkosti, hořkosti a nezdary, nechť nám daruje čistý rozum, abychom mohli
odvrhnout náš hříšný život a s tvou pomocí naopak započít
s požehnaným a plodným životem, s nadějí hledíce na nebesa, abychom i
my sloužili Jemu, našemu Stvořiteli a Pánu.
Svatý
mučedníku Fanoúrii, buď nám učitelem a průvodcem na cestách života, abychom
hledíce na tvoji víru a lásku ke Kristu se stali hodni tvých darů a Božích
požehnání a takto procházejíce tento dočasný, pozemský život, abychom se
společně radovali spolu s tebou a s těmi, kteří se od věků zalíbili
Bohu. Abychom následovali věčné Království a stáli po Jeho pravici se všemi
Svatými, obklopeni nebeskými Anděli, opěvovali slávu, čest a klanění Jedinému
Bohu ve Svaté Trojici, Otci i Synu i Svatému Duchu, na věky věkův, amen!
čtvrtek 4. srpna 2016
Divotvorná ikona Boží Matky
„Královna všech“
(památka 18. / 31.
srpna)
Divotvorná ikona Boží Matky „Královna všech“,
řecky „Pantanassa“ (Παντάνασσα), se nachází na Svaté Hoře Athos v Řecku,
v hlavním chrámu monastýru Vatoped¹, konkrétně nalevo od královských dveří
ikonostasu. Ikona je to svými rozměry neveliká, napsaná v 17. stol., a
podle tradice byla darována starcem Josefem Hesychastou² jako požehnání jeho
učedníkům.
Na ikoně je zobrazena Přečistá Panna
v purpurovém oblečení, sedící na královském trůnu. Na jejích rukou spočívá
sedící Bohomládenec Ježíš se svitkem v levé ruce a žehnající pravou rukou.
Bohorodice svojí pravou rukou ukazuje na svého královského Syna jako na
Spasitele všech lidí. Za trůnem, na kterém sedí Boží Matka, jsou dva Andělé,
kteří Přečistou Pannu zbožně ochraňují svými křídly.
Z vyprávění starce Josefa Hesychasta
je znám první zázrak, který se stal u této ikony „Pantanassy“. Jednou do chrámu
přišel jakýsi mladík, který chtěl vzdát Boží Matce úctu a poklonit se ji (někteří pak říkali, že před ikonou začal
něco nesrozumitelného hovořit). Tehdy se ale stalo, že v jednom okamžiku tvář
Boží Matky náhle vzplanula doslova jako blesk a nějaká neviditelná síla tohoto
mladíka vrhla na zem. Když mladík celý rozechvělý vstal, se slzami v očích
se mnichům přiznával, že žil daleko od Boha a že se zajímal dokonce o magii. A
to, že přišel na Svatou Horu, do monastýru Vatoped, bylo především proto, že
chtěl prověřit sílu své magie na svatých ikonách. Podivuhodný zásah Přesvaté
Bohorodice navždy odvrátil mladíka od jeho dalších praktik spojených s magií a
donutil ho, aby změnil svůj život a stal se bohabojným člověkem.
Divotvorný obraz Matky Boží „Královna všech“
je uctíván jak na Athosu, tak i daleko za jeho hranicemi. „Královna všech“ má
blahodať uzdravovat nemocné rakovinou – jednu z nejstrašnějších nemocí
současného lidstva. Jsou známy mnohé případy, kdy lidé, kteří byli nemocni
rakovinou, se uzdravili po prosebné bohoslužbě před ikonou Boží Matky „Královna
všech“. K této divotvorné ikoně se také obracejí také ti, kteří se touží zbavit
magie a všeho zlého s tím spojeného, jakož i závislosti dětí na alkoholu a
narkotik.
Raduj se, Královno všech, nemoci naše blahodatí uzdravující!
Tropar
ikoně, hlas 4.
Ikonou Svojí, Přečestná Královno všech, darující
radost, spasiž ty, kteří horlivě hledají Tvoji blahodať, Vládkyně; zbav také od
bídy a nouze ty, kdož k Tobě se utíkají, od všelikých útoků ochraňuj Své stádo,
které vždy volá po Tvém zastání.
Modlitba
první
Ó Přeblahá, podivuhodná Bohorodice „Pantanasso“,
Královno všech! Nejsem hoden, abys vešla pod střechu chrámu duše mé! Ale jsouc milostivého Boha láskyplná Matka, řekni
slovo, aby se uzdravila duše má a aby se posilnilo nemocné tělo mé. Královno
všech, protože Ty máš moc nepřemožitelnou a neustále se za nás přimlouváš,
budiž mi ochránkyně, zastánkyně, přímluvkyně, abych oslavoval jméno Tvé, nyní i
vždycky až na nekonečné věky. Amen.
Modlitba
druhá
Ó Přečistá Matko Boží, Královno všech! Vyslyš
mnohobolestné vzdechy naše, konané před svojí divotvornou ikonou, z dědictví
svého, Svaté Hory Athos k nám přinesenou. Shlédni na služebníky své,
nevyléčitelnými nemocemi a neduhy strádající, ke Tvému svatému obrazu
s vírou přicházející! Jako pták, který svými křídly pokrývá svá ptáčátka,
tak nyní i Ty, jsoucí vždy živá, pokryj nás svým omoforem, mnohé uzdravující.
Zjev se nám svou trpělivostí a ulehčením. Tam, kde naděje mizí, staň se nám
Nadějí nezpochybnitelnou. Tam, kde nás ukrutný zármutek vysiluje, tam, kde mrak
a temnota zoufalství se do naší duše vkrádá, ať zasvitne nevyslovitelné Božské světlo!
Malomyslné utěšuj, slabé posilňuj, kamenným srdcím obměkčení a osvícení daruj.
Uzdravuj nemocný lid svůj, Přemilostivá Královno! Rozum a ruce těch, kteří nás
léčí, požehnej, aby posloužili jako nástroj Všemohoucího Lékaře, Krista
Spasitele našeho! K Tobě živé, která jsi s námi, se modlíme, před Tvojí
ikonou, ó Vládkyně! Rozprostři ruce své, které léčí a dávají uzdravení. Radosti
zarmoucených, smutku Utěšení, nechť podivuhodnou pomoc brzy přijmeme a oslavíme
Životodárnou a Nerozdílnou Trojici, Otce i Syna i Svatého Ducha, na věky věkův.
Amen.
¹
Βατοπέδι
nebo Βατοπαίδι – řecký pravoslavný mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku,
druhý v hierarchii athosských monastýrů, je jedním z nejstarších, nejvýznamnějších
a nejrozsáhlejších místních klášterů, nachází se na severovýchodním pobřeží
poloostrova Athos, mezi monastýry Esfigmen a Pantokrator. Hlavní chrám
monastýru je zasvěcen svátku Zvěstování Přesvaté Bohorodice. Kromě hlavního
chrámu má monastýr ještě 16 dalších paraklisů, tj. menších chrámů čili kaplí.
² Starec Josef Hesychasta, Spileot (1897 – 1959): (prvé pojmenování znamená, v duchovním smyslu tichý, mlčenlivý, druhé pak znamená toho, kdo obývá jeskyně), patří k těm mála mnichům, kteří od samého počátku, kdy se zřekli světa, získal plnost Boží blahodati, blahodati dokonalých. Znamenitý asketa zbožnosti 20. stol., duchovní učitel a rádce mnoha athoských mnichů. Se jmény jeho učedníků je svázáno obnovení 6 z 20 athoských monastýrů a mnoha dalších za hranicemi hory Athos.
Narodil se roku 1897 ve vesnici Lefke,
na ostrově Paros. Jeho otec Georgios zemřel v roce 1907 a o výchovu šesti
dětí se starala matka Marie. Pro složitou materiální situaci rodiny jako mladý
nedokončil školu. V roce 1914 pracoval v Pireu, potom odsloužil
službu v armádě a následně se usadil v Athénách, kde pracoval jako
obchodník – prodavač. Když mu bylo 23 let, začal se zajímat o duchovní
literaturu. V roce 1921, rozdal, co měl, bídným a odešel na Athos, aby se
stal mnichem.
V prvních měsících, po své,
příchodu na Svatou Horu Athos, když se nacházel ve Vigle, v osamělé krajině
nedaleko athoské Velké Lávry, kde získal drahocenný nebeský dar – navštívení
Božského Světla (myšleno Táborské světlo, které představuje v souladu
s texty Nového zákona tajemné Božské světlo, které se zjevilo
v okamžiku Proměnění Páně, viz Mat 17, 2; Mk 9, 3; Luk 9, 29) a zároveň
neustávající modlitbu mysli. Svůj život starec Josef Hesychasta zasvětil
zkušenému poznávání Božské blahodati, vyhledáváním a jejím získávání.
Ve svém neustálém asketickém zápase považoval
za svého hlavního nepřítele lenost, a vůbec ne pýchu. Neboť jak říkal Josef
Hesychasta, lenivost ti nedovoluje duchovní plod ani sebrat a spatřit jej (plod
– rozuměj Boží blahodať), zatímco pýcha jej krade potom, když jej získáš. To
jest, jestliže nebudeš lenivý a budeš chtít, tak v samém počátku zakusíš
z toho drahocenného plodu pamatujíc na prožitou zkušenost, a můžeš jej pak
(budeš-li chtít) skrze pokání a sebeobviňování v hříších znovu získat.
Jestliže vůbec nevíš a neznáš, co je to za plod, tak se ani nebudeš starat a
snažit jej získat.
Nezapomenutelný starec Josef byl velikým
hesychastou a asketou. Jím zavedený řád asketického života (ústav, typikon) se
zakládal na příkladech velkého duchovního života starce Daniela z Kelie
svatého Petra v Kria Nera a starce Kallinika Hesychasta, žijícího
v Katunakii. Starec Josef Hesychasta byl svatořečen jako místně ctěný na Svaté
Hoře Athos.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)