Svatý apoštolům rovný Kosma Etolský, mučedník
sobota 17. ledna 2015
Svatý apoštolům rovný Kosma Etolský, mučedník
(památka 24. srpna/ 6. září)
Narodil se jako Konstantinos roku 1714, v Etoloakarnanii,
v obci zvané Megalo Dendro. Rodiče se živili jako tkalci, jeho matka byla velmi
zbožnou ženou. Nejdříve se učil doma pod vedením archidiákona Ananiase
Dervišana, poté zakončil své vzdělání na athosské škole Athoniáda pod
vedením věhlasných filozofů a teologů: Panagiota Palamy, Nikolaa Tsartsouliho z
Metsova či Eugenia Voulgarise a dalších učitelů askeze. Nakonec na svaté hoře Athos
zůstal a odešel do monastýru Filotheou¹,
kde přijal mnišský postřih se jménem Kosma, kde s velikou horlivostí
úspěšně prospíval v mnišském životě a jeho ctnostech. Když se ukázala
v monastýru potřeba kněze, byl jednomyslně vybrán a přesvědčen spolubratry,
aby přijal svěcení na jeromonacha².
Úsilí a
snaha nasměrovat na cestu spásy, život svůj i životy svých bližních, snaha o
to, aby posilnil ve víře své bratry a sestry v Kristu podle slov apoštola: Nikdo
ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! (Kor 10, 24), to vše povzbudilo
svatého Kosmu, aby poprosil o požehnání svatohorské duchovní otce,
k návštěvě Konstantinopole. V Konstantinopoli se setkal se svým
rodným bratrem Chrisantem, který tam byl učitelem, u něj se Kosma začal učit
rétorskému umění. Zde v Konstantinopoli také odkryl svou myšlenku nové misie, místním
duchovním otcům, učitelům a archijerejům, kteří nadšeně souhlasili a
v tomto Božím díle Kosmu podporovali. Nakonec svatý Kosma podal písemnou
žádost k samému patriarchovi Serafímovi II.³
který k tomuto dal své povolení a požehnání (později takto učinil i jeho nástupce Sofronius II.⁴). Tehdejší patriarcha Serafím II. byl
sám rodem z města Delvina, v severním Epirusu (dnešní jižní Albánie) a moc dobře věděl, jak se žije pravoslavnému
osídlení Severozápadních řeckých zemí, jmenovitě na Epirusu, věděl o jeho islamizaci
a násilném potlačování křesťanské víry.
Kosma,
kterému bylo tehdy čtyřicet šest let, tak započal svou apoštolskou a učitelskou
cestu, cestu která ho učinila proslulým a známým a nakonec jej přivedla i
k mučednické smrti.
Svaté
evangelium začal znovu šířit a hlásat nejprve v chrámech Konstantinopole,
blízkých městech a vesnicích. Putoval pěšky, na oslu anebo lodí. Takto procestoval
v následných letech, přidunajská knížectví, Soluň, Verii,
celou Makedonii ⁵, oblasti
kolem města Himara (dnešní Albánie),
Akarnanii, Etolii, byl na ostrově svaté Maury (dnes se ostrov jmenuje Lefkada), na Kefalonii, na ostrovech
Egejského souostroví, prošel skrze Thrákii, Thesálii, střední Řecko, Iónské
ostrovy, které tehdy byly pod kontrolou Benátčanů. V důsledku misijní
činnosti apoštolů řeckého obrození, kterého význačným představitelem byl svatý
Kosma, nebylo už k počátku 19. století, od Smirny ⁶ po Korfu, od Valašska ⁷
a Moldávie, až po Epirus, ani jednoho města, městečka, vesnice nebo ostrova,
kde by se nenašla škola s bezplatnou výukou, kterou penězi vždy podporovala
místní komunita věřících. Ke konci života, když soustřeďoval svoji činnost v
Epirusu a v Albánii, tak se tam
nacházelo více jak 100 škol. V jednom dopise adresovanému svému bratrovi,
napsal, že založil jen 10 gymnázií, které vyučovaly i starý dialekt a nauky,
ale až na 200 základních škol.
Jeho
kázání, naplněná blahodatí Svatého Ducha, byla prostá, pokojná, mírná a křesťanům
přinášela velký duchovní užitek. Stejně tak jako provázel své svaté apoštoly
sám Pán, tak provázel i svatého Kosmu a i jeho slovo utvrzoval znameními a
divy. Poučujíce o Božích přikázáních, znovu osvětlujíce slovo Boží a svaté
evangelium na území dnešní Albánie a i na těch nejvíce vzdálených místech,
kde křesťanská zbožnost byla už skoro ztracena, mezi pomalu zdivočelými,
zpustlými a časem zhrublými lidmi, kteří uvízli v hříších, svatý Kosma
přiváděl tyto věřící, opět k víře, k upřímnému pokání, polepšení a
nápravě.
Dle
jeho návrhů, se ve vesnicích zakládaly církevní školy, a přestože byla velká
chudoba a velmi těžká doba, otvíraly se příbytky potřebným, kaple
k modlitbám a ke sloužení církevních tajin. Bohatí věnovali milodary na
chrámy, ke koupi svatého písma a duši poučujících svatých knih, které potom
byly rozdávány gramotným. Lidé na výzvu svatého Kosmy shromaždovali látky,
sukna, šátky pro pokrytí hlav žen, čotky⁸,
křížky, které se hned rozdávaly potřebným. A protože chrámy a kaple, nemohly
vtěsnat všechny věřící, kteří si přáli vyslechnout moudrého hlasatele Kristova
evangelia, svatý Kosma spolu s řadou dalších kněží, sloužil modlitební
bdění na polích a náměstích, kde se tisíce lidí modlili za živé a za zesnulé,
kde se poučovali v jeho slovech a kázáních. Na všech takovýchto místech,
kde se svatý Kosma zastavoval a kde kázal svá kázání, zatloukl vždy do země Kříž,
který pak byl připomínkou jeho blahé zvěsti. Kříže svatého Kosmy, se dochovaly
dlouhý čas, znovu se obnovovaly vděčnými věřícími a takto navždy vydávaly
svědectví o víře. Už za svého života, byl Kosma nazýván mezi lidmi novým
apoštolem.
A tak
svatý Kosma křtil, sloužil svatou liturgii, lidem vysvětloval význam svatých
tajin, stavěl chrámy, kaple, školy. V čase jeho kázání, se věřící
uzdravovali ze svých nemocí. Kudy procházel, tam se objevovaly prameny čisté
vody. Život Řeků se přeměňoval, obnovovalo se svaté Pravoslaví.
Kromě
prostého národa, si ho vážili a uznávali i kleftové⁹ hor Olympu, Pindosu, Agrafy a dalších. Kázání svatého Kosmy
nacházely ohlas nejenom u pravoslavného, ale i islamizovaného obyvatelstva. Spolu
s tím, však Kosma vyzíval i nevraživost u řecké šlechty, vyššího
duchovenstva, ale i obchodníků, kupců a trhovců, protože podrýval jejich
ekonomické a společenské postavení. Kosma vyžadoval dodržování přikázání nepracovat
v neděli, neděle měla patřit zcela modlitbě, ať už doma, nebo v Božím
chrámu. Rázně vyžadoval od pravoslavných křesťanů, aby ukončili veškeré nedělní
obchodování a trhy, vyžadoval, aby je raději přenesly na sobotu, čímž vyzval, velkou
nespokojenost a pobouření u ostatních obchodníků a kupců, kteří nebyli
křesťanské víry. Díky Kosmovy Etolskému, se neděle pro křesťany
v Osmanském Řecku stala svátečním, nepracovním dnem. V dopise svému
bratrovi ze dne 2. března 1779, Kosma psal takto o svých vztazích k různým
skupinkám obyvatelstva: Deset tisíc
křesťanů mne mají rádi a jeden ne. Tisíc Turků mne má rádo a jeden ne. Tisíc
židů chce mou smrt a jen jeden je proti.
Po
porážce protitureckého povstání roku 1770 na Peloponésu a na dalších místech Řecka,
byl Kosma mezi těmi, kteří chápali, že řecký národ, se musí spoléhat především
sám na sebe, neočekávajíce pomoc od vnějšího světa. A tak, s ještě větším
úsilím, následně pokračoval ve své misijní činnosti, neboť chápal to, že
pozvednutí duchovní úrovně národa, se jeví jako hlavní předpoklad budoucího
osvobození od Osmanského jha.
Roku
1779, po svém příjezdu do Beratu v Severním Epirusu, byl Kosma lživě obviněn,
že je ruským agentem. Kvůli tomuto obvinění, byl uvězněn a nakonec i oběšen
v sobotu 24. srpna 1779, ve vesnici Kolikandas nedaleko Beratu. Dvaceti pětileté apoštolské sloužení svatého
Kosmy se tak završilo jeho mučednickou smrtí. Jeho tělo bylo po oběšení vhozeno
do řeky, bylo však nalezeno knězem Markem a poté pochováno blízko vesnice
Kolikandas v Ardevuzském monastýru Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu.
Ali –
paša Tepelenský¹⁰ který byl polo - autonomním
vládcem Epirusu a který znal Kosmu a považoval ho za svatého člověka, vyjádřil nad
zabitím Kosmy svojí lítost a také to, že ho nestihl včas zachránit. V roce
1813, když si Ali – paša snažil zajistit podporu pravoslavných Řeků ve své
válce, se sultánem Mahmutem II., nařídil postavit nad místem popravy Kosmy
v Kolikandas chrám, hned vedle ústí řeky Semani.
Roku 1961 byl svatý apoštolům rovný Kosma Etolský,
nový mučedník svatořečen a dnem jeho památky se stal ten den, kdy přijal
mučednickou smrt 24. srpen 1779. Když roku 1968 v tehdejší
Albánii, byla zakázána náboženská symbolika, policisté se chystali zničit i
kříže svatého Kosmy. Začít chtěli od jeho hrobu. Když však přicházeli strážci
pořádku k jeho hrobu, z nebes uslyšeli hlas a na hrobu uviděli velkou
záři a potom oheň. Oficiálně pak bylo sděleno, že se na místě nacházela nevybuchlá
bomba z druhé světové války, která tam následně vybuchla. Monastýr, kde se
nacházely ostatky svatého, však byl potom zanechán v klidu. V roce
1984 byly ostatky přeneseny do archeologického muzea ve městě Fier (v jihozápadní Albánii). Další jeho ostatky,
pak se přenesly do chrámu Zvěstování Panny Marie v Athénách.
Poučení,
kázání svatého Kosmy, anebo jak jim on sám říkal Slova, posilnila sebevědomí řeckého národa, pomohla mu, aby pocítil
svoji jednotu, dala mu podnět k osvobození od Osmanského jha. V jeho
vlasti, jeho život a proroctví, se předávají od rodičů k dětem a den
jeho památky, je všenárodním svátkem a volným dnem.
Svatý
Kosma předpověděl Řecku nezávislost, ale prorokoval a také viděl, i světové
války a mnohé problémy dneška. Takto, poučoval nás, budoucí pokolení: Neměňte svoji víru, tak jak to dělají mnozí
jiní. Co budete mít, dejte, chraňte jen vaše duše. Vše co potřebujete je totiž duše
a víra v Krista. I kdyby celý svět padl, tyto dvě (hodnoty) Vám nikdo nemůže
vzít, pokud se jich ovšem nevzdáte sami dobrovolně. Tyto dvě (hodnoty)chraňte,
abyste o ně nepřišli.
¹ Monastýr Filotheou (řecky
Μονή Φιλοθέου) – jeden z dvaceti pravoslavných svatohorských monastýrů,
v svatohorské hierarchii zaujímá 12. místo, nachází se na severovýchodní
straně Athoského poloostrova.
² Jeromonach - Ἱερομόναχος - mnich, který má kněžské svěcení.
³ Serafím II. Anina,
byl Konstantinopolským patriarchou
v letech 1757-1763. Narodil se na konci 17. století ve městě Delvina (řecky
Δελβινιον - albánsky Delvinë, malé město
ležící nyní v jižní Albánii) v albánské rodině. 8. října 1746, se stal
metropolitou Filippolskim, 22. července 1757, byl vybrán za Konstantinopolského
patriarchu. Roku 1760 udělil sv. Kosmovi
Etolskému první povolení a souhlas k započetí misionářské cesty po
vesnicích Thrákie. V roce 1759 pozval Eugenia Voulgarise, aby reformoval
Patriarší gymnázium v Konstantinopoli. Patriarcha Serafím II. byl sesazen
26. března 1761 a vypovězen na Athos, kde se usídlil ve skitu sv. Ondřeje
Prvozvaného. V době Rusko – Turecké války (1768 -1774), podporoval Ruskou
říši a myšlenku utvoření pravoslavného proruského státu na Balkáně, v roce
1769, přizval řecké obyvatelstvo k povstání proti Turkům. Po neúspěchu
povstání v roce 1776 odjel na Rus, přesněji na území dnešní Ukrajiny, kde
se usadil v Mgarském monastýru Proměnění Páně, v Poltavské oblasti,
v tomto monastýru roku 1779 i zemřel.
⁴ Sofronij
II.
Al – Kilizi, byl Konstantinopolským patriarchou v letech 1774 — 1780. Narodil se v rodině
pravoslavných arabů a vyrostl v arabsko -
tureckém prostředí. V letech 1733 —
1735 přebýval v Antiochii, od roku 1739, pak v Damašku. V roce 1740, byl v
Jeruzalémě rukopoložen na kněze, v roce 1741 byl vybrán za biskupa města Akko (přístavní město, vzdálené 13 kilometrů
severně od Haify), od roku 1752 pak byl biskupem města Aleppo (město v severozápadní Sýrii). Nakonec
roku 1752 odešel do výslužby a odjel do Konstantinopole. Roku 1766, mu bylo
nabídnuto, aby se vstoupil na katedru Antiochijského patriarchy, to, ale
odmítl. V roce1771, byl vybrán za Jeruzalémského patriarchu se jménem Sofronij
V. (jeruzalémským patriarchou byl v
letech 1771—1774). 14. prosince1774, byl převeden na katedru patriarchy
Konstantinopolského, kde sloužil až do své smrti, pod jménem Sofronij II. Patriarch
byl velmi vzdělaný, vedl asketický život, zemřel roku 1780. Pochován byl na
nádvoří chrámu Asomaton (sv. Archandělů –
nyní Arnavutköy předměstská část Istanbulu).
⁵ Makedonie
-
myšleno
geografické území, které je dnes rozděleno na řeckou Makedonii v Řecku, tzv. Bývalou
Jugoslávskou republiku Makedonie tj. FYROM a bulharskou Pirinskou Makedonii.
⁶Smyrna dnes Izmir, město v
západním Turecku, na pobřeží Egejského moře.
⁷ Valašsko - rumunsky
Valahia - historická země na jihu Rumunska, rozkládající se mezi karpatským
obloukem a Dunajem.
⁸ Čotky (podle ruského чётки, tj. počítat; popř. z řečtiny: κομποσκοίνι,
komboskiny; či v srbštině:
бројаница, brojanica) název pro modlitební provázek – pomocný
prostředek k udržování modlitby, na kterém jsou upleteny ozdobné uzlíky,
nebo navlečeny semínka či korálky, to vše k počítání vyřčených modliteb a
modlitebních úklon.
⁹ Kleftové –
řecky Κλέφτες, toto pojmenování ponejprv označovalo jen zloděje, bandity či
piráty. V Řecku v době Osmanské říše, pak takto byli nazýváni i ti, kteří
se seskupovali do nezákonných ozbrojených skupin, které bojovaly za svou
nezávislost, kteří se snažili zachovat řecké sebeuvědomění, pravoslavnou víru a
svobodu. Byli ochotni, žít životem v těžko dostupných horách, které nebyly
kontrolovány Turky.
¹⁰ Ali
– paša Tepelenský, nebo také Ali – paša Janinský 1744 - 1822
(turecky: Tepedelenli Ali Paşa), byl
formálním vazal Osmanské říše, faktický panovník Albánie, části Řecka, pocházel
z Janiny. Vlastním jménem Tepedelenti, albánský šlechtic.
Od roku 1788 paša Janinský. V období úpadku centrální moci v osmanské říši se
od roku 1784 postupně zmocnil rozsáhlých oblastí v jižní Albánii, severním
Řecku a Makedonii a v roce 1787 si vydobyl polo nezávislé postavení na
sultánském režimu. Vytvořil si vlastní vojsko a loďstvo. Byl podporován Francií
a Ruskem. Začátkem dvacátých let 19. století spolupracoval s řeckým národním
osvobozeneckým hnutím. Koncem ledna roku 1822 přinucen sultánem Mahmudem II. ke
kapitulaci, v témže roce popraven Turky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)