Životy Svatých

 Svatí mučedníci,

bohabojná knížata Boris a Gleb,

ve svatém křtu Roman a David (♰ 1015)

2. / 15. května, památka přenesení jejich ostatků v roce 1115,

24. července / 6. srpna, památka mučednické smrti knížete Borise

a společná památka knížat, 5. / 18. září památka mučednické smrti knížete Gleba a společná památka knížat

Svatá knížata Boris a Gleb, se od dětství vyznačovali mírností a zbožností. Brzy po smrti jejich otce, svatého Vladimíra (památka 15. / 28. července), jejich starší bratr Svatopluk, se jich rozhodl zbavit. Žárlil na úctu, které se jeho mladší bratři těšili, a rozhodl se zmocnit jejich dědictví. Po návratu z tažení proti pohanským Pečeněhům, se mladý Boris dozvěděl o smrti svého otce. Když se blížil ke Kyjevu, modlil se k Bohu, aby Vladimír nalezl odpočinek, spolu se spravedlivými, a myslel si, že nyní, bude namísto otce, vládnout Svatopluk. Přestože se však toto Svatopluk od svého zvěda dozvěděl, že Boris vůči němu nechová žádnou zášť ani nic špatného, že nemá v úmyslu zpochybňovat pořadí následnictví, stále trval na své zhoubné touze ho zničit. Poslal proto, své nejkrutější služebníky, naproti bratru, a nařídil jim, aby ho zajali, zatímco spal.

Kníže Boris byl srozuměn o Svatoplukových záměrech i o tom, že jeho mladší bratr Gleb pluje z Kyjeva po Dněpru, aby se s ním setkal. Boris zvolal: „Požehnán buď Hospodin! Neodejdu odtud a nebudu odporovat vůli svého staršího bratra. Nechť se stane vůle Boží!“ Tehdy bojaři a vojáci, kteří šli dobrovolně do jeho služeb, navrhli obléhat město a vyhnat Svatopluka. Boris to, ale odmítl, naopak, rozhodl se poslat zprávu svému bratrovi, ve které ho prosil o milosrdenství a také rozpustil svou armádu, která čítala, asi osmi tisíc lidí. Brzy mu bylo sděleno, že Svatoplukovi služebníci, byli spatřeni několik hodin jízdy poblíž řeky Alty.

Boris, se v očekávání svých vrahů uchýlil do stanu, kde strávil poslední noc v modlitbě (24. července / 6. srpna). Útěchu a odvahu, pak nacházel ve vzpomínkách na mučedníky zabité svými příbuznými. Za úsvitu nařídil sloužit jitřní bohoslužbu, sklonil se k ikoně Krista a přednesl mu svoji modlitbu: „Pane Ježíši Kriste! Ty, který ses rozhodl sestoupit na zem v lidské podobě a ze své vůle jsi vystoupil na kříž, přijímajíc utrpení na odpuštění hříchů našich, dovol mě přijmout i můj kříž. Nepřijmu ho od svých nepřátel, ale od bratra svého. Pane, odpusť mu tento hřích.“ V tom čase, dorazili Svatoplukovi vyslanci, neodvážili se však přerušit bohoslužbu a čekali venku na její konec.

Když pak bohoslužba skončila, Boris, objal všechny své blízké a poté ulehl na své lůžko, čekajíce na své vrahy. Ti vběhli do stanu jako divá zvěř. Věrný člen družiny, Jiří uherský, knížete přikryl tělem a padl pod údery padouchů, kteří se pak vrhli na Borise. Svatý je prosil, aby dostal ještě pár chvil k modlitbě, a pak se jako nevinný beránek poddal kopím vrahů se slzami v očích: „Pojďte, bratři a učiňte, co vám bylo přikázáno, nechť bude mír s vámi i s mým bratrem.“ Poté ho probodli oštěpy, a když ho považovali už za mrtvého, začali zabíjet mnohé z jeho družiny.

Smrtelně zraněný Boris s obtížemi vylezl ze stanu a modlil se: „Děkuji Ti, Pane, Bože můj, že jsi mě nedůstojného, učinil, hodným přijmout strádání Syna tvého. Jsem přemožen služebníky bratra svého, odpusť jim jejich hříchy, se svatými mne upokoj. Neboť ty jsi můj ochránce, Hospodine, a v ruce tvé, poroučím ducha svého.“ Pak jeden z vyslaných sluhů, zabil Borise. Knížecí tělo bylo poté přeneseno do chrámu svatého Basila ve Vyšhorodu.

Následně, dal Svatopluk stejně zrádně zabít svatého knížete Gleba. Svatopluk zákeřně povolal svého bratra z jeho údělného knížectví Murom a své válečníky vyslal, aby zabili, svatého Gleba na cestě. Princ Gleb už věděl o smrti svého otce Vladimíra a ničemné vraždě knížete Borise. Hluboce kvůli tomu všemu zarmoucený, zvolil raději smrt než válku se svým bratrem. Setkání svatého Gleba s jeho vrahy se událo v ústí řeky Smjadyn nedaleko Smolenska.

Vrahové, odnesli tělo svatého mučedníka a zakopali ho pod stromem, poté se vrátili do Kyjeva, aby Svatoplukovi řekli, co se stalo. Svatopluk, přezdívaný pro svá zvěrstva Prokletý, brzy nato, ztratil svoji moc a trůnu se ujal jeho bratr svatý bohabojný kníže Jaroslav Moudrý (♰ 1054).

Po mučednické smrti svatého Gleba, lovci a pastýři, kteří mnohdy spatřili ohnivý sloup, někdy zas hořící svíčky a někdy, slyšeli v lese andělský zpěv, nalezli tělo svatého, nedotčené tlením, z něhož vycházela záře. Vyjasnilo se, že se jedná o tělo svatého Gleba. Kníže Jaroslav, který se o tom dozvěděl, nařídil, aby byly ostatky přeneseny do Vyšhorodu a položeny vedle těla svatého Borise. Brzy, byla úcta k nim, jako ke svatým mučedníkům, přiznaná Církví a jejich hrob se stal poutním místem a mnoho věřících k němu přicházelo, aby tam nalezlo uzdravení z nemocí a útěchu ve svých těžkostech.