.jpg)
Svatý mučedník Emilián Dorostolský (♰
363)
památka 18. / 31. července
V
roce 361 se moci v Římském císařství chopil Julián Apostata. Apostata, nehledě
na to, co pro křesťany učinil svatý Konstantin Veliký, chtěl v Římské říši
znovu obnovit kult pohanských bohů. Ve snaze vrátit nazpět pohanství vedl proti
křesťanství nesmiřitelný boj, při kterém posílal stovky křesťanů na smrt.
Do
všech koutů země proto vyslal své věrné, aby donutil národ k podrobení. Takto
se Kapitolinus, thrácký místodržící, vydal do Dorostolu (Durostorum, dnes
Silistra, přístavní město na severovýchodě Bulharska, které leží na jižním
břehu řeky Dunaj při hranici s Rumunskem), hlavního města Malé Skytie (Scythia
Minor, Μικρά Σκυθία, římská a byzantská provincie Malá Skytie, zabírající území
mezi dolním Dunajem a Černým mořem, oblast Dobrudža, rozdělená mezi dnešní
Rumunsko a Bulharsko).
Okamžitě
se usadil na soudcovské místo a začal vyhrožovat smrtí nejen křesťanům, ale i
těm, kteří jim pomáhali, aby se vyhnuli odhalení. Vyděšení lidé začali tvrdit,
že v jejich městě není ani jeden křesťan a že všichni přinášejí oběti císařovým
bohům.
Uspokojený
takovýmto výsledkem svého snažení a naplněný radostí se Kapitolinus vydal na
hostinu pořádanou na jeho počest. Zatímco se všichni hlučně bavili, mladý
křesťan urozeného původu jménem Emilián, který již nemohl snášet urážky pravého
Boha a toužil po slávě mučedníka, se vyzbrojil kladivem a tajně vloupal do
pohanského chrámu. Rozbil všechny modly, převrátil lampy a oltáře, na které
byly pokládány oběti, vylil víno k úlitbě na zem a pak nepozorovaně odešel.
Když
byl poté o tom, co se stalo v pohanském chrámu, obeznámen Kapitolinus, rozzuřil
se a nařídil vypátrat a za každou cenu najít viníka. Vojáci, kteří nikoho
nenašli a báli se vrátit k tyranovi s prázdnou, chytili jednoho sedláka
vracejícího se z polí a zbičovaného pruty ho přivedli k soudu.
Emilián,
který to viděl, nechtěl, aby za něj trpěl nevinný člověk, a tak se veřejně
prohlásil za skutečného viníka. Vojáci, zpočátku zmatení a váhaví, ho přesto
zajali a přivedli před soud.
Kapitolinus,
plný hněvu, mu nařídil, aby řekl své jméno, kdo je a důvod, který ho přiměl k
takovémuto činu. Emilián řekl, že je otrokem i svobodným člověkem, a vysvětlil:
„Jsem Božím otrokem, avšak osvobozený od toho, abych se klaněl idolům a
modlám.“
Pak
dodal: „Láska k Pánu a touha zalíbit se Kristu, stejně jako odpor a znechucení
z pouhého pohledu na tyto neživé sochy, mě pobízely a dávaly mi sílu zničit
tuto hanbu lidského pokolení.“ „Neboť nic nás, kteří jsme obdařeni rozumem,
neponižuje více než uctívání bezduchých idolů a model, než uctívání díla svých
vlastních rukou. Sami sebe pak ponižujeme také tím, že zanedbáváme pravou úctu,
která by měla být prokazována jedinému Bohu a Stvořiteli.“
„Dost
řečí! Takže jste se dopustil svatokrádeže?“ zakřičel na něho magistratus.
Emilián odpověděl, že je na tento čin hrdý jako na nejušlechtilejší a
nejzbožnější čin ve svém životě.
Kapitolinus
nařídil, aby ho svlékli, položili na zem a tvrdě zbičovali. Protože se svatý
nadále vysmíval modlám, nařídil ho magistratus mlátit do hrudi a břicha. Když
se Kapitolinus z výslechu dozvěděl, že Emilián je synem městského prefekta
Savatia, prohlásil, že jeho urozený původ ho neospravedlňuje ani nezbavuje
trestu. Sám svatý se však odmítl jakkoli ospravedlňovat, když se snažili najít
polehčující okolnosti na jeho obranu. Naopak požadoval, aby byl potrestán co
nejpřísněji, aby nebyl zbaven mučednického věnce. Kapitolinus ve velkém vzteku
odsoudil Emiliána k smrti na hranici a uložil vysokou pokutu jeho otci, který
byl podle něj nedbalý při výchově syna.
Vojáci
svatého Emiliána okamžitě chytili a odvedli z města na místo, kde už byl
rozdělán oheň. Když ho hodili do ohně, plameny se nedotkly mučedníkova těla,
ale obrátily se proti mučitelům a spálily je. Emilián mezitím zpíval chválu
Pánu, stejně jako mladíci v peci babylonské. Pak na sobě učinil znamení kříže a
svěřil svou duši Pánu. Zesnul v pokoji a byl přijat do zástupu statečných
bojovníků zbožnosti. Kapitolinova žena, tajná křesťanka, získala od svého
manžela svolení vzít si Emiliánovo tělo. Předala ho zbožným křesťanům a ti
pohřbili svaté ostatky ve vesnici Gizidin nedaleko Dorostolu.
.jpg)
