Svt. mučedník Frederik z Utrechtu († 838)

památka 18. / 31. července

Svatý Frederik (Fridericus, Fredrick, Bedřich), se narodil okolo roku 780 ve Frísku, ve vesnici Sexbierum, nedaleko Franekeru. Už jako dítě, miloval přicházet do Božího chrámu a opakovat po své matce to, co tam bylo čteno a zpíváno. Svou matkou, byl následně poslán na studie do Utrechtu, k biskupu Ricfriedovi.

Během studií, se ukázal jako vzor čistoty, věrnosti, nezištnosti, blahosklonnosti. Neustále přebýval v půstu, odříkání a modlitbách.

Stal se knězem a brzy i přes svůj odpor, byl zvolen biskupem města Utrechtu, na nátlak krále a císaře Ludvíka I. Pobožného. Biskupská chirotonie, se udála roku 828 ve městě Cáchy, za přítomnosti krále. Biskupského stolce se svt. Frederik, ujal po svém učiteli Ricfriedovi.

V následném roce 829, se účastnil církevního sněmu v Mohuči (Mainz), neustával šířit Evangelium mezi Frísy a svým vlastním příkladem je přiváděl ke Kristu. Jeho biskupská služba, však připadla do těžkého období vikinských nájezdů. V této době navíc říši zachvátila i bratrovražedná válka.

Přesto po celou dobu, kdy byl svatý Frederik utrechtským biskupem, neustával v misii mezi pohanskými Frísy. A i přes nájezdy Normanů, osobně několikráte cestoval do těch oblastí své eparchie, kde byly silné pohanské tradice, šířil tam křesťanství. Místní obyvatele přesvědčoval, aby opustili od zvyku sňatků mezi příbuznými. Podařilo se mu, vyložit jim učení o Svaté Trojici srozumitelnými slovy. Svatý Frederik složil také modlitbu k Přesvaté Trojici, která se pak po mnoho věků v Nizozemsku používala.

Mezi místa spojená s Frederikovým kázáním patří ostrov Walcheren a také dnešní město Stavoren, kde svatý bojoval s herezemi arianismu a sabelianismu. Jedním z těch, kdo mu nejvíce pomáhal šířit Kristovu víru mezi pohany, byl ctihodný Odulf ², kterého svt. Frederik přizval ke společné práci na Kristově vinici.

V roce 838, Svt. Frederik, přijal mučednickou smrt, když byl po bohoslužbě v chrámu Krista Spasitele v Utrechtu zabit dvěma muži, kteří ho ubodali. Svatý nezemřel hned, zatímco krvácel a dohasínal v něm život dočasný, on opakoval slova žalmu Davidova: „Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých“ (Ž116, 9). Vrahy nejspíše vyslali obyvatelé Walcherenu, kteří byli proti šíření Evangelia v jejich zemi. Walcheren byl vůči misionářům z Utrechtu velmi nepřátelský.

Ostatky mučedníka, byly poté věřícími uloženy s úctou v kryptě chrámu Krista Spasitele - Sint-Salvatorkerk.

________________

 

¹ Ctihodný Odulf († 855). Památka 12. / 25. června. Ctihodný Odulf (Odwulf, Odulph, Odulfo, Odulphus), se narodil v Brabantsku v Belgii, poté odešel do Utrechtu v Holandsku, kde pomohl svt. Frederikovi prosvětlit Frísko světlem Kristova Evangelia a založil tam také monastýr. Jeho svaté ostatky, byly roku 1034, přeneseny do monastýru Evesham (Evesham Abbey), kam sláva zázraků konaných na přímluvu svatého, přivedla mnoho věřících.

 

Ctihodný Lazar divotvorce, 

Galesioský († 1054)

památka 7. / 20. listopadu,

17. / 30. července památka přenesení jeho ostatků

Narodil se v Lýdii, ve městě Magnesia (dnes Manisa). Vzdělaný a Boha milující chlapec, se stal mnichem v monastýru svatého Sávy ¹. Deset let, prožil ctihodný za zdmi tohoto monastýru, získal si přitom lásku a úctu bratří pro výšiny svého mnišského zápasu, do kterých vystoupal, skrze získávání ctností.

Poté co byl rukopoložen Jeruzalémským patriarchou na presbytera, vrátil se ctihodný Lazar do svojí domoviny. Tam se usadil nedaleko Efezu na pustou horu Galesios ². Zde se mu dostalo podivuhodného zjevení, spatřil ohnivý sloup stoupající až do nebe, obklopený anděly, kteří zpívali slova žalmu:„Ať povstane Bůh a rozptýleni budou nepřátelé Jeho“. Na místě, kde se mu dostalo toto zjevení, postavil chrám Kristovu Vzkříšení a přijal zde způsob duchovního zápasu – askeze, na sloupu ³. Brzy ke ctihodnému, jako moudrému a zkušenému v duchovních zápasech, začali přicházet mnozí, kdo toužil po moudrém duchovním pokrmu, Božímu slovu a radám a také, pro dobrý příklad života svatého. Takto vznikl Galesioský monastýr.

Když se ctihodnému dostalo zjevení o jeho blížící se smrti, řekl o tom bratrům v monastýru. Avšak pro jejich modlitby plné slz, prodloužil Pán pozemský život svatého Lazara ještě o dalších 15 let.

Zesnul v Pánu, v roce 1053 nebo 1054, ve věku 72 let. Bratři pohřbili tělo svatého poblíž sloupu, z něhož jeho duše povstala do nebe dříve, ještě předtím, než se oddělila od těla. Ctihodný se proslavil i po svém zesnutí mnohými zázraky.

_____________________________________________

 

¹ Lávra svatého Sávy Posvěceného. Řecký pravoslavný mužský monastýr, který se nachází na území Západního břehu řeky Jordán v Judské poušti, v údolí Nachal Kidron. Byl založen okolo roku 848, ctihodným Sávou Posvěceným (památka 5. prosince / 18. prosince). Je jedním z nejstarších kinoviálních monastýrů. Monastýr se nachází v juridiskci Jeruzalémské pravoslavné církve.

² Hora Galesios nebo Galesion (όρος Γαλήσιος/Γαλήσιον), dnes známá jako Alamandağ nebo Gallesion v turečtině, je hora severně od Efezu v dnešním Turecku. Hora se nachází na severním břehu řeky Küçükmenderes (starověký Kaystros), na západním pobřeží Malé Asie. Byla pozoruhodným sídlem velké mnišské komunity v pozdních byzantských dobách od XI. století, až po do dobytí oblasti Turky ve XIV. století.

³ Sloupník. Sloupník – στυλιτης – stylita, je svatý, ctihodný, který si pro svůj odříkavý život poustevníka, vybral zvláštní způsob duchovního zápasu, a to na vyvýšeném sloupu, jak způsob vzdálení se světu a soustředěním se na neustálou modlitbu. Třebaže jsou už neurčité zmínky o těchto poustevnících ve slovech ctih. Efréma Syrského († 373), období těchto svatých začíná teprve v pátém století, kdy se pro tento způsob poustevnického života rozhodne ctihodný Simeon Sloupník(† 459). Ten nejprve žil jako mnich v monastýru, poté jako poustevník v Severní Sýrii a poté roku 423 vystoupil na sloup, na kterém přebýval v neustálé modlitbě. Sloup, byl zpočátku nevysoký, ale až byl nakonec dokončen, byl vysoký kolem dvaceti metrů. Svatý Simeon, se těšil výjimečné autoritě v křesťanském světě. Pro radu a poučení, za ním přicházelo mnoho věřících, císařové mu psali své listy a úcta k němu jako ke svatému, se rozšířila ještě za jeho života, především pak mezi syrskými křesťany. V pátém až desátém století, pak příklad ctihodného Simeona, měl mnoho následovníků: ctih. Daniela (5. stol.), ctih. Jana a ctih. Simeona Sloupníka Mladšího (6. stol.), ctih. Alypios (7. stol.) a na další, na západě to byl například ctih. Wulfilaich Trevírský (6. stol.).

Svatý mučedník Antiochos lékař

(† počátek IV. stol.)

památka 16. / 29. července

Strádání pro Krista, přijal za císaře Diokleciána. Žil ve městě Sebasteia (dnes Sivas v Turecku) a byl lékařem. Podle tradice, byl bratrem svatého mučedníka Platona Ankýrského (památka 18. listopadu / 1. prosince), díky kterému uvěřil v Krista.

Po svém obrácení k pravé víře, obcházel Antiochos města a vesnice a zdarma léčil nemocné. V Galacii (ve starověku vnitrozemské území, které se rozkládalo se v hornaté střední Anatolii, v dnešním Turecku), byl však zajat vládcem této oblasti Adriánem, který vystavil svatého Antiocha těžkým mučením.

Byl vhozen do vroucího kotle, ze kterého svatý vyšel nezraněn. Vypustili na něho divoká zvířata, která si však pokorně lehla k nohám svatého, jedno z nich přitom promluvilo lidským hlasem a káralo mučitele.

Když mučitelé nedocílili toho, aby se Antiochos poklonil modlám, které po jeho modlitbě se rozpadly v prach, byla svatému setnuta hlava. Z těla svatého poté vytekla krev a mléko. Když toto vše spatřil vojín Kiriakos, obrátil se Kristu, přede všemi vyznal Pána a Spasitele a i on sdílel osud svatého mučedníka.