Svatý
velký mučedník Dimitrios Soluňský, divotvůrce (♰ 306)
památka 26. října / 8. listopadu
Svatý
Dimitrios se narodil ve městě Soluň křesťanským rodičům, kteří svou víru
vyznávali tajně, protože křesťané v té době, v druhé polovině III. století,
byli často a krutě pronásledováni. O to více se snažili ze všech sil vychovávat
svého syna v křesťanském duchu.
Po
smrti svého otce, který byl správcem města, byl Dimitrios císařem Maximianem
Galeriem, který nastoupil na trůn v roce 305, jmenován nástupcem otce ve funkci
správce a velitele soluňské oblasti.
Jako
hlavní povinnost mu bylo uloženo bránit tuto oblast před vnějšími nepřáteli.
Císař však po něm také vyžadoval, aby pronásledoval a zničil všechny
následovníky Krista.
Dimitrios,
který byl sám křesťan, nejenže tento císařský rozkaz neplnil, ale svého vlivu
mocného a bohatého člověka využíval k tomu, aby všemi silami křesťany chránil.
Sám pak otevřeně vyznával víru v Krista, pravého Boha. To se nakonec samozřejmě
doneslo k císaři.
Když
se pak císař jednou vracel z dalekého tažení a měl projíždět přes Soluň,
zastavil se ve městě.
V
očekávání císařova příjezdu a při vědomí toho, co ho jako šiřitele křesťanské
víry, kterou měl pronásledovat, čeká, Dimitrios předal svůj majetek věrnému
služebníkovi Lupovi se slovy: „Rozdej pozemské bohatství chudým, my pak budeme
hledat to nebeské“. Poté odložil veškerou starost o pozemské záležitosti a
začal se modlitbou a půstem připravovat na smrt.
Po
příjezdu do Soluně si císař nechal předvolat Dimitria. Statečný křesťan se
pravdě nezpronevěřil a otevřeně vyznával svou víru v Ježíše Krista. Každým svým
slovem usvědčoval ze lži a klamu ty, kdo se klaní lidským modlám. Za tato svá
slova byl uvržen do vězení. Zatímco Dimitrios tam v poutech trpěl, posilován
modlitbou a zpěvem žalmů, císař se bavil slavnostními hrami, které pro něj ve
městě uspořádali.
Na
těchto hrách probíhaly kruté zápasy, při nichž jeden z císařových oblíbených
bojovníků, strašný svou silou Lyaeos, zabíjel ty, kdo s ním nastoupili do boje,
tak, že je házel z výšky na ostrá kopí. Jeho oběťmi se většinou stávali
křesťané, kteří byli k zápasu přiváděni násilím. Toto kruté divadlo už nemohl
déle snášet jeden mladý křesťan jménem Nestor. Rozhodl se proto postavit se
tomuto divokému gladiátorovi, který už takto zahubil mnoho křesťanů. Ještě než
však přistoupil k tomuto nebezpečnému činu, šel do vězení za Dimitriem, aby ho
požádal o modlitbu a požehnání. „Nad Lyaeosem zvítězíš, poté však přijmeš
mučednictví pro Krista,“ předpověděl mladíkovi mučedník a dal mu své požehnání,
aby křesťany vysvobodil od krutého trýznitele.
A
skutečně, když Nestor přizval na pomoc „Boha Dimitria“, krutého trýznitele
přemohl a shodil ho dolů na kopí, stejně tak, jako on sám předtím shazoval
ostatní. Za toto je hned císař rozhněván smrtí svého oblíbence rukou
nenáviděného křesťana a odsouzen ke smrti.
Když
se císař dozvěděl, že to byl Dimitrios, kdo požehnal mladého Nestora k
vítězství, nařídil, aby byl podroben stejné smrti, jaká postihla slavného
gladiátora Lyaeose. A tak brzy ráno 26. října přišli do vězení vojáci, aby
Dimitria zabili. Zastihli ho, jak se modlí, a v tom okamžiku se na něj
nemilosrdně vrhli s kopími a takto jej umučili. V noci pak křesťané tajně
vynesli tělo svatého mučedníka z vězení a pohřbili ho. Svatý velký mučedník
Dimitrios Soluňský byl umučen v roce 306.
Brzy
po něm byl usmrcen i jeho věrný služebník Lupus, který byl přítomen při smrti
svého pána. Po jeho smrti sebral a schraňoval oděv Dimitria potřísněný jeho
mučednickou krví, a když jej pokládal na nemocné, spatřil, že se díky tomu dějí
podivuhodná uzdravení. To zapříčinilo, že se mnozí obraceli na víru v Boha
křesťanského mučedníka. Zároveň to však také přitáhlo pozornost
pronásledovatelů na Lupa, který tímto způsobem šířil křesťanství mezi pohany, a
nakonec byl i on umučen ke smrti.
Když
pronásledování křesťanů ustalo, zbožní věřící postavili nad hrobem velkého
mučedníka Dimitria malý chrám, u kterého se událo mnoho podivuhodných
uzdravení. Když pak byl mezi jinými uzdraven také jeden illyrský vojvoda jménem
Leontios, zatoužil místo dosavadního malého postavit velký a nádherně vyzdobený
chrám. Při kopání základů k tomuto chrámu byly nalezeny ostatky svatého
Dimitria, tlením neporušené a uložené do schrány zdobené zlatem a stříbrem.
Na
zaopatření chrámu, jehož vybudování se datuje k počátku 5. století, byly
zakoupeny pozemky a vinice. Od té doby obyvatelé Soluně nikdy nepřestali ctít
památku svého velkého mučedníka, který skutečně mnohokrát prokázal
nezpochybnitelnými znameními svou záštitu a ochranu toho místa, kde strávil
svůj pozemský život. Stejně tak jako mnozí další svatí, kteří po svém přechodu
do věčné blaženosti neopouštějí svou pozemskou vlast a nadále mají účastenství
v potřebách, těžkostech a zármutcích svých pozemských krajanů a ve svých
přímluvách před Bohem za ně neustávají, často prokazujíce skutečně zázračnou a
nečekanou pomoc, na kterou by nebylo možno bez víry v milostivého Boha při
lidských a pozemských myšlenkách spoléhat.
Také
svatý Dimitrios mnohokrát zachraňoval své rodné město Soluň od hladu a před
útoky nepřátel. Jednou nastal ve městě a jeho okolí takový nedostatek chleba,
že mnoho lidí začalo proto umírat hladem. Tehdy pak neočekávaně začaly do města
připlouvat lodě s chlebem z dalekých zemí a lodníci vysvětlovali, že původně
měli v úmyslu odvézt chléb jinam, avšak díky zjevení svatého Dimitria byli
nasměrováni do Soluně. Stejně tak tomu bylo, když Soluň obléhali Arabové a
obyvatelé žádali svatého Dimitria o záštitu. Jednomu zbožnému člověku se
dostalo vidění, které dosvědčovalo, že pro přímluvu svatého Dimitria před Bohem
bude město od nepřátel osvobozeno. A skutečně, dalšího dne ráno nepřátelé
nečekaně odvolali obléhání a odešli.
Církev
svatého Dimitria opěvuje těmito slovy: Celý svět v tobě získal, mučedníku,
velkého obránce v bědách. Pyšného Lyaeose jsi srazil a odvážného Nestora jsi
modlitbou vypravil na zápas vítězný. Tak, svatý Dimitrie, pros Krista Boha, aby
nám udělil milost velikou!
Tropar,
hlas 3.
Prolitím
krve tvé, Dimitrie, Bůh oděl Církev šatem purpurovým. Tobě dal sílu
nepřemožitelnou a město tvé zachovává bez úhony, neboť jsi jeho oporou.
Podle:
Svt.
Filaret (Gumilevský), arcibiskup černigovský a nižynský (♰ 1866)
Životy
svatých, s poučeními o svátcích Páně, Přesvaté Bohorodice a zjeveních
divotvorných ikon
Petrohrad
1892
