pátek 11. srpna 2017



Ctihodný starec Josef Hesychasta, Spileot¹ (1897 – 1959)
(památka  den po jeho zesnutí 16. / 29. srpna)


Ctihodný starec Josef Hesychasta patří k těm mála mnichům, kteří od samého počátku, kdy se zřekli světa, získal plnost Boží blahodati, blahodati dokonalých. Znamenitý asketa zbožnosti 20. stol., duchovní učitel a rádce mnoha athoských mnichů. Se jmény jeho učedníků je svázáno obnovení 6 z 20 athoských monastýrů a mnoha dalších za hranicemi hory Athos.
Narodil se roku 1897 ve vesnici Lefke, na ostrově Paros. Jeho otec Georgios zemřel v roce 1907 a o výchovu šesti dětí se starala matka Marie. Pro složitou materiální situaci rodiny jako mladý nedokončil školu. V roce 1914 pracoval v Pireu, potom odsloužil službu v armádě a následně se usadil v Athénách, kde pracoval jako obchodník – prodavač. Když mu bylo 23 let, začal se zajímat o duchovní literaturu. V roce 1921, rozdal, co měl, bídným a odešel na horu Athos, aby se stal mnichem.
V prvních měsících, po své, příchodu na Svatou Horu Athos, když se nacházel ve Vigle, v osamělé krajině nedaleko athoské Velké Lávry, kde získal drahocenný nebeský dar – navštívení Božského Světla² a zároveň neustávající modlitbu mysli. Svůj život starec Josef Hesychasta zasvětil zkušenému poznávání Božské blahodati, vyhledáváním a jejím získávání.

Ve svém neustálém asketickém zápase považoval za svého hlavního nepřítele lenost, a vůbec ne pýchu. Neboť jak říkal Josef Hesychasta, lenivost ti nedovoluje duchovní plod ani sebrat a spatřit jej (plod – rozuměj Boží blahodať), zatímco pýcha jej krade potom, když jej získáš. To jest, jestliže nebudeš lenivý a budeš chtít, tak v samém počátku zakusíš z toho drahocenného plodu pamatujíc na prožitou zkušenost, a můžeš jej pak (budeš-li chtít) skrze pokání a sebeobviňování v hříších znovu získat. Jestliže vůbec nevíš a neznáš, co je to za plod, tak se ani nebudeš starat a snažit jej získat.

Nezapomenutelný starec Josef byl velikým hesychastou a asketou. Jím zavedený řád asketického života (ústav, typikon) se zakládal na příkladech velkého duchovního života starce Daniela z Kelie svatého Petra v Kria Nera a starce Kallinika Hesychasta, žijícího v Katunakii. Starec Josef Hesychasta byl svatořečen jako místně ctěný na Svaté Hoře Athos.

 

Kelie starce Josefa na svaté hoře Athos



Hrob ctihodného Josefa

¹ Prvé pojmenování znamená, v duchovním smyslu tichý, mlčenlivý, druhé pak znamená toho, kdo obývá jeskyně)

² Myšleno Táborské světlo, které představuje v souladu s texty Nového zákona tajemné Božské světlo, které se zjevilo v okamžiku Proměnění Páně, viz Mat 17, 2; Mk 9, 3; Luk 9, 29

pondělí 22. května 2017


Ctihodný Kornélij Paleostrovský, Olonecký

(památka 19. května/ 1. června)

Ctihodný Kornélij se narodil v Pskově a mnišský postřih přijal až v dospělém věku. Odříkavý způsob života ponejprv tento mnich vedl ve Valaamském monastýru (Valaamský monastýr Proměnění Páně se nachází v Karélii na souostroví Valaam v severní části Ladožského jezera v Rusku). Poté přešel skrze Finsko až k Bílému moři, kde šířil slovo Boží mezi původními obyvateli a nejednou se kvůli tomu ocital i v nebezpečí smrti. Nějaký čas pak také ctihodný putoval po monastýrech a poustevnách, kde se učil poustevnickým zkušenostem mnichů.

Ctihodný Kornélij Paleostrovský, Olonecký
Na konci 14. stol., po završení svých mnohých putování, přišel k Oněžskému jezeru, kde hledal opuštěné místo pro život v tichu a modlitbě. Krása a odlehlost ostrova Palej na Oněžském jezeře přivlekly pozornost tohoto poustevníka, který se zde usadil a postavil si nevelkou kelii. Pamatování na Boha a neustálé přebývání v modlitbě se staly hlavními pilíři jeho poustevnického života.
Po nějakém čase se zpráva o zbožném životě ctih. Kornélije rozšířila po okolí. A nehledě na odlehlost ostrova, začali za ním postupně přicházet i mnozí návštěvníci pro duchovní rady a poučení. Někteří pak z nich prosili Kornélije, aby jim dovolil, aby se i oni mohli usídlit na ostrově, kde by také vedli poustevnický život v modlitbě. Kornélij je s radostí přijímal a pomáhal jim postavit kelie. Poté spolu všichni vystavěli chrám na počest svátku Narození Přesvaté Bohorodice a rovněž trapezní chrám na počest svatého proroka Elijáše (Trapéza – z řeckého τράπεζα, tj. stůl – část chrámu, hospodářská místnost či stavba, která je užívána současně jako společná jídelna, tak i ke konání společných bohoslužeb v monastýru). Takto byl založen Paleostrovský monastýr.
Přestože Kornélij neopouštěl své povinnosti a nezanechával jím zbudovaný monastýr bez duchovního vedení, často se vzdaloval do samoty k modlitbě v jeskyni, která se nacházela na ostrově u podnoží hory. Modlitební zápas ctihodný ještě zpřísňoval nošením těžkých železných pásů, tzv. verig (Verigy jsou železnými řetězy k tělu připojené kovové desky se zobrazením sv. Kříže nebo samotný sv. Kříž, které někteří mniši stále nosili na sobě) a velmi přísným půstem. Jedenkráte v čase noční modlitby se svatý igumen stal důstojným vidění Pána Ježíše Krista, který se mu zjevil s křížem v rukách a požehnal jemu i jeho monastýru. Potěšen takovýmto viděním zanechal ctih. Kornélij jako představeného monastýru svého učedníka – ctih. Avrámije (Abraháma) a sám poté odešel do zatvoru (Zatvor – uzavření; jde o duchovní boj – podvih asketů, kdy se dobrovolně uzavřou do jeskyní nebo kelie, aby se oddali nepřetržité anebo nanejvýš soustředěné modlitbě Ježíšově) v jeskyni, kde přebýval až do své smrti.
Ctihodný Kornélij zesnul okolo roku 1420 ve vysokém věku a byl pohřben na místě svého duchovního zápasu čili ve své jeskyni. Ještě za života jeho učedníka ctih. Avrámije (který zesnul ve druhé polovině 15. stol.), Pán oslavil zakladatele monastýru, ctihodného Kornélije, a to tak, že nedopustil, aby jeho svaté ostatky stihlo porušení, ale naopak je zachoval netlenými. Ctihodný Avrámij potom spolu s bratřími slavnostně přenesl čestné ostatky svého duchovního učitele z jeskyně do chrámu postaveného na počest svátku Narození Přesvaté Bohorodice. Brzy se od jeho svatých ostatků počaly činit divy a uzdravení nemocných.


Ikona ctihodných, Kornélija a Avrámija Paleostrovských
Tropar ctih. Kornélijovi, igumenu Paleostrovskému, hlas 5.

Od mladosti své vždy moudrý, vedl jsi svůj asketický zápas, od Boha poučován, svůj domov – město Pskov jsi opustil, usadil ses v pustině, v zátoce jezera Oněga, moudře jsi mnichy shromáždil a oznámením Svatého Ducha monastýr vystavěl, a takto jsi vystavěl i chrám Přesvaté Bohorodice, na počest Jejího Narození. Pramenem tvých slz, netělesné nepřátele jsi zničil, svým životem v čistotě jsi s andělskými zástupy přebýval, ctihodný otče Kornéliji, pros s nimi Krista Boha, aby spasil duše naše.

Kondak ctih. Kornélijovi, igumenu Paleostrovskému, hlas 3.
Jako tělesný Anděl, zjevil ses na zemi, byls půstem vysazen, ctihodný otče Kornéliji, byls rádcem mnohým mnichům, a proto tě opěvujeme: pros Krista Boha, aby spasil duše naše.

Modlitba ke ctihodnému Kornélijovi, igumenu Paleostrovskému
Ctihodný otče náš Kornéliji, veliký služebníku Boží a v nesnázích brzký zastánce! Nezapomeň, jak ses zavázal, navštěvovat nás, své duchovní děti; přestože jsi nás tělesně opustil, duchem však s námi přebýváš. Modlíme se k tobě, ctihodný otče náš Kornéliji, buď zastáncem a přímluvcem za nás hříšné, před Pánem Ježíšem Kristem a Přečistou Jeho Boží Matkou, Vládkyní naší Bohorodicí, abychom byli zbaveni hladu, pohrom, ran, strachu, potopy, ohně a meče, vpádu cizozemců a občanské války, náhlé smrti a ode všech nepřátel viditelných i neviditelných. Ctihodný otče Kornéliji! Vyslyš nás, hříšné služebníky své, kteří se k tobě obracejí a modlí, zvláště v tuto hodinu se slzami k tobě se utíkající: nezavrhuj nás od zastání svého, a přesto, že jsme hříšní, s vírou ke tvé čestné mohyle se utíkáme a s láskou líbáme i čestnou ikonu tvoji, láskyplně vzývajíce: přijmi od nás nedůstojných modlitbu tuto jako kadidlo blahovonné, jako oběť blahou. Naši duši, zlými skutky a myšlenkami zmrtvělou, znovu oživ, ctihodný, prosvětli oči našeho srdce stejně tak, jako jsi i dívce Agafii vyléčil její pravé oko a takto jsi ji opět daroval zrak. A nemocnému Borisovi, mrtvicí raněnému, kterému ses zjevil ve snu a kterého jsi přivedl zpět ke zdraví a k mnišskému obrazu života, takto i nás, spoutané okovy nepřítele, kterými nás spoutala naše zlá vůle, vytrhni z hlubiny našich prohřešení, na cestu pokání pak uveď nás a ze sítí ďábla nás zbav svým milostivým zastáním. Amen.


Paleostrovský monastýr