čtvrtek 18. srpna 2016



Svatý mučedník Fanoúrios
(památka 27. srpna/ 9. září)

Není známo, kdy tento svatý mučedník žil či kdy strádal pro Krista. V 16. stol. byl na ostrově Rhodos, při vykopávkách v blízkosti městských zdí, nalezen starý chrám a v něm jedna zcela neporušená a podivuhodná ikona. Na ikoně byl zobrazen mladík, mučedník strádající za Krista. 
Ikonu donesli metropolitovi rhodoskému Nilovi, který jsa naplněn překvapením, začal obraz zkoumat. Z ikony na něj hleděl mladý člověk, oblečený do bohaté uniformy římského vojína. Nadpis na ikoně hlásal Ágios Fanoúrios, což znamená – zjevující, odkrývající. Soudě podle jména byl tento svatý řeckého původu.
Menší obrazy na ikoně, které byly po krajích hlavního obrazu, poukazovaly na scény z mučení a strádání svatého mučedníka. Na nich je zobrazeno, jak je násilím nucen vypovídat, jak podřízení římského velitele nejsou spokojeni s jeho výpovědí a jak bijí Fanoúriose kameny po ústech. Jak jejich zloba roste, jak je dále Fanoúrios bit holemi, jak padá od úderů strážců a jak je nakonec sotva živý mučedník vhozen do vězeňské kobky, kde se oddává modlitbě k Bohu. Znovu je vyslýchán, mučitelé pálí jeho tělo, je mučen na mučidlech, mučitelé ztrácí trpělivost a svatého vhazují do jámy k divokým zvířatům, která se však Fanoúria vůbec nedotknou. Poté je svatý znovu pálen ohněm. A nakonec svatého Fanoúria spalují v ohni a on smrt přijímá s pokojným a mírným výrazem ve tváři.
Metropolita rhodoský Nil (1355-1369) poté, co učinil pozorné ohledání ikony a prozkoumal i všechny menší obrázky na ikoně, určil přibližnou dobu života mučedníka Fanoúria, která spadala do období pronásledování křesťanů. Rodiče svatého byli podle všeho věřícími, když dali synovi tak zvučné jméno, přestože v době pronásledování to bylo krajně nebezpečné.
Vladyka Nil se obrátil s prosbou k tehdejším okupantům ostrova, zda by mohl být na místě rozvalin starého chrámu postaven chrám nový, věnovaný památce nově zjeveného svatého. Souhlas však nedostal. Metropolita se s touto reakcí nijak nesmířil, neboť spatřoval ve zjevené ikoně zázrak - znamení. Vydal se proto na cestu do Konstantinopole, k samotnému patriarchovi. Prosba od metropolity došla sluchu u patriarchy, od něj se dostala k sultánovi, až bylo nakonec povolení ke stavbě chrámu získáno. Tento chrám stojí na ostrově Rhodos dodnes a je považován za významnou pamětihodnost celého ostrova.
Metropolita rhodoský Nil napsal svatému také církevní službu a ikona mučedníka byla umístěna v novém chrámu, aby se jí mohl každý věřící poklonit.  Od té doby se událo mnoho zázraků a svatý Fanoúrios nadále činí další divy a pomáhá všem, kteří se k němu obrací s horlivou vírou.
Tropar hlas 4.
Nebeský zpěv zde na zemi zářně a jasně zní, pozemské vítězství se nyní světle oslavuje. Nahoře andělské obecenství písněmi oslavuje a chválí tvé strádání, dole na zemi Církev oslavuje nebeskou slávu, kterou jsi získal svým utrpením a strádáním, slavný Fanoúrii.
Kondak hlas 3.
Kněze jsi spasil před zajetím bezbožných, pouta jsi zničil božskou mocí, v Bohu moudrý, odvážně zahanbils drzost mučitelů, rozradostni proto zástupy andělské, velký mučedníku. Neboť proto tebe ctíme, Boží zbrojnoši, Fanoúrii slavný.

Modlitba svatému velkému mučedníku Fanoúriovi
Pozvednuli jsme náš rozum k tobě, svatý velký mučedníku Fanoúrii a nyní se my hříšní s pokorou k tobě modlíme: shlédni na nás svojí svatostí z výšiny nebeské své slávy, kterou jsi získal životem a mučením pro Krista, neboť nyní spočíváš ve věčné blaženosti. Smiluj se nad naším strádáním, utrpením, neduhy, hořkostmi, těžkostmi a nezdary. Modli se díky své svobodě, kterou jsi získal u svého Nebeského Krále a našeho Boha, aby nám odpustil naše hříchy vědomé i nevědomé, které jsme učinili jako služebníci neužiteční. Ať se nehněvá na nás kvůli naší malé lásce k Němu a k našim bližním. Prosíme, ať k nám bude vždy plný milosti, nechť od nás vzdálí všechny neduhy, bolesti a těžkosti, hořkosti a nezdary, nechť nám daruje čistý rozum, abychom mohli odvrhnout náš hříšný život a s tvou pomocí naopak započít s požehnaným a plodným životem, s nadějí hledíce na nebesa, abychom i my sloužili Jemu, našemu Stvořiteli a Pánu.
Svatý mučedníku Fanoúrii, buď nám učitelem a průvodcem na cestách života, abychom hledíce na tvoji víru a lásku ke Kristu se stali hodni tvých darů a Božích požehnání a takto procházejíce tento dočasný, pozemský život, abychom se společně radovali spolu s tebou a s těmi, kteří se od věků zalíbili Bohu. Abychom následovali věčné Království a stáli po Jeho pravici se všemi Svatými, obklopeni nebeskými Anděli, opěvovali slávu, čest a klanění Jedinému Bohu ve Svaté Trojici, Otci i Synu i Svatému Duchu, na věky věkův, amen!


čtvrtek 4. srpna 2016



Divotvorná ikona Boží Matky
„Královna všech“
(památka 18. / 31. srpna)

Divotvorná ikona Boží Matky „Královna všech“, řecky „Pantanassa“ (Παντάνασσα), se nachází na Svaté Hoře Athos v Řecku, v hlavním chrámu monastýru Vatoped¹, konkrétně nalevo od královských dveří ikonostasu. Ikona je to svými rozměry neveliká, napsaná v 17. stol., a podle tradice byla darována starcem Josefem Hesychastou² jako požehnání jeho učedníkům.
Na ikoně je zobrazena Přečistá Panna v purpurovém oblečení, sedící na královském trůnu. Na jejích rukou spočívá sedící Bohomládenec Ježíš se svitkem v levé ruce a žehnající pravou rukou. Bohorodice svojí pravou rukou ukazuje na svého královského Syna jako na Spasitele všech lidí. Za trůnem, na kterém sedí Boží Matka, jsou dva Andělé, kteří Přečistou Pannu zbožně ochraňují svými křídly.
Z vyprávění starce Josefa Hesychasta je znám první zázrak, který se stal u této ikony „Pantanassy“. Jednou do chrámu přišel jakýsi mladík, který chtěl vzdát Boží Matce úctu a poklonit se ji (někteří pak říkali, že před ikonou začal něco nesrozumitelného hovořit). Tehdy se ale stalo, že v jednom okamžiku tvář Boží Matky náhle vzplanula doslova jako blesk a nějaká neviditelná síla tohoto mladíka vrhla na zem. Když mladík celý rozechvělý vstal, se slzami v očích se mnichům přiznával, že žil daleko od Boha a že se zajímal dokonce o magii. A to, že přišel na Svatou Horu, do monastýru Vatoped, bylo především proto, že chtěl prověřit sílu své magie na svatých ikonách. Podivuhodný zásah Přesvaté Bohorodice navždy odvrátil mladíka od jeho dalších praktik spojených s magií a donutil ho, aby změnil svůj život a stal se bohabojným člověkem.
Divotvorný obraz Matky Boží „Královna všech“ je uctíván jak na Athosu, tak i daleko za jeho hranicemi. „Královna všech“ má blahodať uzdravovat nemocné rakovinou – jednu z nejstrašnějších nemocí současného lidstva. Jsou známy mnohé případy, kdy lidé, kteří byli nemocni rakovinou, se uzdravili po prosebné bohoslužbě před ikonou Boží Matky „Královna všech“. K této divotvorné ikoně se také obracejí také ti, kteří se touží zbavit magie a všeho zlého s tím spojeného, jakož i závislosti dětí na alkoholu a narkotik.

Raduj se, Královno všech, nemoci naše blahodatí uzdravující!


Tropar ikoně, hlas 4.
Ikonou Svojí, Přečestná Královno všech, darující radost, spasiž ty, kteří horlivě hledají Tvoji blahodať, Vládkyně; zbav také od bídy a nouze ty, kdož k Tobě se utíkají, od všelikých útoků ochraňuj Své stádo, které vždy volá po Tvém zastání.

Modlitba první
Ó Přeblahá, podivuhodná Bohorodice „Pantanasso“, Královno všech! Nejsem hoden, abys vešla pod střechu chrámu duše mé! Ale jsouc milostivého Boha láskyplná Matka, řekni slovo, aby se uzdravila duše má a aby se posilnilo nemocné tělo mé. Královno všech, protože Ty máš moc nepřemožitelnou a neustále se za nás přimlouváš, budiž mi ochránkyně, zastánkyně, přímluvkyně, abych oslavoval jméno Tvé, nyní i vždycky až na nekonečné věky. Amen.

Modlitba druhá
Ó Přečistá Matko Boží, Královno všech! Vyslyš mnohobolestné vzdechy naše, konané před svojí divotvornou ikonou, z dědictví svého, Svaté Hory Athos k nám přinesenou. Shlédni na služebníky své, nevyléčitelnými nemocemi a neduhy strádající, ke Tvému svatému obrazu s vírou přicházející! Jako pták, který svými křídly pokrývá svá ptáčátka, tak nyní i Ty, jsoucí vždy živá, pokryj nás svým omoforem, mnohé uzdravující. Zjev se nám svou trpělivostí a ulehčením. Tam, kde naděje mizí, staň se nám Nadějí nezpochybnitelnou. Tam, kde nás ukrutný zármutek vysiluje, tam, kde mrak a temnota zoufalství se do naší duše vkrádá, ať zasvitne nevyslovitelné Božské světlo! Malomyslné utěšuj, slabé posilňuj, kamenným srdcím obměkčení a osvícení daruj. Uzdravuj nemocný lid svůj, Přemilostivá Královno! Rozum a ruce těch, kteří nás léčí, požehnej, aby posloužili jako nástroj Všemohoucího Lékaře, Krista Spasitele našeho! K Tobě živé, která jsi s námi, se modlíme, před Tvojí ikonou, ó Vládkyně! Rozprostři ruce své, které léčí a dávají uzdravení. Radosti zarmoucených, smutku Utěšení, nechť podivuhodnou pomoc brzy přijmeme a oslavíme Životodárnou a Nerozdílnou Trojici, Otce i Syna i Svatého Ducha, na věky věkův. Amen.

_____________________________________________________________

¹ Βατοπέδι nebo Βατοπαίδι – řecký pravoslavný mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku, druhý v hierarchii athosských monastýrů, je jedním z nejstarších, nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších místních klášterů, nachází se na severovýchodním pobřeží poloostrova Athos, mezi monastýry Esfigmen a Pantokrator. Hlavní chrám monastýru je zasvěcen svátku Zvěstování Přesvaté Bohorodice. Kromě hlavního chrámu má monastýr ještě 16 dalších paraklisů, tj. menších chrámů čili kaplí.


² Starec Josef Hesychasta, Spileot (1897 – 1959): (prvé pojmenování znamená, v duchovním smyslu tichý, mlčenlivý, druhé pak znamená toho, kdo obývá jeskyně), patří k těm mála mnichům, kteří od samého počátku, kdy se zřekli světa, získal plnost Boží blahodati, blahodati dokonalých. Znamenitý asketa zbožnosti 20. stol., duchovní učitel a rádce mnoha athoských mnichů. Se jmény jeho učedníků je svázáno obnovení 6 z 20 athoských monastýrů a mnoha dalších za hranicemi hory Athos.
Narodil se roku 1897 ve vesnici Lefke, na ostrově Paros. Jeho otec Georgios zemřel v roce 1907 a o výchovu šesti dětí se starala matka Marie. Pro složitou materiální situaci rodiny jako mladý nedokončil školu. V roce 1914 pracoval v Pireu, potom odsloužil službu v armádě a následně se usadil v Athénách, kde pracoval jako obchodník – prodavač. Když mu bylo 23 let, začal se zajímat o duchovní literaturu. V roce 1921, rozdal, co měl, bídným a odešel na Athos, aby se stal mnichem.
V prvních měsících, po své, příchodu na Svatou Horu Athos, když se nacházel ve Vigle, v osamělé krajině nedaleko athoské Velké Lávry, kde získal drahocenný nebeský dar – navštívení Božského Světla (myšleno Táborské světlo, které představuje v souladu s texty Nového zákona tajemné Božské světlo, které se zjevilo v okamžiku Proměnění Páně, viz Mat 17, 2; Mk 9, 3; Luk 9, 29) a zároveň neustávající modlitbu mysli. Svůj život starec Josef Hesychasta zasvětil zkušenému poznávání Božské blahodati, vyhledáváním a jejím získávání.
Ve svém neustálém asketickém zápase považoval za svého hlavního nepřítele lenost, a vůbec ne pýchu. Neboť jak říkal Josef Hesychasta, lenivost ti nedovoluje duchovní plod ani sebrat a spatřit jej (plod – rozuměj Boží blahodať), zatímco pýcha jej krade potom, když jej získáš. To jest, jestliže nebudeš lenivý a budeš chtít, tak v samém počátku zakusíš z toho drahocenného plodu pamatujíc na prožitou zkušenost, a můžeš jej pak (budeš-li chtít) skrze pokání a sebeobviňování v hříších znovu získat. Jestliže vůbec nevíš a neznáš, co je to za plod, tak se ani nebudeš starat a snažit jej získat.
Nezapomenutelný starec Josef byl velikým hesychastou a asketou. Jím zavedený řád asketického života (ústav, typikon) se zakládal na příkladech velkého duchovního života starce Daniela z Kelie svatého Petra v Kria Nera a starce Kallinika Hesychasta, žijícího v Katunakii. Starec Josef Hesychasta byl svatořečen jako místně ctěný na Svaté Hoře Athos.


pátek 29. července 2016



Přenesení rukou nevytvořeného obrazu Páně na plátně

z Edessy do Konstantinopole
(památka 16. / 29. srpna)

V době, kdy náš Spasitel šířil blahou zvěst o Království Božím a uzdravoval všelikou lidskou bolest a nemoc, žil ve městě Edessa[1] na břehu řeky Eufratu císař Abgar, který byl nemocen malomocenstvím.
Tento císař se doslechl o Kristu, který hlásal Boží Království a uzdravoval od bolesti a nemocí (Mat 4, 24). Vyslal proto do Palestiny svého malíře Ananiáše s dopisem pro Krista s prosbou, aby přišel i za ním do Edessy a uzdravil jej od malomocenství. Dále císař ve svém dopise psal, že v případě, kdyby nemohl přijít, nařídil malíři Ananiášovi, aby nakreslil Jeho tvář a obraz s Kristovu tváří aby donesl do Edessy, neboť věřil, že mu Kristova tvář navrátí zdraví.
Když však přišel Ananiáš do Palestiny, spatřil Spasitele obklopeného národem. Nemohl k němu přijít pro množství lidu kolem, který poslouchal Jeho kázání. Tehdy vystoupil na vysoký kámen a snažil se namalovat obraz Pána Ježíše Krista, ale nešlo mu to. Spasitel si ho však sám povšiml a zavolal jej k sobě, nazval ho jeho vlastním jménem a odpověděl, že nemůže do Edessy za císařem Abgarem nyní přijít. Věděl už totiž, že se blíží čas Jeho strádání. Poté Ananiášovi předal krátký dopis pro Abgara, ve kterém chválil císařovu víru a slíbil poslat za ním svého učedníka, který by ho uzdravil od malomocenství a dal mu potřebná poučení ke spáse. Potom Spasitel poprosil, aby mu přinesli vodu a ubrus z plátna. Ve vodě si omyl svoji tvář a utřel ji do plátna. Do tohoto plátna se pak Jeho přečistá tvář obtiskla.
Ubrus a dopis Spasitele přinesl Ananiáš zpět do Edessy. Se zbožnou úctou přijal Abgar svatyni a podle jeho víry se mu také dostalo vytouženého uzdravení, jen malá část pozůstatků strašné nemoci mu zůstala na tváři, avšak pouze do příchodu slíbeného Spasitelova učedníka. Tím se stal apoštol ze Sedmdesáti, svatý Tadeáš, který přišel kázat svaté Evangelium a pokřtil Abgara a i všechny obyvatele Edessy. Císař Abgar dal poté svrhnout pohanské modly u městské brány a nad branou dal vyvěsit ubrus s Kristovou tváří, připevněný na dřevě a zarámovaný do zlatého rámu, ozdobený perlami a korály. Sám císař potom ještě ve spodu obrazu dopsal: Kriste Bože, nikdo nebude zahanben, kdo vkládá na Tebe svou naději.
Mnoho let obyvatelé Edessy s láskou chránili zbožný zvyk klanět se Rukou nevytvořenému obrazu, když procházeli skrze bránu. Avšak jeden z pravnuků Abgara, který později vládl Edesse, se obrátil k pohanství a chtěl sejmout svatý Obraz z městské brány. Tehdy se stalo edesskému biskupovi vidění, aby obraz Spasitele skryl. Biskup přišel v noci spolu s duchovenstvem, vzal svatý Obraz do svých rukou, uložil jej do výklenku, zapálil před ním lampádu, výklenek zakryl hliněnou deskou a potom také cihlami.
Uběhlo mnoho dalších let a obyvatelé města už zapomněli na velikou svatyni, které se kdysi jejich předci klaněli. Když však v roce 545 po Kr. obklíčil Edessu perský velkokrál Husrav I. a postavení města se zdálo už beznadějným, zjevila s biskupu Eulaliovi Přesvatá Bohorodice a přikázala vyjmout ze zazděného výklenku svatý Obraz, který spasí město od nepřítele. Když biskup rozebral cihly z výklenku, našel Rukou nevytvořený Obraz Spasitele, před nímž stále hořela lampáda a na hliněné desce, která zakrývala výklenek, byl podobný obraz Kristovy tváře. Poté, co vyšlo procesí s Rukou nevytvořeným Obrazem kolem stěn města, perské vojsko ustoupilo a od města se stáhlo pryč.
Roku 630 městu Edessa vládli Arabové, ti však nebránili křesťanům vyjadřovat svoji úctu vůči svatému Obrazu, jehož sláva se rozšířila po celém Východě. V roce 944 císař Konstantin VII. Porfyrogennétos (912–959) si přál přenést Obraz do hlavního města Pravoslaví a vykoupil jej proto u emíra – vládce a správce města.
S velkými poctami byly Rukou nevytvořený Obraz a dopis, který Spasitel napsal Abgarovi, přeneseny duchovenstvem do Konstantinopole. 16. srpna byl Obraz Spasitele umístěn v chrámu Bohorodice Farosské[2]



[1] Edessa, dnes Şanlıurfa, město v Jihovýchodní Anatolii, v dnešním Turecku.
[2] (Ναός Θεοτόκου τοῦ Φάρου – Chrám Bohorodice majáku).