čtvrtek 2. dubna 2020


Ctihodný Enda Aranský, zakladatel irského mnišství († 530)

památka 21. března / 3. dubna

Ctihodný Enda (Éanna, Éinne, Endeus), byl král válečník Ayrgially (středověké království v Irsku, v letech 331–1590). Ke Kristu byl obrácen svou sestrou, ctihodnou Fancheou (památka 1. / 14. ledna), která byla představenou monastýru. Jeho sestra se jej snažila přesvědčit, aby zanechal válčení, odložil svou zbraň a následoval Krista. On souhlasil, ale jen za podmínky, že mu dá za manželku jednu z panen monastýru. Panna, která mu byla určena, však v tom okamžiku, kdy jí měl spatřit, zemřela a on na místo nevěsty, spatřil jen její mrtvé tělo. Enda, otřesen pomíjivostí světa, rozhodl se přijmout mnišství. Odešel do monastýru Candida Casa (v jihozápadním Skotsku), který založil svt. Ninian (památka 26. srpna/ 8. září) z Whitorn, apoštolům rovný. Zde přijal mnišský postřih a zde, byl také rukopoložen na presbytera.
Když se vrátil do Irska, tak v údolí řeky Boyne, založil první monastýr, poté odešel na Aranské ostrovy, které mu daroval jeho zeť král Oengus z Munsteru, kde založil monastýr Killeaney, ze kterého vzešlo, na deset dalších monastýrů, založených po celém tomto ostrově.
Ctihodný otec Enda a jeho bratrstvo, vedli velmi surový asketický mnišský život, který se v mnohém podobal otcům poustevníkům z Egypta, jejichž životy ponejvíce milovali keltští asketové. Egyptští otcové, vedli svůj duchovní zápas v opravdové poušti, irští otcové, našli svoji poušť na ostrovech v oceánu. Zde žili a pracovali v jednom asketickém duchu s učedníky ctihodného Antonije Velikého.
Svatý, který kolem sebe za svého života, shromáždil velké množství mnichů, duchovních dětí a následovníků, zesnul v pokoji na svém milovaném ostrově Árainn Mhór kolem roku 530.

Ctihodný Lupicinus z Condat a z Lauconne
památka 21. března / 3. dubna a také 28. února /12. března,kdy je společná památka s jeho bratrem ctih. Romanem z Condat

On i jeho bratr Roman, se narodili ve zbožné a čestné rodině v 5. století, v Burgundsku – Franche – Comté. Starší bratr Roman vždy tíhl k poustevnickému životu o samotě a po smrti otce odešel do Lyonského monastýru, kde mu byl dobrým učitelem a zkušeným duchovníkem svatý Sabinus, který jej poučoval v mnišském životě. Když mu bylo třicet pět let, odešel do pohoří Jure (ve východní Francii) v údolí Condat (dnes se zde nachází město Saint-Claude Jura), kde založil monastýr. Jeho mladší bratr Lupicinus, když ovdověl, přišel za svým bratrem a stal se jeho prvním učedníkem. Lupicinus byl ve své askezi, k sobě velmi přísný a náročný. V monastýru se věnovali modlitbě, bohoslužbě a práci, jen málo, nebo skoro vůbec se oddávali spánku.
Starší bratr ctih. Lupicinuse, ctih. Roman, byl také vždy přísný k sobě, k druhým, však byl laskavý a shovívavý. Když mu vyčítali jeho mírnost, on odpovídal: Nikdo nevidíme do lidského srdce, mnohý začal horlivě, ale poté se stal vlažným.  Jiný, který byl lhostejný, nakonec vystoupil do vysokého stupně dokonalosti.
Jednoho roku se stalo, že na monastýrském poli byla veliká úroda, pro což mniši oslabili svoji zdrženlivost, toho si všiml ctih. Roman. Řekl tedy svému bratru, aby se mniši, pod jeho vedením navrátili ke zdrženlivosti. Lupicinus proto spolu s monastýrskými bratry, po nějaký čas, nejedli nic jiného, než kaši z ječmene. Dvanáct bratří to však nevydrželo a z monastýru odešlo. Ctihodný Roman velmi truchlil nad dvanácti mnichy, kteří odešli, a stěžoval si na přílišnou přísnost svého bratra. Obrátil se k modlitbě, prolil mnoho slz, i stalo se, že po modlitbách ctih. Romana, se všech dvanáct bratří vrátilo a znovu začalo vést přísný, odříkavý a bohabojný mnišský život.
Oba bratři také přispěli, k založení ženského monastýru v La Balme, kde se stala představenou jejich sestra Yole. V tomto monastýru, bylo až 125 monašek.  
Po zesnutí svého bratra, se stal představeným monastýru ctih. Lupicinus. Zemřel kolem roku 480, pochován byl v monastýru Lauconum. Po své smrti činil mnoho zázraků a mnozí se k němu tehdy, stejně tak i dnes obrací.

úterý 31. března 2020


Svatý mučedník Edward (Eduard), král anglický 962 - 978
památka 18. / 31. března
  
Svatý Edward II. mučedník, byl synem Edgara Mírumilovného (Edgar the Peaceful), krále anglického. Ten obnovil mnoho monastýrů v Anglii a obdaroval je pozemky. Z monastýrů dal vystěhovat ženaté duchovenstvo, aby monastýry sloužili duchovnímu  životu mnichů a monašek. Jeho syn Edward se narodil kolem roku 962 (přesné datum není známo), byl jeho prvorozeným synem, narodil se však před korunovací svého otce na krále anglického a jeho matka nikdy nebyla královnou. Edgar ovdověl po Edwardově narození a poté vstoupil do druhého sňatku s Etheldrithou, která mu porodila syna Ethelreda.

Svatý Edward vstoupil na anglický trůn ve věku asi 13 let, hned po smrti svého otce. Byl pomazán v Kingstonu svt. Dunstanem, arcibiskupem canterburským (památka 19. května / 1. června).
Po smrti krále Edgara, se však královna Etheldritha, snažila upřednostnit svého syna, proti čemuž byl svt. Dunstan. Proti mladému králi Edwardovi byla také i ostatní šlechta, která zase chtěla, aby zavřel monastýry v zemi. Edward spolu se svt. Dunstanem, tomu všemu společně vzdorovali. Část dvořanů, se domluvila s královnou Etheldrithou, aby byl Edward zabit a na jeho místo, aby nastoupil Ethelred, který by byl blahosklonný k jejich území. Svt. Dunstan canterburský, první hierarcha Anglické církve, povstal na záštitu nedotknutelnosti monastýrů a zákonitost vlády sv. Edwarda, on sám však byl téměř svržen z postavení arcibiskupa canterburského.

Edward jel 18. března roku 978, na hrad Corfe, aby se zde setkal se svým mladším bratrem. Jeho macecha a královna, ho přivítala a pozvala o dál. On však zůstal na koni a řekl, že přijel pohovořit se svým bratrem. Tu mu královna nabídla něco k pití. Když vzal pohár a napil se, byl bodnut, jeho kůň se splašil a rozběhl se. Přitom Edward vypadl ze sedla, ale jednou nohou zůstal ve třmenu a kůň ho smýkal po cestě, když se zastavil u hradního pramene pod kopcem, byl Edward už mrtvý. Etheldritha nechala jeho tělo schovat v zahradě jedné slepé ženy. Tato slepá žena, však jednou v noci spatřila jasnou záři, která vycházela z těla mrtvého krále. Poznala, že toto tělo patří spravedlivému králi Edwardovi a přitom znovu nabyla zraku. Královna, byla tímto zázrakem znepokojena a pohřbila jeho tělo bez jakýchkoli královských poct v  bažině. Ostatky nevinného mučedníka a trpitele, však byly proslaveny dalšími novými zázraky, které už nemohly být skryty, pramen u úpatí kopce pod hradem Corfe, získal léčivé vlastnosti, mnozí tam přicházeli, pomazávali své oči a byli uzdraveni. K tomuto prameni přicházejí poutníci dodnes a umývají si v něm své oči, protože věří, že jeho vody mají léčivé schopnosti.
Svaté ostatky mladého krále mučedníka, pak byly roku 980 s velkou slávou přeneseny do Shrewsbury, kde je Pán proslavil novými zázraky, v roce 1008, byl svatý král Edward připočten Anglickou církví do zástupu svatých.

Tropar hlas 4.
Svatého Edwarda, který ctnostmi již dávno zazářil a nevinně strádal, jeho nově zjevenou památku oslavujeme a čestným jeho ostatkům se klaníme, v radosti volajíce: v pravdě jsi podivuhodný Bože, ve svatých svých.

Kondak hlas 4.
Jako zbožný, dobrý král a světlý mučedník, jsi zazářil v zemi anglické, přetrpěl jsi rány a zranění, od nepřátel, kteří napadli tebe, Církev a zemi, záhy jsi odešel k našemu Spasiteli, nyní činíš množství divů, před těmi, kteří tě s vírou vzývají: neustávej prosit Krista Boha, aby se tvá vlast, k víře Pravoslavné navrátila.

Hrad Corfe, místo mučednické smrti svatého Edwarda