pátek 20. května 2011



Svatý apoštol a evangelista Marek 

(památka dle církevního kalendáře je 25. dubna/ dle světského to je 8. května; také v den Sboru dvanácti apoštolů dle církevního kalendáře 30. června/ dle světského 13. července)

Apoštol Marek byl spolupoutník na cestách a pomocník apoštola Petra, který jej ve svém Prvém listu nazývá svým synem (1. P 5, 13), ne podle těla, ale synem po duchu. Když byl Marek s Petrem v Římě, poprosili jej věřící, aby jim napsal spásonosnou nauku Pána Ježíše Krista, o Jeho zázracích a o Jeho životě. Takto Marek napsal Svaté Evangelium, které viděl a o pravosti všeho napsaného dosvědčil svatý apoštol Petr.
Od apoštola Petra byl Marek ustanoven biskupem a vyslán, aby šířil blahou zvěst o Kristu do Egypta. A tak se stal svatý Marek prvním šiřitelem Evangelia a prvním biskupem v Egyptě. Egypt byl tehdy ještě pod hustým a těžkým mrakem pohanství a neznabožství. S pomoci Boží, ale svatý Marek zasel sémě víry Kristovy v Libyi, Pentapolisu a dalších místech severní Afriky. Z Pentapolisu odešel do Alexandrie, kam jej vedl Duch Boží. V Alexandrii uspěl osnovat církev Boží*, které ustanovil biskupa, kněžstvo a diákony a vše utvrdil ve zbožné víře.
Hlásání blahé zvěsti Kristovy, Marek utvrzoval mnohými zázraky, pro což mnozí z pohanů přijímali svatý křest. Apoštol byl proto pohany pronásledován, pohané v něm viděli ničitele pohanských zvyklostí a tak na nějaký čas, z Alexandrie znovu odešel do města Pentapolis, kde pokračoval ve své apoštolské práci. Po dvou letech se pak znovu vrátil do Alexandrie, k velké radosti křesťanů, kterých se za tu dobu umnožilo. Když se, ale o tom dozvěděli pohané, svázali ho, počali jej vláčet po kamenité zemi, křičíce na něj: zatáhneme vola do ohrady! Celého zraněného a zkrvaveného, ho hodili do vězeňské kopky, kde se mu nejprve zjevil anděl nebeský, který ho povzbudil a posílil. Poté se mu zjevil sám náš Pán Ježíš Kristus a řekl mu: pokoj tobě Marku evangelisto můj! Na což mu apoštol odpověděl: pokoj i Tobě Pane můj Ježíši Kriste! Takto duchovně posilněn, byl dalšího dne Marek vyveden z kopky a znovu vláčen po ulicích, s tím samým posměšným křikem: zatáhneme vola do ohrady! Celý zbitý a vyčerpaný apoštol pravil: v ruce Tvé, Pane, poroučím ducha svého! A potom vydechl naposled a přesídlil se duší na lepší svět.
Bezbožní pohané chtěli jeho svaté ostatky spálit, ale sotva je položili na hranici, vše kolem potemnělo, ozval se hrom a nastalo zemětřesení. Pohané se ve strachu rozutekli a křesťané jeho svaté ostatky s úctou pochovali v kamenné kryptě.  Roku 310 nad svatými ostatky svatého apoštola a evangelisty Marka, byl vystavěn chrám a roku 820, byly ostatky svatého přeneseny do Benátek. Po celá staletí dávaly a dávají svaté ostatky apoštola Marka lidem uzdravení od všelikých muk a všelikých nemocí.


*Alexandrijská pravoslavná církev, podle tradice založená roku 67 v hlavním městě Severního Egypta Alexandrii, od roku 451 patriarchát, třetí dle významu po Římu a Konstantinopoli

neděle 1. května 2011

Svatý apoštol Tomáš
(2. neděle po Pasše; dále dle církevního kalendáře 30. června/ dle světského 13. července – Sbor dvanácti apoštolů; dále dle církevního kalendáře 6. října/ dle světského 19. října)

Svatý apoštol Tomáš, jeden ze dvanácti apoštolů, skrze jehož pochyby o vzkříšení Krista jsme získali nový důkaz, nové utvrzení o této nádherné, podivuhodné a spásonosné události. Vstavší z mrtvých Pán se znovu zjevil učedníkům, aby přesvědčil i Tomáše.
A řekl Pán Tomášovi: Vlož prst svůj sem, a pohleď na ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vlož ji v bok můj, a nebuď nevěřící, ale věřící. A Tomáš zvolal: Pán můj a Bůh můj! (Jan 20, 27 - 28)
Po seslání Svatého Ducha, když apoštolové losem rozdělovali, kam každý z nich má jít šířit slovo Boží, dopadl Tomášův los tak, že se měl vydat do Indie. Tomáš byl zprvu trochu zarmoucen, že bude muset jít tak daleko, ale zjevil se mu Pán, který jej posilnil na jeho cestě. Než došel na místo určené mu losem, šířil víru i v Sýrii a v Persii. Když dorazil do Indie, obrátil zde svatý Tomáš mnohé ke Kristu, mocné i chudé, a založil zde Kristovu Církev a ustanovil novým věřícím kněze a biskupy. Mezi mnohými, které obrátil sv. Tomáš na víru Kristovu, byly dvě sestry, ženy dvou indických knížat. Pro svou víru tyto sestry mnoho vytrpěly od svých mužů, neboť po svém křtu už s nimi nechtěly žít v bezbožnosti. Nakonec tyto sestry byly propuštěny od svých mužů a žily bohumilým životem až do smrti. Dalšími z těch, kteří zasvětili svůj život Bohu po vyslechnutí slova apoštola Tomáše, byli Dionýsij a Pelagia, kteří byli nejprve snoubenci. Když uslyšeli o Kristu, rozhodli se zasvětit svůj život Bohu. Pelagie svůj život zakončila jako mučednice a Dionýsij byl ustanoven apoštolem Tomášem za biskupa.
Jeden kníže, kterému sv. Tomáš pokřtil ženu a syna, odsoudil apoštola k smrti a poslal pět vojáků, aby jej zabili. Tito vojáci apoštola Tomáše skutečně zabili, když jej probodli svými pěti kopími. Tímto způsobem předal svatý apoštol Tomáš svou duši Kristu.
Před svou smrtí byl sv. Tomáš, podobně jako i ostatní apoštolové, podivuhodně přenesen do Jeruzaléma k události pohřbení Přesvaté Bohorodice. Protože však přišel pozdě, hořce litoval, že nemohl být při pohřbení Matky Boží. Po jeho prosbě byl hrob Přesvaté Bohorodice odkryt, ale její tělo v něm nalezeno nebylo. Pán vzal Svou Matku do Svého nebeského příbytku. A stejně jako apoštol Tomáš svojí nevírou utvrdil víru ve Vzkříšení Krista, i zde svým zmeškáním pro nás podivuhodně oslavil Matku Boží.