neděle 5. července 2009

Ctihodný Petr, biskup Argoský a Nafplioský₁)
(památka dle církevního kalendáře je 3. května/ to je dle světského 16. května)

Ctihodný Petr se narodil roku 855 v Cařihradu, zbožným rodičům, jeho rodiče s celou rodinou, se rozhodli a přijali mnišství. Když to spatřil ctihodný Petr, jak nejprve jeho rodiče, poté jeho starší bratři Pavel a Dionýsij, přijali mnišský postřih, přál si i on zasvětit svůj život mnišství a spolu se svým mladším bratrem Platonem vstoupili do monastýru. Když se stal mnichem, blažený Petr, se s takovou horlivostí oddal mnišskému životu, že ve skutcích odříkání, modlitby a postu, převýšil všechny své vrstevníky. Pro což se stal obrazem a příkladem ctností, nejenom svým bratrům, ale i všem ostatním mnichům. A ti se poté snažili, co nejvíce připodobnit jeho ctnostem, aby tyto ctnosti přijali do svého života. Pro takovýto Petrův asketický život, rozhodl se cařihradský patriarch Nikolaos I. Mystik (památka 16. května/ 29. května) Podivoval se jeho askezi, cenil si jeho zbožnosti, horlivosti po víře, jeho rozumu, a proto si přál jej vysvětit na biskupa. Petr shlédl sebe sama nedůstojného, této hodnosti, a skryl se. Tehdy patriarch uprosil jeho bratra Pavla, a rukopoložil jej na biskupa města Korint. Ctihodný Petr, který utekl před prosbami patriarcha, aby přijal hodnost biskupa, odešel spolu se svým bratrem archijerejem Pavlem do Korintu, kde se dlouhou dobu oddával zbožné mlčenlivosti a tichu modlitby. Své duchovní snahy, ale nedovedl do konce, neboť v té době zesnul biskup města Argos, a obyvatelé tohoto města, došli za biskupem Pavlem do Korintu, kde jej prosili a usilovně žádali, aby jim rukopoložil svého bratra za jejich biskupa. A Petr opět rychle utekl, aby se skryl před rukopoložením na biskupa, ale když se potom znovu vrátil za svým bratrem, opět jej věřící se slzami žádali, aby se stal jejich biskupem, s čímž pro prosby a slzy, nakonec Petr souhlasil.
Když byl ustanoven biskupem, blažený Petr, zcela se zasvětil své službě. Mnoho se staral o dobré prospívání jemu svěřené části církve a kněžstva. Činil mnohé skutky milosrdenství, které konal až do té míry, že i košili, kterou měl sám na sobě, dal potřebnému. Ochraňoval sirotky, pomáhal vdovám, se všemi se tajně dělil, o to co měl. Když jedenkráte nastal hlad na Peloponésu, tento světec, nasytil tisíce hladových. V tom čase, stalo se, že mu zůstalo v jedné nádobě něco málo mouky, i daroval i toto malé množství, a hle stal se zázrak, neboť na další den tato nádoba byla opět plná mouky, a takto, mohl světec nasytit nejen nemocné a chudé, ale i ostatní lid. Byl velmi milosrdný a slitovný, vykupoval otroky, osvobozoval slabé z rukou silných a bezcitných. Kromě toho, uzdravil jednu posedlou dívku, předpověděl neštěstí, které mělo postihnout Peloponés, a předpověděl den svého zesnutí.
Protože prožil sedmdesát let, ve kterých učinil nespočet dobrých skutků, svatý Petr oddal svoji blaženou duši, do rukou Božích. Ale i po zesnutí, blahodať Svatého Ducha zjevně přebývá v jeho svatých ostatcích, neboť z nich vytéká vonné myro, jeho ostatky vyhánějí démony a uzdravují od různých nemocí. Vše toto nám ukazuje, na blaženství a slávu, kterou ctihodný přijal v Nebi.
Ctihodný Petr zesnul v desátém století, roku 1421 jeho svaté ostatky byly přeneseny z Argosu, do města Nafplio. Když byl odkryt jeho hrob, země se zatřásla, a vzduch se naplnil blahou vůní a stala se mnohá uzdravení nemocných.
Po pádu Cařihradu přepadli Řecko a i Argos, Benátčané a Francouzi, kteří ukradli jeho svaté ostatky jako mnoho dalších. Až roku 1990 se podařil vypátrat duchovenstvu Argosské metropolie, kde se nachází ostatky ctihodného Petra, ty se nacházely v jedné klášterní kapli blízko Říma. Devatenáctého ledna roku 2008, byly ostatky ctihodného Petra, biskupa Argoského, slavnostně navráceny a uloženy v katedrálním chrámu ve městě Argos.



₁)Argos - Město při vrchu Larissa, hlavní město řecké Argolidy, východně od Lakónie a Arkadie, jedno ze středisek mykénské kultury. Vedlo mnoho válek proti Spartě, vyvrátilo v roce 468 př. n. l. Mykény a Tiryos, spravovalo nemejské hry. Bylo jedním z prvním demokratických území spřátelených s Athénami.

Nafplio, též Navplio (řecky: Ναύπλιο, Návplio) je řecké město na Peloponésu ležící 12 km jihovýchodně od Argu v Argolském zálivu. Je sídlem prefektury Argolis. Je nejdůležitějším přístavem na východě Peloponésu. Dle sčítání v roce 2001 mělo 13822 obyvatel. V letech 1829 až 1834 bylo hlavním městem Řecka. Je považováno za jedno z nejmalebnějších měst v kraji.
Ctihodný Theodosij Nový, lékař
(památka dle církevního kalendáře je 7. srpna/ to je dle světského 20. srpna)

Ctihodný Theodosij Nový, lékař, se narodil v Athénách roku 862, zbožným rodičům. Od raného věku byl obdařen pevnou vírou, která se vyznačovala velkou láskou k bližním. Po smrti rodičů, se rozhodl pro osamělý život a tak rozdal svůj majetek potřebným a odešel z Athén. Mnozí, ale pro jeho zbožnost nepřestajně chodili za ním, a prosili jej o radu a pomoc, to bránilo ctihodnému, aby vedl život v tichu modlitby a mlčenlivosti, který si tak přál. Kvůli tomu, aby se mohl věnovat modlitbě, utekl do Argosu. Tam postavil chrám v čest svatého Jana Křtitele, kam opět mnozí přicházeli, aby se u něj radili. Začali mu však proto závidět mnozí kněží a udali jej místnímu biskupovi (v Argosu), ctihodnému biskupovi Petrovi. Biskup však prohlédl jejich nepřejícnost a naopak poznal zbožnost ctihodného Theodosija, kterého také podpořil v jeho bohulibém díle milosrdenství. Po celý svůj život ctihodný Theodosij pomáhal svým bližním modlitbou a dary uzdravení, zesnul v blaženém pokoji, v hlubokém stáří.




Svatý Anastasij, nový mučedník
(památka dle církevního kalendáře je 1. února/ to je dle světského 14. února)

Svatý nový mučedník Anastasij se narodil v Nafpliu kde se věnoval malířství. Zasnoubil se s jednou křesťanskou dívkou, avšak když poznal, že dívka nežila ctnostným životem, zásnuby zrušil. Rodiče jeho snoubenky se poté snažily všemi různými prostředky (pomocí kouzel, magie a jiných ďáblových pokušení), aby se do ní opět zamiloval a vzal si ji. Skutky magie se žel za nějaký čas ukázaly, a mladý Anastasij ztratil rozum a pomátl se. Když jej takového uviděli Turci, využili toho, a donutili jej přijati islám.
Avšak Bůh požehnal a opět Anastasiovi navrátil jeho rozum. Když ten pak na sobě spatřil znaky turecké víry – bílý turban, hned jej shodil z hlavy dolů na zem a nahlas přede všemi Turky, začal křičet: Já jsem byl křesťan, a i teď jsem křesťan a chci křesťanem zůstat. Tato slova rozzuřila Turky, kteří jej začali hned bít a vláčet, až jej takto dovlekli před soudce. Soudce se jej snažil nejprve laskavě a skrze hmotné výhody, z jeho slov, kterými vyznával svoji křesťanskou víru znovu zvrátit na islám, když to ale nešlo, nechal jej zastrašovat a mučit. Ale i přes mučení svatý Anastasij, zůstal neoblomný a pevný ve víře, a beze strachu vyznával: Neodřeknu se za žádnou cenu Hospodina mého Ježíše Krista, pravého Boha, věřím v něj, a uctívám jej jako svého Stvořitele a Spasitele, vaše víra mi není ani v tom nejmenším potřebná, naopak jí opovrhuji, jí i vašim prorokem.
Když takováto slova uslyšel soudce, přikázal, aby mu byla ihned setnuta hlava, rozzuření Turci, jej vyvedli na soudní dvůr, jako kdysi Židé prvomučedníka Štěpána, a tam jej bili kamením, řezali jej svými noži a meči, dokud mu neodřezali hlavu a jeho tělo nezohyzdili k nepoznání. Takto skončil blahoslavený Anastasij 1. února 1655, a takto získal mučednickou korunu od Hospodina, a nyní se veselí v zástupu mučedníků, oslavujíce v Trojici Jediného Boha, Otce i Syna i Svatého Ducha. Amen.