neděle 28. listopadu 2010

Svatý apoštol Filip
(památka dle církevního kalendáře 14. / dle světského to je 27. listopadu)

Pocházel z Betsaidy u Galilejského jezera, stejně jako apoštolové Petr a Ondřej (Jan 1, 44). Od svého mládí, byl vzděláván v Písmu Svatém a byl znalcem starozákonních proroctví o Mesiáši. Když jej Spasitel vyzval k následování, šel za Ním (Jan 1, 43), poznav v něm Spasitele. Ke Kristu přivedl i apoštola Natanaela (Jan 1, 45 - 51)
Po sestoupení Svatého Ducha, Filip horlivě šířil Evangelium v mnohých částech Asie a Řecka. Při šíření Božího Slova v Galileji, činil mnohé zázraky.
V Řecku, se jej pokoušeli zabít místní Židé, když mezi nimi kázal o Vzkříšeném Kristu, ale Hospodin jej zázračně zachránil. Ti, kteří se rozhodli zabít Filipa, pojednou oslepli, ale po jeho modlitbě znovu opět nabyli zraku a uvěřili v Ježíše Krista. Z Řecka odešel do Parthi (Parthská říše, dnešní Irán), poté do města Ašdod (leží na Izraelské pobřežní planině), kde uzdravil nemocné oči Nikoklidose, který jej přijal do svého domu a poté se dal s celou svou rodinou pokřtít.
Z Ašdodu odešel apoštol Filip do Hierapole Syrské, kde farizei navedení Židé zapálili dům, ve kterém apoštol přebýval. Když potom následně spatřili zázraky, které Filip při šíření Božího Slova činil, jakým byly, uzdravení nemohoucí ruky místního vládce Aristarcha, který chtěl udeřit apoštola a z mrtvých vzkříšení chlapce, který zemřel na rukách své matky, učinili ze svých skutků pokání a dali se pokřtít.
Následně apoštol odešel do Sýrie, Malé Asie, Lydie (historické území v Malé Asii shodné zhruba s dnešními tureckými provinciemi İzmir a Manisa) a Misie (Misia - taktéž Malá Asie, dnešní Turecko), všude tam šířil Evangelium a snášel mnohá strádání. Filipa a jeho sestru Mariannu (Mariamna), která jej doprovázela, mnohokráte kamenovali, věznili a vyháněli z měst.
Potom přišel do Frýgie (oblast v Malé Asii, dnešní Turecko, která se rozkládá v západní části Anatolské vysočiny), do města Hiearopol, kde se nacházelo mnoho pohanských chrámů. Jeden z těchto chrámů, byl zasvěcen hadům a při tomto chrámu žil velký had, kterému byly přinášeny oběti. Apoštol Filip silou svojí modlitby, tohoto hada zahubil a uzdravil mnohé z těch, kteří byli uštknuti jedovatými hady. Mezi uzdravenými, byl i manželka správce města Anthipata, která přijala křesťanství. Když se to Anthipat dozvěděl, přikázal apoštola Filipa, jeho sestru a apoštola Bartoloměje, kteří byli s ním, zatknout. Apoštolové byli na popud pohanských kněží ukřižováni. V tom samém čase, však započalo i veliké zemětřesení a všichni ti, kteří byli na soudu, byli zasypáni zemí. Apoštol Filip, který byl na kříži, se nepřestajně modlil za své mučitele, i za ty co utrpěli od následků zemětřesení. Shromáždění lidé, když spatřili, co se stalo, uvěřili v Krista a vydobyli si, aby apoštolové byli sňati z křížů. Apoštol Bartoloměj, který přežil ukřižování, byl osvobozen, pokřtil všechen věřící lid a ustavil jim biskupa. Apoštol Filip, skrze jehož modlitby, byli všichni zachráněni, krom Anthipata a pohanských kněží, zesnul na kříži. Jeho sestra Marianna, pochovala jeho tělo a spolu s apoštolem Bartolomějem, potom putovali do Arménie, šířit Slovo Boží, tam nakonec přijal smrt na kříži svatý apoštol Bartoloměj (jeho památka je 11.června/ 24. června), spravedlivá Marianna (její památka je 16.února/ 1. března), potom šířila Evangelium do konce svého života v Lykanoii (Malá Asie).

středa 24. listopadu 2010

Svatý velký mučedník Mína
(památka dle církevního kalendáře 11. listopadu / dle světského 24. listopadu)

Mučedník Mína, byl původem Egypťan a svým povoláním byl voják a sloužil ve městě Kotuan (ve Frýgii, dnešním Turecku). To bylo za doby vlády císařů Diocletiana a Maximianuse (císaři vládli společně od 284 do 305. Diocletian na Východě a Maximianus na Západě). Mína byl křesťanem, protivilo se mu dívat se na obětování modlám, a tak jednoho času se rozhodl a opustil vojsko, město i lidi a odešel na opuštěné místo v horách, kde se oddával postu a modlitbě. To vše proto, že Mínovi, bylo snadněji žít s divokými zvířaty, nežli s bezbožnými lidmi.
Jednoho dne však svatý Mína spatřil, jak v dálce ve městě Kotuan, začali bezbožné oslavy v den pohanského svátku. Rozhodl se odejít do města a přede všemi, vyznat víru v Krista, Boha Živého a usvědčit jejich modloslužebnictví jako lživé a temné.
Kníže tohoto města jménem Piros, když spatřil, jak Mína přišel, zeptal se jej kdo je a odkud je. Svatý mu odpověděl: Mým domovem je Egypt, a jméno mi je Mína, byl jsem vojákem, ale když jsem viděl obětování modlám, odřekl jsem se všeho, co jsem doposud měl, všech ctí i vyznamenání. A nyní jsem zde přišel, abych přede všemi vyjevil, Krista mého jako Boha Pravého, aby On mne zjevil jako služebníka Svého v Království Nebeském.
Když toto Piros uslyšel, a Mína na výzvu obětovat modlám, oběť odmítl, dal Mínu propadnout velkým mučením. Byl bičován, jeho tělo trháno železným drápy, byl pálen svícemi a mučen mnoha dalšími mukami, až jej nakonec dali setnout mečem. Jeho tělo vrhli do ohně, aby je křesťané nemohli vzít a uctívat. Křesťané však zachránili od ohně, alespoň některé části. Tyto ostatky byly potom v hluboké úctě pohřbeny, poté byly jeho ostatky přeneseny do Alexandrie, tam znovu pochovány a nad nimi vystavěn chrám, zasvěcený svatému Mínovi.
Svatý velký mučedník Mína, strádal a zesnul okolo roku 304 a přesídlil se do Království Kristova. Ten kdo s vírou oslavoval a přizýval svatého Mínu v nesnázích ku pomoci, tomu vždy on pomohl. Místo jeho svatých ostatků, se proslavilo mnoha divy a modlitební ochranou svatého.