Životy Svatých

Ctihodný Simeon (Stefan) myrotočivý, zakladatel monastýru Chilandar (♰ 1199)

památka 13. / 26. února

Svatý Stefan (Štěpán) Nemanja, se narodil roku 1114 v kraji Zeta ¹, v dnešní Černé Hoře, která se tehdy nacházela pod latinskou jurisdikcí. Když se jeho rodiče ², mohli vrátit do Srbska, dali syna pokřtít v Pravoslavné Církvi a vychovávali ho v lásce k pravé víře a k svatým ctnostem. Jeho otec jej brzo pověřil správou jedné z oblastí, které vládl. Díky svému nadání a zkušenostem, které získal, se stal velkým županem celého Srbska (1166).  Podařilo se mu sjednotit srbské oblasti do jediného království. Stefan se stal zakladatelem dynastie Nemanjić ³, která vládla po dvě stě let (1172-1371) a dala církvi mnoho svatých ⁴.

V čase své vlády, se musel utkat s nepřátelstvím svých bratří, dokonce být vězněn pro věrnost Pravoslaví. Avšak díky neotřesitelné víře, zjevné ochraně a přímluvám svatého velkého mučedníka Jiřího, své nepřátele porazil. Okolo roku 1186, sezval i Sněm, aby odsoudil a zbavil zemi od hereze bogomilů ⁵. Postaral se také o vymýcení pohanství a vytěsnění latinismu ze země, která mu byla svěřena. S pomocí své manželky Anny ⁶, postavil mnoho chrámů a monastýrů, taktéž dával bohaté dary významným duchovním centrům křesťanského světa. Těmi byli, chrám Božího hrobu v Jeruzalémě, chrám svatého Jana Předchůdce v Jeruzalémě, chrám monastýru svatého Theodosia Velikého v poušti poblíž Betléma, chrám svatých apoštolů Petra a Pavla v Římě, chrám svatého Mikuláše v Bari, chrám v monastýru Přesvaté Bohorodice Evergetidos v Konstantinopoli, chrám v monastýru svatého Dimitrije v Soluni. Stefan zajistil nezávislost svého státu na Byzanci, řádně pak také uspořádal i život církve.

Potom velkožupan následoval příkladu svého syna Rastka – svt. Sávy, odložil ze sebe knížecí šat, vzdal se světa a složil mnišské sliby v monastýru Studenica ⁷ a přijal mnišské jméno Simeon (1196). Jeho manželka Anna složila mnišské sliby také, a přijala mnišské jméno Anastasia. O necelé dva roky později se pak mnich Simeon připojil ke svému synovi, který svůj asketický duchovní zápas vedl na Svaté Hoře v monastýru Vatopedi ⁸. Tam se stal jeho pokorným duchovním žákem, a nakolik mu to jeho věk dovolal, napodoboval jeho horlivost, s níž se svatý Sáva oddával bděním, půstu a modlitbám. Oba, také významně přispěli, ke zkrášlení tohoto monastýru.

Následně od Byzantského císaře Alexiose III. Angelose (1195 - 1203), získali ruiny monastýru Chilandar ⁹, kde byl jimi založen velkolepý a krásný monastýr, kterému bylo předurčeno stát se jednou z kolébek srbské kultury (založen roku 1198). Svůj duchovní zápas, v tomto monastýru však ctihodný Simeon vedl pouhých osm měsíců, když pojednou onemocněl.

A tak, když svatý Simeon pocítil, že se už blíží jeho čas, přivolal k sobě svého syna svatého Sávu, srdečně se s ním rozloučil a řekl mu: „Dítě moje! Přines mi ikonu Přesvaté Bohorodice, protože jsem slíbil, že před ní, odevzdám Pánu ducha svého." Poté ho požádal, aby mu pomohl obléknout mnišskou rjasu - řízu, aby ho položil na rohož, a pod hlavu, aby mu položil kámen. Takto si přál ležet, dokud jej Pán nenavštíví, aby ho vzal ze života dočasného, do věčnosti. Přivolal i všechny ostatní mnichy různých národností, kteří v monastýru byli, požádal je o odpuštění a hledíce na ikonu Matky Boží, odešel 13. / 26. února, roku 1199 k Pánu se slovy: Vše, co dýchá, chval Hospodina (Ž 150, 6).

Za nějaký čas, ze schrány od jeho svatých ostatků, začal vytékat blahovonný olej, událo se mnoho zázraků a ctihodný Simeon dostal přízvisko Myrotočivý ¹⁰.

Jedné noci se pak ctihodný sám zjevil představenému monastýru a řekl mu, že je třeba, aby jeho ostatky spočívaly v Srbské zemi, jako požehnání pro národ. Poté slíbil, že z místa, kde přebývaly jeho ostatky, vyroste vinná réva, a ta, ponese plody. A dokud budou rašit plody z této révy, bude i Boží požehnání v monastýru Chilandar.

Svaté ostatky, pak byly v roce 1208, přeneseny do domoviny svatého krále a mnicha, ctihodného Simeona, jeho synem, svatým Sávou. A i tam, nadále vydávaly blahovonné myro. Pomohly k tomu, aby se před nimi rozbratření synové ctihodného, Stefan a Vukan, usmířili.

Podle tradice, pak pro útěchu a požehnání bratří Chilandarského monastýru, v témže roce 1208 z hrobu svatého Simeona opravdu vyrostla vinná réva, proti všem přírodním zákonům, z půdy, kde se révě nemůže dařit. Tato réva, postupem času prošla zdí chrámu, takže pro ni, byla v pozdějších staletích zhotovena zvláštní podpěra na vnější straně chrámu. Hrozny z této vinné révy, se suší a dodnes se zasílají po celém světě, na pomoc bezdětným rodinám, kterým po modlitbě ctihodné pomáhají k radosti a útěše, když nemohou počít dítě.

Svaté ostatky ctihodného Simeona Myrotočivého, se dodnes nachází v monastýru Studenica a tam přináší mnohou útěchu a uzdravení těm, kteří k nim s vírou přicházejí.

_____________

¹ Zeta - Zetská planina - Зетска равница -Зета. Je úrodná nížina v Černé Hoře. Táhne se od Podgorice na severu až po Skadarské jezero na jihu. Ačkoli to může název napovídat, řeka Zeta nížinou Zeta neprotéká, ta protéká sousední nížinou Bjelopavlić. Zetská planina, je jednou z nejhustěji obydlených částí Černé Hory.

² Zavida nebo také Beli Uroš (♰ 1127). Jeden ze srbských vládců z dynastie Vukanović v XII. století. Krátce vládl jako župan ze Zahumlje (Hercegovina a jižní Dalmácie, v dnešní Bosně a Hercegovině a Chorvatsku), jeho pozdější titul byl Vládce Ribnice (dnešní Podgorica). Jeho potomci byli Tihomir Zavidović, Stracimir Zavidović, Miroslav Zavidović, Stefan Nemanja a Vojislava Zavidović.

³ Nemanjićové - Немањићи - Nemanjići. Srbský středověký panovnický rod vládnoucí v letech 1166–1371. Jeho zakladatelem byl ctihodný Simeon Stefan (Štěpán) Nemanja (♰ 1199) a posledním vládcem svatý Stefan (Štěpán) Uroš V. (♰ 1371).

⁴ Kromě svatého Stefana-Simeona, jeho ženy Anny (v mnišství Anastasije), syna svt. Sávy Srbského, byli do zástupu svatých připočteni také, mnozí další.

⁵ Bogomilové. Antiklerikálního hnutí rozšířené v X. - XV. století, které se objevilo na Balkáně. Bogomilové byli svého času velkou a velmi vlivnou náboženskou skupinou v bulharském království. Za zakladatele, tohoto ke křesťanství se hlásícího náboženského proudu, který byl však herezí, je považován Bogomil, venkovský kněz, působící v Bulharsku v X. století.

⁶ Ctihodná Anastasie Srbská (♰ 1200). Památka 21. června / 4. července. Světským jménem Anna. Byla provdána za Stefana Nemanju, velkožupana rašského, kterému porodila tři syny: Vukana, Stefana a Rastka - budoucího velkého srbského světce svt. Sávu. Když její manžel přijal mnišské sliby, také ona, se odebrala do monastýru Přesvaté Bohorodice na břehu řeky Toplice, který předtím sama založila. V roce 1196, pak přijala mnišský postřih, se jménem Anastasia. Svá poslední léta prožila ve zbožnosti a svatosti, zemřela 21. června 1200, pohřbena byla v chrámové předsíni, chrámu Matky Boží, v monastýru Studenica. Svaté ostatky ctihodné Anastasie Srbské, se nachází v tomto monastýru.

⁷ Monastýr Studenica - Манастир Студеница. Byl založen roku 1186, patří mezi slavné a starobylé srbské monastýry. Od něho, jsou odvozovány počátky samostatného Srbska, autokefalie Srbské pravoslavné církve. Je historickým, kulturním a vzdělanostním centrem středověkého Srbska. Monastýr se třemi chrámy (Црква Богородици Добротворки – Chrám Bohorodice Tvůrkyně dobra - Milosrdné, Краљева Црква Светих Јоакима и Ане – Králův chrám svatých Jachyma a Anny a Црква Светог Николе – Chrám svatého Mikuláše), ve kterých se nachází převážně fresky a chrámové malby z XII. - XIV. století, byl v roce 1986, organizaci UNESCO, zařazen do seznamu Světového dědictví.

⁸ Monastýr Vatopedi - Ιερά Μονή Βατοπέδι, Βατοπαίδι. Řecký pravoslavný mužský monastýr na Svaté Hoře Athos v Řecku, druhý z hierarchie athosských monastýrů, jeden z nejstarších, nejvýznamnějších a také nejrozsáhlejších místních monastýrů. Nachází se na severovýchodním pobřeží poloostrova Athos, mezi monastýry Esfigmen a Pantokrator. Hlavní chrám monastýru je zasvěcen svátku Zvěstování Přesvaté Bohorodice. Kromě hlavního chrámu má monastýr ještě 16 dalších paraklisů, tj. menších chrámů - kaplí.

⁹ Monastýr Chilandar - Μονή Χιλανδαρίου - Манастир Хиландар. Srbský pravoslavný mužský monastýr na Svaté Hoře Athos v Řecku, čtvrtý v hierarchii athosských monastýrů, který se nachází na severovýchodní straně Athoského poloostrova. Založil jej řecký svatohorský mnich Georgios Chelandarios. V roce 1198 byl pak monastýr obnoven Stefanem Nemanjou (v mnišství ctihodným Simeonem) a jeho synem svatým Sávou.

¹⁰ Myrotočivý – Мироточивый – Μυροβλύτης. Tj., myro dávající, myro prolévající, myro tj. olej z řeckého μύρον. Ve svatém písmu není žádná zmínka o vydávání, prolévání myra. Přesto tento div, tento zázrak, přebývá a je předáván ve svaté tradici. K nejranějším zprávám o prolévání myra, patří: Blaze vonící myro  z hrobu svatého apoštola Jana Teologa, vytékající každoročně. Myro vydávající ostatky svatého apoštola Filipa (podle apokryfu: Skutky apoštola Filipa II. – III. stol.). Mučednictví Theodota (III. stol.) v tomto popsání mučednického skonu, je popsáno vytékání myro z ostatků mučedníka. Nespočetné svědectví o velkém vytékání myra z ostatků sv. velmuč. Dimitrije Soluňského. Svaté ostatky svt. Nikolaje Divotvůrce, nacházející se od 9. května roku 1087 v kryptě baziliky svatého ve městě Bari v Itálii, které neustále vydávají myro.