úterý 19. února 2013
Svatý Řehoř Veliký, papež římský, řečený
Dvojeslov (Dialogos)
(památka dle církevního kalendáře 12. / dle
světského 25. března)
Svatý Řehoř
Veliký, papež římský, řečený Dvojeslov – Dialogus, se narodil v Římě
okolo roku 540 a pocházel z významné patricijské rodiny.
Jeho otec se jmenoval Gordianus a byl senátorem,
jeho matkou byla blažená Silvie. Řehoř sám se později také stal senátorem a
prétorem města Říma. Po smrti svého otce se však zcela oddal duchovnímu životu.
Z velkého bohatství, které zdědil, založil šest monastýrů na Sicílii a sedmý
v samotném Římě, zasvěcený apoštolu Ondřejovi, a v tomto monastýru
přijal mnišství a později se stal i jeho představeným. Jeho matka, blažená
Silvie, přijala také mnišství v jednom ženském monastýru.
Když zesnul římský papež Pelagius II., byl za
papeže zvolen svatý Řehoř (titul papež –
papa – otec byl užíván do konce 5. stol. jako čestný titul pro biskupy obecně,
od konce 5. stol. je tento titul užíván a vztahuje se hlavně k římskému a
alexandrijskému biskupovi). Jelikož se sám považoval k této cti a moci
nedůstojný, ukrýval se po dobu sedmi měsíců v horách a stržích. Hospodin
však nakonec svatého Řehoře zjevil těm, kteří ho hledali, neboť na místě, kde
se Řehoř ukrýval, se zjevil ohnivý sloup, který čněl od země až do nebe. Věřící
se odebrali na to místo, našli tam Řehoře a přemluvili jej svými prosbami a
slzami, aby se stal otcem věřících. On pak nakonec hodnost papeže přijal.
Byl neobyčejně milosrdným. Vše co měl,
upotřeboval ku pomoci bídným, nemocným a všem potřebným. Byl pravým otcem
sirotků a ochráncem vdov. Dával stavět domy pro ty, kteří se neměli ke komu
obracet ve své nouzi a bídě.
Takto svatý Řehoř nekonal jen v Římě. Jednou vyslal do města Jeruzaléma
abbu Probuse, aby tam vystavěl dům pro poutníky. Na Sinajskou horu pak pro změnu posílal každoročně velké milodary pro
potřebu mnichů z monastýru sv. Kateřiny. Sám se o poutníky,
nemocné a bídné staral tak, že je nechal usednout za svůj stůl a sám je
obsluhoval.
Napsal řadu poučných a křesťanům potřebných knih.
Pojmenování Dvojeslov – řecky Διάλογος, znamená dvojí slovo – besedník, a bylo
věřícími vytvořeno pro jeho překrásnou knihu, ve které zjevil ctnosti a
podivuhodné zázraky italských svatých – Rozhovory (besedy) o životě
italských otců a nesmrtelnosti duše.
Je po něm také pojmenována Liturgie předem
posvěcených Darů, která se slouží ve středy a v pátky Velikého Půstu (Liturgie předem posvěcených Darů je liturgií,
při které se předkládají k přijímání Svaté Dary, které byly již posvěceny
dříve - při předcházející plné liturgii sv. Basila Velikého nebo sv. Jana
Zlatoústého). Postup této liturgie byl sestaven a uveden do církevní praxe
svt. Řehořem, který tak učinil na základě shodné východní liturgie. Toto
pojmenování liturgie tak vzniklo z hluboké úcty k tomuto světci, kterou
k němu měla Východní Církev.
Svatý Řehoř byl pastýřem Kristovy církve celých třináct
let, šest měsíců a deset dní, a poté, roku 604, odevzdal svoji duši Hospodinu.
Jeho svaté ostatky spočívají ve vatikánském chrámu sv. apoštola Petra u jeho
jižní stěny.
Tropar svt. Řehoři Dvojeslovu hlas 4. :
Božskou blahodať přijal jsi, / slavný Řehoři, od
Boha shůry
a Jeho mocí byv posílen, / pro cestu Evangelia
rozhodl ses,
pročež odměnu za námahu přijal jsi od Krista, /
Jeho pros, nejblaženější, aby spasil duše naše.
Kondak hlas 3. :
Jako pravý vůdce, otče Řehoři, / Vůdce Krista
pastýřům ukazoval jsi;
zástupy mnichů dovedl jsi / k nebeskému ovčinci
tím, že jsi stádce Kristovo / vyučil přikázáním
Jeho.
Nyní se s nimi raduješ a veselíš / v nebeských
příbytcích.
Svt. Ondřej, arcibiskup krétský
(památka dle církevního kalendáře 4. / dle
světského 17. července)
Svt. Ondřej, arcibiskup krétský, se narodil
v Damašku křesťanským rodičům. Od narození až do svých sedmi let byl němý.
Jedenkráte se stalo, poté co jej přivedli jeho rodiče k přijímání svatých
Kristových tajin, že skrze tyto blahodatné tajiny získal dar řeči a začal
mluvit. Taková je moc svatých Kristových tajin. Od té doby se začal usilovně
poučovat ve Svatém Písmu.
Když mu bylo 14 let, odešel sv. Ondřej do
Jeruzaléma, kde přijal mnišský postřih v lávře sv. Sávy Posvěceného (5. /18. prosince). Svým rozumem a
horlivostí k duchovnímu zápasu překvapil mnohé ze starších mnichů a všem
se stal dobrým příkladem v duchovním životě. Díky jeho ctnostem si jej
vybral jeruzalémský patriarcha za svého notáře.
Když započala monotheletistická hereze, která
učila, že Kristus nemá lidskou, ale jen božskou vůli, byl vyslán, v té
době již v hodnosti archidiákona, na 6. všeobecný sněm do Konstantinopole
(r. 680). Na sněmu sv. Ondřej zjevil
své dary, dar slova a horlivost k víře, čímž pomáhal, aby se utvrdila
pravoslavná víra. Když se však sv. Ondřej vrátil do Jeruzaléma, ke svým
povinnostem, byl zvolen arcibiskupem krétským.
Jako arcibiskup byl velmi oblíbený stran svého
duchovního stádce, věřících, neboť mnoho horlil pro Pravoslaví a vymítal tvrdě
všechny hereze. Skrze jeho modlitby se stávaly mnohé zázraky. Modlitbou odehnal
Saracény od ostrova Kréta. Napsal mnohé poučné knihy a bohoslužebné písně. Stal
se zakladatelem nové liturgické formy kánonu a je mu připisováno okolo 70
kánonů.
Největší známosti došel jeho Velký kajícný
kánon, sestávající z 9 písní a 250 troparů, který se čte v době Velikého
půstu, který začíná slovy: Čím začnu
oplakávat života svého nešťastné skutky? Jaký začátek bude mít, Kriste, můj
žalozpěv? Ó milosrdný, daruj mi odpuštění hříchů!
Svt. Ondřej Krétský se proslavil mnohými
oslavnými pochvalami, složenými na památku Přečisté Panny Marie. Jemu také
náleží Kánon ke Kristovu Narození, tři písně povečeří svátku Květné neděle a na
první čtyři dny Strastného týdne, dále verše (stichiry) ke svátku Obětování Páně a mnohé další duchovní hymny a
písně.
Ctihodný Efrém Syrský
(památka dle církevního kalendáře 28. ledna /
dle světského 10. února)
Ctihodný Efrém Syrský, Učitel pokání, se narodil
v Sýrii v křesťanské rodině chudých rolníků na počátku 4. stol. za
časů císaře Konstantina Velikého.
Své mládí prožil velmi bouřlivě, byl velmi
prchlivý a vznětlivý, často se hádal i pral, až jedenkráte se stalo, že skrze Boží
prozřetelnost Boží byl poučen, a své kroky poté nasměroval na cestu pokání a
spásy. Stalo se totiž, že byl nespravedlivě obviněn z krádeže ovce, a byl proto
vsazen do vězení. Ve vězení uslyšel ve snu hlas, který jej pozval k pokání
a správnému životu. Nakonec byl ospravedlněn a z vězení propuštěn.
Probudilo se v něm hluboké pokání a odešel
do nedalekých hor, kde se stal poustevníkem. Stal se učedníkem ctih. Jákoba,
biskupa nisibijského (13. ledna/26. ledna)
po dobu 14 let až do blaženého zesnutí ctihodného.
Poté, co byla Nisibije obsazena roku 363
Peršany, ctih. Efrém opustil své dosavadní místo duchovního života a usídlil se
v monastýru poblíž města Edessa (dnes
Şanlıurfa v Turecku). Zde se duchovně sblížil se ctih. Juliánem Peršanem (18./31. října), s nímž byli jednoho
kajícného ducha. Ctihodný se neustále poučoval ve Svatém Písmu, z nějž
čerpal pro svoji duši duchovní moudrost. Hospodin jej obdařil darem učitelství,
takže za ním přicházeli lidé, kteří hledali poučení a radu ve svém životě. Jeho
poučení měla na věřící veliký vliv, neboť ctih. Efrém tato poučení vždy začínal
obviněním sebe sama v nedostatcích a kajícnými slovy o sobě samém.
Ctihodný učil všechny ústně i skrze napsaná slova: pokáním, vírou a příklady
zbožnosti. Odhaloval a usvědčoval ariánskou herezi, která tehdy znepokojovala
křesťany. Pohané, kteří slyšeli kázání ctihodného, se obraceli ke Kristu a
přijímali svatý křest.
Od veliké Boží blahodati se z jeho úst
vylévala moudrost jako potok medu a jeho oči neustále ronily slzy pokání. Byl
pracovitým jako včela, ať již v neustálém spisování knih anebo
v poučování, která směřovala k monastýrskému bratrstvu a přiváděla k
bohabojnému životu. Stejně tak poučoval i věřící města Edessa. Všechen zbylý
čas zůstával v modlitbě a duchovním rozjímání.
Mnohé jsou jeho knihy, bohoslužebné texty a
krásné jsou též jeho modlitby, které sepsal. Nejznámější z jeho modliteb
je ta, kterou se věřící modlí v době Velikého postu:
Pane a
Vládce života mého,
chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a
prázdnomluvnosti.
Ducha pak čistoty,
pokory, trpělivosti a lásky uděl mně, služebníku tvému.
Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění
svá
a neodsuzoval bratra svého;
neboť tys blahoslaven na věky věkův, amen.
Když jej chtěli silou přemluvit, aby se stal
biskupem, záměrně ze sebe činil blázna a nerozumného, aby mohl i nadále
přebývat v tichosti mnišských modliteb. Když to spatřili věřící, nechali
ho v jeho duchovním pokoji. Byl vrstevníkem svt. Basila Velikého. Svatý Efrém
je hlavním apoštolem pokání, jeho spisy dodnes obměkčují mnohá srdce, zkamenělá
od hříchu, a navracejí je ke Kristu. Zesnul v hlubokém stáří okolo roku
373 – 379 po Kr.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)