pondělí 24. května 2010

Slovo světitele Jana Šanghajského a Sanfranciského, pronesené v Šanghaji v den památky svatých slovanských věrozvěstů

památka 11. / 24. května
Jaký radostný výkřik vděčnosti vyjde z úst lidí, kteří od svého narození dleli v temné jeskyni a byli zbaveni světla, když se jim pojednou otevře jejich pochmurný příbytek, do něhož se vlijí oživující paprsky slunce, a tito lidé jsou poté vyvedeni na svobodu!
Takovýto pocit vděčnosti musíme pociťovat ve vztahu ke svatým bratřím Cyrilu a Metodějovi. „Přebývajícím v zemi stínu smrti…“ (Iz. 9, 2), tedy uprostřed pohanství, přinesli právě oni všem slovanským kmenům světlo pravé víry Kristovy. Těm, kteří nic nevěděli o Božím Království, jej zvěstovali a ukázali jim cestu, která do něj směřuje. Služebníky nepravých a lživých bohů učinili svatí bratři služebníky pravého Boha!
Ty, kteříž žili v neřesti a hrubých mravech, naučili milovat dobro a pravdu a ukázali jim nadřazenost ctnosti, očistili jejich smysly (viz. 1. irmos paschální jitřní) a učinili je zbožnými a mravnými. Ty, kteří se nacházeli pod mocí hříchu a zpustlosti, osvobodili z ďábelských sítí, znovuzrodili je svatým křtem a naučili je novému životu ve slávě Boží.
Ve stejné době pak pro neučené a polodivoké Slovany sestavili abecedu, darovali jim vzdělanost a naučili je užívat písemnictví, a takto položili počátek jejich duchovního osvícení a vzdělání.
Od svatých Cyrila a Metoděje se započíná úspěšnost Slovanů ve všech oblastech života. Dřívější zpola loupeživé kmeny se stávají velikými národy a vytvářejí mocné státy, které jsou prodchnuty duchem křesťanství. A tak, kamkoli pohlédneme, všude, kde u Slovanů září světlo a koná se dobro, my vidíme šlépěje svatého Cyrila a Metoděje.
Pohlédneme na duchovní nebe – tam jest nesčetný zástup svatých služebníků Božích, horlivě pracujících v různých slovanských zemích. To jsou ony plody semen, zasetých svatými bratry. Pohlédneme na zemi – uvidíme slavné slovanské mocnosti, historii naplněnou bohabojnými skutky slovanských národů, úspěchy Slovanů v oblastech vědy a umění. Za to máme být vděčni těmto našim svatým Prvoučitelům.
A proto v den jejich památky je naším prvořadým dluhem oslavovat jejich dílo a životy a s vděčností k nim pronášet: Sláva vám, bratři svatí, Slovanů osvětitelé!

Šanghaj 1941


Život svatých apoštolům rovných Cyrila a Metoděje dle knihy Охридски Пролог (Ochridský Prolog) svt. Nikolaje Velimiroviće

Svatí Cyril a Metoděj, apoštolům rovní, byli rodnými bratry, původem ze Soluně, a jejich rodiče byli významní a bohatí soluňští měšťané Lev a Marie. Starší bratr Metoděj jako důstojník prožil deset let mezi (makedonskými) Slovany, kde se v této své službě ještě více seznámil se slovanským jazykem.
Poté se však vzdálil na horu Olymp v Malé Asii, kde se zcela oddal mnišství a askezi. Ke svému bratru Metodějovi se později přidal i mladší bratr Cyril (Konstantin). Když chazarský kníže Kagan požádal císaře Michaela (Michael III. Methystes 840 – 867) o kazatele křesťanské víry, tehdy byli dle příkazu císaře oba bratři vyhledáni a vysláni mezi Chazary. Když Kagana plně utvrdili v křesťanské víře, pokřtili jej spolu s velkým počtem jeho dvořanů a ještě větším počtem jeho národa. Po nějaké době se vrátili znovu do Cařihradu, kde sestavili slovanskou abecedu, skládající se ze třiceti osmi písmen, a započali s překladem církevních knih z řečtiny do slovanského jazyka.
Na pozvání svatého knížete Rostislava odešli na Moravu, kde šířili zbožnou (pravoslavnou) víru a utvrdili ji mezi lidem a knížaty. Knihy slovanské rozmnožili a ty pak předali kněžím, aby jejich prostřednictvím učili lid. Na pozvání papeže poté odešli do Říma, kde Cyril onemocněl a zesnul 14. února roku 869. Metoděj se poté vrátil na Moravu, kde horlivě pracoval až do své smrti, aby byla utvrzena víra Kristova mezi Slovany. Po jeho smrti, když 6. dubna roku 885 zesnul v Pánu, jeho učedníci, pětipočetníci Gorazd, Kliment, Angelár, Naum a Sáva, přešli Dunaj a pokračovali dále na jih do Makedonie, kde z Ochridu pokračovali mezi Slovany v Bohu libém díle, které započali sv. Cyril a Metoděj na severu.


Tropar, hlas 4.
Apoštolům rovní a slovanských zemí učitelé, Cyrile a Metoději, v Bohu moudří, Vládce všech proste, aby všecky národy slovanské utvrdil v pravoslaví a jednomyslnosti, světu pokoj daroval a spasil duše naše.

Kondak, hlas 3.
Uctěme posvátnou dvojici našich osvětitelů, kteří nám přeložením Božských Písem otevřeli pramen bohopoznání, z něhož až do dneška hojně čerpáme a blahoslavíme vás, Cyrile a Metoději, kteří stojíte před trůnem Nejvyššího a vroucně se modlíte za duše naše.







MODLITBA KE SVATÝM APOŠTOLŮM ROVNÝM
CYRILU A METODĚJI, UČITELŮM SLOVANSKÝM

Ó přeslavní učitelé a osvětitelé národů slovanských, svatí apoštolům rovní, Cyrile a Metoději! Jako děti ke svým otcům se k vám nyní utíkáme, světlem vašeho učení a slova osvíceni a ve víře Kristově poučeni, a se srdcem zkroušeným se k vám modlíme. Ačkoli jsme váš odkaz jako dítka vzpurná nezachovali a nesnažili se zalíbiti Bohu tak, jak jste nás učili, ačkoli jsme odpadli od jednomyslnosti a lásky, kterou jste nám Slovanům jako svým bratřím ve víře i původu odkázali – neodvracejte se od nás, nehodných a hříšných dítek svých, jako jste ani za života svého neodmítali lidi nevděčné a nehodné, ale dobrotou vždy za zlé odpláceli. A protože máte velikou smělost před Hospodinem, proste Jej, aby nás poučil a obrátil na cestu spásy, aby utišil neshody a sváry vznikající mezi bratry jedné víry, aby ty, kteří od ní odpadli, k jednomyslnosti přivedl a všechny nás sjednotil v jednotě ducha a lásky v jedné, Svaté, Obecné a Apoštolské Církvi. Víme, ano, víme, jak mnoho zmůže modlitba spravedlivého před milosrdenstvím Vládce, třebaže je přinášena za lid hříšný. Neopouštějte nás proto, sklíčené a nedůstojné potomky vaše, pro jejichž hříchy bylo vámi shromážděné stádo nepřátelstvím rozděleno a svody jinověrných oklamáno a oslabeno, ovce rozehnány a duchovními vlky uchváceny. Vyproste nám horlivost k pravoslaví, abychom se s nadšením vraceli k tradicím našich otců, abychom s pilností věrně zachovávali církevní pravidla a zvyky a vyvarovali se všech lživých učení, abychom prospívali v bohulibém životě na zemi a stali se hodnými života rajského na nebesích – abychom tam všichni společně oslavovali Vládce všech, v Trojici Jediného Boha, na věky věkův. Amen

Ikona svt. Jana Šanghajského od Rublev Pupil

neděle 16. května 2010

Památka Prvého Všeobecného Sněmu

Památka a oslava Svatých Otců, Prvého Všeobecného Sněmu, se koná v neděli před Svatou Padesátnicí, tedy 7. neděli po Pasše a také 29. května což je 11. červen dle světského kalendáře. Tento Sněm, se konal v Nicei (též Nikaia – dnešní İznik v Turecku) roku 325, v čase vládnutí sv. císaře Konstantina Velikého (Constantinus I. - Flavius Valerius Constantinus 272 - 337). Tento sněm, byl sezván, aby ukončil zmatek, který svým lživým a nesprávným učením, učinil Arius kněz alexandrijský. On rozšířil učení, že Kristus byl stvořen v čase Bohem, není tedy Předvěčným Synem Božím, rovný dle podstaty Bohu Otci. Na tomto Sněmu, bylo účastno 318 Svatých Otců. Sněm odsoudil učení Aria a jeho samého, odsoudil anathémě (řecky ἀνάθεμα - původní význam - vynětí něčeho z běžného užívání, později klatba a vyloučení z obce či církve), protože nechtěl učinit pokání. Ještě také Sněm utvrdil pravoslavné učení ve Vyznání Víry, které bylo později doplněno na Druhém Všeobecném Sněmu. Na prvém Všeobecném Sněmu, byli mnozí významní světci, mezi kterými se nacházeli zejména: svatý Mikuláš Myr Lykejský, svatý Spyridon, svatý Athanasije a další svatou církví ctění otcové. Hlavním úkolem a prací tohoto Sněmu, bylo utvrzení Vyznání Víry. Ale kromě toho, Sněm ve shodě určil způsob výpočtu data pro slavení Paschy (tj. že Pascha – Světlé Kristovo Vzkříšení, má být slaveno ne ve stejný den s židovskou paschou a bezpodmínečně první neděli po jarní rovnodennosti – což roku 325 připadlo na 22. března). Na sněmu bylo přijato 20 kanonických pravidel, jimiž se řídí život církve.

Tropar svatým Otcům (obecný) 8. hlas
Nade vše proslaven jsi, Kriste Bože náš, jenž jsi naše otce postavil na zemi jako světla a jimi jsi nás o pravé víře naučil. Mnohomilosrdný, sláva tobě!

Kondak Otcům 8. hlas
Slova apoštolů a dogmata Otců zapečetily jedinou víru Církve, která jsouc oděna rouchem pravdy utkaným z bohosloví shůry, vykládá a slaví veliké tajemství zbožnosti.


Pravidla prvního svatého všeobecného sněmu, nicejského. (r.325) 


pátek 14. května 2010

O Nanebevstoupení Páně


Jak Pán vystoupil od země na nebe? Tato otázka tě mučí a trápí? Řekni si takto: Pán vystoupil ze Svého pozemského království, do Svého Nebeského Království Božskou mocí, a tím se upokoj. Protože, když se budeš snažit zkoušet poznat hlubiny všech tajin Božích, začnou tě trápit a mučit mnohé další jiné otázky. Jak se On narodil? Jak chodil po vodě? Jak vyháněl běsy a jak uzdravoval lidi? Jak se proměnil na hoře Tábor? Jak vzkřísil mrtvé? Jak On sám povstal z mrtvých? Odpověď na všechny tyto otázky je jedna, vše toto bylo možné Jeho Boží mocí. Pokoj tobě a radost!
Je dostatečné vědět o Nanebevstoupení to, co je napsáno v Evangeliu. A tam je napsáno: I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe ( Lk. 24, 51). A tak, žehnajíc (v csl. благословяше – žehnajíce) lidem, vystoupil On na nebe. Tímto způsobem nám Hospodin odkryl velikou a užitečnou moudrost. Dobrořečíce, chválíce (v csl. Благословляя - Dobrořečíce, chválíce) své bližní, a tak jedině dobrořečíce a chválíce, my můžeme duchem vystoupit k nebesům. Co dáváme, to i přijímáme. Jestliže žehnáme, dobrořečíme, chválíme, dostáváme – požehnání, dobrořečení a chválu, když však proklínáme, dostává se nám – prokletí. A tak požehnání, tj. blahoslovení, dobrořečení a chválení – je podmínkou našeho duchovního vystoupení na nebe.
Svatý Nikolaj Velimirović

Tropar hlas4.
Povznesl jsi se ve slávě, Kriste Bože náš,
radostí naplniv učedníky přislíbením Svatého Ducha,
Jehož sestoupení jsi jim při požehnání zvěstoval,
neboť ty jsi Syn Boží, Vykupitel světa.