neděle 22. června 2014



Ctihodný Sisoj Veliký
(památka 6. / 19. července)

Svým původem pocházel z Egypta a byl učedníkem ctih. Antonije Velikého (17. ledna / 30. ledna). Po zesnutí svého velkého učitele se usídlil na pusté hoře, nazývané Antonijova, v jedné jeskyni, kde vedl svůj duchovní zápas i ctih. Antonij. Tvrdou, těžkou prací sám sebe zkrotil tak, že byl bez hněvu a zloby, krotký a mírný jako jehňátko. Za to byl Bohem obdarován velikou blahodatí, skrze niž mohl uzdravovat nemocné, vyhánět nečisté duchy a mrtvé křísit k životu. Šedesát let vedl svatý Sisoj svůj duchovní boj v poušti, a díky němu se stal pramenem živé moudrosti pro všechny mnichy i lidi, kteří žili světský život; pro všechny, kteří za ním přicházeli pro radu.
Svatý Sisoj takto učil mnichy: Kterékoli pokušení stalo by se člověku, je zapotřebí, aby se člověk oddal Boží vůli a aby přiznal, že pokušení stalo se pro jeho hříchy. A když potká člověka dobro, je třeba si říci, že se tak stalo z Boží prozřetelnosti. Jeden mnich se ptal Sisoje: Jak se mohu zalíbit Bohu a dojít spásy? Svatý odpověděl: Jestliže si přeješ zalíbit se Bohu, vyjdi ze světa, odděl se od země, opusť stvoření, přistup ke Stvořiteli, sjednoť se s Bohem modlitbou a pláčem, a takto nalezneš pokoj v tomto věku i v budoucím. Další mnich se zeptal, jak dostihnout pokory? Sisoj odpověděl: Pokory lze dostihnout, když se někdo vycvičí tak, že uznává každého člověka za lepšího, než je on sám, a tak poté získá pokoru i on sám. Abba Amon si stěžoval otci Sisojovi, že si nemůže zapamatovat přečtená moudrá poučení, aby je mohl zopakovat, když vede rozhovor s lidmi. Svatý mu na to odpověděl: Toto není nutné. Nutné je získat čistotu mysli a hovořit potom z této čistoty, a přitom vložit naději na Boha.
Ctihodný Sisoj byl k sobě velmi přísný, avšak milosrdný, soucitný a plný lásky ke všem těm, kteří za ním přicházeli, a všechny přijímal s láskou. Ti, kteří ho navštívili, učil ctihodný nejprve pokoře. Když se ho jeden poustevník zeptal, jak lze dosáhnout neustálého pamatování na Boha, ctihodný poznamenal: To je příliš mnoho můj synu, daleko vážnějším je sebe sama přijímat jako horšího než všichni ostatní, neboť takovéto pokoření se napomáhá k získání pokory. Když se jej mniši ptali, zda je dostatečný jeden rok k pokání, bratrovi, který upadl do hříchu, ctihodný Sisoj řekl: Já věřím v milosrdenství Lidumilného Boha, a jestliže člověk učiní pokání celou svojí duší, tak Bůh, přijme jeho pokání v průběhu tří dnů.
Stalo se také, že šel jeden světský člověk spolu se svým synem navštívit otce Sisoje na horu abby Antonija. Na cestě však jeho syn zemřel. Otec se nermoutil a netruchlil, ale s vírou ho přinesl ke starci a padl před ním, držíce syna tak, jako by se mu oba ukláněli, jakoby oba přijímali od něj požehnání. Potom však otec zanechal svého mrtvého syna u nohou abby a sám vyšel z jeho cely. Starec si myslel, že se mu chlapec ještě uklání a tak řekl dítěti: Vstaň a odejdi ven. Zemřelý chlapec v tom okamžiku vstal a vyšel ven. Jeho otec, když to spatřil, užasl a byl ohromen. Vrátil se ke starci, znovu se mu poklonil a řekl vše, co se stalo. Starec jej vyslechl a zarmoutil se, neboť takovýto zázrak nechtěl učinit. Jeho učedník pak zakázal otci do samé smrti starce o tomto zázraku hovořit.
Před smrtí zazářila tvář  ctih. Sisoje jako slunce, jeho učedníci, kteří jej obklopovali, se tomu zjevení v úžasu podivovali. Učedníci se přitom zeptali svého starce, co vidí, a Abba Sisoj odpověděl, že vidí svaté proroky a apoštoly. Když pak učedníci slyšeli, že Abba s někým hovoří, zeptali se ho, s kým to rozmlouvá, a jejich Abba jim odpověděl, že Andělé přišli pro jeho duši a on prosí, aby mu dali ještě alespoň krátký čas k pokání. Ale ty přece, otče, nemáš potřebu v pokání, řekli mu na to jeho učedníci. Ctihodný Sisoj, skrze svoji velikou pokoru a smíření, odpověděl: Ve skutečnosti nevím, zdali jsem vůbec započal se svým pokáním. Po těchto slovech tvář svatého starce zazářila tak, že bratři na něj nemohli ani pohledět. Ctihodný jim ještě stačil říci, že zří samotného Pána (Ježíše), a v tu chvíli jeho duše odešla do Nebeského Království. Když světec vydechl naposledy, celá místnost se naplnila krásnou blahou vůní. Ctih. Sisoj zesnul v hlubokém stáří roku 429 po Kr. Takovýmto blaženým koncem zakončil ctih. Sisoj svůj dočasný život a takto se přesídlil do života věčného. Amen.

Tropar hlas 1.
Pouště obyvatel a v těle anděl, /
divotvůrcem zjevil ses, Bohonosný otče náš Sisoji:/
postem, bděním, modlitbou jsi nebeské dary přijal, /
uzdravuješ nemohoucí a duše těch, kteří s vírou k tobě přicházejí. /
Sláva darujícímu tobě moc, / sláva korunujícímu tebe, /
sláva konajícímu tebou uzdravení.

Modlitby k ctihodnému Sisoji Velikému

Skláním se před tebou svatý přeblažený Sisoji! Oslavuji a chválím velikou tvoji moc, kterou jsi získal Božím požehnáním, abys takto mohl odhánět nečisté síly. Oslavuji tvé svaté jméno, neboť půstem a modlitbou k Bohu jsi přijal dar Ducha Svatého, skrze nějž můžeš nemocné uzdravit a mrtvé oživit. Skláním se před tebou jako v Bohu spravedlivém a z celého srdce tě prosím a modlím se k tobě: ochraňuj mne v tomto duchovním boji, od všelikých neštěstí, ohnivých střel, od kopí, meče a ode všech smrtonosných zbraní. Ty jsi veliký a mocný, Bohem jsi požehnaný, vezmi mne pod svoji ochranu, modli se za mne k Hospodinu, aby mi daroval moc i sílu, abych obstál před nepřítelem. Ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha. Amen.

Podivuhodný otče Sisoji, veliký divotvůrce a všech, kteří se k tobě utíkají, rychlý přímluvce, zhlédni s nebeských výšin na nás nemohoucí a slabé, mnohými hříchy a těžkostmi obtížené. Smiluj se nad námi svým milosrdenstvím a pomoz nám, abychom Boží přikázání plnili bezúhonně, víru pravoslavnou pevně zachovali, abychom Bohu přinášeli pokání za své hříchy upřímně a z celého srdce. Abychom v křesťanské zbožnosti prospívali a byli tak důstojni tvých proseb, modliteb a záštity o nás před Bohem. Především tě prosíme, svatý a veliký otče Sisoji, abys ochraňoval naše děti od všelikého zla a nesnází. Pomáhej, aby vyrůstaly ve zdraví tělesném i duševním, aby jim žádná síla tohoto světa neuškodila, nechť jsou osvíceny Duchem Svatým, k radosti a hrdosti svým rodičům, Církvi a vlasti k užitku. Především tě prosíme, podivuhodný světče, abys poučil a učinil rozumnými matky, aby nezabíjely děti ve svých útrobách, ale aby plod svůj ve zdraví přivedly na svět. Vyslyš nás, světče Boží, kteří se s vírou a láskou k tobě modlíme a nepřezírej nás, kteří pomoc tvoji hledáme. Nyní i v čase naší smrti nám pomáhej a ochraňuj nás svými modlitbami od zlých démonských útoků, aby jejich síla neměla nad námi žádnou moc, ale abychom s tvojí pomocí stali se důstojnými následovat blaženství rajských příbytků. Všechnu naději naši v tebe skládáme, ctihodný otče Sisoji, budiž nám ukazatelem ke spasení a přiveď nás k nezacházejícímu světlu věčného života, tvým Bohu milým prostřednictvím, před trůnem Přesvaté Trojice. Nechť se všemi svatými oslavujeme přečestné a velkolepé jméno Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní až na věky. Amen!



pátek 20. června 2014



Ctihodný Barlaam (Varlám) Chutynský
(památka v první pátek Petro - Pavlovského půstu)

V první pátek Petropavlovského půstu si vždy připomínáme památku ctihodného Barlaama Varláma Chutynského. Vzpomínáme na tohoto světce kvůli podivuhodné události spjaté s velkou prozřetelností ctihodného Varláma, která byla zaznamenána i pro naše poučení.

Stalo se jednou, že ctihodný pobýval na návštěvě u novgorodského arcibiskupa. Když se spolu loučili, arcibiskup mu řekl, aby ho za týden Varlám znovu navštívil. Ctihodný otec Varlám na to odvětil: Když Bůh požehná, tak k tobě přijedu na saních v pátek prvního týdne půstu svatých apoštolů Petra a Pavla. Arcibiskup se takovéto odpovědi podivil. Ale skutečně, v předvečer daného dne napadlo v noci mnoho sněhu, a v pátek, tedy v den, kdy se měla tato zvláštní událost vyplnit, byl skutečně po celý den silný mráz. A tak se stalo, že ctihodný Varlám opravdu přijel na návštěvu ke svému arcipastýři na saních.
Když však viděl zármutek arcibiskupa, který se trápil kvůli vzniknuvší nepohodě, která ohrozila samou úrodu, ctih. Varlám na to řekl: Nebuď smutný, vladyko, není zapotřebí se rmoutit, je zapotřebí naopak děkovat Hospodinu! Když by Hospodin neseslal tento sníh a mráz, byl by po celé zemi hlad, kterým nás chtěl Hospodin pokárat za naše hříchy, ale na přímluvy Bohorodice a svatých se nad námi Hospodin nakonec smiloval a seslal mráz, aby zahynuli všichni červi, kteří se už, už chystali zničit všechnu budoucí úrodu. Na druhý den, přesně tak, jak předpověděl ctih. Varlám, nastalo opět teplo. Arcibiskupovi potom přinesli z polí žitné klasy i s kořeny, na kterých bylo vidět mnoho mrtvých červů. Toho roku pak byla na polích nevídaná úroda…