neděle 13. září 2020

Ctihodná Eanswythe (Eanswitha, Eanswyth)  z Folkestone († 640)

památka 31. srpna / 13. zaří

 

Ctihodná Eanswythe, byla dcerou krále Edbalda z Kentu a jeho ženy Emmy z Gálie. Byla vnučkou sv. Ethelberta krále z Kentu (†619).  Svatá však nepamatoval svého děda, který jako první král z Kentu, roku 597 přijal křesťanství. V mládí, na ní měli veliký duchovní vliv angličtí misionáři svt. Lavrentius z Canterbury (†619), svt. Melletius z Londýna (†624), svt. Justus z Rochestru (†627) a nepochybně také její příbuzná svatá Ethelburgа z Kentu (†647).

Život ctih. Eanswythe vypráví, že vždy směřovala k tomu sloužit Bohu. Nic pro ni neznamenalo bohatství tohoto světa, a když svým srdcem porozuměla Svatému Písmu, celou svou duší, žíznila po Nebeském Království. Rozhodně se odřekla od svatby s pohanským králem Northumbrie, kterou ji navrhoval její otec. Na místo toho, Eanswythe odjela do Gálie, do monastýru Faremoutiers, aby se tam naučila mnišskému způsobu života. Brzy poté se vrátila domů a roku 630, na bílých útesech městečka Folkestone, v nynějším hrabství Kent, založila s požehnáním svt. Honoria z Cantebury (†653) ženský monastýr. Chrám v monastýru, byl zasvěcen sv. ap. Petru a Pavlu. Byl to první ženský monastýr v anglické zemi a ctih. Eanswythe, se v něm stala první představenou, byla ve spojení s galskými monaškami. Také bylo v jejím životě zapsáno, že nejoblíbenější činností sester monastýru, bylo neustálé vzdávání díků a slavosloví Bohu (1. Tes 5, 16 - 18), hlavně pak, díky za Jeho požehnání a víru, přinesenou do anglické země, jejím apoštolem svt. Augustýnem z Canterbury († 605). Svatá se jako představená monastýru, vždy až mateřsky starala o svěřené sestry. Už během svého života učinila několik zázraků, jedenkráte zlehka udeřila na skálu a z místa, kde udeřila, vytryskl pramen vody.  Také uzdravila slepou ženu a vyhnala běsy z posedlého. V monastýru svatá Eanswythe, žila v neustálém pokání a modlitbě, zesnula ještě jako velmi mladá, poslední den měsíce srpna kolem roku 650.

Kolem roku 865, byl její monastýr zničen dánskými dobyvateli, v roce 927 byl pak monastýr znovu obnoven anglickým králem Ethelstanem. V roce 1052, bylo celé Folkestone zničeno. V roce 1095, na místě původního monastýru byl postaven nový normanský, avšak i ten časem zmizel, protože útes, na kterém stál, vzalo moře. V roce 1138, pak byl na jiném místě, dále od břehu, postaven chrám Svaté Marie a svaté Eanswythe. 12. září, pak byly do chrámu slavnostně přeneseny ostatky ctihodné a tento den, je dodnes městským pamětním dnem svaté. Ke schráně s ostatky, divotvorkyně celého Kentu, svaté Eanswythe, nyní patronky města Folkstone, se ve středověku, sjíždělo velké množství poutníků. Když však nastoupilo období Anglické reformace (XVI. stol.), byly její svaté ostatky ukryty a nakonec, na nějaký čas zmizeli. Z milosti Boží, však při přestavbě chrámu v roce 1885, byla schrána s ostatky svaté panny znovu nalezena a to v severní zdi chrámu. Svaté ostatky ctihodné Eanswythe, tak do dnešních dnů, jsou uchovány v chrámu k úctě věřících. Folkstone je tak i místem poutí pravoslavných křesťanů.

Ctihodná Eanswythe, ty která jsi neustále vzdávala díky Kristu Bohu za svatou víru, nauč nás činit to stejné a pros Boha za svoji zemi a svůj národ!

 

sobota 12. září 2020

Položení ctěného pásu Přesvaté Bohorodice

památka 31. srpna / 13. září

  

Tři dny po Zesnutí Přesvaté Bohorodice, dorazil do Jeruzaléma i sv. apoštol Tomáš, aby se mohl rozloučit s Matkou Boží. Apoštolové se s ním pozdravili, a vidouce jeho zármutek, odkryli mu hrob Přesvaté Bohorodice, aby se jí mohl poklonit. Tehdy však všichni spatřili, že tělo Přesvaté Bohorodice v hrobu není. Toho dne večer se jim Boží Matka, pak sama zjevila obklopena anděly a zářící v nevýslovné slávě a řekla jim: „Radujte se! Já budu s vámi po všechny dny.“ Apoštolové na to radostně zvolali: „Přesvatá Bohorodice, pomáhej nám!“ Tehdy darovala sama Přesvatá Bohorodice, svůj pás (opasek) jako požehnání sv. apoštolu Tomáši a tato vzpomínka na Matku Boží, tato svatyně, byla poté schraňována jeruzalémskými křesťany.

Svátek Položení ctěného pásu Přesvaté Bohorodice, byl pak ustanoven na památku dvou slavnostních uložení ctěného pásu Přesvaté Bohorodice v Konstantinopoli. První slavnostní uložení ctěného pásu, se událo za vlády císaře Flavia Arcadia (395 - 408), kdy byl přenesen do Konstantinopole z Jeruzaléma a uložen do zlaté schrány, zapečetěný císařskou pečetí a tato schrána, pak byla uložena v chrámu Svaté Bohorodice v Chalkopratéia¹.

Druhé slavnostní uložení ctěného pásu a samotný svátek, byl pak ustanoven kvůli zázraku, který se udál za vlády císaře Lva VI. Moudrého (886 – 912), kdy jeho žena Zoja, byla mučena duševní nemocí, byla postižená nečistým duchem. Císař spolu s příbuznými, přebývali ve velkém zármutku, přesto však neustávali ve svých modlitbách a horlivě se modlili k Pánu, za zdraví nemocné. Tehdy se stalo a císařovna Zoja měla Boží vidění, ve kterém jí bylo zjeveno, že se jí dostane uzdravení, když na ní bude vložen pás Přesvaté Bohorodice. Císař se obrátil s prosbou ke svt. Evfimiovi II. patriarchovi Konstantinopolskému (památka 3. / 18. srpna), aby odkryl schránu s pásem Matky Boží. Tento pás se ukázal ve schráně neporušen a nepoškozen časem. Když svt. Evfimij, rozprostřel na nemocnou pás, ta v tom okamžiku se osvobodila od mučení démonů a zcela se uzdravila i od své nemoci. Poté byl odsloužen slavnostní děkovný moleben k Přesvaté Bohorodici a ctěný pás položili nazpět do schrány, zapečetil jí císařskou pečetí a dali schránu nyní uložit do Vlachernského chrámu².

Poté co roku 1453, padl Konstantinopol do rukou Osmanských Turků, opustila svatyně - ctěný pás Přesvaté Bohorodice město a byla rozdělena na několik částí. Každá z částí se proslavila mnohými zázraky. Na počátku XXI. století, se část pásu schraňuje na Kypru, v monastýru Trooditissa (Ιερά Μονή Τροοδιτίσσης), část potom v klášteře ve městě Trevír, další část také v Gruzii, nejvíce se však proslavila část ctěného pásu v monastýru Vatopedi, na Svaté hoře Athos.

V monastýru Vatopedi, se tato svatyně schraňuje od 14. století. Svědectví o zázracích, přiznávali dokonce turečtí sultáni. Takto se to stalo v letech 1871 – 1872, kdy se na bratry ve Vatopedském monastýru obrátil sultán Abdulaziz s prosbou, aby byl ctěný pás přivezen do Konstantinopole, kdy nechal vyslat přímo k monastýrskému přístavišti parník. Jakmile se loď se ctěným pásem Přesvaté Bohorodice, přiblížila ke Konstantinopoli, zuřící epidemie cholery, se zastavila a ohromený vládce, dal nařízení, aby svatyně byla přinesena na jeho dvorec k uctění.

Takto se Matka Boží stará o ty, kteří se k ní obracejí s vírou. Ze své výsosti shlíží na nás jako starostlivá a laskavá matka, plní naše dobrá přání, odvrací nás od všeho hříchu, zastává se nás před spravedlivým Božím hněvem a svými modlitbami zbavuje naši duši smrti. Když se budeme modlit k Přesvaté Bohorodici s čistým srdcem a upřímnou duší, poznáme, že její pomoc nás bude vždy provázet.

_______________________________________________________

¹Chrám Svaté Bohorodice v Chalkopratéia - ἐκκλησίας τῆς ἀγίας Θεοτόκα ἐν τοῖς Χαλκοπρατείοις. Chrám se nacházel severozápadně od chrámu sv. Sofie. Roku 1484, byl chrám zbořen. Dnes se na místě chrámu nachází mešita Acem Aga Mescidi, hotel Zeynep Sultan, velkou část prostoru na kterém stál tento chrám, je dnes parkoviště. 

² Vlachernský chrám – Chrám Přesvaté Bohorodice Vlachernské - Θεοτòκος τών Βλαχερνών. Konstantinopolský chrám, který byl spolu s monastýrem postaven v pátém století (kolem roku 450) sv. císařovnou Pulcherií (svatá bohabojná Pulcherie její památka je 10. / 23. září) v čest ikony Přesvaté Bohorodice, která byla nalezena císařovnou Eudokií v Jeruzalémě, a odtud byla zaslána do Konstantinopole, kde jí byl vystavěn tento chrám. V tomto chrámu bylo uschováno roucho Přesvaté Bohorodice, její pokrývka hlavy (pokrov) a část opasku. Chrám byl roku 1434 zcela zničen Turky, znovu pak byl obnoven, i když už ne v původní velikosti a slávě roku 1867, je jedním z nejvýznamnějších svatyní řeckého pravoslaví.

 


neděle 6. září 2020

 Ctihodná Hilda z Whitby

památka v den zesnutí 17. / 30. listopadu a v den přenesení jejich svatých ostatků 25. srpna / 7. září

Narodila se roku 614 a byla druhou dcerou Hererica, synovce svatého Edwina¹, krále Deira (anglosaského království na území severovýchodní Anglie, dnes přibližně území současného Yorkshiru). Když byla ještě v kolébce, byl její otec otráven ve vyhnanství. Hilda byla poté vychovávána na dvoru krále Edwina. Díky kázání Božího slova a příkladu víry svt. Paulinuse z Yorku², přijala svatý křest okolo roku 627, ve svých 13 letech.

Povzbuzená příkladem své sestry Hereswity, která se stala monaškou  monastýru Matky Boží v Chelles v Galii, odjela Hilda do východní Anglie a odtud, chtěla odjet za svojí sestrou do monastýru. Tehdy ji však svt. Aidan z Lindisfarne³ vybídl k tomu, aby zůstala v rodné zemi a zde sloužila Kristu.

Nakonec odešla do monastýru Hartpool, kde byla později představenou. V roce 657, pak založila monastýr v  Streaneshalch - Whitby. Tento monastýr se stal pod jejím duchovním vedením velmi významným centrem vzdělání, vyučovalo se v něm Svaté Písmo, díla svatých otců, nejméně pět mnichů z bratrstva tohoto monastýru, se stalo biskupy, mezi nimi, byli například svt. Jan z Beverley (památka 7. / 20. května), či Wilfrid z Yorku (památka 12. / 25. října). V tomto monastýru, se také uskutečnil roku 664 církevní sněm, na kterém se sjednotil společný způsob bohoslužeb s Římskou církví a také se zde sjednotil společný způsob výpočtu data Paschy.  

Ctihodná Hilda, proslula svojí moudrostí a milosrdenstvím, do monastýru za ní přicházelo pro radu a útěchu mnoho monašek, mnichů a dalších poutníků. Byla dobrou učitelkou a duchovní matkou mnohým. Sedm let, před svým zesnutím, velmi vážně onemocněla a tato nemoc, která se neustále připomínala neustálými horečkami, ji provázela až do konce života. Nehledě na to, plnila všechny své povinnosti, vůči Bohu i vůči svým duchovním dětem.

Nakonec ctihodná matka Hilda, zesnula v pokoji, po přijetí Svatých tajin 17. / 30. listopadu roku 680. Její duši, pak spatřila ctihodná Begu z Hackness (památka 31. října / 13. listopadu), jak byla povznesena k nebi svatými anděly.

Život svaté ctihodné Hildy, byl zapsán v knize Církevní dějiny národa Anglů (Historia ecclesiastica gentis Anglorum), kterou sepsal svatý Béda ctihodný. Úcta k ní v zástupu svatých, se pak také potvrzuje zapsáním jejího jména v kalendáři svatého Willibrorda (†739). Hrobka svaté, byla zničena, při nájezdech Dánů okolo roku 800. Její svaté ostatky, pak byly znovu nalezeny v 10. století a přeneseny anglickým králem Edmundem I. z Whitby do Glastonbury.

______________________________________________________

¹ Svatý Edwin, král Northumbrijský a mučedník (584-633). Jeho památka se slaví 12. / 25. října. Byl králem království Deiry a Bernicie, (anglosaské království na území severovýchodní Anglie, dnes přibližně území současného Yorkshiru) později sjednocených do království Northumbrie. Po smrti své první ženy Gwenburgy, se podruhé oženil a vzal si sv. Ethelburgu z Kentu (její památka je 8. / 21. září), která byla křesťankou. Podmínkou k uzavření sňatku bylo, aby král Edwin přijal svatý křest. Král Edwin, si však také přál, aby spolu s ním takto učinil i lid jeho země. To se stalo díky působení svt. Paulinuse z Yorku, který svým příkladem víry, obrátil ke Kristu nejen krále Edwina, ale i prostý lid. 

² Svt. Paulinus z Yorku († 644). Jeho památka je 10. / 23. října. Svatý Paulinus byl mnich pocházející z Říma. Roku 601 byl vyslán svt. Řehořem Velikým se skupinou gregoriánské misie, do království Kentu, která měla za cíl obrátit Anglosasy ke Kristu, svatý Paulinus do Anglie dorazil roku 604. V Kentu zůstal až do roku 625, kdy byl svt. Justem, arcibiskupem z Canterbury (památka 10. / 23. listopadu), vysvěcen na biskupa. Svt. Paulinus se nacházel doprovodu sv. Ethelburgy z Kentu, při její cestě do Northumbrie, kde se provdala za krále Edwina

³ Svt. Aidan Lindinsfarský (†651). Jeho památka je 31. srpna / 13. září. Irský mnich a misionář, který se v roce 631, po prosbě krále Oswalda, podílel na šíření křesťanství v Northumbrii. Založil monastýr na ostrově Lindisfarne, který se stal centrem učenosti, jak duchovní tak světské. Svým laskavým přístupem získal mnoho věřících, kteří s nadšením přijali blahou zvěst o Kristu. V Lindisfarne, pak sloužil i jako první biskup, neustále cestoval po celé krajině a šířil evangelium jak mezi tehdejší šlechtou, tak i mezi prostým lidem, zastával se otroků a pronásledovaných. Je známý jako apoštol Northumbrijský. 

Monastýr v Streaneshalch – Whitby. Nacházel se na severu Anglie, v dnešním Severním Yorkshiru, u městečka Whitby. Šlo o významné duchovní centrum raně středověkého království Northumbrie. Zakladatelkou monastýru, byla ctih. Hilda z Whitby. Roku 867, ho zpustošili dánští Vikingové, poté byl v letech 1077, 1109 dvakráte obnoven. Nakonec však zcela zanikl roku 1539, během rušení anglických klášterů, kdy se anglický král Jindřich VIII. rozhodl zabavit klášterní majetek, v rámci probíhajícího procesu anglické reformace. V současnosti jsou z kdysi velkého monastýru, už jen ruiny.