Spravedlivý Pinchas

památka 12. / 25. března

Spravedlivý Pinchas, byl vnukem velekněze Árona a syn velekněze Eleazara. Byl také veleknězem a plnil horlivě svoji službu.

Když byli Židé, z Egypta vyvedení svatým prorokem Mojžíšem, blízko Zaslíbené země, jejich sousedé Moabité a Midjánci, se naplnili strachem a závistí. Nespoléhajíce na svou sílu, rozhodli se uchýlit se k čarodějnictví a pozvali čaroděje Bileáma, aby proklel Izraelity. Avšak Pán ve svém zjevení k Bileámovi oznámil svou vůli a ten, naplněn Duchem, třikrát Božímu lidu požehnal.

Tehdy Moabité, vtáhli skrze smilstvo Izreality do modloslužby před Baal – peórem. Bůh poté potrestal Izraelce za jejich odpadlictví a ti začali po tisících umírat od moru. Mnozí poté, když spatřili tento Boží hněv, přišli k rozumu a obrátili se k pokání. V té době však jistý Zimri, vůdce kmene Simeonova, „přivedl ke svým bratřím Midjánku před očima Mojžíše i celé pospolitosti Izraelců, právě když plakali u vchodu do stanu setkávání“ (Num 25, 6). Pinchas, který byl naplněn spravedlivým hněvem na svůdce a pokušitele svého lidu, vstoupil do jeho stanu a probodl jej i Midjánku kopím. Nato promluvil Hospodin k Mojžíšovi: „Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mé rozhořčení od Izraelců tím, že dal uprostřed nich průchod mé žárlivosti, takže jsem ve své žárlivosti s Izraelci neskoncoval. Proto vyhlas: Hle, daruji mu svou smlouvu pokoje. Ta bude pro něho i pro jeho potomstvo smlouvou trvalého kněžství za to, že horlil pro svého Boha. Bude za Izraelce vykonávat smírčí obřady“ (Num 25, 10 – 13).

Poté se spravedlivý Pinchas v čele izraelského vojska, vydal na Boží příkaz k Moábcům, a potrestal je za jejich špatnost a lstivost.

Po smrti velekněze Eleazara byl spravedlivý Pinchas jednomyslně zvolen veleknězem. Velekněžství podle Božího zaslíbení pokračovalo v jeho potomstvu. Spravedlivý zemřel ve vysokém věku, okolo roku 1500 před Kristovým narozením.

 

Ctihodný nový mučedník Gabriel, Konstantinopolský (♰ 1676)

2. /15. února, památka jeho mučednické smrti

Narodil se ve městě Alloni na ostrově Prokonnésos (nyní Marmara v Marmarském moři).

Ještě jako mladý, přijal mnišský postřih. Jako mnich, pak v sobě pocítil horlivou touhu napodobit našeho Spasitele Ježíše Krista v jeho utrpeních.

Ctihodný byl jednou vyslán do Konstantinopole, kde měl sloužit jako ohlašovatel bohoslužeb v patriarším chrámu. V té době bylo totiž oznamování bohoslužeb pomocí zvonů a klepadel, Turky zakázáno a začátek bohoslužeb se vyvolával hlasem.

Jednoho dne se ctihodnému stalo to, že do něj na ulici strčil Turek. Kvůli tomu se pak strhla hádka, během které, Gabriel promluvil o islámu s opovržením. V té chvíli, ho chytl rozvášněný dav a dovlekl ho, před soudce. Gabriel se nijak neospravedlňoval a nevymlouval, směle před soudcem vyznal svou víru ve Spasitele našeho Ježíše Krista a odsoudil muslimskou špatnost, když pronásledují víru křesťanskou. Poté byl pro urážku, odsouzen ke smrti. Svatý Gabriel svoji hlavu pokojně sklonil pod popravčím mečem. Tak se splnila jeho touha přijmout utrpení pro Krista. Mučednickou smrt přijal 2. / 15. února, roku 1676 v Konstantinopoli. Protože místní křesťané neměli dost peněz na vykoupení těla mučedníka, Turci o tři dny později, hodili jeho ostatky do moře.

Utrpení svatého, zapsal Joannis Kariophillis, velký logothétes Velké církve (tj. Konstantinopolské Patriarchie).