Ctihodný Agapios Vatopedský

památka 1. / 14. března, 15. / 28. března a v den památky Sboru Athoských ctihodných, která se připomíná 2. neděli po Svaté Padesátnici

Ctihodný Agapios, byl poslušníkem¹ u mlčenlivého starce² v kelii Svaté Trojice Kolitsa, která patřila monastýru Vatopedi³, na Svaté hoře Athos. Jednoho dne, byl však zajat Turky, co se vylodili na pobřeží Svaté hory a kteří ho potom lodí převezli do Magnesie, kde ho prodali do otroctví.

Jako otrok, pak spoutaný v řetězech tvrdě pracoval 12 let, nikdy však neztrácel naději na své osvobození a vždy se vroucně modlil k Matce Boží. Jednou se pak stalo, že poslušníkovi, který trpělivě snášel všechna svá strádání, Nebeská Přímluvkyně, projevila své milosrdenství. Ve snu mu přikázala: „jdi beze strachu ke svému starci“. Když se Agapios probudil, uviděl, že na sobě nemá žádné okovy a dveře nebyly zavřené. A tak opustil své zajetí i svého pána, a aniž by mu kdokoliv bránil, vrátil se na Svatou horu.

Když se však vrátil na Svatou horu, přísný duchovník, chtěl vyzkoušet pokoru poslušníka, který se stal důstojným, takovéhoto zázračného osvobození. Přál si, aby se v něm ještě více posilnila víra v Boží prozřetelnost, a proto ho přiměl vrátit se znovu k Turkovi, který ho kdysi koupil, a sloužit mu, dokud sám Bůh nepřivede k rozumu tohoto jeho pána, tak, aby ho sám propustil z otroctví.

Svatý Agapios aniž by cokoli řekl, tak se vrátil zpět do svého zajetí. Onomu Turkovi, pak řekl, co mu nařídil jeho starec. Turek, který byl zcela ohromený pokorou i velikou vírou tohoto křesťana, ho však nejenom s radostí propustil, ale sám pak spolu se svými dvěma syny odešel na Svatou horu Athos. Tam byli poté pokřtěni, přijali mnišství a až do své smrti žili odříkavým životem asketů. Ctihodný Agapios žil v XIII. století.

_________

 

¹ Poslušenství či poslušnictví (noviciát) je přípravné období pro ty, kteří si přejí přijmout mnišství.

² Starec, starectví. V pravoslaví jde povětšinou o duchovní projev moudrosti, čistoty, dobroty a Božích darů nacházejících svůj dokonalý výraz v rámci mnišského poslání. Základní atributy starectví lze vystopovat již v počátcích mnišství, v jeho kolébce v Egyptě a v Palestině. V tradičním chápání jde potom o mnicha, ne vždy starého léty, ale spíše vyzrálého v duchovních otázkách, který je schopný vést druhé k nalezení spásy.

³ Monastýr Vatopedi - Ιερά Μονή Βατοπέδι, Βατοπαίδι, řecký pravoslavný mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku, druhý v hierarchii athosských monastýrů, je jedním z nejstarších, nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších místních klášterů; nachází se na severovýchodním pobřeží poloostrova Athos, mezi monastýry Esfigmen a Pantokrator. Hlavní chrám monastýru je zasvěcen svátku Zvěstování Přesvaté Bohorodice. Kromě hlavního chrámu má monastýr ještě 16 dalších paraklisů, tj. menších chrámů čili kaplí.

 Svt. Leandro, arcibiskup Sevillský († 600)

památka 13. / 26. března

Narodil se roku 534, ve španělském městě Cartagena. Rodiče svatého Leandra, jeho dvou mladších bratrů svt. Isidora Astigijského (památka 4. / 17. dubna) a Fulgentia  Cartagenského (památka 14. / 27. ledna) a sestry, ctihodné Florentiny Cartagenské (památka 20. června/ 3. července), byli Severiano a Túrtura. Severiano, byl vojenským prefektem a matka Túrtura, pocházela z vážené rodiny, byla dcerou ostrogótského krále Theodoricha Velikého.

V souvislosti s dobytím východního pobřeží Pyrenejského poloostrova Byzantinci (554), se rodina Leandra přestěhovala do Sevilly. Od dětství, se vyznačoval darem jazyka, učenosti a dobrého slova, pro což si získával mnohé posluchače, v Seville zakončil i svá studia. Velký vliv na jeho víru, měla jeho matka, která přešla z ariánství k pravoslaví. Když se stalo a jeho rodiče zemřeli, musel vychovávat své mladší sourozence. Když pak jeho sourozenci dovršili plnoletosti, vstoupil do benediktinského monastýru.

Roku 578, byl vybrán za biskupa Sevillského. Jako biskup založil v Seville teologickou školu, která se stala významným centrem vědy a duchovnosti. Světitel se osobně zabýval přípravou a vzděláváním budoucích duchovních, stal se velkým ochráncem pravoslavné víry a bojovníkem proti ariánské herezi.

V jeho době, byl Pyrenejský poloostrov, rozdělen na tři části: severozápadní část, náležela království Svébů, kteří od doby misie svt. Martina z Bragy (památka 20. března / 2. dubna), vyznávali křesťanství, větší část poloostrova, pak, ale náležela Vizigótům, kteří vyznávali ariánství, jih byl pod nadvládou Byzantské říše.

Když byl svatý Leandro biskupem města Sevilla, vizigótský král Leovigildo, vyslal do tohoto města svého syna prince Hermenegilda, kterého učinil svým spoluvládcem. Hermenegildo, byl od narození arián, avšak jeho mladá žena Ingunda, která byla dcerou franckého krále Sigiberta I. a Brunhildy, byla pravoslavného vyznání. Svatý Leandro, se s princeznou Ingundou, po jejich příjezdu spřátelil a byl jí nápomocen k obrácení jejího manžela na pravoslaví. Kromě toho, byl sám svatý Leandro, vzdáleným příbuzným prince Hermenegilda, protože ten byl synem Leovigildovy první manželky Theodosie, která pak byla sestřenicí Leandra. Hermenegild, pod vlivem své ženy a svt. Leandra se vrátil k víře otců a stal se ochráncem Pravoslaví v oblasti, která na jihu Španělska spadala pod jeho vládu.

Následně pak vyslal svt. Leandra v čele svých vyslanců do Konstantinopole, aby tam shromáždil pomoc v boji proti Ariánům, kteří tehdy utiskovali pravoslavné. Svatý Leander zůstal v Byzanci v letech 579 až 582.

Tam se také setkal s legátem papeže Pelagia II., budoucím římským papežem, svt.Řehořem Velikým (památka 12. / 25. března), se kterým se pak stali dobrými přáteli. Byl to svt. Leandro, kdo inspiroval svatého Řehoře k napsání jeho slavného výkladu Knihy Job (Mravní výklady knihy Jób - Moralium in Iob). Po mnoho následných let si svatí Řehoř a Leandro i nadále dopisovali. Řehoř navazoval na dopisy Leandra tak, že je doprovázel svými spisy. Když se však vrátil z Konstantinopole, byl svatý Leandro pronásledován ze strany krále Leovigilda, který byl zastáncem ariánů, světitele nakonec na nějaký čas i vyhnal ze země. V čase svého vyhnanství, se pak Leandro věnoval psaní dvou spisů proti ariánům. Král Leovigild, těžce nesl obrácení svého syna na Pravoslaví, nakonec proti němu vyšel s vojskem a v boji ho porazil. Když poté spatřil u svého syna i nadále neochotu a odmítnutí, přijmout znovu ariánství, odsoudil svatého Hermenegilda (památka 13. / 26. dubna) roku 585 na smrt, sám pak zemřel roku 589. Na sklonku života, však král Leovigild, pro kterého mělo ariánství spíše politický význam než duchovní, učinil pokání ze své nespravedlnosti vůči svatému Leandrovi a dovolil mu, aby se vrátil z vyhnanství. Dokonce ho nakonec požádal, aby se stal učitelem následníka trůnu, jeho druhého syna, prince Recareda (Rekkared I.).

Světitel Leandro, potom vynaložil mnoho úsilí k tomu, aby navrátil Vizigóty z ariánství do lůna pravoslavné církve. V otázkách víry se ukázal natolik zručným, že na pravoslaví dokázal obrátit i vůdce ariánů.

Postupem času se celé Španělsko stalo pravoslavným, král Recaredo, jeho ministři a místodržící, i bývalí ariánští duchovní. Za rok po svém nástupu na trůn pak oznámil Recaredo svůj záměr zcela odmítnout ariánskou herezi.

V roce 589 se pak s podporou krále konal třetí sněm v Toledu, kterému předsedal svt. Leandro. Tento sněm byl nejvýznamnější a nejslavnostnější ze všech, které se ve Španělsku udály, na něm byl vyhlášen návrat Vizigótů k pravoslavné víře. Římský papež a přítel svatého, svt. Řehoř Veliký byl zprávou o obrácení Vizigótů na pravoslaví velmi potěšen. Při této příležitosti poslal list s blahopřáním a svt. Leandra ustanovil do hodnosti arcibiskupa.

Když Pán vidí horlivý život svých dětí, někdy jim dovoluje zažít velké utrpení, aby se jim dostalo větší odměny v Nebeském Království. Svatý Leandro, tak za svého života, trpělivě snášel četné nemoci. Největší utrpení mu přinášela dna nohou. Svt. Řehoř Veliký, který jí také trpěl, mu v dopise napsal: "Nepříjemná nemoc, která nás nutí získávat nebeskou odměnu, být mírnými a pokojnými, nám dává příležitost věnovat více času četbě a modlitbě." Rok před Leandrovou smrtí mu svt. Řehoř Veliký, daroval pallium (v římské církvi znak hodnosti papeže a arcibiskupů – metropolitů, analogem pallia ve východní církvi je omofor) s vysvětlením, že toto pallium je darem z kazatelny blahoslaveného Petra a že takto vzdává hold „starodávnému zvyku, zásluhám krále a velikosti biskupa.“ Do doby svt. Řehoře, byly pouze tři případy, kdy římský biskup udělil pallium (předtím tak učinili jen papežové  Symmachus, Vigilius a Pelagius II.).

Světitel Leandro, zesnul 13. / 26. března roku 600 v Seville. Jeho svaté ostatky, se schraňují v Královské kapli, katedrálního chrámu Panny Marie v Seville.

Svt. Leandru Sevillskému, náleží autorství španělské liturgie, která byla později upravena jeho bratrem svt. Isidorem a je známá pod pojmenováním, jako Mozarabská liturgie (Mozárabes - Mozárabové byli ti křesťané, kteří svou víru vyznávali na území ovládaném muslimy pod podmínkou placení určitých poplatků). Svt. Leandro, také sepsal dva nevelké spisy "Proti Ariánům", "Pochvala a vítězství Církve", které se však nedochovaly. Do naší doby, se dochovalo jeho dílo "Poučení pannám a Opovrhnutí světem".

Tropar hlas 4.

Zvítězils nad zlým zápachem ariánů, Pravoslaví jsi utvrdil, národy Gótské a Svébské, jsi ke Kristu přivedl, cudnost jsi chránil a panenskost jsi v čistotě zachoval, s Křížem pracovitosti, úsilí i nemocí, jsi vytrval až do konce, pevný vyznavači Pravoslaví, světiteli otče Leandro, pros Milostivého Krista Boha našeho a horlivou Zastánkyni, za spásu našich duší.