Mučedník Merkurij Smolenský († 1239)

památka 24. listopadu / 7. prosince

Narodil se na Moravě v knížecí křesťanské rodině. Když byl mladý, přestěhoval se do Smolenska, kde vstoupil do služeb knížete. Svatý vojín, vychovaný v pravoslaví, vedl ode všech skrytě asketický život, byl přísný postník, zachovával tělesnou čistotu a každou noc tajně ode všech, zpíval děkovné chvály Pánu.

V této době, v roce 1239, se hordy Bátú-chána přiblížily k Smolensku a stály už 25 verst od něj na Dolgomostje, vyhrožovaly přitom zpustošením města a zničením jeho svatyní. Když svatý Merkurij slyšel o blízkosti nepřátel, o ničení Božích chrámů, truchlil a byl nemocný na duši. Každým dnem byl více a více zapálen boží horlivostí, byl rozhodnut trpět a dokonce i položit svoji duši pro víru Kristovu. A jeho modlitba byla vyslyšena.

V katedrálním chrámu Smolenska, se před ikonou Přesvaté Bohorodice Smolenské, modlil nějaký ponomar a se slzami prosil Matku Boží, aby bylo osvobozeno město od jeho nepřátel. Ten najednou zaslechl od ikony Matky Boží hlas: „Jdi za mým služebníkem Merkurijem do Podolje a tiše mu řekni: Paní tě volá.“ Když pak přišel vojín do chrámu, sám uslyšel hlas Přečisté Panny, která ho vyslala do boje s nepřítelem a slíbila mu nebeskou pomoc, korunu vítězství a věčnou blaženost.

Svatý Merkurij byl naplněn velikou radostí, neboť sama Královna Nebes mu slíbila to, k čemu dlouho celou svou duší směřoval, přijmout utrpení za své bratry a za víru Kristovu. Téže noci vyšel tento Kristův vojín do nepřátelského tábora v Dolgomostje, kde sám jediný, vstoupil do boje s nepřátelskou hordou. Svatý vojín vzýval jméno Pána a Přečistou Matku Boží a zahubil mnoho nepřátel. Nepřátelé s hrůzou spatřili, že svatému Merkurijovi v jeho bitvě pomáhají blesku rychlí vojíni a zářící, světlem oděna Vládkyně. Nepřátelé neschopni vzdorovat Kristovu válečníkovi, uprchli. Nakonec byl však svatý vojín Merkurij při obraně města umučen a zabit.

Obyvatelé Smolenska, zachráněni zázračnou přímluvou Pána a Přesvaté Bohorodice, pak s úctou pohřbili tělo vojína mučedníka v chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice.

Jeho památka, byla ustanovena na konci XVI. století. Už v roce 1509, ho obyvatelé Smolenska nazývali svým hlavním ochráncem.

 

Svatý prorok Micheáš

památka 14. / 27. srpna

Prorok Micheáš, šestý z dvanácti malých proroků¹, pocházel z rodu Judova z vesnice Mórešet, na jih od Jeruzaléma.

Svou prorockou službu, započal okolo roku 778 před Kristovým Narozením. Takto činil téměř padesát let, za vlád judských králů Jótama, Achaza a svatého spravedlivého Ezechjáše (památka 28. srpna/ 10. září). Byl současníkem proroka Izajáše.

Jeho poučení a proroctví, se vztahovala na Judské i Izraelské království. Předpověděl pohromy a neštěstí hrozící Izraelskému království před jeho zničením, utrpení Judska během nájezdů asyrského krále Sinacheriba.

Jemu náleží proroctví o narození Spasitele světa: „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.“ (Mich 5, 1). Ze slov proroka Jeremjáše (Jer 26, 18 – 19), je pak vidno, že Judejci se ho báli ubít. Zemřel v pokoji a dožil se důstojného stáří.

Za vlády svatého císaře Theodosia II., byly nalezeny jeho ostatky, spolu s ostatky proroka Abakuka.

_________________

 

¹ Malými proroky je pojmenováno dvanáct starozákonních proroků a jejich pojmenování „malí“ se týká nikoli toho, že by byli méně významní než tzv. velcí proroci, ale spíše pro menší rozsah jejich prorockých knih. Mezi malé proroky, tak patří: proroci Ozeáš (památka 17. / 30. října), Joel (památka 19. října / 1. listopadu), Amos (památka 15. / 28. června), Abdiáš (památka 19. listopadu / 2. prosince), Jonáš (památka 22. září / 5. října), Micheáš (památka 5. / 18. ledna), Nahum (památka 1. / 14. prosince), Abakuk (památka 2. / 15. prosince), prorok Sofoniáš (památka 3. / 16. prosince), Aggeus (památka 16. / 29. prosince), Zachariáš (památka 8. / 21. února), Malachiáš (památka 3. / 16. ledna).

 

Svatý apoštol Matěj († 63)

památka 9. / 22. srpna

Svatý apoštol Matěj se narodil v Betlémě a pocházel z pokolení Judova. Od raného dětství studoval Boží Zákon podle svatých knih pod vedením svatého Simeona Bohopříjemce. Když se náš Spasitel, Pán Ježíš Kristus zjevil světu, svatý Matěj v něj uvěřil jako v Mesiáše, neustále ho následoval a nakonec jim byl vybrán do zástupu sedmdesáti apoštolů, které Pán poslal před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít (Luk 10, 1).

Po Nanebevstoupení Páně, apoštol Matěj, byl vybrán losem do zástupu dvanácti apoštolů, na místo odpadlého Jidáše Iškariotského (Sk 1, 15 – 26).

Po Sestoupení Svatého Ducha na apoštoly šířil apoštol Matěj Evangelium v Jeruzalémě a v Judsku, spolu s dalšími apoštoly (Sk 6, 2; 8, 14).

Z Jeruzaléma spolu s  apoštoly Petrem a Ondřejem odešel do Syrské Antiochie, byl v kappadockém městě Tyana a v Sinope. Zde byl uvržen do vězení, ze kterého jej však zázračně vysvobodil apoštol Ondřej Prvozvaný. Poté apoštol Matěj putoval do  Amasye, města na břehu Pontu.

Byl s apoštolem Ondřejem v čase třetího putování, při kterém navštívili Edessu a Sebastu. Dle církevní tradice putoval také se svým kázáním Evangelia na území dnešní Západní Gruzie, Makedonie. Byl mnohokráte vystaven smrtelnému nebezpečí, avšak Pán ho zachoval na živu pro kázání Evangelia. Jednou ho pohané přinutili vypít otrávený nápoj. Apoštol ho vypil a nejen, že sám zůstal nezraněn, ale uzdravil další vězně, kteří od tohoto nápoje oslepli. Když svatý Matěj vyšel z vězení, pohané ho marně hledali, protože se pro ně stal neviditelným. Při jiné příležitosti, když se na něj pohané ve své zuřivosti vrhli, aby ho zabili, otevřela se pod nimi země a pohltila je. Apoštol Matěj se pak vrátil do Judeje a nepřestával osvěcovat své krajany světlem Kristova učení. Učinil velké zázraky ve jménu Pána Ježíše Krista a mnoho lidí obrátil na víru.

Židovský velekněz Ananiáš, který nenáviděl Krista a již dříve vydal rozkaz svrhnout apoštola Jakuba, bratra Páně, ze střechy chrámové, nařídil, aby byl apoštol Matyáš uvězněn a poté předveden před veleradu v Jeruzalémě. Tam Ananiáš pronesl řeč, ve které rouhavě promlouval proti Pánu. Apoštol Matěj na to odpověděl slovy z proroctví Starého Zákona, ve kterých jasně ukázal, že Ježíš Kristus je Pravý Bůh, Mesiáš zaslíbený Bohem Izraeli, Syn Boží, jednobytný a spoluvěčný Bohu Otci. Po těchto slovech byl apoštol Matěj veleradou odsouzen ke smrti a ukamenován. Když už byl svatý Matěj mrtev, nepřátelé Kristovy víry, aby skryli zločin, tak mu jako odpůrci Césara, dali useknout hlavu. Podle dalších pramenů byl apoštol Matěj ukřižován. Některé prameny pak uvádějí, že zemřel v Kolchide (v dnešní Gruzii). Svatý apoštol Matěj přijal mučednickou korunu a smrt pro Krista okolo roku 63.

Ikona Matky Boží Tolgská

památka 8. / 21. srpna

Tato ikona Matky Boží, se zjevila 8. srpna roku 1314, svt. Prochoru Rostovskému ¹. Když světitel Prochor projížděl eparchií, zastavil se poblíž Jaroslavli, na pravém břehu řeky Volhy naproti soutoku s říčkou Tolgou. Tehdy se stalo, že okolo půlnoci, když všichni už spali, světitel Prochor se probudil a spatřil jasné světlo, které osvěcovalo celé okolí. Toto světlo vycházelo z ohnivého sloupu na druhém břehu, ke kterému se táhl podivuhodný most. Světitel si vzal na cestu své archijerejské žezlo, přešel na druhý břeh.

Když se k tomuto ohnivému sloupu přiblížil, spatřil v něm ikonu Přesvaté Bohorodice, která stála ve vzduchu. Zcela ohromen takovýmto viděním, dlouho se na tomto místě modlil, když se vrátil zpět, své archijerejské žezlo si zapomněl vzít sebou.

Druhého dne poté, co byla odsloužena jitřní, když se svt. Prochor chystal pokračovat na své cestě na lodi, začali hledat jeho archijerejské žezlo, to však, ale nikde nemohli najít. Tehdy si světitel vzpomněl, že své archijerejské žezlo zapomněl na druhé straně řeky, kam přešel přes onen pozoruhodný most, poté všem také řekl i o onom podivuhodném zjevení, kterému se dostalo.

Na druhý břeh pak byli posláni sluhové, aby se tam podívali. Sluhové se vrátili se zprávou, že v lese mezi stromy uviděli ikonu Matky Boží a vedle ní i archijerejské žezlo. Svatý poté okamžitě se všemi společně přeplul na druhý břeh, kde poznal ikonu, která se mu zjevila. Po vroucí modlitbě před nově zjevenou ikonou byly na tom místě poraženy stromy a posvěcen základ pro budoucí chrám. Jakmile se o nově zjevené ikoně dozvěděli obyvatelé Jaroslavle, dorazili na toto místo. V poledne byl již chrám postaven a večer ho světitel vysvětil ke cti svátku Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice. Do nového chrámu byla přenesena ikona a na den jejího zjevení byla ustanovena památka. Později, dal při tomto chrámu, svt. Prochor vystavět Tolgský monastýr Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice ².

Raduj se, Radosti naše, 

která nás vždy utěšuješ, ikonou Tvojí.

__________

¹ Svt. Prochor, v schimě Trifon, Rostovský († 1328). Památka 7. / 20. září. Do roku 1311 byl archimandritou monastýru Proměnění Páně v Jaroslavli. Metropolitou Kyjevským a celé Rusi Petrem († 1326), byl ustanoven biskupem Rostovským. V srpnu roku 1314 z jeho rozhodnutí byl v Jaroslavském knížectví na místě, kde se mu zjevila ikona Matky Boží Tolgská, založen Tolgský monastýr Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice, jehož hlavní svatyní se stala nově zjevená ikona, nazývaná poté Tolgská. Po 16 letech archijerejské služby odešel do monastýru Proměnění Páně v Jaroslavli, kde přijal schimu se jménem Trifon. Světitel zesnul 7. září 1328, pohřben byl v monastýru vedle chrámu Proměnění Páně.

² Tolgský monastýr Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice. Tento monastýr byl založen roku 1314, svt. Prochorem Rostovským, při chrámu Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice, který byl postavený na místě zjevení se Tolgské ikony Matky Boží. Monastýr byl proslaven mnohými zázraky, od této divotvorné ikony. Na konci XVII. století, díky péči igumena Gordiana, byly postaveny okolo monastýru kamenné hradby s věžemi a řada monastýrských budov s mnišskými keliemi. V XVII. – XIX. století, byl tento monastýr, jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších v gubernii. Ve XX. století, v roce 1926, byl monastýr zčásti uzavřen a v roce 1928 byl uzavřen zcela. Monastýrské budovy, byly nejprve přeměněny na bytové domy a od roku 1936, se z monastýru stal Dětský výchovný ústav. Monastýr byl znovuobnoven v roce 1987, jako ženský monastýr a stal se vůbec prvním otevřeným ženským monastýrem v bývalém Sovětském svazu. Po rozpadu Sovětského svazu, se Tolgský monastýr, stal jedním z největších monastýrů v Rusku. Při monastýru byl otevřen domov pro přestárlé řádové sestry. Monastýr založil i několik metochů. V monastýru se dnes nachází také svaté ostatky svt. Ignatija (Brjančaninova), biskupa stavropolského a kavkazského († 1867).