úterý 21. června 2022

Svt. Medard z Noyon († 558)

památka 8. / 21. června

Narodil se na počátku VI. století ve městě Salency poblíž Valenciennes, v Pikardii, v křesťanské rodině velmože galsko-francouzského dvořanstva Nektarda a jeho ženy Protagie. Jeho matka, byla ženou mimořádné zbožnosti a křesťanských ctností, svým původem pocházela ze staré římské rodiny a odvrátila svého manžela od pohanství ke Kristu. Bůh této rodině požehnal dvěma syny dvojčaty, Medardem a Gildardem¹, z nichž se z obou později stali biskupové.

Medard se v mládí proslavil svojí slitovností k chudým a k těm co byli stiženi jakýmkoliv neštěstím. To mu bylo vštípeno jeho zbožnou matkou. Už jako mladík, svůj čas trávil přísným půstem, kdy poté chudým daroval svůj díl jídla. Když potkal slepého žebráka, který byl téměř nahý, svlékl svůj šat a oblékl žebráka. Při jiné příležitosti, mu jeho otec, který se vracel z venkova s ​​velkým počtem koní, nařídil, aby vzal koně na louku a tam je nechal napást. Medard tam měl, na něj počkat i s koňmi než za ním přijede i se služebnictvem. Na louce si Medard všiml vesničana, který nesl těžký koňský postroj. Proto se ho Medard zeptal, proč tak těžký postroj nosí v rukách, proč ho nedá na koně. Vesničan mu na to odpověděl, že jeho kůň, mu před chvílí zemřel a on teď nemůže nosit postroj jinak, než v rukou. Mladík, plný soucitu, vzal jednoho z koní svého otce, které měl hlídat a přinutil vesničana, aby si ho vzal. Když se pak otec vrátil ke svým koním, Medard se mu se vším přiznal. Když se, ale otec podíval na koně, byl jich tam stejný počet, jako předtím. Jindy Medarda zastihla silná bouře a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho svými roztaženými křídly ochránil před deštěm. Proto se lidé ke svatému Medardovi, obrací za ochranou při počasí, v čase kdy přicházejí deště, prudké a dlouhé. Deště mohly způsobit povodně, ničit zaseté plodiny, ale i znemožnit dosušení sena, první důležitou úrodu v roce. Proto se svatý Medard se stal jedním z důležitých přímluvců za dobré počasí.

Svatý Medard, nejdříve studoval v Salency, poté pokračoval ve studiích ve Vermandois a Tournay. Vyšší vzdělání, pak dosáhl ve městě Saint-Quentin². Ve svých třiatřiceti letech byl rukopoložen na kněze.

Okolo roku 530 nebo 545, jej pak svt. Remigius z Remeše rukopoložil na biskupa. Ponejprve, byl biskupem ve městě Vermand, později v Noyon ³. Dobře se staral o jemu svěřenou eparchii, dále mezi všemi šířil Boží slovo a skrze jeho milosrdenství mizelo pohanství.

Kolem roku 555, postřihl do mnišského života franskou královnu svatou Radegundu durynskou . Tu ochraňoval před jejím mužem poté, co od něj utekla, když zabil jejího bratra.

Nakonec se stal biskupem v Tournai. Svt. Medard zesnul 8. / 21. června 558. Po jeho smrti, dal král Chlothar I. dal přenést ostatky svt. Medarda do městě Soissons , kde byl nad nimi postaven velkolepý chrám. Později zde byl založen i monastýr svatého Medarda - Abbaye Saint-Médard de Soissons.

____

¹ Svt. Gildard (Gildardus, Gildaredus, Godehardus,Gildard,Godard) biskup z Rouen, vyznavač († 538). Památka 8. / 21. června. Bratr svt. Medarda. Svatý Gildard byl biskupem v Rouen v letech 488 až 525. Mnoho pohanů ve své eparchii přivedl ke Kristu a pomáhal v misii svt. Remigiovi, z Remeše. Přesné datum Gildardovy smrti není známo, pravděpodobně k ní došlo mezi lety 511 a 538. Podle legendy však zemřel ve stejný den jako jeho bratr 8. / 21. června. Byl pohřben nejprve v kapli Matky Boží v Rouen, ze které se později stal chrám svatého Godarda (Église Saint-Godard de Rouen), poté byly jeho ostatky přeneseny do katedrály Notre- Dame v Rouen. 

² Saint-Quentin. Město pojmenováno po svatém mučedníku Kvintínovi, z III. století, jehož svaté ostatky spočívaly ve zdejším monastýru, které do města přitahovaly mnoho poutníků z celé Francie. Svatý mučedník Kvintín - Quintinus – Quentin římský (III. - IV. stol.). Památka 31 října / 13. listopadu. Svatý Kvintín byl Říman, který odešel šířit Slovo Boží do Galie společně se svatým Lucianem z Beauvais. Usadili se v Amiens v Pikardii. Jejich kázání bylo tak úspěšné, že prefekt Rictiovarus nařídil, aby byli zajati a mučeni. Poté byli převezeni do města Augusta Veromanduorum (dnešní Saint-Quentin), kde byli znovu mučeni a poté jim byly setnuty hlavy.

³ Noyon město v severní Francii na řece Oise a Canal du Nord.

⁴ Svatá Radegunda durynská († 587). Památka 13. / 26. srpna. Dcera pohanské krále Durynska Bertachara, který byl v boji o moc zavražděn svým bratrem Herminafriedem, který později zavraždil i svého druhého bratra Badericha a stal se tak jediným vládcem Durynska. Radegunda, byla po smrti svého otce v poručnictví svého strýce. Herminafried, byl zabit franským králem Chlotharem I. a mladou dívku Radegundu si jako trofej přivezl ze svého tažení. Nechal ji pokřtít svt. Medardem a ona Kristovu víru přijala celým srdcem. Byla milosrdná k druhým, modlila se a postila. Když se však dozvěděla, že se má stát další Chlotharovou ženou, pokusila se o útěk. Byla však chycena a za Chlothara I. byla provdána násilně. V manželství s Chlotharem, neměla žádné děti. O to více, se věnovala bližním a byla známá svojí starostlivostí o nemocné. Roku 550, Chlothar zavraždil Radegundina bratra. Radegunda, která už nechtěla nadále vést manželský život s vrahem svého bratra, rozhodla se od manžela utéct. Ochranu našla u církve, kde přesvědčila svt. Medarda, aby ji postřihl na monašku. Nakonec obdržela souhlas, aby se zcela oddala Bohu i od Chlothara. Kolem roku 560 založila monastýr Svatého Kříže - Sainte-Croix v Poitiers, kde se starala o nemocné. Tam pak strávila na třicet let svého života.  Ještě za svého života, se svatá královna proslavila mnohými zázraky, uzdravovala nemocné, navracela zrak slepým, vyháněla běsy z posedlých. Zesnula v pokoji 13. / 26. srpna roku 587. Do hrobu ji ukládal svt. Řehoř z Tours († 594). Úcta ke svaté se po jejím zesnutí, rozšířila po celé Evropě.

⁵ Soissons. Historické město ve Francii v departementu Aisne a v regionu Hauts-de-France. Leží v meandrech řeky Aisne asi 100 km severovýchodně od Paříže. V raném středověku bylo jedním z nejvýznamnějších francouzských měst.

 

neděle 19. června 2022

Ctihodný Bessarion Egyptský, divotvorce (IV. – V. stol.)

památka 6. / 19. června

Ctihodný Bessarion divotvůrce, byl svým původem Egypťan. Ještě v mládí přijal svatý křest a začal vést velmi přísný a odříkavý způsob života, aby zachoval onu blahodať, kterou získal při křtu.

Přál si poznat blíže mnišský život a tak se rozhodl pro pouť po svatých místech. Byl v Jeruzalémě, kde navštívil ctihodného Gerasima v Jordánské poušti, viděl i další poustevníky a ode všech se poučoval v pravidlech mnišského života. Po návratu z poutě, přijal mnišský postřih a stal se učedníkem ctihodného Isidora Pelusijského ¹.

Svatý Bessarion, na sebe vzal slib mlčenlivosti, jedl jen jednou týdně, někdy však zůstával bez jídla a pití i čtyřicet dní. Stávalo se, že když se ctihodný ponořil do modlitby, stál nehybně čtyřicet dní a čtyřicet nocí, bez spánku i jídla.

Od Boha, získal dar konání zázraků. Když jeden z jeho učedníků, na cestě potřeboval pít, učinil slanou vodu pitnou a sladkou. Na jeho přímluvy Pán sesílal déšť, jako po souši mohl přecházet řeky. Jedním slovem vyháněl běsy, činil to však skrytě, aby se vyhnul slávě. Jeho pokora byla tak veliká, že když kněz jednomu mnichovi, který padl do hříchu, nařídil, aby odešel z chrámu. Vyšel ven spolu s ním i ctihodný Bessarion se slovy: „i já jsem hříšný“.

Ctihodný spal ve stoje, nebo v sedě. Velkou část života, prožil pod širým nebem v modlitební samotě. Odešel v pokoji k Pánu, poté co dosáhl vysokého věku.

____________

¹ Ctihodný Isidor Pelusijský († okolo 450). Památka 4. / 17. února. (σίδωρος Πηλουσιώτης) narodil se v Egyptě, ve významné alexandrijské rodiny. Rozhodl se asketický způsob života a stal se mnichem. Odešel na horu poblíž města Pelusium, kde žil jako poustevník, napodobujíce život svatého Jana Křtitele a pouštních otců. Během své cesty do Konstantinopole se setkal, se svt. Janem Zlatoústým, stal se jeho učedníkem a svůj život zasvětil šíření křesťanské zvěsti. Ctihodný Isidor se věnoval především kázání, oné „praktické filozofii“, která podle jeho vlastních slov, je „základem stavby i samotnou stavbou“, zatímco logika „je její ozdobou“ a „kontemplace je její korunou". Byl učitelem a neochvějným rádcem všech, kteří se na něj obraceli s prosbou o duchovní podporu – ať už to byl prostý člověk, velmož, biskup, alexandrijský patriarcha nebo i samotný císař.

Zůstalo po něm na deset tisíc dopisů, z nichž se nám zachovalo něco kolem dvou tisíc devadesát. Většina těchto dopisů obsahuje hluboké teologické myšlenky a zároveň morálně poučné výklady Svatého Písma. V těchto dopisech, vystupuje ctihodný Isidor jako nejlepší žák svt. Jana Zlatoústého.

Láska a oddanost ctihodného ke svému duchovnímu otci svt. Janu Zlatoústému, se projevila v jeho rozhodných činech na obranu svatého, během jeho pronásledování ze strany císařovny Eudokie a arcibiskupa Theofila.

Z jeho iniciativy, byl svolán do Efezu Třetí všeobecný sněm (431), na kterém bylo odsouzeno lživé Nestoriovo učení. Díky ctihodnému, byly z Egypta do Pisidie ​​(Malá Asie) přeneseny ostatky ctihodných Paisija ​​Velikého a Pavla Thébského. Ctihodný Isidor dosáhl vysokého věku a zemřel okolo roku 436.

neděle 12. června 2022

Svatý spravedlivý Walstan z Bawburghu († 1016)

památka 30. května / 12. června

Narodil se roku 975, ve vesnici Bawburgh¹, v šlechtické rodině, která byla rodově spřízněná s královským domem Wessexů. V domě jeho rodičů Benedikta a Blidy, bylo mnoho knih a tak se Walstan, od raného dětství, učil hodně číst. Nejvíce dával přednost Svatému Písmu, ve kterém ho nejvíce zasáhla Kristova slova: "Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem" (Luk 14, 33). A Walstan, se toto přikázání rozhodl splnit za každou cenu. V sedmi letech dal slib, že ve jménu Boží lásky se vzdá všeho, ve svých třinácti letech, pak rodičům oznámil, že je opustí. Zbožný otec a matka to považovali za Boží vůli a nijak mu v tom neodporovali.

Walstan se vypravil na cestu. Na cestě hned potkal dva žebráky, kteří prosili pocestné o milodary. Daroval jim své vznešené a bohaté šaty, oblékl se do hadrů těch žebráků a šel po cestě dále. Brzy došel do vesnice Taverham, která je jen několik mil na sever od Bawburghu, sedl si, aby si odpočinul. Jeden vesnický sedlák, který v tom čase hledal pomocníka na pole, mu nabídl práci a Walstan souhlasil, že zůstane. I nadále se štědře dělil se všemi, kdo to potřeboval, o jídlo a šat. Chodil často bosý. Jednou, když ho žena toho sedláka, viděla bosého, zželelo se jí ho a dala mu nové boty a více jídla, ale Walstan, stejně jako předtím, vše hned daroval žebrákům, co zrovna procházeli kolem. Když se o tom sedlák a jeho žena dozvěděli, tak se na Walstana rozzlobili. On jim však na to jen odpověděl, že ti chudáci, byli posláni Bohem, aby ho vyzkoušeli, zda opravdu miluje Boha, více nežli sebe. "V žebrákovi jsem poznal Krista," řekl Walstan. Sedláci na to blaženému s posměchem a nazlobeně řekli, aby vzal vůz a jel do lesa pro divoké růže, aby tam musel bosýma nohama šlapat po trní. Když však Walstan chodil bosý po trní, měl pocit, jako by chodil po měkkých okvětních lístcích, a když se vrátil, jeho nohy nebyly poraněny, naopak voněly nádhernou vůní růží. Užaslý sedlák i jeho žena, když to viděli, padli svatému k nohám a prosili ho o odpuštění.

V té vesnici, prožil Walstan mnoho let. Všichni ho měli rádi pro jeho pracovitost a zbožnost. Bůh mu daroval dar uzdravování a léčení různých nemocí. K spravedlivému, přicházeli lidé i zvířata a skrze jeho modlitby, se jim dostávalo uzdravení.

Rodiče od Walstana, kteří stále žili nedaleko, ani netušili, že onen zbožný pomocník z Taverhamu, který všem ochotně a s láskou pomáhá a o kterém tolik dobrého slyšeli, je jejich syn. Sedlák a jeho žena si ho za tu dobu, zase zamilovali jako vlastního, štědře ho obdarovávali vším, čím mohli a dokonce z něj chtěli udělat i svého dědice. On však, chtěl zůstat i nadále věrný svému slibu, všechno toto odmítal a dál v průběhu třicet let, neustával pracovat na poli a prací svých rukou si vydělával na svůj chléb vezdejší.

I stalo se jednou a Walstanovi, se ke sklonku jeho života, zjevil anděl, který mu řekl: "Za tři dny bude ti třeba, opustit tento svět a vstoupit do radosti Nebeského Království". Walstan poté co to slyšel, požádal, aby k němu poslali kněze, kterému by se vyzpovídal a přijal od něj svaté tajiny. Poté ještě nařídil, aby po jeho smrti, jeho tělo dali na vůz, do vozu, aby zapřáhli dva bílé voly. "A nikdo ať je nevede, oni sami půjdou tam, kam jim Pán ukáže", řekl Walstan.

Když svatý přijal svaté tajiny, ještě naposledy, po jeho modlitbě, ze země vytryskl pramen vody. Poté bylo z nebe slyšet hlas: "Ach, Walstane, zanech svého trudu a odejdi do věčného pokoje". Spravedlivý v tom okamžiku, vydechl naposled a všichni co byli kolem něj, viděli jak se bílá holubice, povznesla nahoru a vystoupala až do samého nebe. To se událo 30. května, roku 1016.

Tělo svatého Walstana, tak jak si to přál, poté položili na vůz a volci ho sami odvezli do jeho rodného Bawburghu. Biskup Ælfgar z Elmhamu, který se dozvěděl, o zbožném životě spravedlivého a o zázracích, které učinil, dal své požehnání k tomu, aby tělo spravedlivého Walstana, bylo ctěno jako ostatky svatého. Svaté ostatky, byly poté uloženy do schrány a umístěny do kaple v severním křídle Bawburghského chrámu, který se brzy stal cílem mnohých poutníků.

Tropar hlas 4.

Opustil jsi rodný dům, Walstane spravedlivý, pracoval jsi na Taverhamských polích, pro jméno Kristovo, v půstu, modlitbě a pokoře jsi dobře žil a mnohé jsi shromáždil ke Kristově sklizni. Proto tě i Pán ve svatých oslavil a daroval ti moc činit zázraky. Pros proto Boha, aby spasil duše naše.

____________ 

¹ Bawburgh, je vesnice, která se nachází v okrese South Norfolk, v Norfolku v Anglii, leží v údolí řeky Yare, asi 8 km západně od centra města Norwich.