pátek 26. prosince 2008



Ctihodný 
Maxim Kavsokaliv

památka 13. / 26. ledna



Ctihodný Maxim, žil ve čtrnáctém století, jako mnich na svaté hoře Athos. Žil jako jurodivý pro Krista a své přízvisko Kavsokaliv (z řečtiny: pálící chýši, kolibu) získal tak, že přebýval jen v dřevěných chýších, které si sám postavil, ale vždy po nějakém čase je spálil, a potom se přestěhoval na jiné místo.

Všichni se na něj dívali jako na blázna, dokud na svatou horu nepřišel ctih. Řehoř Sinajský (památka 8. / 21. srpna), který po rozhovoru s ním, spatřil v Maximovi mnicha, žijícího vysokým duchovním životem, divotvorce, modlitebníka před Bohem a anděla v pozemském těle. Ctihodný Grigorij snažně prosil Maxima, aby zanechal jurodivosti a zůstal na jednom místě, kde by tak mohl pomáhat svým spolubratrům v duchovním životě. Ctihodný Maxim přijal tato slova a usídlil se v jedné z jeskyní.

Pro jeho dar proroctví, za ním přicházeli byzantští císaři Ioannes V. Palaiologos i Ioannes VI. Kantakuzenos. Hlavní igumen, monastýru Vatoped, otec Theofan, o ctihodném Maximu napsal:« ke svědectví přizývám Boha, že sám já jsem byl svědkem, několika jeho zázraků. Jednou jsem například viděl, jak se po vzduchu přenesl z jednoho místa na druhé, slyšel jsem také, jak mi ctihodný prorokoval, že budu igumenem a potom i Ochridským metropolitou, odkryl mi o strádáních, které podstoupím pro Církev ». Až zcela před svou smrtí, zanechal svůj poustevnický život a usídlil se poblíž Lávry ctihodného Athanasije, kde svou duši oddal Hospodinovi, ve věku devadesáti pěti let. Jak za svého života, tak i po svém zesnutí, se ctihodný Maxim proslavil mnohými zázraky. 




Ctihodný mučedník Damaskin (Damascén) Gabrovský
památka 16. / 29. ledna

Budoucí ctihodný mučedník, se narodil v Gabrovu, v Bulharsku. Z lásky k mnišskému životu opustil svoji vlast a odešel na svatou horu Athos, kde přijal mnišství v monastýru Chilandar. Tam byl vysvěcen na jerodiákona, potom na jeromonacha. Stalo se, že pro potřeby monastýru byl vyslán, aby šel do Bulharska do města Svištov (Свиштов-město na severu Bulharska, na břehu řeky Dunaj), kde byl monastýrský metoch, kde měl u tamních Turků, vybrat dluh, který dlužili monastýru. Turci, kteří se to dozvěděli, poslali do domu, kde krátký čas přebýval Damaskin, ženu. Když žena vešla do domu, hned tam Turci vtrhli a Damaskina předvedli před kadiju (tj. soudce v arabském světě, který soudí dle islámského práva šaría), který hned chtěl Damaskina soudit, za to že byl s touto ženou v domě. Damaskinovi, bylo nabídnuto, že buď bude oběšen, anebo se poturčí. Na to ctihodný mnich řekl:
« já jsem se narodil jako křesťan, tak chci i zemřít. Zříci se Krista, je to samé jako zříci se věčného života; bez Něho nemají spásu hříšníci, kterými jsme mi všichni, já i vy. On je smiřovatel pravdy Boží s hříšným lidstvem; On je dárce blahodati Boží, důležité k plnění vůle Boží. Je mi vás líto, když tomu nerozumíte. Bylo by, bláznovstvím a hloupostí, když bych přistoupil na to, abych si za dočasný život, koupil věčnou záhubu ».
S rukama svázanýma za zády, byl odveden na popravu, tam pak poprosil Turky, aby se mohl ještě pomodlit k Bohu, to mu oni dovolili a on se obrátil k východu, pomodlil se, potom se přežehnal svatým křížem a řekl:« Nyní jsem připraven na smrt ». Takto svatý a ctihodný Damaskina, obětoval svoje tělo roku 1771, aby spasil svoji duši.
Na ty, co Damaskina zabili, však nakonec dopadl hněv Boží, neboť když usedli na člun, aby se dostali na druhý břeh Dunaje, nenadálou bouří, byl jejich člun převrhnut a všichni se utopili.


Svt. Sáva, první arcibiskup srbský
památka 14. / 27. ledna

Svatý Sáva, se narodil jako Rastko (Rostislav), syn Stefana (Štěpána) Nemanje, velkého župana (vladaře) srbského, roku 1169. Jako mladík toužil po duchovním životě, pro což, když mu bylo osmnáct let, utekl z domova, na svatou horu Athos. Tam přijal mnišství, vynikaje upřímnou horlivostí, v mnišském životě. Jeho otec následoval jeho příkladu, a i on sám přišel na svatou horu, kde přijal mnišský postřih, a zesnul tam jako mnich Simeon.
Svatý Sáva se zasloužil u císaře a patriarchy o samostatnost (autokefalitu) srbské církve, a stal se prvním arcibiskupem srbským. Založil spolu se svým otcem monastýr Chilandar na svaté hoře Athos a potom i mnohé další monastýry, chrámy a školy po srbské zemi.
Usmiřoval své bratry, to, když se znesvářili kvůli světské moci, usmiřoval Srby s jejich sousedy, a takto utvářel Srbskou Církev a skrze to, Srbský stát a kulturu. Vnášel pokoj a mír mezi všechny balkánské národy, pracoval pro dobro všech, pro což byl ctěn a milován všemi Balkánci. Národu Srbskému dal křesťanskou duši, která se neztratila, ani když zanikl Srbský stát a Balkán byl v područí Turků.
Svatý Sáva zesnul roku 1236 ve městě Trnovo, kde krátce předtím na svátek Bohozjevení onemocněl. Jeho svaté ostatky přenesl král Vladislav do Mileševa, odkud je roku 1595 paša Sinan vzal a spálil je na kopci Vračar v Bělehradu.