Životy Svatých

Ctihodný 

Maxim Kavsokaliv

památka 13. / 26. ledna

Ctihodný Maxim, žil ve čtrnáctém století, jako mnich na svaté hoře Athos. Žil jako jurodivý pro Krista a své přízvisko Kavsokaliv (z řečtiny: pálící chýši, kolibu) získal tak, že přebýval jen v dřevěných chýších, které si sám postavil, ale vždy po nějakém čase je spálil, a potom se přestěhoval na jiné místo.

Všichni se na něj dívali jako na blázna, dokud na svatou horu nepřišel ctih. Řehoř Sinajský (památka 8. / 21. srpna), který po rozhovoru s ním, spatřil v Maximovi mnicha, žijícího vysokým duchovním životem, divotvorce, modlitebníka před Bohem a anděla v pozemském těle. Ctihodný Grigorij snažně prosil Maxima, aby zanechal jurodivosti a zůstal na jednom místě, kde by tak mohl pomáhat svým spolubratrům v duchovním životě. Ctihodný Maxim přijal tato slova a usídlil se v jedné z jeskyní.

Pro jeho dar proroctví, za ním přicházeli byzantští císaři Ioannes V. Palaiologos i Ioannes VI. Kantakuzenos. Hlavní igumen, monastýru Vatoped, otec Theofan, o ctihodném Maximu napsal:« ke svědectví přizývám Boha, že sám já jsem byl svědkem, několika jeho zázraků. Jednou jsem například viděl, jak se po vzduchu přenesl z jednoho místa na druhé, slyšel jsem také, jak mi ctihodný prorokoval, že budu igumenem a potom i Ochridským metropolitou, odkryl mi o strádáních, které podstoupím pro Církev ». Až zcela před svou smrtí, zanechal svůj poustevnický život a usídlil se poblíž Lávry ctihodného Athanasije, kde svou duši oddal Hospodinovi, ve věku devadesáti pěti let. Jak za svého života, tak i po svém zesnutí, se ctihodný Maxim proslavil mnohými zázraky.