pondělí 30. listopadu 2009

Svatý a ctihodný nový mučedník Filumen
(památka dle církevního kalendáře 16. listopadu/ dle světského to je 29. listopadu)

Svatý ctihodný nový mučedník, archimadrita Filumen, se narodil 28. října 1913 ve městě Nikósii (Nikósie taktéž Lefkósie) na Kypru. V roce 1927 spolu se svým bratrem Alexandrem vstoupili do monastýru Stavro Vuni (řecky Σταυροβούνι, monastýr na ostrově Kypru založen roku 327 svatou císařovnou Helenou). V roce 1934, přijel spolu se svým bratrem Alexandrem do svaté země, kde vstoupil do svatohrobského bratrstva a začal studovat gymnázium Jeruzalémské Pravoslavné Církve. Tady přijali roku 1934 spolu mnišský postřih se jmény Filumen a Elpidios. V tom samém roce Filumen byl rukopoložen na jerodiákona. Jeho bratr už jeromonach Elpidios, byl později povolán na službu do Alexandrijské Pravoslavné Církve. Otec Filumen po ukončení semináře roku 1939, měl různá poslušenství v Jeruzalémské Patriarchii, několik let také vedl svůj mnišský život v Lávře svatého Sávy. 1. listopadu 1944, byl rukopoložen na jeromonacha. Nesl poslušenství představeného různých chrámů a monastýrů ve Svaté Zemi. 8. května 1979 byl pověřen igumenem monastýru u Jakubovy studně v v Samařsku (Samařsko, Samaří - severní část západního břehu Jordánu), kde byl zabit v oltáři chrámu 29. listopadu 1979.
Předtím než přijal archimadrita Filumen svojí mučednickou smrt, objevila se v tomto monastýru, skupina židovských fanatiků, kteří po něm chtěli a velmi hlasitě i vyžadovali, aby byly sundány kříže a ikony z místa Jakubovi studně, z toho důvodu, že tyto symboly křesťanství jim překáží v modlitbě, v tomto pro ně posvátném místě.
Toto odmítl otec Filumen odmítl a připomněl jim, že Jakubova studna, byla a zůstává pravoslavnou svatyní po dobu několika set let. Na to mu bylo odpovězeno, aby se připravil na nejhorší, jestliže odtud neodejde.
29. listopadu 1979 v den památky svatého apoštola Matouše, když byla velká průtrž mračen a silně pršelo, vtrhli vrahové do monastýru. Sekyrou udeřili otci Filumenovi dvakrát do obličeje, a způsobili mu tak ránu v podobě kříže, z vrchu dolů a od jednoho ucha do druhého, vypíchli mu obě oči. Na pravé ruce mu odsekly prsty, kterými pravoslavný křesťan zobrazuje na sobě znamení svatého kříže. Toto se vrahům zdálo ještě málo, a znesvětili svatý chrám, rozbili svatý Kříž, poničili a znesvětili bohoslužebné nádoby.
30. října 1983, Jeho Blaženost Diodor, Patriarch Jeruzalémský († 2000), v doprovodu řeckých biskupů, archimandritů, kněží a mnichů vykonal vyzdvihnutí a odkrytí ostatků otce Filumena.
Když vyzdvihli ostatky z hrobu na hřbitově bratrstva Hospodinova Hrobu na hoře Sión, vyšlo najevo, že ostatky jsou zcela netlené. Ostatky otce Filumena, byly omyty a obléknuty do nového kněžského roucha, a byly přeneseny do chrámu řeckého pravoslavného semináře na Siónu. Tam byly několik měsíců a poté byly novu uloženy do nového hrobu na siónském hřbitově.
8. ledna 1985 ostatky svatého filumena, byly znovu vyzdvihnuty z hrobu a potom byly položeny ve schráně, v chrámu Svaté Trojice na Siónu.
29. srpna 2008 v předvečer dne vysvěcení nově dostavěného chrámu v čest svaté Fotinie Samaritánky, řeckého monastýru nad Jakubovou studní v Samařsku, byly ostatky ctihodného nového mučedníka Filumena slavnostně přeneseny do Šekemu (arabsky Nábulus, hebrejsky Šchem nebo Šekem). Přesně třicet let od dne svojí mučednické smrti, 29. listopadu 2009 byl svatý a ctihodný nový mučedník Filumen, byl připočten do zástupu svatých.

Svatý a ctihodný nový mučedníku Filumene, pros Boha za nás!

Tropar hlas 3.
Přemožiteli démonů,
který rozháníš temné mocnosti,
svou pokorou jsi zdědil zemi,
a nyní panuješ na Nebesích,
přimlouvej se proto za nás u Milosrdného Boha,
aby spasil duše naše.


Tropar podle:
http://www.allsaintsofamerica.org/martyrs/nmphilou.html

středa 25. listopadu 2009

Ctihodná Matrona Cařihradská
památka dle církevního kalendáře 9. října / dle světského to je 22. listopadu

Ctihodná Matrona, se narodila ve městě Perge v Pamfilii (Malá Asie), v pátém století. Byla provdána za velmi majetného velmože jménem Dometián. Když se manželům narodila dcera Theodotie, přestěhovali se Cařihradu. Matrona, které bylo dvacet pět let, velmi milovala navštěvovat chrám Boží. Celé dny v něm přebývala, horlivě se modlila Hospodinu, plačíce o svých hříších.
V chrámu se seznámila s dvěma zbožnými starými ženami, které v něm od svého mládí, vedly svůj skromný zbožný život v postu a modlitbě. Ctihodná Matrona začala napodobovat jejich Bohu milý život, své tělo činila pokorným své duši skrze půst a zdrženlivost, vždy brzy ráno odcházela do chrámu a pozdě večer se z něj vracela domů. Horlivě se modlila Bohu, aby ji osvobodil od manželského jha, aby mohla nepřestajně sloužit Bohu. Mezitím však její muž, když viděl, jak jeho žena každodenně odchází z domu, začal jí podezírat, žárlit a domýšlet si, že takto nečiní pro modlitbu, ale že páchá nějaké hříšné skutky. Proto se na ní začal zlobit, byl k ní hrubý, nadával ji, a už jí nedovoloval, aby odcházela z domu do božího chrámu. Její duše, však již směřovala k plnému odřeknutí se od světa. Po dlouhých váháních, rozhodla se svatá Matrona opustit rodinu, prosíce přitom Hospodina, aby jí zjevil, zdali je vhodné, takovéto její rozhodnutí.
Hospodin vyslyšel její prosby a modlitby, a jedenkráte, když usnula, měla ve snu vidinu toho, jak utíká od svého muže, který ji však dohání. Svatá se ve snu schovala v zástupu mnichů, kteří šli naproti, a muž si jí už nevšiml. Tento sen, přijala ctihodná Matrona, jako Boží pokyn, aby vstoupila do mužského monastýru, kde by se ji její muž nepomyslel hledat. Svojí dceru, dala na vychování zbožné ženě Zuzaně, sama si ostříhala vlasy, převlékla se do mužských šatů a takto přišla do monastýru ctihodného Vassiana (jeho památka je 10. / 23. října). Tam sebe ctihodná vydávala za eunucha Vavilu a byla přijata do monastýrského bratrstva. Velmi se bála, aby mniši nepoznali, že je žena, a tak nepřestajně přebývala v neustávajícím mlčení a neustávající práci. Jedenkráte se stalo, když svatá spolu s dalšími mnichy pracovala na monastýrském vinohradu, že začínající mnich Varnava si všiml, že má propíchnuté uši a zeptal se jí nato. «Je zapotřebí, bratře zemi obdělávat a ne se dívat na cizí tváře, to není vhodné pro mnicha» odpověděla však na to svatá.
Za nějaký čas, igumenovi monastýru, ctihodnému Vassianovi, bylo zjeveno ve snu, že eunuch Vavila je žena. Ctihodný Vassian si zavolal svatou Matronu, a přísně se jí ptal na důvody, pro které vnikla do mužského monastýru, zda proto, aby svedla mnichy a monastýru tak učinila hanbu. Na to ctihodná se slzami pověděla igumenovi vše o celém svém životě, o pronásledování, kterého se ji dostalo ze strany muže, který nenáviděl její modlitby a všenoční bdění, a o vidění, které jí ukázalo, aby odešla do mužského monastýru. Když se igumen ctihodný Vassian, přesvědčil o tom, že její úmysly byly čisté a bezúhonné, dal ji požehnání a poslal jí do města Emesa (dnes Hims – město na severu Sýrie), do ženského monastýru. V tomto monastýru svatá prožila mnoho let a svým asketickým životem udivovala všechny ostatní sestry v Kristu. Když v monastýru zemřela představená igumenie, po jednomyslném přání a volbě sester, se igumenií stala sama ctihodná Matrona.
Sláva o jejich ctnostech, o podivuhodném daru uzdravování, který získala od Hospodina, se rozšířila daleko, až za stěny monastýru. Doslechl se o jejím asketickém životě i Dometián. Když se svatá Matrona dozvěděla, že její muž přišel do monastýru, aby ji spatřil, tajně odešla do Jeruzaléma, potom na horu Sinaj a odtud odešla do města Berit (dnešní Bejrút v Libanonu), kde se usadila ve starém opuštěném pohanském chrámu. Místní obyvatelé se dozvěděli o jejím před světem uzavřeném a skrytém životě, a začali za ní přicházet. Mnohé z nich svatá odvrátila od pohanské bezbožnosti a obrátila je ke Kristu. Kolem příbytku ctihodné se postupně začali usazovat ženy a panny a brzy nato, tam vznikl i nový monastýr. Plníce vůli Boží, která ji byla zjevena ve snu, opustila Berit, a odešla do Cařihradu, kde se dozvěděla, že její muž již zemřel. S požehnáním svého duchovního otce, ctihodného Vassiana, zůstala už v Cařihradu, kde založila ženský monastýr, do kterého se přestěhovaly sestry z Beritském monastýru. Cařihradský monastýr ctihodné Matrony, byl znám svojí přísností mnišského ústavu a ctnostným životem jeho sester.
V hlubokém stáří svatá Matrona, se stala důstojnou vidění přejasného ráje, a pro ni tam připraveného místa, za 75 let jejího neustávajícího mnišského boje. Ve věku sta let ctihodná Matrona, požehnav sestrám, tiše odešla k Hospodinu, to se stalo kolem roku 492.

Tropar hlas 8.
Zmužilou moudrostí, Matrono, skryla ses před lstivými cestami nepřítele/
k životu putovala jsi vpravdě s vůlí jistou bez pochyb/
od Krista přijala jsi duchovní blahodať/
takto i vodu uzdravení vyvěráš/
těm, kteří přibíhají s láskou k památce tvé slavné/
mnichů pochvalo/ pros Krista Boha, aby spasil duše naše.

úterý 17. listopadu 2009

Svatí nezištníci a divotvorci Kosma a Damián Asijští
památka 1. listopadu dle církevního kalendáře/ dle světského 14. listopadu

Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.
Matouš 10, 8

Svatí Kosma a Damián, pocházely z Malé Asie. Jejich otec, který byl pohanem, umřel ještě, když byli malými dětmi. Výchově v křesťanské zbožnosti se tak věnovala jejich matka Theodotia. Příklad jejich matky a čtení svatých knih, zachovali jejich život nezkaženým dle zákona Hospodinova. Kosma a Damián, vyrostli v muže spravedlivé a ctnostné. Vzdělaní a dobří lékaři, snažili se a získávali blahodatný dar Ducha Svatého, a silou modlitby uzdravovali duševní i tělesné neduhy a nemoci lidí, léčili i zvířata. S vroucí láskou k Bohu a bližním započali společnou službu. Od nemocných, které léčili svatí, nikdy nebrali žádné peníze, přísně tak dodržujíce přikázání Hospodina našeho Ježíše Krista: «Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte» (Matouš 10, 8). Sláva o svatých se roznesla po celém kraji, a lidé je nazvali nezištníky.
Jedenkráte se stalo, že svaté pozvali k těžce nemocné ženě, kterou už odmítli léčit pro její beznadějný stav jiní lékaři. Pro víru Palladie (tak se jmenoval tato nemocná žena) a pro horlivou modlitbu svatých bratří, uzdravil Hospodin nemocnou, a ta vstala ze svého lůžka zcela zdravá, oslavujíce Boha. Žena naplněná vděčností ke svatým lékařům, si přála, aby od ní přijali nějaký dar, Palladiia tajně přišla k Damiánovi, přinesla mu tři vejce a řekla: «Přijmi tento malý dar, ve jménu Svaté Životodárné Trojice – Otce, Syna i Svatého Ducha». Když uslyšel svatý nezištník jméno Svaté Trojice, neodvážil se odmítnout. Kosma, když se to dozvěděl, se proto velmi zarmoutil. Myslil si, že jeho bratr porušil jejich přísný slib. Brzy poté nadešel čas, kdy měl svatý Kosma odejít k Hospodinu. Umírajíc, dal příkaz, aby jeho bratra nepochovali vedle něj. Za nějaký čas umřel i svatý Damián, a tu všichni začali se rmoutit, protože nevěděli, kde by měl být hrob Damiána. V tom se, ale stal z Boží vůle, zázrak: k lidem přišel velbloud, kterého kdysi svatí vyléčili ze vztekliny, a promluvil lidským hlasem, aby nepochybovali a uložili Damiána vedle Kosmy, protože Damián nepřijal dar ženy jako mzdu, ale pro Jméno Boží. Čestné ostatky svatých bratrů, byly uloženy ve městě Thereman (v Mezopotámii).
Po své smrti, učinili svatí nezištníci mnoho zázraků. V Theremanu, poblíž chrámu svatých Kosmy Damiána, žil muž jménem Malch. Ten se jedenkráte chystal na dlouhou cestu a svoji ženu tak musel nechat na dlouhou dobu samotnou, a tak ji v modlitbě svěřil pod nebeskou záštitu svatých bratří. I stalo se, že nepřítel našeho spasení, usídlil se do jednoho z přátel Malcha, který začal přemýšlet o tom, že jeho ženu zabije. Po nějakém čase, tento člověk zašel za ní do domu, a řekl jí, že byl poslán Malchem, aby ji doprovodil a přivedl za ním. Žena mu uvěřila, a šla s ním, ten muž ji potom odvedl na pusté místo, kde ji chtěl zneuctít a zabít. Žena, když uviděla v jakém je nebezpečí a co jí hrozí, v hluboké víře se obrátila k Bohu. V tom se objevili dva muži, a onen špatný člověk, když je spatřil, pustil ženu a dal se na útěk, ale daleko nedoběhl a spadl do propasti. Ti mužové odvedli ženu domů, a když došli před dům, klaníce se jim k zemi, zeptala se jich žena: «Jak se jmenujete zachránci a spasitelé moji, komu mám být vděčná a děkovat až do konce svých dní? My jsme Kristovy služebníci Kosma a Damián» – odpověděli oni a v tom okamžiku se stali neviditelnými. Žena potom s bázní a radostí pověděla o všem, co se jí přihodilo, a oslavujíce Boha, se slzami přišla k ikoně svatých bratří, kde učinila děkovnou modlitbu, za svou záchranu. Od té doby, jsou svatí bratři Kosma a Damián ctění jako ochránci svatosti a čistoty křesťanského manželství, a jako zastánci pokoje manželského života.

Tropar, hlas 8.
Svatí nezištníci a divotvůrci, Kosmo a Damiáne,
navštivte nemoci naše,
darem jste přijali, darem dejte i nám.

Modlitba
Slavní divotvorci, nezištní lékaři Kosmo a Damiáne! Vy jste si od své mladosti zamilovali Krista Boha, Jehož příkazy jste celým svým srdcem zachovávali. Pro což jste od něj získali nejen um lékařský, ale především jste od Boha přijali i nevyčerpatelnou blahodať uzdravení všelikých neduhů a chorob. Proto nás, kteří se před vaší čestnou ikonou skláníme, vbrzku vyslechněte.
Malé děti, prosící vaší pomoci v jejich učení, svými modlitbami poučujte, aby vašim životům horlili, a aby nejen pozemské a světské získávali, ale především ve zbožnosti a pravé víře nepřestajně prospívali.
Na lůžku v nemoci ležícím, a z pomoci lidské zklamaným, v zoufalství jsoucím, k vám, ale s horlivostí ve víře, a se srdečnou modlitbou přibíhajícím, darujte vašimi milostivým zázračným navštívením, uzdravení jejich nemocí. Taktéž ty, kteří od krutých neduhů a nemocí, upadly do malodušnosti, reptání, utvrďte v trpělivosti, a skrze blahodať vám od Boha danou je poučte, aby poznali Boží svatou a dokonalou vůli, a oddali sami sebe i život svůj vůli Krista Boha.
Ty, kteří jsou v nemocech a neduzích, ale o nápravě svého života nic nečiní, ve svých hříších se nekají, a ve svých srdcích jsou zatvrzelými, zkroušeností ke spáse, a k pokání přizvěte, aby nemocní tělesně, byli zdraví v duši, a stali se tak účastníky Boží spasitelné blahodati.
Všechny k vám s vírou horlivě přibíhajícím, neporušené zachovejte od dlouhodobých nemocí, od krutých a nevyléčitelných chorob, zeslábnutí těla, ochabnutí rozumu, od smrtelných ran a nečekané smrti. Vaší mocnou přímluvou k Bohu, zachovejte nás utvrzené v pravé víře, ve zbožnosti prospívající, horlivými v dobrých skutcích, usilovnými v modlitbě k Bohu, abychom spolu s vámi, byli hodni ve věku budoucím vždy opěvovat a slavit, velkolepé jméno, Otce i Syna i Svatého Ducha, na věky věkův. Amen.