.jpg)
Ctihodná Matrona Cařihradská
památka 9. / 22. listopadu
Ctihodná Matrona, se narodila ve městě Perge v Pamfilii (Malá Asie), v pátém století. Byla provdána za velmi majetného velmože jménem Dometián. Když se manželům narodila dcera Theodotie, přestěhovali se Cařihradu. Matrona, které bylo dvacet pět let, velmi milovala navštěvovat chrám Boží. Celé dny v něm přebývala, horlivě se modlila Hospodinu, plačíce o svých hříších.
V chrámu se seznámila s dvěma zbožnými starými ženami, které v něm od svého mládí, vedly svůj skromný zbožný život v postu a modlitbě. Ctihodná Matrona začala napodobovat jejich Bohu milý život, své tělo činila pokorným své duši skrze půst a zdrženlivost, vždy brzy ráno odcházela do chrámu a pozdě večer se z něj vracela domů. Horlivě se modlila Bohu, aby ji osvobodil od manželského jha, aby mohla nepřestajně sloužit Bohu. Mezitím však její muž, když viděl, jak jeho žena každodenně odchází z domu, začal jí podezírat, žárlit a domýšlet si, že takto nečiní pro modlitbu, ale že páchá nějaké hříšné skutky. Proto se na ní začal zlobit, byl k ní hrubý, nadával ji, a už jí nedovoloval, aby odcházela z domu do božího chrámu. Její duše, však již směřovala k plnému odřeknutí se od světa. Po dlouhých váháních, rozhodla se svatá Matrona opustit rodinu, prosíce přitom Hospodina, aby jí zjevil, zdali je vhodné, takovéto její rozhodnutí.
Hospodin vyslyšel její prosby a modlitby, a jedenkráte, když usnula, měla ve snu vidinu toho, jak utíká od svého muže, který ji však dohání. Svatá se ve snu schovala v zástupu mnichů, kteří šli naproti, a muž si jí už nevšiml. Tento sen, přijala ctihodná Matrona, jako Boží pokyn, aby vstoupila do mužského monastýru, kde by se ji její muž nepomyslel hledat. Svojí dceru, dala na vychování zbožné ženě Zuzaně, sama si ostříhala vlasy, převlékla se do mužských šatů a takto přišla do monastýru ctihodného Vassiana (jeho památka je 10. / 23. října). Tam sebe ctihodná vydávala za eunucha Vavilu a byla přijata do monastýrského bratrstva. Velmi se bála, aby mniši nepoznali, že je žena, a tak nepřestajně přebývala v neustávajícím mlčení a neustávající práci. Jedenkráte se stalo, když svatá spolu s dalšími mnichy pracovala na monastýrském vinohradu, že začínající mnich Varnava si všiml, že má propíchnuté uši a zeptal se jí nato. «Je zapotřebí, bratře zemi obdělávat a ne se dívat na cizí tváře, to není vhodné pro mnicha» odpověděla však na to svatá.
Za nějaký čas, igumenovi monastýru, ctihodnému Vassianovi, bylo zjeveno ve snu, že eunuch Vavila je žena. Ctihodný Vassian si zavolal svatou Matronu, a přísně se jí ptal na důvody, pro které vnikla do mužského monastýru, zda proto, aby svedla mnichy a monastýru tak učinila hanbu. Na to ctihodná se slzami pověděla igumenovi vše o celém svém životě, o pronásledování, kterého se ji dostalo ze strany muže, který nenáviděl její modlitby a všenoční bdění, a o vidění, které jí ukázalo, aby odešla do mužského monastýru. Když se igumen ctihodný Vassian, přesvědčil o tom, že její úmysly byly čisté a bezúhonné, dal ji požehnání a poslal jí do města Emesa (dnes Hims – město na severu Sýrie), do ženského monastýru. V tomto monastýru svatá prožila mnoho let a svým asketickým životem udivovala všechny ostatní sestry v Kristu. Když v monastýru zemřela představená igumenie, po jednomyslném přání a volbě sester, se igumenií stala sama ctihodná Matrona.
Sláva o jejich ctnostech, o podivuhodném daru uzdravování, který získala od Hospodina, se rozšířila daleko, až za stěny monastýru. Doslechl se o jejím asketickém životě i Dometián. Když se svatá Matrona dozvěděla, že její muž přišel do monastýru, aby ji spatřil, tajně odešla do Jeruzaléma, potom na horu Sinaj a odtud odešla do města Berit (dnešní Bejrút v Libanonu), kde se usadila ve starém opuštěném pohanském chrámu. Místní obyvatelé se dozvěděli o jejím před světem uzavřeném a skrytém životě, a začali za ní přicházet. Mnohé z nich svatá odvrátila od pohanské bezbožnosti a obrátila je ke Kristu. Kolem příbytku ctihodné se postupně začali usazovat ženy a panny a brzy nato, tam vznikl i nový monastýr. Plníce vůli Boží, která ji byla zjevena ve snu, opustila Berit, a odešla do Cařihradu, kde se dozvěděla, že její muž již zemřel. S požehnáním svého duchovního otce, ctihodného Vassiana, zůstala už v Cařihradu, kde založila ženský monastýr, do kterého se přestěhovaly sestry z Beritském monastýru. Cařihradský monastýr ctihodné Matrony, byl znám svojí přísností mnišského ústavu a ctnostným životem jeho sester.
V hlubokém stáří svatá Matrona, se stala důstojnou vidění přejasného ráje, a pro ni tam připraveného místa, za 75 let jejího neustávajícího mnišského boje. Ve věku sta let ctihodná Matrona, požehnav sestrám, tiše odešla k Hospodinu, to se stalo kolem roku 492.
Ctihodná Matrona, se narodila ve městě Perge v Pamfilii (Malá Asie), v pátém století. Byla provdána za velmi majetného velmože jménem Dometián. Když se manželům narodila dcera Theodotie, přestěhovali se Cařihradu. Matrona, které bylo dvacet pět let, velmi milovala navštěvovat chrám Boží. Celé dny v něm přebývala, horlivě se modlila Hospodinu, plačíce o svých hříších.
V chrámu se seznámila s dvěma zbožnými starými ženami, které v něm od svého mládí, vedly svůj skromný zbožný život v postu a modlitbě. Ctihodná Matrona začala napodobovat jejich Bohu milý život, své tělo činila pokorným své duši skrze půst a zdrženlivost, vždy brzy ráno odcházela do chrámu a pozdě večer se z něj vracela domů. Horlivě se modlila Bohu, aby ji osvobodil od manželského jha, aby mohla nepřestajně sloužit Bohu. Mezitím však její muž, když viděl, jak jeho žena každodenně odchází z domu, začal jí podezírat, žárlit a domýšlet si, že takto nečiní pro modlitbu, ale že páchá nějaké hříšné skutky. Proto se na ní začal zlobit, byl k ní hrubý, nadával ji, a už jí nedovoloval, aby odcházela z domu do božího chrámu. Její duše, však již směřovala k plnému odřeknutí se od světa. Po dlouhých váháních, rozhodla se svatá Matrona opustit rodinu, prosíce přitom Hospodina, aby jí zjevil, zdali je vhodné, takovéto její rozhodnutí.
Hospodin vyslyšel její prosby a modlitby, a jedenkráte, když usnula, měla ve snu vidinu toho, jak utíká od svého muže, který ji však dohání. Svatá se ve snu schovala v zástupu mnichů, kteří šli naproti, a muž si jí už nevšiml. Tento sen, přijala ctihodná Matrona, jako Boží pokyn, aby vstoupila do mužského monastýru, kde by se ji její muž nepomyslel hledat. Svojí dceru, dala na vychování zbožné ženě Zuzaně, sama si ostříhala vlasy, převlékla se do mužských šatů a takto přišla do monastýru ctihodného Vassiana (jeho památka je 10. / 23. října). Tam sebe ctihodná vydávala za eunucha Vavilu a byla přijata do monastýrského bratrstva. Velmi se bála, aby mniši nepoznali, že je žena, a tak nepřestajně přebývala v neustávajícím mlčení a neustávající práci. Jedenkráte se stalo, když svatá spolu s dalšími mnichy pracovala na monastýrském vinohradu, že začínající mnich Varnava si všiml, že má propíchnuté uši a zeptal se jí nato. «Je zapotřebí, bratře zemi obdělávat a ne se dívat na cizí tváře, to není vhodné pro mnicha» odpověděla však na to svatá.
Za nějaký čas, igumenovi monastýru, ctihodnému Vassianovi, bylo zjeveno ve snu, že eunuch Vavila je žena. Ctihodný Vassian si zavolal svatou Matronu, a přísně se jí ptal na důvody, pro které vnikla do mužského monastýru, zda proto, aby svedla mnichy a monastýru tak učinila hanbu. Na to ctihodná se slzami pověděla igumenovi vše o celém svém životě, o pronásledování, kterého se ji dostalo ze strany muže, který nenáviděl její modlitby a všenoční bdění, a o vidění, které jí ukázalo, aby odešla do mužského monastýru. Když se igumen ctihodný Vassian, přesvědčil o tom, že její úmysly byly čisté a bezúhonné, dal ji požehnání a poslal jí do města Emesa (dnes Hims – město na severu Sýrie), do ženského monastýru. V tomto monastýru svatá prožila mnoho let a svým asketickým životem udivovala všechny ostatní sestry v Kristu. Když v monastýru zemřela představená igumenie, po jednomyslném přání a volbě sester, se igumenií stala sama ctihodná Matrona.
Sláva o jejich ctnostech, o podivuhodném daru uzdravování, který získala od Hospodina, se rozšířila daleko, až za stěny monastýru. Doslechl se o jejím asketickém životě i Dometián. Když se svatá Matrona dozvěděla, že její muž přišel do monastýru, aby ji spatřil, tajně odešla do Jeruzaléma, potom na horu Sinaj a odtud odešla do města Berit (dnešní Bejrút v Libanonu), kde se usadila ve starém opuštěném pohanském chrámu. Místní obyvatelé se dozvěděli o jejím před světem uzavřeném a skrytém životě, a začali za ní přicházet. Mnohé z nich svatá odvrátila od pohanské bezbožnosti a obrátila je ke Kristu. Kolem příbytku ctihodné se postupně začali usazovat ženy a panny a brzy nato, tam vznikl i nový monastýr. Plníce vůli Boží, která ji byla zjevena ve snu, opustila Berit, a odešla do Cařihradu, kde se dozvěděla, že její muž již zemřel. S požehnáním svého duchovního otce, ctihodného Vassiana, zůstala už v Cařihradu, kde založila ženský monastýr, do kterého se přestěhovaly sestry z Beritském monastýru. Cařihradský monastýr ctihodné Matrony, byl znám svojí přísností mnišského ústavu a ctnostným životem jeho sester.
V hlubokém stáří svatá Matrona, se stala důstojnou vidění přejasného ráje, a pro ni tam připraveného místa, za 75 let jejího neustávajícího mnišského boje. Ve věku sta let ctihodná Matrona, požehnav sestrám, tiše odešla k Hospodinu, to se stalo kolem roku 492.
Tropar hlas 8.
Zmužilou moudrostí, Matrono, skryla ses před lstivými cestami nepřítele, k životu putovala jsi vpravdě s vůlí jistou bez pochyb, neustálou cestu jsi v Bohu moudře završila, od Krista přijala jsi duchovní blahodať, takto i vodu uzdravení vyvěráš těm, kteří přibíhají s láskou k památce tvé slavné, mnichů pochvalo, pros Krista Boha, aby spasil duše naše.
Zmužilou moudrostí, Matrono, skryla ses před lstivými cestami nepřítele, k životu putovala jsi vpravdě s vůlí jistou bez pochyb, neustálou cestu jsi v Bohu moudře završila, od Krista přijala jsi duchovní blahodať, takto i vodu uzdravení vyvěráš těm, kteří přibíhají s láskou k památce tvé slavné, mnichů pochvalo, pros Krista Boha, aby spasil duše naše.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.