pondělí 29. června 2009

Svatí nezištní lékaři a divotvůrci Kosma a Damián
(památka dle církevního kalendáře je 1. července/ to je dle světského 14. července)

Svatí mučedníci Kosma a Damián žili v Římě ve 3. století a byli nezištnými lékaři a v mnohém divotvůrci. Tato dvojice světců byla rodnými bratry; pokřtěni byli už jako děti a od útlého mládí byli vychováváni v křesťanském duchu. Od Boha získali velké duchovní dary, nejvíce však Boží blahodať léčit a uzdravovat lidi, ale rovněž zvířata. Zbavovali všechny, kteří se k nim utíkali od všeliké nemoci a strádání, a činili tak většinou vložením své ruky na nemocného. Za své skutky a práci nechtěli nikdy přijímat žádné peníze1, a jediné, co si přáli, bylo, aby nemocný, který se na jejich přímluvy uzdravil, uvěřil v Krista jako v Boha. Veškerý svůj majetek, který zdědili po svých rodičích, rozdávali s velkou radostí všem těm, kteří byli v nouzi, bídným a nemajetným. V té době panoval v Římě císař Carinus, před nějž přivedli oba bratry lékaře-nezištníky, spoutané v okovech a řetězech. Po dlouhém mučení je císař opakovaně nutil, aby se zřekli Krista a přinesli oběť modlám. Avšak Kosma a Damián nejenže císaře neuposlechli, ale ještě mu k jeho vlastní spáse radili, aby se sám zřekl bezduchých model a uznal jediného pravého Boha. „Náš Bůh není stvořený,“ vyznali před císařem, „ale je Stvořitelem všeho, a tvoji bohové jsou pouhými lidskými výmysly a dílem rukou tvých umělců. A jestliže by nebylo těchto umělců, kteří vám učinili tyto bohy, pak byste se neměli ani komu klanět...“ Když Kosma a Damián učinili před císařem zjevný zázrak, a to tak, že jej uzdravili od těžké nemoci, sám císař vyznal víru v Krista a oba bratry v pokoji propustil. Kosma a Damián pak nadále pokračovali ve svém poslání a oslavovali jediného a pravého Boha – Ježíše Krista. Až do svého zesnutí uzdravovali nemocné, takže získali mezi lidmi a národy velkou slávu. Jeden jejich dávný učitel a slavný lékař však začal Kosmovi a Damiánovi závidět. Usmyslil si proto, že se jich musí zbavit. Pod příslibem, že jim ukáže místo, kde rostou léčivé byliny, přivedl je tento lékař na jedno opuštěné místo do hor, kde je nakonec ubil kamenem. Svatí Kosma a Damián tak završili svůj život mučednickou smrtí za Krista roku 284 po Kristu. Jejich památka započala ještě za jejich života a přetrvala v Církvi až do dnešních dní. Jejich duše byly přijaty do nebeského království, aby tam věčně žili v Boží slávě a radosti.

Tropar, hlas 8.
Svatí nezištníci a divotvůrci, Kosmo a Damiáne,
navštivte nemoci naše,
darem jste přijali, darem dejte i nám.

Kondak, hlas 2.
Blahodať k uzdravení jste přijali,
rozšiřujete zdraví všem potřebným,
lékaři a divotvůrci přeslavní,
svými navštíveními vzdor nepřítele jste umlčeli,
a nyní svět uzdravujete zázraky.

Modlitba ke svatým nezištníkům a divotvůrcům Kosmovi a Damiánovi
Utíkáme se k vám, svatí nezištníci a divotvůrci, Kosmo a Damiáne, jako k rychlým pomocníkům a za naše spasení v modlitbě horlivým přímluvcům, a skláníme svá kolena, my nedůstojní, a usilovně k vám vzýváme: Nepřehlížejte prosby a modlitby nás, hříšných, nemohoucích, upadnuvších do mnoha nespravedlivých skutků a po všechny dny a hodiny našeho života hřešících. Proste Hospodina, aby nepřestával nám, nedůstojným svým služebníkům, udělovat své veliké a hojné milosti. Zbavte nás od všelikého zármutku, neduhu a nemoci, neboť vy jste přijali od Hospodina a Spasitele našeho Ježíše Krista díky své pevné víře, nezištnému uzdravování a vašemu mučednickému skonu nevyčerpatelnou uzdravující blahodať. Vyslyšte nás modlící se, a vaší laskavou přímluvou u Krista Boha vyproste všem pravoslavným křesťanům vítězství nad nepřátely. Opět a opět se k vám utíkajícím a horlivě vás žádajícím vyproste u Hospodina vše užitečné k našemu dočasnému životu, a nejvíce to, co je potřebné k našemu věčnému spasení. Nechť se díky vašim modlitbám staneme důstojnými a získáme křesťanské skonání života našeho bez bolesti, bez zahanbení a v pokoji, a nechť budeme zbaveni od úkladů ďábelských a věčných muk. Nechť se staneme dědici nekonečného a blaženého nebeského království. Služebníci Boží, Kosmo a Damiáne, nepřestávejte Boha prosit a přimlouvat se za nás, s vírou se k vám utíkající. A ačkoliv pro množství hříchů našich nejsme důstojní vašeho milosrdenství, přesto však, vy, věrní následovníci příkladu Boží lidumilnosti, učiňte, abychom i my přinesli plody důstojného pokání a dostihli věčného pokoje, neustále chválíce a blahoslavíce podivuhodného ve svých svatých, Hospodina a Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista a Jeho Přečistou Matku, jakož i vaše horlivé zastání, vždycky, nyní i příště, až na věky věkův. Amen.

pondělí 1. června 2009

Život svatého a bohabojného knížete Alexandra Něvského

(památka 23. listopadu/ 6. prosince a v den přenesení jeho ostatků roku 1724,  30. srpna / 12. září) 


Svatý a bohabojný kníže Alexandr Něvský se narodil roku 1218 jako syn velkého knížete Jaroslava. Od dětství byl celým svým srdcem obrácen k Bohu, vždy miloval pravdu, byl slitovný ke svým bližním a velmi zbožný. Přezíral povrchnost tohoto světa a již od raného mládí si zamiloval Krista. Vždy si přál podobat se svatým Otcům a získat jejich moudrost. To, co mu bylo nejvíce milé, byla všenoční bdění a skryté modlitby k Bohu.
Roku 1236 se sv. Alexandr stal knížetem novgorodským. Ve velké bitvě na řece Něvě porazil 15. července 1240 Švédy, kvůli čemuž byl také nazván Alexandrem „Něvským“. Jeho síla však nevycházela pouze z jeho vojska, ale především z jeho víry v Boží pomoc, a proto nejednou před bojem říkával svým vojákům: „Bůh není v síle, ale v pravdě.“ V předvečer bitvy se Švédy se jednomu z Alexandrových vojevůdců zjevili svatí Boris a Gleb a slíbili Alexandrovi, svému příbuznému, svou nebeskou pomoc.
Když se sv. Alexandr stal roku 1250 velikým knížetem vladimírským, mnoho svých sil vynaložil na to, aby vnesl pořádek a upevnil ruskou zemi v jednotě. Sv. Alexandr byl nejen ochráncem a strážcem svatého Pravoslaví na Rusi, ale i sám nebojácným vyznavačem svaté pravoslavné víry. Ve Zlaté Hordě se odmítl poklonit modlám a projít skrze obětní oheň, načež pronesl k chánovi Batúovi podivuhodnou větu, která navždy zůstala v paměti ruského národa: „Tobě se pokloním, neboť tě Bůh učinil důstojným království, ale zvířatům, stvořením a modlám se klanět nebudu. Jsem křesťanem a neklaním se stvoření, klaním se Bohu, Jedinému, ve Svaté Trojici oslavovanému, který stvořil nebe i zemi. Jemu sloužím a Jeho uctívám“. Pro jeho moudrost, chrabrost, tělesnou sílu a šlechetnost si jej vážil i chán. Sv. Alexandr dal za svého života postavit mnoho svatých chrámů a činil nespočetné množství skutků milosrdenství.
Sv. Alexandr vládl bohabojně jako kníže dlouhých dvacet sedm let, přičemž celou svou bytostí se oddával uskutečňování křesťanských skutků a práci pro blaho obyvatel své země. Nakonec, když pocítil, že se přibližuje jeho odchod z tohoto světa, tak kvůli dávnému přání svého srdce, které vždy směřovalo k Bohu, přijal mnišství se jménem Alexij. Krátce poté, co přijal svaté Kristovy tajiny, zesnul v blaženém pokoji 14. listopadu roku 1263, ve svých 45 letech. Jeho svaté tělo bylo přeneseno do Vladimíru, a přesto, že tato cesta trvala dlouhých devět dní, jeho tělesné ostatky zůstaly až do dne jejich uložení do hrobu zcela neporušeny. Dne 23. listopadu (dle církevního kalendáře) Bůh zjevil při jeho pohřbu v monastýru Narození Přesvaté Bohorodice ve Vladimíru „zázrak podivuhodný a památky důstojný“. Když mu metropolita chtěl do ruky vložit propouštěcí list (list, na němž je napsána modlitba, která se čte nad tělem zesnulého, a který se ukládá spolu s tělem každého pravoslavného křesťana do hrobu), světec si jej z metropolitovy ruky sám vzal a opět ulehl.
Roku 1381 byly ostatky svatého knížete Alexandra Něvského odkryty a uloženy v hlavním monastýrském chrámu. Církevní služba k tomuto světci byla sestavena v roce 1547, za vlády cara Ivana IV., kdy byla rovněž utvrzena jeho památka v církevním kalendáři a stanovena na den jeho pohřbu. Jeho svaté ostatky byly na příkaz cara Petra Velikého přeneseny v roce 1724 do Petrohradu, do Alexandro-Něvské Lávry, kde spočívají dodnes.


Svatý a bohabojný kníže Alexandře, pros milostivého Boha za nás!