pondělí 1. června 2009

Život svatého a bohabojného knížete Alexandra Něvského

(památka 23. listopadu/ 6. prosince a v den přenesení jeho ostatků roku 1724,  30. srpna / 12. září) 


Svatý a bohabojný kníže Alexandr Něvský se narodil roku 1218 jako syn velkého knížete Jaroslava. Od dětství byl celým svým srdcem obrácen k Bohu, vždy miloval pravdu, byl slitovný ke svým bližním a velmi zbožný. Přezíral povrchnost tohoto světa a již od raného mládí si zamiloval Krista. Vždy si přál podobat se svatým Otcům a získat jejich moudrost. To, co mu bylo nejvíce milé, byla všenoční bdění a skryté modlitby k Bohu.
Roku 1236 se sv. Alexandr stal knížetem novgorodským. Ve velké bitvě na řece Něvě porazil 15. července 1240 Švédy, kvůli čemuž byl také nazván Alexandrem „Něvským“. Jeho síla však nevycházela pouze z jeho vojska, ale především z jeho víry v Boží pomoc, a proto nejednou před bojem říkával svým vojákům: „Bůh není v síle, ale v pravdě.“ V předvečer bitvy se Švédy se jednomu z Alexandrových vojevůdců zjevili svatí Boris a Gleb a slíbili Alexandrovi, svému příbuznému, svou nebeskou pomoc.
Když se sv. Alexandr stal roku 1250 velikým knížetem vladimírským, mnoho svých sil vynaložil na to, aby vnesl pořádek a upevnil ruskou zemi v jednotě. Sv. Alexandr byl nejen ochráncem a strážcem svatého Pravoslaví na Rusi, ale i sám nebojácným vyznavačem svaté pravoslavné víry. Ve Zlaté Hordě se odmítl poklonit modlám a projít skrze obětní oheň, načež pronesl k chánovi Batúovi podivuhodnou větu, která navždy zůstala v paměti ruského národa: „Tobě se pokloním, neboť tě Bůh učinil důstojným království, ale zvířatům, stvořením a modlám se klanět nebudu. Jsem křesťanem a neklaním se stvoření, klaním se Bohu, Jedinému, ve Svaté Trojici oslavovanému, který stvořil nebe i zemi. Jemu sloužím a Jeho uctívám“. Pro jeho moudrost, chrabrost, tělesnou sílu a šlechetnost si jej vážil i chán. Sv. Alexandr dal za svého života postavit mnoho svatých chrámů a činil nespočetné množství skutků milosrdenství.
Sv. Alexandr vládl bohabojně jako kníže dlouhých dvacet sedm let, přičemž celou svou bytostí se oddával uskutečňování křesťanských skutků a práci pro blaho obyvatel své země. Nakonec, když pocítil, že se přibližuje jeho odchod z tohoto světa, tak kvůli dávnému přání svého srdce, které vždy směřovalo k Bohu, přijal mnišství se jménem Alexij. Krátce poté, co přijal svaté Kristovy tajiny, zesnul v blaženém pokoji 14. listopadu roku 1263, ve svých 45 letech. Jeho svaté tělo bylo přeneseno do Vladimíru, a přesto, že tato cesta trvala dlouhých devět dní, jeho tělesné ostatky zůstaly až do dne jejich uložení do hrobu zcela neporušeny. Dne 23. listopadu (dle církevního kalendáře) Bůh zjevil při jeho pohřbu v monastýru Narození Přesvaté Bohorodice ve Vladimíru „zázrak podivuhodný a památky důstojný“. Když mu metropolita chtěl do ruky vložit propouštěcí list (list, na němž je napsána modlitba, která se čte nad tělem zesnulého, a který se ukládá spolu s tělem každého pravoslavného křesťana do hrobu), světec si jej z metropolitovy ruky sám vzal a opět ulehl.
Roku 1381 byly ostatky svatého knížete Alexandra Něvského odkryty a uloženy v hlavním monastýrském chrámu. Církevní služba k tomuto světci byla sestavena v roce 1547, za vlády cara Ivana IV., kdy byla rovněž utvrzena jeho památka v církevním kalendáři a stanovena na den jeho pohřbu. Jeho svaté ostatky byly na příkaz cara Petra Velikého přeneseny v roce 1724 do Petrohradu, do Alexandro-Něvské Lávry, kde spočívají dodnes.


Svatý a bohabojný kníže Alexandře, pros milostivého Boha za nás!

Žádné komentáře:

Okomentovat