neděle 26. prosince 2010

Svatí mučedníci Eustratij, Auxentij, Eugenij (Evžen), Mardarij a Orest
(památka 13. prosince /dle světského kalendáře tedy 26. prosince)

Pětice mučedníků strádala pro Krista za vlády císaře Diokleciána (284 – 305) v Sebastě, v Arménii. V zástupu prvních křesťanů, kteří přijali mučení, byl presbyter mučedník Auxentij. Když místní vládce a představený města Satalion, důstojný vojevůdce Eustratij, který byl tajným křesťanem, viděl neochvějnost ve víře u křesťanů, kteří byli mučeni, rozhodl se přede všemi vyznat svoji víru. Za takovéto veřejné vyznání víry, byl uvrhnut tvrdému mučení, byl bit, na jeho nohy mu byly obuty železné boty s hřeby, byl pálen ohněm. Po těchto mučeních poté mučedníka Eustratija spálili a svatému Auxentiju setnuli hlavu.
Když spatřil smrt mučedníků svatý Mardarij, který byl jen prostého původu, taktéž vyznal svou víru, za což byl pověšen hlavou dolů. Před mučednickým koncem svého života, se nahlas modlil modlitbu, která se dodnes čte na konci třetí hodinky a na půlnoční službě.

Vládce, Bože Otče Vševládnoucí, Pane Ježíši Kriste, Synu Jednorozený, a Svatý Duchu, Jediné Božství, jediná sílo, smiluj se nade mnou hříšným a podle známých ti soudů spasiž mne, nehodného služebníka Svého, neboť blahoslavený jsi na věky věkův. Amen.

Dalšímu z mučedníků, kteří byli mučeni, svatému Eugeniju (Evženovi) byl vyrván jazyk, odseknuty ruce a nohy a nakonec setnuta hlava mečem. Poslední z pětice mučedníků mladý vojín svatý Orest, nazval sebe křesťanem, a proto byl předveden před soud. Byl odsouzen k spálení na rozžhaveném železném roštu, na který sám vešel, povzbuzován modlitbou svatého Eustratija. Předsmrtná modlitba svatého Eustratija, se čte na konci půlnoční služby v sobotu.

Převelice Tě velebím, Hospodine, že jsi shlédl na mé ponížení a neuzavřel jsi mne v nepřátelských rukách, ale vytrhl z nouze mou duši. Kéž mne i nyní skryje Tvá ruka a sestoupí na mne Tvá milost, neboť má duše je otřesena a rozbolestněna pro svůj odchod z tohoto mého hříšného a poskvrněného těla. Kéž se tehdy nesetká se zlou radou odpůrce a není přenesena do tmy pro své bezděčné i záměrné hříchy, kterých jsem se dopustil v tomto životě. Buď ke mně milostiv, Vládce, a ať ji převezmou Tvoji jasní, přejasní Andělé. Dodej slávy svému přesvatému jménu a svou silou mne pozvedni na Božský Svůj soud. Až budu souzen, ať se mě neuchvátí ruka knížete tohoto světa, aby mne, hříšníka, nestrhla do hlubin pekla, ale Ty sám mi pomoz, buď mi Spasitelem a Zachráncem. Neboť tělesná a vezdejší trápení jsou veselím pro tvé služebníky. Smiluj se, Hospodine, nad mou duší, která se poskvrnila vášněmi tohoto života a přijmi ji očištěnou pokáním a vyznáním, neboť jsi blahosloven navěky, věkův. Amen.

Mučedník Eustratij zesnul 13. prosince (dle světského kalendáře tedy 26. prosince).


pátek 24. prosince 2010

Svatý mučedník Themistoklis
(památka dle církevního kalendáře 21. prosince / dle světského to je 3. ledna)

Žil ve městě Myra v Lykii, (dnešní Turecko), kde se živil jako pastýř. V té době vládl císař Decius, který mnoho pronásledoval křesťany, jedenkráte při pronásledování svatého Dioskorida, došli pronásledovatelé až na pole, na kterém Themistoklis pásl stádo ovcí. Když se pronásledovatelé zeptali Themistoklise zda li neviděl Dioskorida, tak ten, i když to věděl, nic neřekl, nechtěl říci, kde se skrývá. Naopak sám o sobě řekl, že je křesťanem. Proto co řekl, byl předveden před císařova zástupce Asciplia. Ale i před ním mladý pastýř neochvějně vyznal svojí víru v Ježíše Krista. Zástupce dal příkaz, aby byl bit. Byl tak silně bit po břiše, až mu vyhřezly vnitřnosti. Potom jej oběsili, byl obnažen a trhán ostrými železnými hřeby, až bylo jeho tělo pokryto ranami, on poté předal svoji svatou duši do rukou Páně, od kterého přijal mučednickou korunu. To se stalo roku 251.