Svatí apoštolové ze sedmdesáti

Jáson a Sosipatros,

mučednice Kerkyra panna a další s nimi trpící

památka 28. dubna / 11. května

Apoštol Jáson pocházel z Tarsu (Malá Asie). Byl prvním křesťanem ve městě. Apoštol Sosipatros pocházel z Achaie. Oba se stali učedníky apoštola Pavla, který je dokonce nazýval svými příbuznými krajany (Řím 16,21). Svatý Jáson byl ustanoven biskupem ve svém rodném městě Tarsu a svatý Sosipatros ve městě Ikonion. S kázáním evangelia se vydali na západ a v roce 63 dosáhli ostrova Korfu v Jónském moři nedaleko Řecka.

Tam postavili Boží chrám k památce prvního mučedníka, svatého Štěpána a mnohé tam pokřtili. Když se o tom dozvěděl vládce ostrova, dal apoštoly uvrhnout do vězeňské kobky. V této vězeňské kobce, už bylo vězněno sedm zločinců: Saturnin, Jakisholos (Inischolus), Faustin, Jannuarij, Marsalius, Eufrázius a Mammius. Tyto odsouzené zloděje, apoštolové obrátili ke Kristu. A protože přede všemi poté vyznali Krista, zemřelo těchto sedm vězňů jako mučedníci v kotli roztavené smůly, síry a vosku.

Když jejich mučednickou smrt, viděl vězeňský dozorce, vyznal přede všemi, že i on je křesťan. Za to mu byla useknuta nejprve levá ruka, poté obě nohy a nakonec hlava. Vládce ostrova následně nařídil, aby apoštolové Jáson a Sosipatros byli zbiti bičem a znovu uvězněni.

O tomto se dozvěděla vladařova dcera, panna Kerkyra, která když zjistila, jak mučedníci trpí pro Krista, prohlásila se za křesťanku také a všechny své šperky rozdala chudým. Rozzuřený vládce se snažil svou dceru přesvědčit, aby se Krista zřekla, avšak svatá Kerkyra stála pevně proti všemu přesvědčování i hrozbám. Tehdy rozezlený otec vymyslel pro svou dceru strašlivý trest, nařídil, aby sama jediná, byla uvržena do kobky, kam za ní pustil násilníka, aby ji tam zneuctil. Svatá Kerkyra, však tohoto zločince osvítila Kristovou vírou a i on, vyznal, že je křesťan, pro což byl hned popraven.

Vládce ostrova, poté nařídil vězeňskou kobku zapálit, svatá panna, ale zůstala naživu. Poté však na příkaz svého ničemného otce, byla pověšena na stromě, zadušena žíravým kouřem a rozstřílena šípy. Po její smrti se pak vládce rozhodl popravit všechny křesťany na ostrově Korfu. Mučedníci Zinon, Eusebios, Neon a Vitalius, osvíceni apoštolským učením Jásona a Sosipatra, byli upáleni.

Mnozí obyvatelé ostrova, pak před tímto strašným pronásledováním uprchli na sousední ostrov. Rozzuřený vládce, s oddílem válečníků je začal pronásledovat i tam, moře ho však pohltilo svými rozbouřenými vlnami.

Vládce, který nastoupil na jeho místo, nařídil, aby apoštolové Jáson a Sosipatros byli vhozeni do kotle s vroucím dehtem. Když je však poté spatřil nezraněné, s pláčem zvolal: „Bože Jásonův a Sosipatrův, smiluj se nade mnou!“ Nakonec je dal propustit z vězení.

Po svém osvobození a propuštění, pokřtili apoštolové tohoto nového vládce ostrova a dali mu jméno Sebastián. S jeho pomocí, pak na ostrově postavili několik chrámů a díky jejich horlivému a neustávajícímu hlásání Evangelia, se Kristovo stádo ještě více rozrostlo.

Svatý apoštol Jáson se dožil vysokého věku a zesnul v pokoji, svatý Sosipatros krátce před svou smrtí, přijal korunu mučednictví. Ostatky svatého apoštola Jásona se nachází na ostrově Korfu v chrámu jeho jména, hlava svatého Sosipatra je uložena v monastýru ctihodného Lukáše - Μονή Οσίου Λουκά, poblíž Théb. Místo ostatků mučednice Kerkyry není známo.

Ctihodná Melánie starší (♰ 410)

památka 8. / 21. června

Svým původem pocházela ze Španělska, byla vdovou po římském prefektovi a matkou Valeria Publicola, římského patricija z rodu Valerianů, nejbohatšího majitele panství v Římě, Sicílii, Španělsku, Galii, Akvitánii, Bretani a severní Africe. Byla babičkou Melanie mladší, Římanky.

Když kolem roku 365 ovdověla a zemřeli i její dvě děti, dala svého třetího syna do poručnictví a sama odešla do Alexandrie, kde strávila asi šest měsíců v duchovních besedách s velkými pouštními otci: Isidorem, Pisimiem, Adelphiem, Pafnutiem, Pamvem, Ammoniem.

Poté, co alexandrijský prefekt vyhostil mnichy do Cesareje Palestinské, ctihodná Melánie je následovala a pomáhala jim v přestrojení za sluhu. Takto se nakonec ocitla v Palestině.

V roce 378 ctihodná založila monastýr mezi Olivetskou horou a Imbomonem (místo Nanebevstoupení Páně). V roce 380 se k ní připojil její duchovní otec, ctihodný Rufinus z Aquileia, který se stal představeným monastýru, který založil nedaleko. Ctihodná Melánie a Rufinus, pomáhali obětem pronásledování ariánského císaře Valenta, k Pravoslaví navraceli také heretiky a rozkolníky. Kolem 400, se ctihodná Melánie vydala do Říma. V knize Lavsaik, je zapsáno, že se bála, aby její vnučka, nebyla vystavena vlivu heretiků. Do Itálie, tehdy odešla jen z tohoto důvodu. Sebou přivezla malou částečku z Kristova Kříže.

V Římě obrátila ke Kristu pohana Aproniana, manžela své neteře Avity. Poté prodala svůj majetek na Sicílii a vrátila se do Svaté země, kde roku 410 v pokoji zesnula.