středa 25. srpna 2010

Zesnutí Přesvaté Bohorodice
(památka dle církevního kalendáře 15. srpna/ to je 28. srpna dle světského)

Po ukřižování, smrti a Vzkříšení Pána Ježíše Krista žila Přesvatá Bohorodice v domě svatého apoštola Jana Bohoslovce, který se o ni staral. Všichni křesťané ji milovali a velmi si jí vážili. Matka Boží byla pokorného srdce, ve svých skutcích byla stále dobrosrdečná, mluvila s každým jako s Bohem a ne s člověkem, vždy jen o potřebném a dobrém. Její slova byla vždy plná milosti a beseda s ní zahřívala lidské srdce něhou. Všem přála mnoho dobrého, nikomu nikdy neukřivdila, nikoho nepřehlížela, nikomu se nevysmívala.
Matka Boží chodívala často do Betléma, kde se narodil Kristus, a na místa jeho dobrovolného strádání a smrti. Často vystupovala na Olivovou horu, ze které se Kristus povznesl na nebe, a se slzami prosila svého Syna, aby ji vzal k sobě. Jednou, když se takto modlila, se jí zjevil archanděl Gabriel, který jí sloužil už od jejího útlého dětství. Když malá Panna Marie žila ještě v jeruzalémském chrámu, Gabriel jí přinášel pokrm s Nebes a tím ji vždy krmil. Byl to právě on, kdo jí přinesl blahou zvěst o brzkém Kristově vtělení a nepřetržitě ji ochraňoval. Tehdy se jí opět zjevil a řekl jí o jejím brzkém zesnutí. Matka Boží se nevýslovně zaradovala, poklonila se mu až k zemi a z duše děkovala Spasiteli.
Když přišel čas jejího zesnutí, připravila ve svém domě vše potřebné. Za chvíli bylo slyšet neobyčejný šum a dům se naplnil množstvím oblaků. Na těchto oblacích přiletěli na Boží povel z různých konců země svatí apoštolové. Velmi se zaradovali, když spatřili druh druha a podivovali se tomu, proč je zde Hospodin shromáždil. Z domu jim vyšel v ústrety sv. Jan Bohoslovec a v radostném pláči jim pověděl novinu o brzkém zesnutí Přesvaté Bohorodice. Najednou se otevřelo Nebe a sám Král slávy Kristus se všemi nebeskými mocnostmi a dušemi praotců a proroků přistoupil ke své Přečisté Matce, která ležela na smrtelném loži. Když Přesvatá Bohorodice spatřila svého Syna, řekla: „Velebí duše má Hospodina a duch můj zaplesal v Bohu Spasiteli mém,“ pak naposledy vstala ze svého lože a poklonila se mu, radostně oddala svoji duši do jeho rukou a usnula jakoby sladkým snem. V tom okamžiku začali andělé zpívat: „Raduj se, milostiplná, Pán s tebou, požehnaná jsi mezi ženami…“
Když apoštolové nesli tělo Boží Matky k místu jejího pohřbení, sv. Jan Bohoslovec přitom nesl vpředu rajskou větévku, kterou Přesvatou Bohorodici přinesl archanděl Gabriel. Nevěřící, kteří neměli v lásce už jejího Syna, se zlostně dívali i na apoštoly a snažili se nějakým způsobem znesvětit pohřeb Boží Matky. Jeden z nevěřících se rozhodl strčit do přečistého těla Bohorodice tak, aby upadlo, ale sotva se dotkl jejího lože, anděl Boží mu usekl ruce. V tom okamžiku tento zlý člověk pochopil, čeho strašného se dopustil, uvěřil v Krista, učinil pokání a s prosbou o odpuštění zvolal k Přesvaté Bohorodici, která mu ruce uzdravila. Při pohřbení těla Boží Matky se pak stalo ještě mnoho dalších podivuhodných zázraků.
Za tři dny po pohřbu dorazil do Jeruzaléma i sv. apoštol Tomáš, aby se mohl rozloučit s Boží Matkou. Apoštolové se s ním pozdravili, a vidouce jeho zármutek, odkryli mu hrob Přesvaté Bohorodice, aby se jí mohl poklonit. Náhle však všichni spatřili, že tělo Přesvaté Bohorodice tam není. Toho dne večer se jim Boží Matka zjevila obklopena anděly a zářící v nevýslovné slávě a řekla jim: „Radujte se! Já budu s vámi po všechny dny.“ Apoštolové na to radostně zvolali: „Přesvatá Bohorodice, pomáhej nám!“ Nejdříve tedy uvěřili apoštolové a potom zvěstovali celé Církvi, že Hospodin vzkřísil Bohorodici třetího dne a s tělem ji povznesl do nebe jako Královnu Nebeskou.
I když Bohorodice opustila zemi tělesně, neopustila ji svojí milostí. Ze své výsosti shlíží na nás jako starostlivá a laskavá matka, plní naše dobrá přání, odvrací nás od všeho hříchu, zastává se nás před spravedlivým Božím hněvem a svými modlitbami zbavuje naši duši smrti. Když se budeme modlit k Přesvaté Bohorodici s čistým srdcem a upřímnou duší, poznáme, že její pomoc nás bude vždy provázet…


Tropar hlas 1.
Rodíc, panenství jsi zachovala, při zesnutí svět jsi neopustila, Bohorodice. Přešla jsi k životu, ó matko Života, a přímluvami svými zbavuješ smrti duše naše.
Proměnění Pána Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista.
(památka dle církevního kalendáře 6. srpna/ to je 19. srpna dle světského)


Třetího roku Svého učení na zemi Pán Ježíš, častěji hovořil k učedníkům, o Svém blízkém strádání, ale zároveň i o Svojí slávě, po strádání na kříži.
Aby nadcházející strádání neoslabilo Jeho učedníky a ti, aby pro to od Něj neodpadli, On Přemoudrý, jim chtěl před Svým strádáním ukázat i Svoji Božskou Slávu. Proto vzal sebou Petra, Jakuba a Jana a vyšel s nimi za noci na horu Tábor, kde se před nimi proměnil. A Jeho tvář zářila jako slunce a Jeho šat byl oslnivě bílý (Matouš 17, 2).
A zjevili se vedle Něj Mojžíš a Eliáš, velicí starozákonní proroci. A když je spatřili učedníci, podivili se a Petr řekl: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, uděláme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. Když pak on ještě mluvil, hle, oblak světlý zastínil je. A, hlas z toho oblaku řkoucí: Tento jest ten můj milý Syn, v němž se mi dobře zalíbilo, toho poslouchejte. To uslyševše učedníci, padli na tváři své a báli se velmi. A přistoupiv Ježíš, dotkl se jich, řka: Vstaňte a nebojte se. (Matouš 17, 4-7).
Proč Pán vzal na horu Tábor jen trojici učedníků a ne všechny? To proto, neboť Jidáš nebyl důstojný vidět Božskou slávu Učitele, které ho měl zradit a Pán nechtěl nechat jeho samotného pod horou, aby tak tento zrádce nemohl ospravedlnit svoji zradu.
Proč se proměnil na hoře a ne v nížině? Aby nás naučil dvěma ctnostem, pracovitosti, zbožnosti a pamatováním na Boha. Neboť ke stoupání do výšin je zapotřebí námahy a ona výšina, na kterou vyšli, představuje výšinu myšlenek našich tj. zbožnosti, pamatováním na Boha.
Proč se proměnil za noci? Neboť noc je k modlitbě a zbožným myšlenkám vhodnější nežli den a také proto, že noc pokrývá tmou pozemskou krásu a odkrývá krásu hvězdného nebe.
Proč se zjevili Mojžíš a Eliáš? Aby byl rozbit a zničen omyl a klam židů, že Kristus je jeden z proroků, Eliáš, Jeremiáš, anebo nějaký jiný, proto se On zjevil jako Král nad proroky, a proto se zjevili Mojžíš a Eliáš jako Jeho služebníci. Do toho času, Pán mnohokráte ukázal učedníkům Svoji božskou moc. A na Táboře jim odhalil svou božskou přirozenost
. Toto vidění, Jeho Božství, a vyslyšení nebeského svědectví o Něm, jako o Synu Božím, bylo zapotřebí, aby posloužilo učedníkům ve dnech strádání Páně, na upevnění neochvějné víry v Něho a Jeho konečného vítězství.

Tropar hlas 7.
Tys proměnil se na hoře, Kriste Bože, a ukázal jsi učedníkům slávu svou, pokud ji snésti mohli. Na přímluvy Bohorodice ať zasvitne též nám hříšným světlo Tvoje věčné. Dárce světla, sláva Tobě.