Svt. Petr I. Petrović - Njegoš, 

metropolita Cetinjský

památka 18. / 31. října

Narodil se 1. dubna roku 1748, ve vesnici Njeguši, rodičům Marku a Marii Petrovićům.

Do monastýru vstoupil ve svých 1o letech, ve 12 letech přijal mnišský postřih. Když mu bylo 17 let, byl rukopoložen na jerodiákona. V roce 1765, odešel do Ruska, kde se učil v Petrohradském Duchovním Semináři, poté co se vrátil, byl rukopoložen na jeromonacha a poté byl ustanoven archimandritou. Mluvil a četl rusky, italsky a francouzsky.

V roce 1781, zesnul stoletý metropolita pravoslavné církve a zároveň i vládce Černé Hory, Sáva II. Petrović-Njegoš (Černá Hora byla v letech 1516—1852 teokratickým státem). Jeho nástupcem, se stal metropolita Arsenije Plamenac, který však vládl a byl metropolitou Černé Hory pouhé tři roky (1781 – 1784). Po něm, se stal vládcem a metropolitou Černé Hory, Petr I. Petrović - Njegoš, jeho archijerejská chirotonie, se uskutečnila 13. října roku 1784 v Sremských Karlovcích, v jeho 36 letech. Stal se třetím metropolitou a Černohorským vládcem z rodiny Petrovićů. Obě dvě úlohy, které mu byly svěřeny, světského vůdce i duchovního představeného, činil zodpovědně, jak vůči lidu, tak pak především vůči Bohu.

Vůči druhým byl blahosklonný a spravedlivý, sám vůči sobě, pak neústupný a přísný, přestože byl vládcem jednoho národa, žil ve stísněné kelii s jedním oknem, jako prostý mnich, jak pravý poustevník a postník. Zakládal a nechal stavět chrámy a monastýry, činil kněžské chirotonie. Vzdělával národ, kněžstvo i mnišstvo. Zavrhoval a potlačoval neřesti a pověry mezi lidem. Z Terstu donesl pytel prvních brambor, skrze co zachránil mnohé od hladu v budoucích letech.

Vytvořil základy zákonodárství a soudnictví, v roce 1798, Černá Hora, získala svůj první psaný zákon. Oblečen do vojenského stejnokroje a s mečem, byl v čele svého národa, když ho napadl Mahmud Paša Bušatlija. V bitvách u Martinići 11. července a u Krusi 22. září roku 1796, nakonec zvítězil nad trojnásobnou přesilou Mahmuda Paši Bušatlija, kterému byla ve druhé bitvě setnuta hlava.

Když se v roce 1806 armáda Napoleona Bonaparte, pokusila převzít moc v Černé Hoře a začala postupovat z Kotorského zálivu, vojska vladyky Petra I., posílená ruskými oddíly i ruskou flotilou pod velením admirála Dimitrija Seňavina, vyhrála a tyto francouzské síly z Boky Kotorské a Dalmácie vyhnala.

Černohorské metropolii pravoslavné církve a spolu s tím i Černohorské zemi, vládl čtyřicet šest let, majíce před sebou ideál, jak náboženský tak i státotvorný, starajíce se o nastolování souladu a harmonie, mezi černohorskými plemeny (Černohorská plemena či kmeny vznikly spojením rodin, které mají společný původ nebo předky. Podle tradice je kmen společenstvím pocházející z jedné rodiny nebo jedné osoby. Toto členění, je pak vlastní kmenům ze Staré Černé Hory a Staré Hercegoviny) a mezi Srby.  Usmiřoval národy a plemena, bojoval proti Turkům a Napoleonovi, rozhodně pomáhal a podporoval Karađorđovo povstání (První srbské povstání Srbů na území Bělehradského pašalíku a dalších šest nahijích, v tehdejší Osmanské říši (Šumadija), které byly osídleny Srby, zprvu proti místní dahijské správě a později proti turecké nadvládě jako takové). Toto povstání, pak také chápal, jako svůj vlastní úděl a osud. Vladyka Petr a Karađorđe Petrović, velký kníže Srbů, tak na samém počátku XIX. století, společně započali cestu k jednotě svého národa.

Zesnul v den svatého apoštola a evangelisty Lukáše 18. / 31. října roku 1830, na osmdesátém prvém roku svého života a na čtyřicátém šestém roku služby arcipastýře. Pán jej proslavil na nebi i na zemi, jako svého věrného služebníka.

Čtyři roky po jeho smrti, byly jeho svaté ostatky vyzdvihnuty ze země. Ostatky svatého vladyky, byly nalezeny neporušeny, netlející a blaze vonící. Takto jsou zachovány dodnes a každý kdo navštíví Cetinjský monastýr Narození Přesvaté Bohorodice, je toho svědkem.        

Svaté ostatky svt. Petra Cetinjského   

Cetinjský monastýr Narození Přesvaté Bohorodice

 Ikona Matky Boží, 

nazývaná "Chléb a zrno množící"

památka 15. / 28. října

Úmysl dát napsat tuto ikonu Matky Boží, náleží ctih. Amvrosiji Optinskému a zrodil se u něj v posledních letech jeho života. Znepokojen starostí o budoucnost Šamordinského monastýru¹, neustále se modlil k Matce Boží o záštitu tohoto monastýru a sester které v něm žili.

Základní náčrt ikony, pak udělal sám starec Amvrosij a bylo na něm zobrazeno okolí Šamordinského monastýru s Matkou Boží sedící na oblacích nad touto krajinou. V roce 1889, ctih. Amvrosij, dal tuto ikonu napsat. Matka Boží byla na nové ikoně zobrazena sedící na oblacích, s rozprostřenými rukami, spodní část ikony, pak zaplňovala krajina, zobrazená se snopy žita a s  lánem obilí táhnoucím se do dáli.  Přesvatá Bohorodice, byla takto napsána podle předobrazu Matky Boží, z uctívané ikony Všech Svatých, v ženském monastýru Přesvaté Bohorodice a Všech Svatých v Bolchově, v Orlovské gubernii.

Novou ikonu Přesvaté Bohorodice do Optinské Poustevny přivezla na začátku roku 1890 igumenie Ilarija, představená  Bolchovského ženského monastýru, ve kterém byla ikona napsána.

Starec Amvrosij, sám naznačil den památky ikony a to 15. / 28. října a také ji nazval "Chléb a zrno množící", poukazujíce na to, že Přesvatá Bohorodice, je "Pomocnice lidem, při jejich práci v získávání chleba vezdejšího".

Ikona Matky Boží, byla od samého příjezdu ctěna jak v Optinské Poustevně, tak i v Šamordinském monastýru. K tomu přispěly zázraky po modlitbě před touto ikonou, které byly zapsány v životopise starce:

… první zázrakem Boží milosti a zastání Královny Nebeské, pro modlitby blahodatného starce, před touto svatou ikonou, je možné počítat to, že třebaže poslední rok jeho pozemského života, byl na Rusi obecně velmi neúrodný, přesto na území Kalužské eparchie a především pak v okolí Šamordinského mnišského společenství, byla velká úroda obilí. Poté, ačkoli cena žita byla v té době velmi vysoká a skoupá, starci se podařilo, ještě za jeho života, zaopatřit Šamordinský monastýr velkou zásobou obilí. A to nejen na ten rok, ale i na rok následující. V monastýru, nehledě na velký počet sester, nebylo nedostatku chleba. Matka Boží "Chléb a zrno množící" pomohla.

Před svým blaženým zesnutím, otec Amvrosij nechal zhotovit litografie této ikony, které potom rozdával a dával je rozesílat, svým duchovním dětem. Pro zpěv akathistu, před touto ikonou Přesvaté Bohorodice, pak složil zvláštní přípěv: "Raduj se Blahodatná, Pán s Tebou! Podej i nám nedůstojným, rosu blahodati Tvé a prokaž milosrdenství Tvé! "

Ctihodný starec Amvrosij zesnul 10. /23. října 1891 v Šamordinském monastýru, den pohřbení ctihodného pak připadl na den památky nové ikony matky Boží, tak jak to ustanovil sám starec. Ctih. Amvrosij, když opouštěl duchovní děti, zanechal jim tuto ikonu Matky Boží, jako znamení své lásky a také, jako znamení své neustálé starosti o ně, o jejich potřeby vezdejší …

Další zázrak od ikony Matky Boží "Chléb a zrno množící", se udál následného roku 1892. Duchovní dítě ctihodného, Ivan Fjodorovič Čerepanov, zaslal kopii této ikony, do Nikolo – Tichvinského monastýru ve Voroněžské oblasti. V té době tam bylo veliké sucho a hrozil i hlad, avšak brzy poté, co byl před ikonou matky Boží "Chléb a zrno množící" odsloužen moleben, přišel déšť a sucho skončilo.

Od té doby až do dnešních dní je tato ikona Matky Boží ctěna, přestože se bohužel původní ikona nedochovala. Dochovala se však jedna z jejich kopií té doby a napsány byly další nové ikony Přesvaté Bohorodice "Chléb a zrno množící", před kterými se vzpomíná na milost Matky Boží a na přímluvy ctih. Amvrosija Optinského, které byly zjeveny kdysi, ale které jsou zjevovány i nyní všem těm, kdo se s vírou a láskou obrací k Matce Boží.

Dochovaná jedna z  kopií původní ikony

Text na druhé straně ikony: "Raduj se Blahodatná, Pán s Tebou! Podej i nám nedůstojným, rosu blahodati Tvé a prokaž milosrdenství Tvé! " Památka 15. října, obraz tento, patřící starci Optinské Poustevny Jeroschimonachu Amvrosijovi

Tropar hlas 3.

Přečistá Panno Marie, Matko Krále nebe i země, milosrdně shlédni na ty, kdož milují Syna Tvého, Krista Boha našeho, na ty kdož pracují v Jeho jménu, pro věčné spasení. Dej jim všeho hojného k jejich útěše. Množíce jejich chléb vezdejší, zbav je od všelikých těžkostí, nouze a útisku. A učiň, aby služebníci Tvoji, zbavení byli věčných muk a získali život věčný.

 

Modlitba

Přesvatá Panno Bohorodice, Přemilostivá Vládkyně, Královno Nebe i země. Každého domu a křesťanské rodiny Blahá pečovatelko, která jsi požehnáním pro ty, kdož pracují, potřebným jsi bohatství nevyčerpatelné, sirotkům, vdovám i všem lidem pokrm dávající. 

Živitelko naše, která jsi porodila Živitele všehomíra, ty která náš Chléb a zrno umnožuješ, Ty Vládkyně, sesíláš své mateřské požehnání našim městům, vesnicím, polím i nivám a každému domu, který na Tebe vkládá svoji naději.

Proto také i nám, kteří tě s pokorou prosíme a žádáme, ve zbožném rozechvění a se srdcem zkroušeným, nám hříšným a nedůstojným služebníkům Tvým, buď moudrou pečovatelkou, která naše životy dobře spravuje.

Každé společenství, každý dům a rodinu, ve zbožnosti, pravoslavné víře, jednomyslnosti, poslušnosti, v dostatku a hojnosti zachovej. Ubohé a chudé nasycuj, staré podepři, děti poučuj a nás všechny, pak přiveď k rozumu, abychom co nejupřímněji mohli zvolat k Pánu: Chléb náš vezdejší dejž nám dnes.

Zachovej a ochraňuj, Přečistá Matko, lid svůj, od všeliké nouze, nemocí a hladu, zkázy, od proměny povětrností, od ohně a všelikých zlých okolností i všelikého sváru. Našemu monastýru (městu, vesnici), našemu domu a rodinám i každé duši křesťanské i celé zemi naší, pak vypros pokoj a velikou milost. Abychom oslavovali Tebe, Přemilostivou Živitelku naši, nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.

________________________________________________________________ 

¹ Kazaňská Amvrosijevská Poustevna (neoficiální název Šamordinský monastýr), je ženský monastýr Ruské Pravoslavné Církve, který se nachází vedle vesnice Šamordino, v Kalužské oblasti, 12 km na sever od Optinské poustevny. Monastýr v čest ikony Přesvaté Bohorodice Kazaňské, založil ke konci života, roku 1884 ctih. Amvrosij Optinský, posílal do něj žít nebo pro pomoc, ženy nemocné, chudé a bez pomoci, ale i zbožné dívky a sirotky. Velkou a hlavní měrou se o tento monastýr starali a zabezpečovali jej manželé Sergij a Anna Perlovy.