úterý 19. února 2013



Ctihodný Efrém Syrský
(památka dle církevního kalendáře 28. ledna / dle světského 10. února)

Ctihodný Efrém Syrský, Učitel pokání, se narodil v Sýrii v křesťanské rodině chudých rolníků na počátku 4. stol. za časů císaře Konstantina Velikého.
Své mládí prožil velmi bouřlivě, byl velmi prchlivý a vznětlivý, často se hádal i pral, až jedenkráte se stalo, že skrze Boží prozřetelnost Boží byl poučen, a své kroky poté nasměroval na cestu pokání a spásy. Stalo se totiž, že byl nespravedlivě obviněn z krádeže ovce, a byl proto vsazen do vězení. Ve vězení uslyšel ve snu hlas, který jej pozval k pokání a správnému životu. Nakonec byl ospravedlněn a z vězení propuštěn.
Probudilo se v něm hluboké pokání a odešel do nedalekých hor, kde se stal poustevníkem. Stal se učedníkem ctih. Jákoba, biskupa nisibijského (13. ledna/26. ledna) po dobu 14 let až do blaženého zesnutí ctihodného.
Poté, co byla Nisibije obsazena roku 363 Peršany, ctih. Efrém opustil své dosavadní místo duchovního života a usídlil se v monastýru poblíž města Edessa (dnes Şanlıurfa v Turecku). Zde se duchovně sblížil se ctih. Juliánem Peršanem (18./31. října), s nímž byli jednoho kajícného ducha. Ctihodný se neustále poučoval ve Svatém Písmu, z nějž čerpal pro svoji duši duchovní moudrost. Hospodin jej obdařil darem učitelství, takže za ním přicházeli lidé, kteří hledali poučení a radu ve svém životě. Jeho poučení měla na věřící veliký vliv, neboť ctih. Efrém tato poučení vždy začínal obviněním sebe sama v nedostatcích a kajícnými slovy o sobě samém. Ctihodný učil všechny ústně i skrze napsaná slova: pokáním, vírou a příklady zbožnosti. Odhaloval a usvědčoval ariánskou herezi, která tehdy znepokojovala křesťany. Pohané, kteří slyšeli kázání ctihodného, se obraceli ke Kristu a přijímali svatý křest.
Od veliké Boží blahodati se z jeho úst vylévala moudrost jako potok medu a jeho oči neustále ronily slzy pokání. Byl pracovitým jako včela, ať již v neustálém spisování knih anebo v poučování, která směřovala k monastýrskému bratrstvu a přiváděla k bohabojnému životu. Stejně tak poučoval i věřící města Edessa. Všechen zbylý čas zůstával v modlitbě a duchovním rozjímání.
Mnohé jsou jeho knihy, bohoslužebné texty a krásné jsou též jeho modlitby, které sepsal. Nejznámější z jeho modliteb je ta, kterou se věřící modlí v době Velikého postu: 

Pane a Vládce života mého, 
chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti.   
Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mně, služebníku tvému.   
Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá 
a neodsuzoval bratra svého; 
neboť tys blahoslaven na věky věkův, amen.

Když jej chtěli silou přemluvit, aby se stal biskupem, záměrně ze sebe činil blázna a nerozumného, aby mohl i nadále přebývat v tichosti mnišských modliteb. Když to spatřili věřící, nechali ho v jeho duchovním pokoji. Byl vrstevníkem svt. Basila Velikého. Svatý Efrém je hlavním apoštolem pokání, jeho spisy dodnes obměkčují mnohá srdce, zkamenělá od hříchu, a navracejí je ke Kristu. Zesnul v hlubokém stáří okolo roku 373 – 379 po Kr.

Žádné komentáře:

Okomentovat