Ctihodný
Tichon Medyňský, Kalužský (♰ 1492)
památka 16. / 29. června
Ctihodný
Tichon se narodil v Kyjevě v 15. století. Ještě jako mladík se rozhodl opustit
svět s jeho marnostmi a přijmout mnišství. Opustil proto domov rodičů a odešel
pěšky až do monastýru Zázraku svatého archanděla Michaela v Chonách v Moskvě¹.
Tam mladíka postřihli na mnicha ke cti svatého Tichona Divotvůrce, biskupa
amathuského (♰
425).
Protože
si přál prohloubit duchovní život a strávit ho s Bohem v tichu modlitby,
opustil monastýr a odešel na lidmi opuštěné místo v lesích. Usadil se na pravém
břehu řeky Vepriky, v hustých lesích mezi městy Kaluga a Medyň.
Tam
žil Tichon po mnoho let v duchovním zápase, půstu a neustálé modlitbě a zazářil
jako jasná hvězda svatostí svého života a zázraky. Za svůj příbytek si vybral
dutinu obrovského dubu, sbíral byliny, které rostly v okolí, a pil vodu ze
studny, kterou si tam sám vykopal.
Mírný
a laskavý muž Boží měl dva duchovní žáky, Fótia a Gerasima, kterým předal své
zkušenosti v umění očišťování duše. Navzdory své chudobě svatí otcové
nepřijímali žádné dary a své síly vyčerpávali na obdělávání neúrodné půdy.
Neměli koně a svatý Tichon, vyčerpán posty i nemocemi, sám zapřahal pluh tažený
jeho žáky.
Nehledě
na tyto těžkosti mnoho bratrů v Kristu, kteří směřovali k mnišskému životu v
odříkání, žádalo svatého Tichona, aby pro ně založil monastýr. V tom čase se
stalo, že majitel pozemků, který byl nedaleko na lovu zvěře, uviděl ctihodného
v jeho cele, v dutině dubu. Začal volat a křičet, aby Tichon odtud odešel, a
máchl po něm bičem. Když tak učinil, ruka, kterou pozdvihl proti ctihodnému,
okamžitě ztuhla a zůstala nehybná. Poučen Božím trestem učinil pokání a požádal
Tichona o odpuštění. Když se pak skrze jeho modlitbu uzdravil, začal
poustevníka prosit, aby zůstal navždy na jeho zemi a založil tam monastýr pro
své učedníky, a také slíbil, že poskytne vše potřebné pro stavbu monastýru.
Ctihodný
Tichon tak založil monastýr ke cti Matky Boží, k jejímu svátku Zesnutí. Sloužil
zde jako představený až do svého stáří. Bratrstvo vedl s pokorou, tichostí a
laskavostí. Svatý igumen sytil hladové, dával pít žíznivým, vítal cizince a
přimlouval se za utlačované. Ctihodný Tichon měl dar slz a vyznačoval se svou
moudrou mlčenlivostí.
Ctihodný
Tichon zemřel v roce 1492 v hlubokém stáří, když krátce před svým zesnutím
přijal velkou schimu.
Svaté
ostatky ctihodného Tichona byly vyzdviženy ze země k úctě věřícím v 16. století
a nacházely se ve schráně v monastýrském chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice. V
roce 1610, v čase polsko-litevského útoku na Rusko, byl monastýr spálen a
bratři museli uprchnout do lesů. Zapsaný život svatého byl ztracen a jeho
ostatky byly uloženy pod chrámem Tří hierarchů.
Kalužská
Tichonova poustevna, zničená polsko-litevskou invazí, byla obnovena za carů
Michaila Fjodoroviče (1613–1645) a Alexeje Michajloviče (1645–1676) díky úsilí
igumenů Gerasima a Theodosija. Monastýrský chrám ke cti Matky Boží a jejímu
svátku Zesnutí, spolu se zimním chrámem svt. Mikuláše s trapézou, byly znovu
postaveny. V roce 1677 byl chrám Tří světitelů přemístěn na okraj monastýru a
na jeho místě byl postaven kamenný chrám Proměnění Páně. V něm byly uloženy
svaté ostatky ctihodného Tichona.
15.
června 1805 byla sestavena služba ctihodnému Tichonovi, dle dřívější služby
dobrodince monastýru Sergeje Vasiljeviče Jeropkina z Kalugy. Text služby byl
vytištěn v Doplňkové mineji, vydané v Petrohradu v roce 1909.
V
roce 1887 byl nad studnou vykopanou svatým Tichonem postaven dřevěný chrám ke
cti Matky Boží, její ikony Životodárného pramene.
Když
byl monastýr v roce 1918 bolševiky zavřen, byly některé chrámy zničeny. Svatý
pramen ctihodného Tichona však zůstával i nadále poutním místem, a to i přes
marné úsilí bezbožných ateistů. V roce 1991 byl monastýr znovu obnoven.
Už
za života ctihodného se skrze jeho modlitby děly zázraky. Po celé 19. století
vedli bratři monastýru záznamy o nejvýznamnějších uzdraveních, ke kterým došlo
modlitbami svatého Tichona. Většina uzdravení se týkala lidí postižených
duševními chorobami a uzdravilo se i mnoho lidí, kteří trpěli očními chorobami
a dětskými nemocemi.
Raduj
se, ctihodný otče Tichone, divotvůrče!
___________
¹ Monastýru Zázraku svatého archanděla
Michaela v Chonách – Čudov monastýr, Чудов монастырь. Jde
o katedrální mužský monastýr ve východní části moskevského Kremlu. Založen byl
roku 1365 metropolitou Alexijem. Zbourán byl v letech 1929–1932 bolševiky. Jeho
název pochází ze zasvěcení jeho hlavního chrámu, který byl zasvěcen svátku
Zázraku svatého archanděla Michaela v Chonách.
