Životy Svatých

sobota 29. března 2025

Svatý mučedník Papas Larandský, Likaónský

(♰ 311)

památka 16. / 29. března

Mučedník Papas, žil a mučednickou smrt vytrpěl ve městě Laranda (dnes Karaman) v Lykaónii (Lykaónia - Λυκαονία, takto byla nazývána velká oblast, ve vnitrozemí Malé Asie, severně od pohoří Taurus) za císaře Maximiana Galeria (305-311). Mnoho lidí, podnítil k víře a vyznávání Krista, Krále a Boha, kvůli čemuž, vládce Magnus nařídil, aby byl zatčen a mučen.

Svatý byl zbičován a byly mu zlámány kosti ve tváři. Potom mu nasadili železné sandály s dlouhými ostrými hřeby. Magnus ho donutil, aby takto chodil před jeho koňmi z Larandy do Diocaesareje v Isaurii a odtud do Seleucie. Na této cestě, Papas odevzdal svou duši Pánu. Před smrtí se zastavil u uschlého fíkovníku, aby se naposledy pomodlil k Bohu. Pod tímto stromem byl i pohřben a kdysi suchý a neplodný strom, začal následně přinášet mnoho plodů, k útěše mnohých.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

Svatost a dobrota jsou všemocné. Nikdy nebudeme moci pochopit vznešenost a velkolepost Církve, jestliže se nezamyslíme nad tím, že ona vznešenost a velkolepost je budována na krvi a ostatcích tisíců mučedníků, vyznavačů, ctihodných a spravedlivých všech společenských postavení, národností a věku. Celá země je každodenně poskvrňována lidskými hříchy, avšak ve stejné době je též posvěcována krví svatých mučedníků a těly svatých.

Všichni svatí, proste Boha za nás!

Když si dáme tu práci a přečteme knihu, ve které jsou popsány životy svatých a různá strádání mučedníků, ještě lépe poznáme, jak silná a mocná je naše víra! Zde, na jejich osobním příkladu, uvidíme, že ani zármutek, strádání a pronásledování, hlad nebo nahota, ani nebezpečí, meč a smrt nemohly odloučit Kristovy vojíny od lásky Boží v Kristu Ježíši, našem Pánu. Mučedníci byli vždy přirovnáváni k „ovcím vedeným na porážku“ (Řím 8,36). Pro Krista přijímali pouta namísto ozdob, vězení a urážky namísto královských komnat a pohanu namísto cti. Spěchali vstříc potupné smrti, byli trháni zvěří a spalováni ohněm… Co jiného je vedlo s takovou radostí přijímat různá strádání, ne-li víra a rodná sestra víry, láska ke Kristu Ježíši.

Svt. Tichon Zadonský

„Čím rozehřát a živit v sobě ducha zbožnosti, ne-li službou Bohu a jeho svatým služebníkům, v duchu svaté Církve? Jsme slabí a potřebujeme nebeskou pomoc. Hospodin nám slíbil, že ji daruje každému, kdo o ni prosí, a také tak činí. Jakým způsobem? Jako déšť nepadá z čistého nebe, ale z mraků, tak i spasitelná moc Boží sestupuje skrze zvlášť ustanovené prostředky – skrze slovo Boží kázané v chrámu, v Církvi a skrze tajiny konané sloužícími Církve. Proto vždy pospíchám do Božího chrámu, abych svoji duši vystavil proudu nebeské blahodati. Proto jsem i nyní přišel sem – hlavně proto, neboť v tento den Hospodin nemůže, pro modlitby svého korunovaného služebníka, nebýt štědřejší… Hospodin uschoval svou blahodatnou moc ve svatých chrámech a ukázal nám rychlé přímluvce ve svých svatých služebnících. A kolik máme zkušeností s rychlou a blízkou pomocí Boží skrze přímluvy jeho svatých služebníků za všechny, kteří se k nim utíkají do jejich chrámů! A to nejen v duchovních, ale i v materiálních potřebách. Kde vám bylo sesláno nejvíce útěchy a ulehčení v zármutku? Zde – u svatých ostatků. Proto k nim budeme přicházet, vždy s žízní, kterou zde uhasíme.“

Svt. Theofan Zatvornik