Životy Svatých

 

Svt. Dimitrij Rostovský (♰ 1709)

památka 28. října / 10. listopadu v den jeho zesnutí

a 21. září / 4. října, památka nalezení a vyzdvihnutí, jeho svatých ostatků v roce 1752

Svatý Dimitrij, se narodil roku 1651 v městečku Makariv, v kyjevské oblasti a ve svatém křtu dostal jméno Daniel. Jeho otec Sáva Tuptalo, byl velitelem vojenské jednotky u hejtmana Petra Dorošenko, a často jako voják, nebýval doma. O jeho výchovu, se tak hlavně starala jeho zbožná matka Maria, která mu vštěpovala základy svatých ctností.

V jedenácti letech, vstoupil jako žák do Kyjevské bratrské školy ¹. Ve škole se vyhýbal společným zábavám a hrám, spíše směřoval k samotě, kdy si četl svaté knihy a na rozdíl od ostatních studentů, často a pravidelně navštěvoval bohoslužby.

V roce 1668, ve svých sedmnácti letech, pak v Kyjevském Cyrilském monastýru, svatých Cyrila a Athanasija Alexandrijských, přijal mnišský postřih se jménem Dimitrij, v tomto monastýru, prožil sedm let. Na jaře roku 1669, byl rukopoložen na jerodiákona, v červnu 1675 na jeromonacha a ustanoven kazatelem v Černihivu. Takto, tam sloužil do roku 1677, kdy také vešel ve známost svými mnohočetnými kázněmi. Několik dalších let, Dimitrij putoval, po ukrajinských monastýrech. Rok také prožil v Slucku, v monastýru Proměnění Páně, kde byl monastýrským kazatelem. Po všechny ty roky, si psal svůj „Deník – Diariusz“, zápisky v polštině, ve kterých si dělal poznámky o tehdejších událostech na Ukrajině, v Polsku i Moskvě.

Byl zván, aby jako představený, duchovně vedl různé monastýry, to však bylo proti jeho přání a touze, vést asketický život v samotě. Dvakráte se snažil odmítnout, ale marně. Jeho přátelé, mezi nimiž byl i budoucí svt. Theodosij,arcibiskup černigovský (♰ 1696), ho nakonec přesvědčili. V roce 1681, se tak jeromonach Dimitrij, stal igumenem monastýru Proměnění Páně v Černihivu.

V důsledku tehdejších tatarských nájezdů (tzv. Krymsko – nogajských nájezdů), také však i během litevského a polského pustošení, na tehdejším území Království polského a Velkoknížectví litevského, bylo v té době, zničeno a navždy ztraceno množství pravoslavného literárního dědictví, duchovních knih, včetně životů svatých. Z tohoto důvodu Varlaam (Jasinskij), tehdejší archimandrita Kyjevo-pečerské lávry, hledal člověka, který by mohl započít a vykonat toto kolosální dílo. Připravit k novému přepracovanému vydání, zkrácené texty Velkých menologií (sbírek podrobných životopisů světců, uspořádaných podle kalendáře, jejich příslušných svátků nebo pamětních dnů) ke čtení, svt. Makárija (♰ 1563). S touto prosbou, se obrátil, právě na Dimitrija, který byl tehdy už znám svou pílí i talentem v psaní knih, které pomáhají lidské duši ke spáse.

Pokorný asketa, se z počátku zalekl tíhy takovéto práce a spolu s ní spojené zodpovědnosti na něj kladené, a snažil se ji proto nejprve odmítnout. Protože se však, ale ještě více, bál hříchu neposlušnosti a dobře si uvědomoval potřeby Církve, rozhodl se podřídit, těmto naléhavým požadavkům svých představených. Usadil se proto v Kyjevo – pečerské lávře a započal tam se svou prací.

V průběhu let 1684 až 1705, věnoval tomuto dílu svatý Dimitrij, veškerou svou sílu. Zbývající čas, věnoval modlitbě v chrámu, nebo hluboké srdečné modlitbě ve své mnišské cele. Původní záměr, připravit k vydání zkrácený text Velkých menologií ke čtení, svt. Makárija, však Dimitrij, nakonec zcela přepracoval a k vydání připravil úplně nový, dvanáctidílný sborník knih, nazvaný, Životy svatých ³.

Velmi podrobně studoval všechny dostupné dokumenty a spisy týkající se životů svatých. Bylo to stejné, jako by s těmito svatými žil. Pociťoval v duši to, co oni prožívali, v srdci s nimi trpěl i strádal. Jako odměnu za takovouto lásku ke svatým, ho Pán často poctil duchovními viděními.

Takto se mu, ve snu 10. srpna roku 1865, zjevila velká mučednice Barbora, kterou on obzvláště ctil. Svatý Dimitrij ji začal prosit o přímluvu u našeho Pána. Svatá mučednice však pochybovala, říkajíc přitom, že se modlí, římským způsobem ⁴. Když poté viděla jeho rozpaky, usmála se a v jeho práci ho povzbudila.

Téhož roku 10. listopadu, se Dimitrijovi zjevil mučedník Orest, jehož život právě dopsal. Mučedník mu řekl: „Vytrpěl jsem mučení pro Krista více, než jsi ty, napsal“. A ukázal mu hlubokou ránu, na svém levém boku. Potom řekl: „Tahle rána, mi byla vypálena železem,“ následně mu ukázal svou pravou paži až po loket, kde mu ukázal podřezané žíly se slovy: „Takto mě ještě podřezali“. Stejné rány, mu pak ukázal na levé ruce, stojíce na kolenou a se stejnými slovy řekl: „A toto mi podřízli kosou“. Potom stál rovně, díval se Dimitriji do tváře a znovu řekl: „Vidíš? Pro Krista jsem vytrpěl více, než jsi ty napsal“. Tehdy si Dimitrij, ještě pro sebe pomyslel, zdali tento mučedník Orest, není mučedníkem, který je vzpomínán mezi pěti mučedníky 13. prosince. Mučedník mu však hned odpověděl: „Nejsem Orestem, z té pětice mučedníků, ale ten, jehož život jsi teď napsal“.

První svazek Životů svatých, byl vydán v roce 1689. Patriarcha Jáchym jej zpočátku přijal chladně s tím, že nese silný latinský vliv. Dílo však nakonec získalo patriarchovo požehnání a rychle se stalo oblíbenou četbou věřících. Žádná jiná kniha, s výjimkou Evangelia, nebyla následně tak čtena a neměla na věřící lid takový vliv, jako Životy svatých svt. Dimitrija Rostovského.

Svatý Dimitrij, byl v té době ustanoven igumenem Petropavlovského monastýru ve městě Hluchiv a o dva roky později byl převeden do Kyjevského Cyrilského monastýru a poté do monastýru v čest památky Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve městě Černihiv. Plníce své pastýřské povinnosti, Dimitrij i nadále pilně, pokračoval ve své hagiografické práci.

V roce 1701 byl povolán do Moskvy a na žádost cara Petra, byl ustanoven a jmenován metropolitou Tobolským a Sibiřským. Po svém jmenování, žil téměř rok v Moskvě, na sibiřském zastupitelství této metropolie, které se nacházelo v monastýru zasvěceném svátku Zázraku svatého archanděla Michaela v Chonách, v Moskevském Kremlu. V následném roce, pak bylo, toto jeho jmenování, na žádost samotného svt. Dimitrija zrušeno. On sám tuto svou žádost, vysvětloval špatným zdravím a potřebou žít na místě, kde by měl přístup ke všem knihám a dokumentům potřebným k dokončení „Životů svatých“.

V roce 1702 byl svt. Dmitrij jmenován a ustanoven metropolitou Rostovským a Jaroslavlským. Tehdy se mu dostalo zjevení, že v Spaso-Jakovlevském monastýru nalezne také věčný odpočinek.

Během první bohoslužby v rostovské katedrálním chrámu, pronesl svt. Dmitrij kázání, jehož opisy, byly následně šířeny po celé metropolii. Světitel říkal, že nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby on sám sloužil, ne aby hledal radost a potěchu, ale aby dával osvětu těm, kdož nežijí v souladu se ctnostmi, aby utěšoval zarmoucené, bránil slabé, miloval dobré. Ti, kdož jsou zlí, aby je s milosrdenstvím napomínal, aby projevoval starost o společné dobro, vroucně toužil po spáse pro všechny a za všechny se modlil.

Jako biskup, se okamžitě a horlivě pustil do duchovní obrody svého stáda, počínaje vzděláváním duchovenstva. Ve svém sídle založil školu, po vzoru té Kyjevské, kde byli vzděláváni budoucí kněží, převážně pod jeho osobním vedením. Svatý Dmitrij, přesvědčený, že poučení slovy a jasným příkladem v Božím slově, může přinést dobré ovoce, neúnavně kázal a mluvil srozumitelným a živým jazykem. Snažil se napravovat mravy věřících a povzbuzoval je k lásce ke svatým ctnostem. Svatý, šířil svá kázání tištěnou formou a kněžím nařizoval, aby je každou neděli předčítali lidu ve svých chrámech. Vydal také mnoho dalších duchovních děl k poučení a misii. Z každého z nich, vyzařuje laskavost, lidskost a opravdové dodržování evangelijních přikázání.

V roce 1705, svt. Dimitrij, konečně dokončil své monumentální dílo, jím sestavené Životy svatých. Od toho okamžiku, se pak plně věnoval pastýřské službě. Navštěvoval všechny farnosti, pozorně se staral i o potřeby těch nejchudších. Napsal také mnoho děl, jejichž cílem bylo přivést rozkolníky zpět do lůna Církve. S láskou a jasně jim ukazoval, jak je duch a hluboký význam tradice, důležitější než povrchní detaily. Navzdory častým nemocem svt. Dimitrij nadále vedl velmi přísný asketický život, nikdy přitom neopouštěl neustálou modlitbu. Své duchovní stádo, vedl především příkladem vlastního života, láskou k modlitbě a půstu, učil soucitu a milosrdenství ke všem lidem, dobrým i zlým.

Ve věku padesáti osmi let, svt. Dimitrij předpověděl, kdy opustí tento pozemský život. Před svou smrtí, prosil na kolenou o odpuštění své blízké, přisluhující i žalmisty. Poté se uzavřel do své mnišské cely. Sklánějíce se na kolenou, s modlitbou na rtech, opustil tento svět a následujícího dne ráno, 28. října 1709, byl takto nalezen mrtev.

21. září 1752, byly nalezeny ostatky, svt. Dimitrija, neporušené tlením a dávající, četná uzdravení nemocným. V roce 1757, byl Církví připočten do zástupu svatých.

___________

¹ Kyjevská bratrská škola. Byla jedna z bratrských škol na Ukrajině v XVII. století, založená v roce 1615 kyjevským bratrstvem při Kyjevském bratrském monastýru Zjevení Páně. Kyjevské bratrstvo byla společenská organizace pravoslavného měšťanstva v Kyjevě, která vznikla okolo roku 1615. Své zázemí a centrum, měla tato společenská organizace v Kyjevském bratrském monastýru, postaveném na pozemku, který mu poskytla filantropka Jelizaveta Gulevičivna, představitelka starověkého ukrajinského šlechtického rodu Gulevičů.

² Velká menologia ke čtení - Великие Минеи-Четьи. Církevně - slovanská sbírka textů hagiografického a rétorického, církevně-vzdělávacího a historického charakteru. Krátké i dlouhé životy svatých, paterikon (poučení svatých otců), knihy Písma svatého s výkladem, díla církevních otců a další. Obsahuje dvanáct knih, každá na jeden měsíc roku. Tato sbírka, byla sestavena v letech 1530-1541, svt. Makárijem, arcibiskupem Novgorodským, pozdějším metropolitou moskevským a celé Rusi.

³ Životy svatých svt. Dimitrija Rostovského. Sborník životů svatých, sestavený svt. Dimitriem Rostovským, v letech 1684 až 1705. Vydáno v Kyjevě v letech 1689 – 1705. Při tvorbě tohoto dvanáctidílného sborníku knih, byly použity, Velká menologia ke čtení svt. Makárija, dále pak latinská Acta Sanctorum (Činy svatých), řecké a polské zdroje. Tyto Životy svatých, se následně staly největším hagiografickým dílem svt. Dmitrije Rostovského. Původní záměr, přepracování Velkého menologia ke čtení, započal svt. Petr Mohila, metropolita Kyjevský a Galický (♰ 1647). V jeho práci, pak pokračovali Innoketij Gizel, archimandrita Kyjevo - Pečerské lávry (♰ 1656), Lazar Baranovič, arcibiskup Černigovský a Novgorod-Severský (♰ 1693) a Varlaam Jasinskij, metropolita Kyjevský a Galický (♰ 1707). Zcela přepracované a také i zcela nové dílo, se podařilo dokončit až svt. Dimitriji Rostovskému.

⁴ Vliv římskokatolického bohosloví a také římskokatolické duchovní tradice, byl v té době, v Pravoslavné Církvi na území tehdejšího Království polského a Velkoknížectví litevského jasně patrný. Díla svt. Dimitrija, včetně jeho Životů svatých, se skutečně z velké části zakládají na latinských zdrojích.