Životy Svatých

 

Ctihodný otec Cleopa, z monastýru Sihăstria (♰ 1998)

památka v den jeho zesnutí 19. listopadu / 2. prosince, spolu s ctihodným otcem Paisiem (Olaru)

Narodil se v roce 1912 v obci Sulița, v župě Botoșani v Rumunsku. Jeho rodiče byli zemědělci, byl pátým z jejich deseti dětí. Svá dětská léta prožil tak, že spolu se svými dvěma staršími bratry, pásl ovce svého otce

Na jaře roku 1929, se svými dvěma bratry, opustili otcovský dům a společně vstoupili do skitu, poustevny Narození Přesvaté Bohorodice Sihăstria. Tento skit, byl v těch letech pod duchovním vedením archimandrity protosingela Ioanichie (Moroi) ¹, který byl uznáván, jako jeden z největších Moldavských starců, první poloviny XX. století.

V roce 1936, po sedmi letech poslušenství, byl mladý poslušník Constantin Ilie, postřižen na mnicha, se jménem Cleopa–Kleopa. V roce 1942 byl otec Cleopa, ačkoli byl stále jen mnich, dočasně jmenován správcem skitu Sihăstria. V té době, byl představený skitu, otec archimandrita Ioanichie už velmi starý a byl upoután na lůžko. V lednu 1945, byl otec Cleopa rukopoložen na diákona, poté na jereje a následně, byl ustanoven igumenem skytu Sihăstria. Po čtyři roky, tam sloužil jako duchovní pastýř mnišského bratrstva. Během této krátké doby nashromáždil kolem sebe bratrstvo osmdesáti mnichů, postavili nové mnišské cely a zimní chrám.

Ve skitu, obnovil kinoviální ústav v souladu s hesychastickou tradicí, vychovával nové duchovní pastýře a podnikl několik misijních cest po zemi. V roce 1947 se skit, stal monastýrem a otec Cleopa, s požehnáním patriarchy Nikodima (Munteanu), byl ustanoven archimandritou.

Po Druhé světové válce, byl král Michal I. Rumunský, v roce 1947 donucen k abdikaci a v zemi byla nastolena komunistická diktatura. Monastýry, byly jeden po druhém zavírány. Mnoho církevních hierarchů, kněží, mnichů a monašek bylo zatčeno, mučeno nebo vydáno rovnou na bolestivou smrt.

V květnu 1948, byl otec Cleopa zatčen a uvězněn za kázání, které pronesl. Ve vězení byl pět dní. Když byl propuštěn z vězení, dobří lidé mu poradili, aby se před státní policií schoval v lese v horách. Starec se jejich radou řídil a v lesní chatrči v horách, se schovával po šest měsíců.

30. srpna 1949, byl jmenován, představeným monastýru Proměnění Páně Slatina – mănăstirea Slatina, v župě Sučava, kde se z rozhodnutí patriarchy Justiniána (Marina), připojil k dalším třiceti mnichům z bratrstva monastýru Sihăstria.

Jeho pastýřské a misijní zkušenosti, mu umožňovaly široce pracovat na poli vzdělávání a evangelizace. Pro rady a duchovní poučení, k němu přicházeli všichni, staří i mladí, prostí vesničané i vzdělanci, zdraví i nemocní. V té době, s požehnáním eparchiálního archijereje, se otec Cleopa, začal také duchovně starat o další monastýry v kraji. V roce 1952, byl pak podruhé nakrátko zatčen. Po tomto zatčení, se opět musel skrývat v horách.

V roce 1956 se vrátil do svého rodného monastýru Sihăstria. Zároveň v té době, začalo v Rumunsku těžké období pronásledování pravoslaví, které trvalo až do roku 1964. Na základě tehdejšího vládního nařízení, bylo z monastýrů násilně vystěhováno na 4000 mnichů a monašek.

Otec Cleopa, tehdy opět odešel do hor, kde mnoho času, věnoval modlitbě a kde také napsal svá později známá a rozšířená poučení k duchovnímu životu.

V roce 1964 se jako představený, vrátil do svého monastýru a pokračoval ve své misijní práci. V té době, kdy Církev získala nevelkou svobodu, se začali vracet do monastýru také poutníci. Vzdělaný kněz, vyzýval věřící, aby se drželi pravé víry, aby přicházeli pravidelně ke zpovědi, přijímali svaté tajiny, pravidelně se modlili a také se starali o to, aby pomáhali potřebným. Skrze modlitby starce, Pán uzdravoval beznadějně nemocné.

Od roku 1965 začal otec Cleopa psát kázání, poučení a duchovně prospěšné listy pro mnichy i prosté věřící. Řada jeho prací, měla apologetický charakter a zabývala se sektami, které tehdy začaly v zemi vznikat. Je mnoho příběhů, které byly starcem napsány také pro děti. Jeho dlouholeté literární dílo, bylo později shrnuto do obsáhlé sbírky. Protože se stal starec známým, i daleko za hranicemi, mnoho jeho děl, bylo přeloženo do několika jazyků.

Posledních dvacet let svého života, se otec igumen modlil 14–15 hodin denně. Ke svému modlitebnímu pravidlu, přidával denně tři sta až čtyři sta poklon.

Ke konci života, byl jeho den rozdělen na tři stejné části: 1. – modlitba a krátký odpočinek, 2. – čtení svatých otců a psaní vlastních děl, 3. – přijímání duchovních žáků a věřících.

Starec byl v dobrém zdravotním stavu, ale zatčení a život v horách, postupně o sobě dávaly znát. Na osmém desátku života, se otec Cleopa začal častěji unavovat. Od roku 1985, pak začal otec Cleopa trpět řadou vážných nemocí.

V posledních měsících života, otec Cleopa opakoval, že brzy odejde k Bohu. Den před svou smrtí, jednomu ze svých učedníků řekl, že druhého dne, odejde na onen svět.

Tehdy se shromáždily tisíce věřících, aby se rozloučily se svým duchovním otcem. Zemřel 2. prosince 1998, v monastýru Sihăstria. Lidé plakali, ale zároveň přitom zpívali: „Kristus vstal z mrtvých!“.

Byl obhájcem tradičního pravoslavného způsobu života a měl silný vliv na následný vývoj v Rumunské pravoslavné Církvi. Současný patriarcha Daniel (Ciobotea), byl jedním z jeho duchovních žáků, spolu s mnoha dalšími nynějšími biskupy.

Sám o sobě, mluvil jako o neužitečném a nepotřebném člověku, po celý svůj život, neustále slovy umenšoval své činy a zlehčoval i svá utrpení. Říkal, že v ústraní v horách žil jako král, navzdory velmi drsným podmínkám, nedostatku jídla a prostému přístřeší, ve kterém žil. Jeho názory na důležitost ochrany přírody a přírodních zdrojů, na lidskou odpovědnost milovat a chránit přírodu jako Boží stvoření významně přispěly k přijetí environmentalismu Rumunskou pravoslavnou Církví.

Často ho také navštěvovali s prosbou o duchovní radu i významné osobnosti, jako byli politici a podnikatelé. On je všechny přijímal, spolu s ostatními obyčejnými lidmi. Kázal mírnost a pokoru, hluboké porozumění Bible a svaté tradice. Jeho pokora, navzdory jeho obrovskému vlivu na Církev, stejně jako jeho rozsáhlé znalosti, z něj učinily symbol obrození Církve po revoluci v roce 1989.

12. července 2024, Posvátný synod Rumunské pravoslavné Církve, rozhodl o tom, připočíst šestnáct nových rumunských světců, do zástupu svatých, včetně ctihodných otců Paisie Olaru a Cleopy Ilie z monastýru Sihăstria.

_____

¹ Jeroschimonach starec Ioanichie Moroi (♰ 1944). Otec Ioanichie Moroi se narodil v roce 1859 ve městě Zărnești v župě Brašov. V pravý čas se oženil a od Boha dostal dvě děti. Když se budoucí otec Ioanichie rozhodl přijmout mnišství, vydala se na tuto mnišskou cestu i jeho žena s dvěma dětmi. Jeho žena přijala mnišství se jménem Augustina a svůj duchovní zápas vedla v monastýru Agapia – Mănăstirea Agapia. Budoucí otec Ioanichie, po pouti do Svaté země a na Svatou horu Athos, se zřekl světa a přijal mnišství v jednom rumunském mnišské příbytku na Svaté hoře Athos. Na Athosu žil v letech 1890-1900. V roce 1900, se otec Ioanichie vrátil do země a vstoupil do bratrstva monastýru Neamț, kde byl ustanoven ponomarem. V roce 1909 se vladyka Pimen (Georgescu), arcibiskup města Jasy a metropolita Moldavský, rozhodl zrušit dřevařskou továrnu v Sihăstrii a obnovit tam poustevnu. Po devíti letech mnišského života v monastýru Neamț, byl otec Ioanichie, rukopoložen na jeromonacha a vyslán jako igumen do poustevny Sihăstria. Tam jako představený této poustevny, duchovně i fyzicky pracoval 35 let. Zcela znovuzrodil mnišský život v této poustevně a shromáždil kolem sebe početné bratrstvo. Během této doby se otci protosingelu (protosingel – πρωτοσύγκελλος, je hlavním zástupcem biskupa eparchie pro výkon správní pravomoci), podařilo proměnit tuto opuštěnou poustevnu, ve skutečnou duchovní poustevnu, podle vzoru těch na Svaté hoře Athos. Po dvacet let byl otec Ioanichie jediným knězem a zpovědníkem pro obyvatele poustevny. Mezi jeho více než čtyřiceti učedníky byli i tři bratři z rodiny Ilie, jmenovitě Vasile, Gheorghe a Constantin (budoucí otec Cleopa). Svatá liturgie se sloužila denně, ranní bohoslužba se vždy započala po půlnoci a ostatní bohoslužby, se konaly hned poté. Říká se, že otec Ioanichie nezačal požehnání před začátkem bohoslužby, dokud se všichni bratři neshromáždili v chrámu. Zpověď se konala každý týden v pátek, přijímání svatých tajin se konalo v čase určeném zpovědníkem. V pondělí, ve středu a v pátek se jedlo pouze jednou denně, po 15:00, bez oleje, v ostatní dny se jedlo dvakrát denně bez masa. Čas strávený v mnišské cele byl velmi důležitý a pro mnicha byl pečlivě naplánován. V cele se četl denní kánon modliteb předepsaný pro mnichy. Ten zahrnoval tři sta poklon k zemi a šest set úklon, stejně tak čtení žaltáře. Ti, kteří se nedostavili na ranní bohoslužbu a nesloužili svůj kánon, ten den nedostávali jídlo. V mnišské cele, nesměl nikdo přijímat příbuzné, schraňovat peníze, nebo mluvit o světských věcech. Všechno se dělo pouze s požehnáním představeného otce Ioanicchie. O askezi otce Ioanicchie, jeho duchovní žák, otec Cleopa Ilie řekl: „Protože denně složil svatou liturgii, nejedl od pondělí do soboty nic, spokojil se pouze se svatým přijímáním a prosforou, která náleží sloužícímu knězi. Během těchto pěti dnů přicházel igumen s bratrstvem do mnišské jídelny a četl tam poučná slova ctihodného Theodora Studity. V sobotu a v neděli, stejně tak i o velkých svátcích, pak jedl společně za stolem s celým bratrstvem“. Když otec Ioanicchie vážně onemocněl a už nemohl vést poustevnu Sihăstria, byl jeho duchovní žák, mnich Cleopa Ilie, pověřen pokračováním jeho duchovní služby. Poslední dva roky svého života otec Ioanicchie trávil převážně ve své cele, neustále se modlil k Bohu, zpovídal a dával rady svým učedníkům. Dne 3. září 1944 otec Ioanichie Moroi, s vědomím, že odejde do věčného světa, svolal všechny bratry poustevny k svému lůžku a dal jim poslední požehnání spolu s nabádáním k neustálé modlitbě, s láskou k poslušenství, lásce ke svaté Církvi a k ​​čistému životu v Kristu. Ctihodný otec protosingel Ioanichie Moroi zemřel ráno 5. září 1944. Oplakávaný celým bratrstvem jako milující otec a duchovní opora, byl pohřben na novém hřbitově v sadu poustevny. O několik let později, zemřela i jeho žena, poustevnice Augustina z monastýru Agapia, která byl poté pohřbena na stejném hřbitově.