Životy Svatých

 

Ctihodný jeroschimonach Paisie,

poustevník z monastýru Sihăstria (♰ 1990)

památka 19. listopadu / 2. prosince, společně se ctihodným Cleopou (Ilie) a 5. / 18. října, v den jeho zesnutí

Ctihodný otec Paisie, se narodil 20. června, roku 1897 ve vesnici Stroiești, v župě Botoșani v Rumunsku. Ve svatém křtu dostal jméno Petru. Jeho rodiče, lesník Ioan a maminka Ecaterina Olaru, měli pět dětí a Petru byl nejmladší.

Rodiče nebyli gramotní, byli však velmi zbožní. Jeho otec, znal nazpaměť Kánon prosebný k Přesvaté Bohorodici, a když volal děti ke společné modlitbu, vždy je volal slovy z malé ektenie: „K Hospodinu modleme se!“.

Do školy chodil ve své vesnici. Patřil k nejlepším žákům, za odměnu dostával knihy se Životy svatých, kvůli čemuž, si zamiloval mnišský život. Od samého dětství, si Petru přál odejít do monastýru, maminka ho, však nepouštěla. V roce 1918, byl povolán do armády, ze které se vrátil na jaře roku 1921.

Na podzim téhož roku, už vstoupil do monastýru, Zesnutí přesvaté Bohorodice Cozancea¹ v župě Botoșani. Zde žil a vedl svůj duchovní zápas poustevníka dvacet sedm let, v nevelké mnišské cele, v blízkém lese. Proto k jeho jménu, už na celý život, bylo přidáváno přízvisko Poustevník.

9. června, roku 1922, byl Petru postřižen hned na velkou schimu, se jménem Paisie. 14. října roku 1943, byl rukopoložen na diákona a 4. dubna, roku 1947, na jereje a duchovníka. Byl ustanoven igumenem, představeným monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice Cozancea. Následujícího roku 1948, 30. listopadu, byl převeden do monastýru poustevny Narození Přesvaté Bohorodice Sihăstria – Mănăstirea Sihăstria Secului ², kde byl představeným, jeho duchovní syn, archimandrita ctihodný otec Cleopa Ilie. Tam se stal duchovníkem mnišského bratrstva a také poutníků, kteří ve velkém počtu tento monastýr navštěvovali.

Zde v monastýru Sihăstria, se zjevil a vešel v známost věřících, jeho velký duchovní a asketický zápas. Nejedl nic, dokud nezakončil tajinu zpovědi u věřících, kteří do monastýru přicházeli. Někdy zpovídal až patnáct hodin bez přestávky. Spával jen velmi málo, když usnul, tak jen po půlnoci, poté, co usedl na malou lavičku. Od tohoto pravidla, se až do své smrti nikdy neodchýlil.

Na podzim roku 1949, byl otec Cleopa, spolu s dalšími třiceti mnichy, převeden, do monastýru Proměnění Páně Slatina – mănăstirea Slatina ³, aby tam znovuobnovili duchovní život. Prvním ze třiceti mnichů v tomto monastýru, byl také starec Paisie, jako duchovník.

Od jara, roku 1952 až do svátku svatého Mikuláše, starec pobýval ve skitu Rarău, kde byl igumenem jeroschimonach Daniel (Tudor) ⁴, zakladatel hesychastického hnutí Hořící neshořivší keř – Rugul Aprins ⁵, ve světě předtím známý, jako spisovatel a básník Sandu Tudor, pozdější mučedník za víru.

Když na jaře roku 1953, musel otec Cleopa, uprchnout do hor Stânișoarei, před pronásledováním ze strany komunistické státní policie Securitate, vrátil se starec Paisie do monastýru Sihăstria. Tam za ním, více než třicet let, až do jeho smrti, přicházeli věřící z celé země. Starcova obliba byla obrovská a Rumunsko mu je mnoho zavázáno za to, že v těžkém období triumfu ateistické ideologie, si zachovalo své staleté pravoslavné základy. Další pronásledování Rumunské pravoslavné církve komunistickou mocí v roce 1959, kdy se všichni mniši, kteří nedosáhli důchodového věku, museli vrátit z monastýrů do světa, se ho naštěstí nedotklo, protože ctihodný Paisie Poustevník, byl už starý.

V roce 1964, byla pod tlakem evropské veřejnosti vyhlášena amnestie pro politické vězně ⁶. Tehdy se mnoho mnichů, vrátilo také do monastýru Sihăstria, který se proměnil na domov pro staré mnichy, a znovu se tam navrátil jeho původní monastýrský život.

V roce 1972, dostal starec Paisie požehnání odejít do poustevny. Svůj skrytý duchovní zápas v odlehlém skitu Sihla – Schitul Sihla ⁷, nedaleko monastýru Sihăstria, vedl až do roku 1985. Těchto třináct let, pak bylo pro mnoho jeho duchovních dětí, těch nejšťastnějších. Starec Paisie, byl nejnavštěvovanějším duchovním otcem v zemi.

V roce 1986, ve věku 89 let se kvůli svému zdraví vrátil do monastýru Sihăstria. Krátce poté, si nešťastně zlomil nohu a zbývající čtyři roky svého života, musel strávit na lůžku.

Starec Paisie, měl velký dar Boží, uzdravovat lidi a dar zklidnit duše zraněné hříchem. Jeho učení bylo prosté a moudré, evangelní a praktické. Mluvil málo, ale s božskou moudrostí.

Za ranního úsvitu, 18. října 1990, milovaný duchovní otec, jeroschimonach Paisie Poustevník, ve věku 93 let, odevzdal svou svatou duši, do rukou Božích.

Dne 12. července 2024, Posvátný synod Rumunské pravoslavné Církve, rozhodl o tom připočíst šestnáct nových rumunských světců, do zástupu svatých, včetně ctihodných otců Paisie Olaru a Cleopy Ilie z monastýru Sihăstria.

___

 

¹ Monastýr Cozancea – Mănăstirea Cozancea. Pravoslavný monastýr v Rumunsku, který se nachází v obci Sulița v okrese Botoșani. První chrám, byl postaven ze dřeva třemi poustevníky z řad Kozáků, kteří se tam usídlili, ve druhé polovině XVII. století. Po 30 letech, v roce 1684, postavil paharnic Constantin Balș druhý dřevěný chrám poblíž břehů řeky Jijia. Zděný chrám, byl postaven bojarem Vasile Balșem v roce 1732 v údolí Cozancea. V roce 1960, byla tato poustevna uzavřena komunistickým režimem. Znovu byla otevřena v roce 1983. V tomto monastýru, přijal mnišství jak ctihodný otec Paisie Olaru, který zde žil prvních 26 let svého mnišského života, tak ctihodný otec Kleopa Ilie, který zde žil první 3 roky svého mnišského života.

² Monastýr poustevna Narození Přesvaté Bohorodice Sihăstria – Mănăstirea Sihăstria Secului. Monastýr byl založen v roce 1655 metropolitou Gedeonem z Huși, původně jako malý skit. Prvními obyvateli, bylo sedm mnichů, poustevníků z monastýru Neamț. Na začátku XVIII. století byl skit prakticky v troskách kvůli častým tatarským nájezdům. V roce 1734 byl zde postaven nový chrám. V roce 1821 se skit ocitl uprostřed bojů mezi Turky a Filiki Eteria (tajná organizace, která počátkem XIX. století, pracovala na svržení osmanské správy v Řecku a vytvoření samostatného řeckého státu), které skončily jeho vypleněním a částečným spálením. V roce 1824 začala s podporou moldavského metropolity Veniamina (Costache) jeho obnova. V roce 1941 jej postihl požár. Oprava a znovuobnovení, bylo svěřeno ctihodnému Cleopovi (Ilie). S pomocí Neamțské lávry, byly do roku 1944 postaveny dvě budovy mnišských cel a do roku 1946 nový zimní kostel. Restaurování a obnova hlavního monastýrského chrámu, pokračovala až do roku 1988. V roce 1994 čítalo bratrstvo monastýru téměř 140 mnichů. V roce 1999, byl v monastýru postaven nový, velký chrám ke cti ctihodné Theodory ze Sihly.

³ Monastýr Proměnění Páně Slatina – mănăstirea Slatina. Mužský monastýr Sučavské a Rădăuțiské archiepiskopie Rumunské pravoslavné církve, působící od XVI. století v Sučavě, v Moldávii. Zakladatelem monastýru, byl Alexandr IV. Moldavský (Alexandru Lăpușneanu), který je v monastýru pohřben spolu se svou ženou a dvěma dcerami.

⁴ Jeroschimonach Daniil (♰ 1962). Světským jménem Alexandru Teodorescu, známější jako Sandu Tudor (1896–1962), byl rumunský pravoslavný mnich, teolog, spisovatel a novinář. Byl významnou osobností Hesychastického hnutí – Hořící neshořivší hnutí – Rugul Aprins, které prosazovalo oživení hesychastické modlitby v Rumunské pravoslavné Církvi. Zemřel mučednickou smrtí ve vězení za rumunského komunistického režimu v roce 1962.

⁵ Hesychastického hnutí – Hořící neshořivší keř – Rugul Aprins. Rumunské pravoslavné křesťanské sdružení, které vzniklo v roce 1945, okolo monastýru Antim v Bukurešti. Symbolika Hořícího neshořivšího keře, představuje věčný plamen víry, který hoří, ale nespaluje, neustálou modlitbu ke Kristu. Hnutí Hořící neshořivší keř, se začalo postupně sdružovat v roce 1945. Jeho počátky sahají k básníkovi a novináři Alexandru Teodorescuovi, známému pod pseudonymem Sandu Tudor (pozdější jeroschimonach Daniil), a protojereji Ioanu (Kuliginu), který s sebou do Rumunska, přivezl ikonu Matky Boží „Hořící neshořivší keř“, která inspirovala účastníky duchovních setkání v monastýru Antim k tomu, aby po ní hnutí pojmenovali. Název vyjadřoval společný zájem účastníků hnutí o hesychastickou tradici. Hořící keř ze Starého zákona (Exodus 2,23–4,18), se stal symbolem zbožštění a neustálé modlitby. Ten, kdo se neustále modlí, se v pravdě spojuje s Bohem. Hoří, ale není tím ohněm stráven (Židům 12,29). Poté, co v roce 1946 získali požehnání patriarchy Nikodéma (Munteanu), se komunita otevřeně scházela v monastýru Antim, pod názvem Hořící neshořivší keř Matky Boží – Rugul Aprins al Maicii Domnului a takto fungovala až do roku 1948, kdy byla postavena mimo zákon, komunistickým režimem. Jádrem komunity, byli jak světští intelektuálové, tak mniši, kteří se snažili zachovat pravoslavné hodnoty, učení a přesvědčení a zachovávat duchovní čistotu Rumunské pravoslavné Církve v dobách komunistického ateismu. Hořící neshořivší keř, v sobě spojoval mnichy a teology, univerzitní profesory a studenty, vědce a spisovatele, lékaře a umělce, které spojovala žízeň po společném životě víry a horlivý zájem o osud Rumunské pravoslavné církve v letech bezbožného komunistického režimu. S nástupem komunistické vlády v Rumunsku se, ale organizace v roce 1948 dostala pod drobnohled Rumunské tajné policie Securitate. Bylo to kvůli kontaktům a podpoře ruských uprchlíků, zejména pak kontaktům s protojerejem Ioannem (Kuliginem). Státní úřady se také obávaly sbližování Církve s intelektuály. Sdružování komunity hnutí pokračovalo až do poloviny roku 1948, poté z rozhodnutí patriarchy Justiniána (Marina) na mnoho let vše ustalo. Většina mnichů z monastýru Antim, byla převezena na jiná místa, především do semináře v monastýru Neamț. V roce 1950 byl zatčen Sandu Tudor. Byl odsouzen k pěti letům vězení v pracovním táboře. Po propuštění odešel do monastýru Rarău, kde přijal mnišský postřih s jménem Daniil a byl rukopoložen na jeromonacha. Setkávání členů, již zakázaného sdružení „Hořící neshořivší keř“ pokračovalo i nadále. Jeromonach Daniil pravidelně navštěvoval Bukurešť, kde se v bytě spisovatele Alexandru Mironescu konaly schůzky vzdělanců, mnichů a teologů. Tam byl on i ostatní, v noci z 13. na 14. června 1958 zatčen. Úřady obvinily skupinu 17 lidí v čele s jeromonachem Daniilem z vytvoření kontrarevoluční skupiny plánující nepřátelské akce proti komunistickému režimu. Jeromonach Daniil, byl obviněn z organizování legionářské skupiny a náboru „reakčních“ mládežnických skupin do aktivit sdružení. Pravoslavná duchovnost, duchovní obrození člověka, hesychasmus a Ježíšova modlitba – hlavní témata skupiny – byly komunisty považovány za věci nebezpečné a podkopávající moc nové vlády. Členové sdružení „Hořící neshořivší keř“ byli odsouzeni k různým trestům odnětí svobody a jeromonach Daniil, jakožto vůdce skupiny, byl odsouzen k 25 letům vězení. K 10 letům zbavení občanských práv za „spiknutí proti společenskému řádu“ a k 15 letům v trestní kolonii s přísným režimem za „aktivní činnost proti dělnické třídě“. Jeroschimonach Daniil (Alexandru Teodorescu), podle oficiálních záznamů zemřel ve věznici Aiud, 17. listopadu 1962.

⁶ 16. června 1964 byl v Rumunsku vydán dekret č. 310, kterým bylo 3 467 politických vězňů omilostněno do konce jejich trestu. Mnozí z nich byli propuštěni, ale zůstali pod dohledem a nemohli se vrátit ke svým předchozím aktivitám. Udělení milosti, však znamenalo začátek duchovního obrození, zejména v monastýrech a teologických kruzích. Ačkoli tehdy k oficiální rehabilitaci nedošlo, v samizdatu se začalo šířit mnoho textů zakázaného hnutí – Hořící neshořivší keř – Rugul Aprins. V 90. letech XX. století, pak započala oficiální rehabilitace a také uznání duchovního přínosu těchto osob.

⁷ Skit Sihla – Schitul Sihla. Hesychasterion, skit zasvěcený duchovnímu zápasu a modlitbě, který se nachází v Rumunsku. Je spojen s monastýrem Narození Přesvaté Bohorodice Sihăstria a byl místem askeze pro mnoho mnichů hledajících hlubší duchovní zápas. Hlavní dominantou skitu je chrám Proměnění Páně, postavený v roce 1912.