Životy Svatých

 

Svt. Tarasios,

patriarcha Konstantinopolský (♰ 806)

památka 25. února / 10. března

Bratr svatého Sergija Vyznavače (IX. stol) a strýc svt. Fotiose Velikého, konstantinopolského (♰ 893). Jeho zbožní rodiče, jej vychovali v bázni Boží a dali mu dobré vzdělání. Byl protosekretářem a představeným císařské kanceláře, na byzantském dvoře. Poté, co z patriaršího trůnu odstoupil svt. Pavel IV. konstantinopolský (♰ 784), Tarasios mající dobré světské i teologické vzdělání, byl ještě jako světský člověk vybrán na patriarší trůn.

Z horlivosti pro Pravoslaví, se svou volbou (v roce 784) souhlasil, ale pouze pod podmínkou, že bude svolán Všeobecný sněm, který ukončí ikonoborecké nepokoje. Pro mocný odpor, kdy ikonoborecká hereze, měla své příznivce jak mezi císařským vojskem, tak mezi obyvatelstvem hlavního města, se však tento Všeobecný sněm dlouho odkládal. Nakonec, byl tento sněm, svolán v Niceji až v roce 787.

Na sněmu, byla úcta k ikonám znovu obnovena a teologicky plně podložena. Svatý Tarasios, vedl Církev, jako dobrý pastýř moudře po dobu dvaceti dvou let. Vedl přísný asketický život. Veškerý svůj majetek vynakládal na Bohu libé skutky. Živil, šatil a poskytoval útěchu starým, chudým, sirotkům a vdovám. Na svatou Paschu, připravoval pro potřebné vždy slavnostní hostinu, na které i sám přisluhoval.

Dle života svt. Tarasia, jej před jeho smrtí pokoušeli běsi tím, že mu připomínali jeho život, když byl mladý a snažili se mu přitom připsat hříchy, kterých se nedopustil. On však vše vydržel, a ještě je odsoudil za pomluvu.

Tarasios zesnul 25. února, roku 806 po nemoci. Byl pohřben v monastýru, který založil na břehu průlivu Bospor. U jeho hrobu se událo mnoho zázraků.