Životy Svatých

 

Sbor slavných a všechvalných dvanácti apoštolů,

apoštola Petra, Ondřeje Prvozvaného, Jakuba Zebedeova, Jana Theologa, Filipa, Bartoloměje (Natanaela), Tomáše, Matouše, Jakuba Alfeova, Judy Jakobova, Šimona Zélóty a Matěje

památka 30. června / 13. července

V tento den, který následuje po oslavě památky svatých Petra a Pavla, nejpřednějších z apoštolů, přidává Církev k této jejich oslavě i památku dalších slavných apoštolů Páně, kteří na duchovní obloze utvořili sbor nových zářících hvězd. Tito apoštolové jsou základy a pilíře Církve a jeví se také strážnými anděly dvanácti bran vedoucích do Nebeského Jeruzaléma (Zjev 21,10,12,14).

Tak jako měl praotec Jákob dvanáct synů, kteří se stali předky izraelského lidu, tak si Pán vyvolil dvanáct učedníků, které učinil svědky svého učení a svých zázraků. Poslal je kázat Boží království a dal jim moc vyhánět nečisté duchy, uzdravovat každou nemoc a každou chorobu (Mat 10). A po svém Vzkříšení, je Pán poslal, aby šli do celého světa a kázali Evangelium všemu stvoření (Mar 16,15) a křtili všechny národy ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha (Mat 28,19).

Jako byl Syn poslán Otcem na tento svět pro naše spasení, stejně tak i On vydělil tyto učedníky, poslal je hlásat, že se přiblížilo Nebeské království: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás“ (Jan 20,21). Aby se učedníci stali Jeho apoštoly, museli se zříci všech pozemských pout dle slova Páně: „Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasků; neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl…“ (Mat 10,9-10). Oznámil jim, že budou muset snášet mnoho bolestí a pronásledování a svědčit o Něm: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky…“ (Mat 10,16). „Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno…“ (Mat 10,22). „Budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce“ (Mat 10,18–20).

Apoštolové, kteří svým životem i kázáním svědčili o Vzkříšení Pánově, se stali podívanou pro svět, pro anděly i pro lidi a spolu se svatým Pavlem promlouvají: „Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme svýma rukama… jsme bráni za špínu světa, jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje“ (1. Kor 4,11-13). Jejich obětí není církev založena na lidské síle, ale na moci Boží (1. Kor 2,5). A tak nyní, spolu se slavnými, všechvalnými, nejpřednějšími z apoštolů, stojí předstoupen i tento jednohlasný sbor.

Ondřej Prvozvaný, bratr Petrův, který kázal evangelium na pobřeží Černého moře. Přes Byzantion se svatý Ondřej dostal do Řecka a byl ukřižován ve městě Patras.

Jakub, syn Zebedeův, který vydal svědectví o Vzkříšení po celé Judeji. Zahynul mečem na příkaz krále Heroda Agrippy, který žárlil na jeho slávu.

Jan Theolog, bratr Jakubův, který sklonil hlavu na hrudi Páně. Poté, co hlásal Krista po celé Asii, byl na Domitiánův rozkaz vyhnán na ostrov Patmos, kde napsal Evangelium a Knihu Zjevení. Po návratu do Efesu zemřel v pokoji, ve věku více než sto let.

Filip z Betsaidy v Galileji, krajan Petra a Ondřeje, hlásal Blahou zvěst v provincii Asie a v okolí Hierapole ve Frýgii spolu se svou sestrou Mariamné a svatým Bartolomějem. Zemřel v Hierapoli, kde byl ukřižován pohany.

Tomáš, zvaný také Didymos, šířil evangelium mezi Parthy, Médy, Peršany a obyvateli Indie. Pohané ho probodli kopími.

Bartoloměj šířil Boží slovo v Lýdii a Mýsii společně s apoštolem Filipem. Po smrti apoštola Filipa pokračoval ve své apoštolské práci v Jižní Arábii, v Persii a Indii. Svou cestu zakončil ve Velké Arménii, kde byl ukřižován ve městě Urbanopolis. Jeho svaté ostatky byly zapečetěny v olověné schráně a vhozeny do moře. Schrána překročila Černé moře a Hellespont, proplula Egejským a Jaderským mořem a nakonec byla vyplavena na břeh ostrova Lipari blízko Sicílie.

Matouš celník, dříve zvaný Levi, byl bratrem Jakuba Alfeova. Napsal Evangelium a odešel kázat Parthům. Podle tradice zemřel v ohni ve městě Hierapolis na Eufratu.

Jakub Alfeův, bratr Matoušův, hlásal Krista nejprve v Judeji. Šířil Evangelium v Gaze, v Eleutheropoli a sousedních místech a odtud potom odešel do Egypta. Tam byl ukřižován ve městě Ostrakine v Egyptě.

Šimon Kananejský, zvaný také Zélóta. Svatý apoštol Šimon kázal učení Kristovo v Judsku, Egyptě, Libyi, Kyréně a Británii. Nakonec přijal mučednický konec v Abcházii, kde byl ukřižován na kříži.

Juda, příbuzný Páně, v Matoušově evangeliu nazývaný také Tadeáš a Levi, byl poslán do Mezopotámie a své dny zakončil v Arménii, ve městě Arat, kde byl ukřižován na kříži a probodnut šípy.

Matěj se připojil k apoštolům po Nanebevstoupení Páně na místo zrádce Jidáše (Sk 1, 23–26). Evangelium kázal na území dnešní západní Gruzie a Makedonie. Poté se vrátil do Judeje a nepřestával osvěcovat své krajany světlem Kristova učení. Tam byl apoštol Matěj veleradou odsouzen k smrti a ukamenován.Když už byl svatý Matěj mrtev, nepřátelé Kristovy víry, aby skryli zločin, usekli mu jako odpůrci Césara jeho hlavu. Podle dalších pramenů byl apoštol Matěj ukřižován. Některé prameny pak uvádějí, že zemřel v Kolchidě (dnešní Gruzie).

K těmto blaženým apoštolům se pak obvykle přidávají svatí evangelisté Marek a Lukáš.

Marek, duchovní syn svatého Petra, šířil víru v Egyptě, v Libyi, Pentapolis a dalších místech severní Afriky. Z Pentapolis odešel do Alexandrie, kde podstoupil mučednickou smrt.

Lukáš, léčitel a první ikonopisec, následoval apoštola Pavla na všech jeho putováních a jím inspirován napsal Evangelium a Skutky apoštolů. Po mučednické smrti apoštola Pavla svatý Lukáš šířil Evangelium v Itálii, Dalmácii, Makedonii a ostatních zemích. Jako první napsal ikonou Přesvaté Bohorodice, ne jednu, ale tři, také ikonu svatých apoštolů Petra a Pavla. Nehledě na své stáří šířil i dále Evangelium a mnoho lidí obrátil ke Kristu, nakonec přijal mučednickou smrt v řeckých Thébách.

Po celé zemi zní hlas jejich a až na kraj světa slova jejich (Ž 19,5). Na svědectví těchto svatých apoštolů, kteří zvěstovali skutečné Vzkříšení Kristovo, byla založena Církev. Právem jsou na prvních místech v zástupu svatých. Opustili vše, aby následovali Pána, dosáhli dokonalosti v připodobňování se k němu, zvěstujíce všem lidem: Jednejte podle našeho příkladu, tak jako my jednáme dle příkladu Kristova (1. Kor 11,1).

Když odešlo pokolení těch, kteří znali Pána našeho Ježíše Krista za Jeho pozemského života, apoštolská služba neustala, důkazem čehož je svědectví apoštola Pavla. Přešla na všechny ty, kteří spatřili Kristovo Vzkříšení ¹, osvíceni Duchem svatým. Blahodať apoštolské služby se tedy neomezuje pouze na ústní kázání Blahé zvěsti, ale rozprostírá se na všechny svaté, kteří přispěli k založení Církve svým svědectvím o Kristově Vzkříšení.

________________________

¹ Modlitba při nedělní jitřní bohoslužbě, po čtení Evangelia. Vzkříšení Kristovo spatřivše, pokloňme se svatému Pánu Ježíši, jedinému bezhříšnému. Kříži tvému klaníme se, Kriste, a svaté vzkříšení tvé opěváme a slavíme; neboť ty jsi Bůh náš, kromě tebe jiného neznáme a jméno tvé vzýváme. Pojďte, všichni věřící, pokloňme se svatému Kristovu vzkříšení, neboť hle, skrze kříž přišla radost celému světu. Vždycky blahoslavíce Pána, opěváme vzkříšení Jeho; neboť ukřižování přetrpěv, smrtí smrt překonal.