Životy Svatých

Svatí mučedníci presbyteři Hermolaos, Hermippus a Hermokratos, nikomédští (♰ 305)

památka 26. července / 8. srpna

Tito slavní mučedníci žili v čase pronásledování křesťanů od císaře Maximiana Herkulia, ke kterému došlo na počátku IV. století. Svatí byly presbytery. V roce 302, na svátek Kristova Narození, nařídil císař a pronásledovatel křesťanů, zničit křesťanské chrámy, spálit bohoslužebné knihy a všechny křesťany zbavit práv a výsad občanství. Byl také vypálen jejich chrám, kde tehdy pobývalo na dvacet tisíc křesťanů¹. Díky tomu, že svatí Hermolaos, Hermippus a Hermakratos, byli skrytí v jednom z domů, tak se jim podařilo uniknout smrti a mohli dále pokračovat ve své apoštolské práci.

Když se pak stalo a za nějaký čas, byl svatý Pantelejmon pro svou víru zajat a předveden k císaři, zeptal se ho tehdy císař, kdo jej naučil křesťanské víře. Svatý, neschopný lhát, odpověděl, že jeho učitelem a duchovním otcem je kněz Hermolaos. Vojáci byli okamžitě vysláni hledat tohoto kněze, Hermolaos byl zajat vojáky a spolu s ním také Hermippus a Hermokratos. Když byli předvedeni před soud, přede všemi vyznali Krista jako jediného pravého Boha, který se vtělil pro naše spasení, a svými slovy opovrhovali mrtvými modlami.

V tu chvíli došlo ve městě k zemětřesení. Císař upozornil svaté, že toto je znamení hněvu bohů. Svatí mučedníci však namítli: „Jak by mohly být rozbité sochy bohy?“

A skutečně, během okamžiku, byl císař okamžitě srozuměn o tom, že během zemětřesení se modly rozpukly. Maximian pak ve vzteku nařídil, aby byl Pantelejmon vzat znovu do vězení, Hermolaos a jeho společníci, aby byli okamžitě popraveni. Takto se Hermolaos, Hermippus a Hermokratos, stali důstojnými přijmout koruny vítězů, nemnoho dříve před svatým Pantelejmonem v Nebeských příbytcích.

_____________________________

¹ 20 000 mučedníků z Nikomédie (302). Památka 29. prosince / 10. ledna. Podle církevní tradice, to jsou Nikomédští mučedníci křesťané, kteří byli masově popraveni v roce 302 ve městě Nikomédia kvůli své křesťanské víře. Císař Maximianus, byl tehdy pobouřen rozšiřováním křesťanské církve ve městě Nikomédie. Když se pak před Vánocemi roku 302 dozvěděl, že se všichni křesťané o tomto svátku scházejí v hlavním chrámu, nařídil, aby toho dne byl tento chrám obklíčen armádou a zapálen spolu se všemi křesťany, kteří se tam nacházeli. Když se křesťané shromáždili v chrámu, po půlnoci ho vojáci obklíčili a císařův vyslanec vstoupil do chrámu a oznámil císařův rozkaz, aby všichni okamžitě obětovali modlám, jinak budou zaživa upáleni. Shromáždění křesťané to odmítli a vojáci chrám zapálili tak, že všichni přítomní byli spáleni v plamenech.