Životy Svatých

 Mučedníci Florus a Laurus (II. stol)

památka 18. / 31. srpna

Svatý Florus a jeho bratr – dvojče Laurus, žili za vlády císaře Hadriána (117–138). Věnovali se kamenickému řemeslu, kterému se naučili v Byzanci od křesťanů Prokla a Maxima. Od nich se bratři naučili také zbožnému životu v pravé víře a své řemeslo, vložili do služby Bohu. Zatímco osekávali kameny, aby jim dodávaly tvar, krásu a půvab, uvědomili si, že ve skutečnosti pracují na svých duších, aby od nich odsekali a zbavili je zhoubných vášní, aby je rozjasnili podobou Boží, prostřednictvím a pomocí křesťanských ctností.

Když jejich učitelé víry Prokl a Maxim podstoupili mučednickou smrt, Florus a Laurus opustili Byzanc a usadili se v provincii Illyricum¹ ve městě Ulpiana v římské provincii Dardanii (dnešní Kosovo a jihovýchodní Srbsko). Když tam dorazili, požádali místního vládce Likaona o povolení používat lomy a těžit z nich kameny vhodné k dalšímu zpracování. Svatí poté vešli ve známost pro svou dovednost a byli pozváni k Liciniovi, synovi císařovny. Ten jim předal značný obnos peněz na stavbu pohanského chrámu, jehož plán nakreslil vlastní rukou. Svatí předstírali, že nabídku přijali, peníze však rozdali chudým.

Noci trávili v modlitbách a přes den pracovali na stavbě. Pomáhal jim Bohem seslaný anděl a také bývalý pohanský kněz Merentius, jehož syn, zraněný do oka třískou kamene, byl uzdraven svatými. Tímto způsobem, byli schopni rychle dokončit práci.

V noci, pak svatí shromažďovali chudé, kteří měli prospěch z jejich dobrodiní. Když už byla stavba hotova, společně s ostatními přivázali provazy k sochám bohů umístěných uvnitř pohanského chrámu a svrhli je, ve východní části chrámu poté umístili svatý kříž. Pohanský chrám, byl tak přeměněn na chrám Kristův.

Když se Licinius dozvěděl tuto zprávu, přemožen hněvem vydal rozkaz zapálit veliký oheň a zaživa v něm spálit ty ubohé lidi, kteří pomáhali svatým bratrům. Byli to, bývalý pohanský kněz Merentius spolu se svým synem a na tři sta dalších křesťanů.

Bratry nařídil přivázat na mučící kola a bez milosti je bičovat. Tváří v tvář odvaze svatých bratrů, se však přitom deset vojáků, kteří je mučili, obrátilo ke Kristu a i ti, byli popraveni.

Poté Licinius poslal tyto dva svaté k vládci Lykaonovi. Ten nařídil, aby je hodili do hluboké vyschlé studny a zasypali je zeminou. Takto svatí mučedníci předali své udatné duše Kristu, vzdávajíce přitom díky Bohu a modlíce se za všechny křesťany.

Po jejich smrti, byla jejich těla nalezena neporušená a vydávající nebeskou blahou vůni. O mnoho let později, pak byly svaté ostatky mučedníků, přeneseny do Konstantinopole.

___________________

 

¹ Ilýrie, Illyricum, Ιλλυρίας. Provincie Římské říše, která vznikla roku za vlády císaře Augusta a zanikla někdy během vlády Vespasiana. Vespasián provincii zrušil, aby z ní vytvořil dvě nové provincie: Dalmácie a Panonie. Provincie vznikla na historickém území Ilýrie obývaném ilyrskými kmeny, na území dnešních států Albánie, Kosovo, Černá Hora, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko a Slovinsko.