Životy Svatých

Svatý velký mučedník Jan Nový,

Sučavský (♰ 1332)

památka 2. / 15. června

Svatý Jan, se narodil okolo roku 1300, v rodině řeckých kupců z města Trapezunt (Trapezunt - Τραπεζούντα - Trapezunta, dnes Trabzon, město na pobřeží Černého moře nacházející se na severovýchodě dnešního Turecka). Stejně jako otec, se Jan zabýval obchodem, byl zbožný, pevný v pravoslavné víře a milosrdný k chudým.

Jednou, během obchodní cesty po Černém moři, kapitán lodi, který byl neústupný a horlivý latiník, mluvil nevraživě o pravoslavném vyznání Jana a pokusil se ho, avšak neúspěšně, obrátit na latinskou víru. Ze společného rozhovoru o víře, se kapitán cítil od Jana ponížen. Nedával na sobě, ale nic zdát a rozhodl se, že se Janovi, za toto ponížení pomstít.

Když pak jejich loď, dorazila do Levkopolu (dnes Bilhorod-Dnistrovskyj), který byl tehdy pod nadvládou Tatarů, řekl kapitán lodi vládci města, že během plavby mladý muž Jan, pod přísahou prohlásil, že chce přijmout jejich víru.

Vládce města, byl tomu potěšen a dal příkaz, aby byl tento mladý muž, před něj s úctou přiveden.

Když se tak stalo, vládce Janovi slíbil všemožný blahobyt, pocty a uznání, za to, že se přede všemi zřekne Krista a poté přinese oběť slunci, ohni a hvězdám tak, jak slyšel, že to chce učinit. Když Jan uslyšel jeho slova, usoudil, že jde o úklady kapitána, který se mu takto chce pomstít. Vládci města proto odpověděl: „Nechci se zříci Krista, protože jak může být mé srdce odděleno od Slunce spravedlnosti a od Východu z výsosti, abych se vrátil do temnoty nevědomosti? To, co vám o mně řekli, je jen lež a podvod zlého nepřítele. Nechci pohrdat laskavostí a dobrotou, kterou mi projevujete, ale nemohu se odříct od Krista, který je Světlem světa (Jan 8,12)”. Když vládce uslyšel takovouto odpověď, rozhněval se a nařídil, aby byl Jan, jako křivopřísežník vystaven hroznému mučení.

V čase svého mučení, však svatý vyznavač nepřestával chválit Boha, za to, že ho uznal hodným, aby prošel takovouto zkouškou a utrpením (Sk 14,22). Když mučitelé viděli, pevnost a rozhodnost jeho víry, přivedli Jana k vládci města, který se ho znovu pokusil zlákat a svést sliby. Na to mu však vyznavač odpověděl: „Nedělejte si starosti o rány na mém těle, neboť věčnou blaženost lze získat pouze zkouškami (Zj 2,10). Jen ti, kteří vytrvají až do konce, budou spaseni (Mat 24,13). Kéž mě Pán posvětí a korunuje za utrpení, které snáším, když vyznávám Krista!“ Tato slova, pak znovu roznítila zuřivost jeho mučitele a poslal Jana znovu do vězení.

Následujícího dne, pak vládce města nařídil s mučením svatého přestat a namísto toho, jej nechal přivázat za nohy k ocasu divokého koně, který ho pak smýkal po ulicích města. Celé tělo mučedníka, bylo od kamenů na cestě, roztrháno na kusy. Nakonec pak jeden nepřítel víry, radující se z tohoto pohledu, vytasil meč a usekl Janovi hlavu. Takto zemřel v Pánu, tento velký mučedník, roku 1332, ve věku třiceti dvou let.

Tělo mučedníka s useknutou hlavou leželo na cestě až do večera a nikdo z křesťanů se jej neodvážil vzít. V noci se pak nad tělem, které bylo ještě stále pohozené uprostřed cesty, zjevil sloup světla a zářící žebř, který sestupoval z nebe. Tři světle jasně zářící muži, kadidlem okuřovali tělo mučedníka.

Jeden z nepřátel křesťanské víry, v domnění, že to jsou křesťané, kteří si přišli vzít ostatky mučedníka, popadl luk a chtěl na ně vystřelit šíp, byl však spoután neviditelnou Boží silou a celý přitom znehybněl. S ránem toto zjevení zmizelo, avšak střelec, dál zůstal stát na místě nehybně jako spoutaný. Když se kolem něj shromáždili lidé a on jim řekl o nočním vidění a o Božím trestu, který ho potkal, byl od těchto neviditelných pout osvobozen. Vládce města, když se dozvěděl, co se stalo, dovolil, aby ostatky, velkého mučedníka mohli být pohřbeny s úctou v místním pravoslavném chrámu.

Stalo se však, že těchto ostatků mučedníka, se poté pokusil zmocnit kapitán lodi, který předtím Jana zradil, aby si je odvezl, jako vzácný poklad do své země. Předtím to, však byl ve snu varován svatým Janem kněz hřbitovního chrámu. Kněz shromáždil věřící a tělo svatého mučedníka ukryl v městském chrámu.

Tam pak během následujících sedmdesáti let, přicházelo k ostatkům slavného mučedníka mnoho věřících a z jejich se událo mnoho zázraků.

Roku 1402, uslyšel příběhy o zázracích svatého Jana, kníže Moldavského knížectví Alexandru cel Bun - Alexandr Dobrý (1400 – 1432), a nechal jeho čestné a svaté ostatky převézt do Sučavy - Suceava. Takto, za velkého shromáždění věřícího lidu, byly ostatky tohoto svatého mučedníka přeneseny do tehdejšího hlavního města Moldavského knížectví, které krátce předtím, Konstantinopolský patriarcha uznal za metropolitní město. Od toho času, je pak svatý velký mučedník Jan Nový, považován za ochránce tohoto města a země.