.jpg)
ŽIVOT SVATÝCH SEDMI MLADÍKŮ EFEZSKÝCH: MAXIMILIÁNA, JAMBLICHA, MARTINIÁNA, DIONÝSIA, ANTONÍNA, KONSTANTINA (EXAKUSTODIONA) A JANA
(památka dle církevního kalendářeje 4. srpna/ dle světského 17. srpna a také 22. října/ dle světského 4. listopadu)
Pozemská pouť svatých sedmi mladíků z Efezu: Maxmiliána, Jamblicha, Martiniána, Dionýsia, Antonína, Konstantina (Exakustodiona) a Jana spadá do 3. stol. po Kristu. Sv. Maximilián byl synem místního správce města Efezu a ostatních šest mladíků se narodilo v rodinách bohatých efezských občanů. Všichni chlapci byli velkými přáteli již od útlého mládí a všichni vykonávali společně i vojenskou službu. Když jednou císař Decius (249–251) zavítal do města Efezu, nechal poručit všem, aby se před ním shromáždili a obětovali pohanských bohům; ty, kteří by se vládcovu příkazu vzepřeli, očekávalo mučení a trest smrti. Když před císaře předstoupilo sedm efezských mládenců, ani jeden se nezalekl krutého trestu za odepření poslušnosti a bez bázně vyznali všichni jednomyslně víru v Krista. Jakmile to uviděl císař Decius, nechal jim odebrat všechny znaky vojenské hodnosti. Trestem smrti je však nepotrestal okamžitě, ale ponechal jim ještě nakrátko svobodu, doufaje, že mládenci snad změní svůj názor. Mládenci raději odešli z města a skryli se na jednom pustém místě, v jeskyni hory Ochlon, kde trávili čas v modlitbách a půstu, jsouce zaměstnáni pěním duchovních písní a přípravou k přijetí mučednického konce. Nejmladší z nich, sv. Jamblich, se oblékal do chudobného oděvu a chodil potají do města, aby nakoupil chléb a obstaral vodu pro své spolubratry v Kristu. Při jedné takové cestě se dozvěděl, že je císař Decius začal hledat a chce je předvést k soudu. Sv. Maximilián dodával svým přátelům odvahu, aby společně vyšli z jeskyně a dobrovolně přišli k soudci. Císař však ještě předtím zjistil, kde se mládenci skrývají, a rozkázal svým vojákům, ať zahradí kamením vchod do jeskyně, aby mladíci zahynuli hladem a žízní. Dva z vojáků, kteří měli rozkaz vyplnit, byli tajnými křesťany, a jelikož nechtěli, aby vzpomínka na mladé mučedníky byla zapomenuta, vepsali jména svatých mládenců na měděné destičky a vložili je do zvláštní schrány mezi kameny, jimiž zazdili vchod do skrýše. Na těchto destičkách byla zapsána nejen jména svatých sedmi mládenců efezských, ale též okolnosti jejich mučení a nakonec i jejich smrti. Hospodin však seslal na mládence zvláštní sen, jenž trval déle než dvě století. Ač v té době pronásledování křesťanů již ustalo, přece jen se ještě při bohabojném císaři Theodosii Mladším (408–450) objevili nakrátko heretici, kteří odmítali učení o všeobecném vzkříšení mrtvých při druhém příchodu Pána Ježíše Krista. Někteří z nich říkali: „Pouze duše mohou získat odměnu, je proto nemožné, aby byla vzkříšena i lidská těla, která se po tisíci letech jistě rozpadnou, a zůstane po nich pouze prach. Tehdy Bůh skrze svých sedm efezských mládenců odhalil všem nevěřícím tajemství očekávaného vzkříšení mrtvých a života budoucího. Majitel pozemku, na kterém se nacházela hora Ochlon, začal stavět kamennou stavbu a při jednom z pokusů prokopat se do útrob hory nalezli dělníci vchod do jakési jeskyně. Hospodin oživil těla svatých sedmi mládenců, ti se probudili jako by z obyčejného snu, ale nevěděli nic o tom, že během jejich dlouhého spánku uplynulo více než dvě stě let. Jejich těla i šaty byla zcela neporušená. A proto, že se chystali
podstoupit mučení, požádali ještě jednou svého druha Jamblicha, aby zašel do města a na posilnění tělesných sil koupil nějaký chléb a ovoce. Jakmile došel mladý Jamblich do města, podivil se, že na městské bráně vidí velké znamení Kristova kříže. Vešel tedy branou do města a jen stěží věřil svým uším: všude znělo bez sebemenšího odporu jméno Ježíše Krista. Pojal proto podezření, že se nachází v nějakém zcela jiném městě. Když chtěl zaplatit za chléb, podal majiteli obchodu minci s portrétem císaře Decia, po chvíli byl však zatčen s podezřením, že uloupil poklad starých zlatých mincí. Sv. Jamblicha pak přivedli k vládci města, u kterého se v té době nacházel mimo jiné i efezský biskup. Poté, co biskup vyslechl mladíkovy podivné odpovědi, pochopil, že Bůh chce skrze tohoto chlapce zjevit lidem nějaké zvláštní tajemství, a sám se vypravil, doprovázen zbožným lidem, ke vchodu jeskyně. Při vchodu do jeskyně objevil biskup v hromadách kamení pečlivě zavřenou schránu, která ukrývala dvě měděné destičky: z nich se dověděl vše o životě a hrozném konci sedmi svatých mučedníků, jež dal za živa pohřbít sám císař Decius. Efezský biskup proto vešel spolu s věřícími do útrob jeskyně, kde ke svému údivu spatřil živé bytosti, mladé a krásné vyznavače… Všichni se zaradovali a poznali, že Bůh skrze jejich probuzení z dlouhého snu odhaluje své svaté Církvi velké tajemství vzkříšení mrtvých. Zanedlouho přicestoval do Efezu i sám císař Theodosij Mladší, aby porozprávěl s mládenci. Po jeho rozmluvě však mládenci sklonili své hlavy k zemi a opět upadli do hlubokého spánku, jenž tentokrát přetrvá až do všeobecného vzkříšení. Císař si přál uložit každého z mladíků do zvláštní ozdobené rakve, ale když se mu svatí mládenci zjevili ve snu a řekli, že jejich těla mají zůstat společně tam, kde byla nalezena, císař se jejich přání dále neprotivil. Ve 12. stol. spatřil ruský poutník igumen Daniel v efezské jeskyni těla všech svatých mučedníků.
Tropar hlas 8.
Šiřitelé zbožnosti, mrtvých vzkříšení zobrazení, / církve, sedmero sloupů, / mládence písněmi blaženými oslavme:/ oni po mnoha letech netlení, jako ze snu se probudili, / všem tak zvěstovali zjevně mrtvých vzkříšení.
Pozemská pouť svatých sedmi mladíků z Efezu: Maxmiliána, Jamblicha, Martiniána, Dionýsia, Antonína, Konstantina (Exakustodiona) a Jana spadá do 3. stol. po Kristu. Sv. Maximilián byl synem místního správce města Efezu a ostatních šest mladíků se narodilo v rodinách bohatých efezských občanů. Všichni chlapci byli velkými přáteli již od útlého mládí a všichni vykonávali společně i vojenskou službu. Když jednou císař Decius (249–251) zavítal do města Efezu, nechal poručit všem, aby se před ním shromáždili a obětovali pohanských bohům; ty, kteří by se vládcovu příkazu vzepřeli, očekávalo mučení a trest smrti. Když před císaře předstoupilo sedm efezských mládenců, ani jeden se nezalekl krutého trestu za odepření poslušnosti a bez bázně vyznali všichni jednomyslně víru v Krista. Jakmile to uviděl císař Decius, nechal jim odebrat všechny znaky vojenské hodnosti. Trestem smrti je však nepotrestal okamžitě, ale ponechal jim ještě nakrátko svobodu, doufaje, že mládenci snad změní svůj názor. Mládenci raději odešli z města a skryli se na jednom pustém místě, v jeskyni hory Ochlon, kde trávili čas v modlitbách a půstu, jsouce zaměstnáni pěním duchovních písní a přípravou k přijetí mučednického konce. Nejmladší z nich, sv. Jamblich, se oblékal do chudobného oděvu a chodil potají do města, aby nakoupil chléb a obstaral vodu pro své spolubratry v Kristu. Při jedné takové cestě se dozvěděl, že je císař Decius začal hledat a chce je předvést k soudu. Sv. Maximilián dodával svým přátelům odvahu, aby společně vyšli z jeskyně a dobrovolně přišli k soudci. Císař však ještě předtím zjistil, kde se mládenci skrývají, a rozkázal svým vojákům, ať zahradí kamením vchod do jeskyně, aby mladíci zahynuli hladem a žízní. Dva z vojáků, kteří měli rozkaz vyplnit, byli tajnými křesťany, a jelikož nechtěli, aby vzpomínka na mladé mučedníky byla zapomenuta, vepsali jména svatých mládenců na měděné destičky a vložili je do zvláštní schrány mezi kameny, jimiž zazdili vchod do skrýše. Na těchto destičkách byla zapsána nejen jména svatých sedmi mládenců efezských, ale též okolnosti jejich mučení a nakonec i jejich smrti. Hospodin však seslal na mládence zvláštní sen, jenž trval déle než dvě století. Ač v té době pronásledování křesťanů již ustalo, přece jen se ještě při bohabojném císaři Theodosii Mladším (408–450) objevili nakrátko heretici, kteří odmítali učení o všeobecném vzkříšení mrtvých při druhém příchodu Pána Ježíše Krista. Někteří z nich říkali: „Pouze duše mohou získat odměnu, je proto nemožné, aby byla vzkříšena i lidská těla, která se po tisíci letech jistě rozpadnou, a zůstane po nich pouze prach. Tehdy Bůh skrze svých sedm efezských mládenců odhalil všem nevěřícím tajemství očekávaného vzkříšení mrtvých a života budoucího. Majitel pozemku, na kterém se nacházela hora Ochlon, začal stavět kamennou stavbu a při jednom z pokusů prokopat se do útrob hory nalezli dělníci vchod do jakési jeskyně. Hospodin oživil těla svatých sedmi mládenců, ti se probudili jako by z obyčejného snu, ale nevěděli nic o tom, že během jejich dlouhého spánku uplynulo více než dvě stě let. Jejich těla i šaty byla zcela neporušená. A proto, že se chystali
podstoupit mučení, požádali ještě jednou svého druha Jamblicha, aby zašel do města a na posilnění tělesných sil koupil nějaký chléb a ovoce. Jakmile došel mladý Jamblich do města, podivil se, že na městské bráně vidí velké znamení Kristova kříže. Vešel tedy branou do města a jen stěží věřil svým uším: všude znělo bez sebemenšího odporu jméno Ježíše Krista. Pojal proto podezření, že se nachází v nějakém zcela jiném městě. Když chtěl zaplatit za chléb, podal majiteli obchodu minci s portrétem císaře Decia, po chvíli byl však zatčen s podezřením, že uloupil poklad starých zlatých mincí. Sv. Jamblicha pak přivedli k vládci města, u kterého se v té době nacházel mimo jiné i efezský biskup. Poté, co biskup vyslechl mladíkovy podivné odpovědi, pochopil, že Bůh chce skrze tohoto chlapce zjevit lidem nějaké zvláštní tajemství, a sám se vypravil, doprovázen zbožným lidem, ke vchodu jeskyně. Při vchodu do jeskyně objevil biskup v hromadách kamení pečlivě zavřenou schránu, která ukrývala dvě měděné destičky: z nich se dověděl vše o životě a hrozném konci sedmi svatých mučedníků, jež dal za živa pohřbít sám císař Decius. Efezský biskup proto vešel spolu s věřícími do útrob jeskyně, kde ke svému údivu spatřil živé bytosti, mladé a krásné vyznavače… Všichni se zaradovali a poznali, že Bůh skrze jejich probuzení z dlouhého snu odhaluje své svaté Církvi velké tajemství vzkříšení mrtvých. Zanedlouho přicestoval do Efezu i sám císař Theodosij Mladší, aby porozprávěl s mládenci. Po jeho rozmluvě však mládenci sklonili své hlavy k zemi a opět upadli do hlubokého spánku, jenž tentokrát přetrvá až do všeobecného vzkříšení. Císař si přál uložit každého z mladíků do zvláštní ozdobené rakve, ale když se mu svatí mládenci zjevili ve snu a řekli, že jejich těla mají zůstat společně tam, kde byla nalezena, císař se jejich přání dále neprotivil. Ve 12. stol. spatřil ruský poutník igumen Daniel v efezské jeskyni těla všech svatých mučedníků.
Tropar hlas 8.
Šiřitelé zbožnosti, mrtvých vzkříšení zobrazení, / církve, sedmero sloupů, / mládence písněmi blaženými oslavme:/ oni po mnoha letech netlení, jako ze snu se probudili, / všem tak zvěstovali zjevně mrtvých vzkříšení.
Přehled bohoslužeb na listopad 2004 Pravoslavná církevní obec v Brně, při chrámu sv. Václava
Modlitba ke Svatým sedmi mládencům efezským,
Maxmiliánu, Jamblichu, Martiniánu,Dionýsiju, Antonínovi, Konstantýnovi (Exakustodiónu) a Janu.
Maxmiliánu, Jamblichu, Martiniánu,Dionýsiju, Antonínovi, Konstantýnovi (Exakustodiónu) a Janu.
Svatí podivuhodní sedmipočetní mládenci města Efezu, pochvalo a naděje celého světa! Shlédněte z výsosti nebeské slávy na nás, kteří s láskou ctíme vaši památku. Předně na křesťanské děti, svěřené rodiči do vaší ochrany. Sešlete na ně požehnání Krista Boha, který řekl: „Nechte dítek přijít ke mně.“ Ta, jež jsou nemocná, uzdravte, smutná a zarmoucená utěšte, srdce jejich zachovejte v čistotě, naplňte je dobrotivostí a mírností, do půdy jejich srdcí zasaďte zrno Božího vyznání a posilněte je, pomozte jim, aby rostla a sílila. Nás ostatní, kteří stojíme před vaší svatou ikonou, s vírou líbáme vaše svaté ostatky a horlivě se k vám modlíme, nás, kteří očekáváme Království Nebeské, učiňte hodnými, abychom v něm neutichajícími radostnými hlasy oslavovali velkolepé jméno Přesvaté Trojice, Otce i Syna i Svatého Ducha, na věky věkův. Amen.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.