.jpg)
SVATÝ MUČEDNÍK MAMAS(památka dle církevního kalendáře 2. / dle světského 15. září)
Svatý mučedník Mamas se narodil v Paflagonii v rodině zbožných a vznešených křesťanů Theodota a Rufiny. Za veřejné vyznání své víry byli rodiče sv. Mamase zajati pohany a uvrženi do vězení v Césarii Kapadokijské. Theodotos, vědom si slabosti svého nemocného těla, prosil Boha, aby si ho vzal k sobě ještě před tím, než nastane mučení. Jeho modlitba byla vyslyšena a světec zesnul ve vězení. Zanedlouho po něm zemřela i jeho žena Rufina. Ještě před tím však porodila syna, jehož osud vložila do Božích rukou v naději, že Hospodin malého sirotka ochrání. Bůh vyslyšel vroucí matčinu modlitbu a před smrtí jí ve snu anděl zjevil, že její syn povede zbožný život ke cti svých rodičů. Rodiče sv. Mamase byli pohřbeni bohatou křesťanskou vdovou Ammiou, jež přijala chlapce jako vlastního a zahrnula ho vroucí mateřskou láskou. Sv. Mamas vyrostl a stal se přesvědčeným křesťanem. Nevlastní matka v něm rozvíjela jeho přirozené schopnosti a brzy jej dala učit čtení a písmu. Mamas se učil snadno a rychle. Záhy se projevila chlapcova předčasná myšlenková a duchovní vyzrálost, kterou se odlišoval od svých spolužáků. Oduchovnělými slovy a osobním příkladem přivedl ke křesťanské víře mnoho svých vrstevníků. O podivuhodném chlapci se dozvěděl místní vládce Démokritos, který byl pohanem, a uvrhl proto mladého Mamase okamžitě do vězení. Sv. Mamas byl nucen hájit se před soudem. Jelikož Démokritos věděl, že chlapec pochází z významného rodu, netroufl si vystavit jej mučení, ale poslal ho přímo k císaři Aurelianovi (270–275). Císař se snažil sv. Mamase nejdříve po dobrém, později však pod hrozbou obrátit na pohanskou víru. Všechno jeho úsilí bylo marné: sv. mučedník vyznal před císařem bez sebemenšího strachu svou křesťanskou víru a usvědčil pohany z pošetilého uctívání bezduchých model. Rozčílený císař nechal mladého křesťana uvrhnout do nejtemnějšího žaláře a přikázal, aby byl surově mučen. Když viděli mučitelé jeho nezdolnou víru a duchovní sílu, pokusili se sv. Mamase utopit. Anděl Páně však mladíka zachránil a ukázal mu místo na pusté hoře nedaleko Cesareje. Mamas se nechal vést Boží vůlí, postavil na opuštěném místě, vysoko v horách malý chrám a začal žít v přísné zdrženlivosti, postu a neustálé modlitbě. Brzy byl od Boha obdarován podivuhodnou mocí nad silami přírody: k jeho obydlí se z okolních lesů začala sbíhat různá divoká zvířata a poslouchala, jak Mamas čte ze sv. Evangelia. Světec se živil mlékem divokých koz a laní. Ani v pustině nezapomínal Mamas na potřeby svých nejbližších: z mléka divokých koz a laní připravoval sýr a bezplatně ho rozdával chudým. Sláva zbožného poustevníka Mamase se velmi rychle roznesla do všech končin Cesareje. Rozlícený vládce toho kraje poslal pro Mamase skupinu vojáků. Když jej vojáci potkali na cestě k jeho chýši, nepoznali ho. Považovali ho za prostého pastýře ovcí. Sv. Mamas je všechny pozval do svého skrovného obydlí, nalil jim mléka a prozradil, kým je. Byl si vědom, že ho čeká mučednická smrt za Krista, kterému oddal celý svůj život. Nechal se vojíny dobrovolně spoutat a odvést k soudu před místodržitele Alexandra, který ho dal opět nemilosrdně mučit. Ani surová a dlouhotrvající mučení nemohla zlomit křesťanskou vůli svatého mučedníka, kterému Bůh pomáhal svou milostí. Jednoho dne zaslechl Mamas s nebe Boží hlas: „Buď silný a vzmuž se, Mamasi.“ Po několika dnech předhodili Mamase divoké zvěři – ta se však jeho těla vůbec nedotkla. Svůj hněv a nenávist proti křesťanům nedokázal potlačit jeden pohanský voják, který všemu přihlížel, vrhl se na Mamase a zaťal do něho svůj trojzubec. Smrtelně raněný Mamas odešel za městské hradby a tam, v ústraní malé kamenné jeskyně, odevzdal svou spravedlivou duši Hospodinu. Stalo se tak roku 275 po Kristu. Věřící pochovali jeho svaté ostatky na místě, kde zemřel. Ihned po Mamasově zesnutí se ke světci začali obracet mnozí křesťané se svými modlitbami a prosbami o pomoc. Sv. Mamas na ně odpovídal blahodatnou pomocí a uzdravoval jejich tělesné i duchovní bolesti. O sv. mučedníku Mamasovi hovoří v jednom ze svých kázání sv. Basil Veliký: „Připomínejte si sv. mučedníka Mamase. Ať na něho vzpomínají ti, kterým se zjevil ve snu, ti, kteří zde žijí a obracejí se k němu jako ke svému pomocníku, ti, kterým po jejich vroucí modlitbě pomohl nějakým skutkem, ti, které vyvedl z jejich zabloudění a postavil je na správnou životní cestu, ti, které zbavil tělesných bolestí, ti, jejichž děti, už zesnulé, znovu navrátil k životu a prodloužil jejich život – vy všichni, kteří jste se dnes shromáždili na tomto místě, vzdejte chválu tomuto mučedníkovi. Amen.“
Svatý mučedník Mamas se narodil v Paflagonii v rodině zbožných a vznešených křesťanů Theodota a Rufiny. Za veřejné vyznání své víry byli rodiče sv. Mamase zajati pohany a uvrženi do vězení v Césarii Kapadokijské. Theodotos, vědom si slabosti svého nemocného těla, prosil Boha, aby si ho vzal k sobě ještě před tím, než nastane mučení. Jeho modlitba byla vyslyšena a světec zesnul ve vězení. Zanedlouho po něm zemřela i jeho žena Rufina. Ještě před tím však porodila syna, jehož osud vložila do Božích rukou v naději, že Hospodin malého sirotka ochrání. Bůh vyslyšel vroucí matčinu modlitbu a před smrtí jí ve snu anděl zjevil, že její syn povede zbožný život ke cti svých rodičů. Rodiče sv. Mamase byli pohřbeni bohatou křesťanskou vdovou Ammiou, jež přijala chlapce jako vlastního a zahrnula ho vroucí mateřskou láskou. Sv. Mamas vyrostl a stal se přesvědčeným křesťanem. Nevlastní matka v něm rozvíjela jeho přirozené schopnosti a brzy jej dala učit čtení a písmu. Mamas se učil snadno a rychle. Záhy se projevila chlapcova předčasná myšlenková a duchovní vyzrálost, kterou se odlišoval od svých spolužáků. Oduchovnělými slovy a osobním příkladem přivedl ke křesťanské víře mnoho svých vrstevníků. O podivuhodném chlapci se dozvěděl místní vládce Démokritos, který byl pohanem, a uvrhl proto mladého Mamase okamžitě do vězení. Sv. Mamas byl nucen hájit se před soudem. Jelikož Démokritos věděl, že chlapec pochází z významného rodu, netroufl si vystavit jej mučení, ale poslal ho přímo k císaři Aurelianovi (270–275). Císař se snažil sv. Mamase nejdříve po dobrém, později však pod hrozbou obrátit na pohanskou víru. Všechno jeho úsilí bylo marné: sv. mučedník vyznal před císařem bez sebemenšího strachu svou křesťanskou víru a usvědčil pohany z pošetilého uctívání bezduchých model. Rozčílený císař nechal mladého křesťana uvrhnout do nejtemnějšího žaláře a přikázal, aby byl surově mučen. Když viděli mučitelé jeho nezdolnou víru a duchovní sílu, pokusili se sv. Mamase utopit. Anděl Páně však mladíka zachránil a ukázal mu místo na pusté hoře nedaleko Cesareje. Mamas se nechal vést Boží vůlí, postavil na opuštěném místě, vysoko v horách malý chrám a začal žít v přísné zdrženlivosti, postu a neustálé modlitbě. Brzy byl od Boha obdarován podivuhodnou mocí nad silami přírody: k jeho obydlí se z okolních lesů začala sbíhat různá divoká zvířata a poslouchala, jak Mamas čte ze sv. Evangelia. Světec se živil mlékem divokých koz a laní. Ani v pustině nezapomínal Mamas na potřeby svých nejbližších: z mléka divokých koz a laní připravoval sýr a bezplatně ho rozdával chudým. Sláva zbožného poustevníka Mamase se velmi rychle roznesla do všech končin Cesareje. Rozlícený vládce toho kraje poslal pro Mamase skupinu vojáků. Když jej vojáci potkali na cestě k jeho chýši, nepoznali ho. Považovali ho za prostého pastýře ovcí. Sv. Mamas je všechny pozval do svého skrovného obydlí, nalil jim mléka a prozradil, kým je. Byl si vědom, že ho čeká mučednická smrt za Krista, kterému oddal celý svůj život. Nechal se vojíny dobrovolně spoutat a odvést k soudu před místodržitele Alexandra, který ho dal opět nemilosrdně mučit. Ani surová a dlouhotrvající mučení nemohla zlomit křesťanskou vůli svatého mučedníka, kterému Bůh pomáhal svou milostí. Jednoho dne zaslechl Mamas s nebe Boží hlas: „Buď silný a vzmuž se, Mamasi.“ Po několika dnech předhodili Mamase divoké zvěři – ta se však jeho těla vůbec nedotkla. Svůj hněv a nenávist proti křesťanům nedokázal potlačit jeden pohanský voják, který všemu přihlížel, vrhl se na Mamase a zaťal do něho svůj trojzubec. Smrtelně raněný Mamas odešel za městské hradby a tam, v ústraní malé kamenné jeskyně, odevzdal svou spravedlivou duši Hospodinu. Stalo se tak roku 275 po Kristu. Věřící pochovali jeho svaté ostatky na místě, kde zemřel. Ihned po Mamasově zesnutí se ke světci začali obracet mnozí křesťané se svými modlitbami a prosbami o pomoc. Sv. Mamas na ně odpovídal blahodatnou pomocí a uzdravoval jejich tělesné i duchovní bolesti. O sv. mučedníku Mamasovi hovoří v jednom ze svých kázání sv. Basil Veliký: „Připomínejte si sv. mučedníka Mamase. Ať na něho vzpomínají ti, kterým se zjevil ve snu, ti, kteří zde žijí a obracejí se k němu jako ke svému pomocníku, ti, kterým po jejich vroucí modlitbě pomohl nějakým skutkem, ti, které vyvedl z jejich zabloudění a postavil je na správnou životní cestu, ti, které zbavil tělesných bolestí, ti, jejichž děti, už zesnulé, znovu navrátil k životu a prodloužil jejich život – vy všichni, kteří jste se dnes shromáždili na tomto místě, vzdejte chválu tomuto mučedníkovi. Amen.“
Přehled bohoslužeb na září 2004 Pravoslavná církevní obec v Brně, při chrámu sv. Václava
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.