Životy Svatých

 

Spravedlivý Jan Kronštadtský (♰ 1908)

památka 20. prosince / 2. ledna

Spravedlivý Jan Kronštadtský, jako Ivan Iljič Sergijev, se narodil 19. října 1829 v malé vesnici Sura v Pinežském újezdu Archangelské gubernie. Při křtu byl pojmenován Janem ke cti ctihodného Jana Rilského, protože se narodil v den jeho svátku. Jeho otec, žalmista, vštípil svému synovi lásku k bohoslužbám a modlitbě a naučil ho hledat útěchu a ochranu v Bohu, při všech životních zkouškách a souženích. Chlapec se potýkal se školou a učení mu zpočátku šlo jen velmi ztěžka. Vroucně se, proto modlil k Pánu o pomoc. V odpovědi na modlitby, mu Pán během jedné noci uvolnil pouta, která tížila chlapcovu mysl. Od té doby se stal dobrým studentem, a dokonce získal stipendium k pokračování ve studiu na Petrohradské duchovní akademii.

Během těchto let, svatý hodně četl a zajímal se o mnohé, ze všeho nejraději, se ale modlil a s úctou přemýšlel o Bohu během osamělých procházek v přírodě. Po smrti svého otce, musel jako mladík kromě studia pracovat, ještě jako sekretář, aby finančně vypomohl rodině. Během těžkých zkoušek chudoby a sklíčenosti, svatý posiloval svého ducha vytrvalou modlitbou a prosil Pána, aby mu dal víru a duchovní radost.

Později pak říkal, že zármutek a žal, je odpadlictví a smrt srdce. Svatý Jan vnímal každou událost ve svém životě jako znamení od Boha. Sen, který pak jednou spatřil, jej utvrdil v úmyslu oženit se s dcerou protojereje katedrálního chrámu města Kronštadt.

Svatý Jan se proto vzdal svých plánů stát se misionářem na Sibiři, Severní Americe, nebo ve vzdálené Číně a na místo toho, na sebe přijal kazatelskou službu ve své zemi a navždy zůstal v Kronštadtu, námořní základně hlavního města. Toto město, plně vstřebalo všechny neduhy své doby, chudobu, sociální nespravedlnost a morální úpadek tehdejší ruské společnosti, která byla na zápraží budoucí velké katastrofy.

V den jejich svatby, pak svatý Jan řekl své ženě tato slova: „Lízo, na světě je dost šťastných rodin i bez nás. Služme Pánu společně!“ Po zbytek života, manželé zachovávali tělesnou čistotu a oslovovali se „bratře“ a „sestro“.

Na kněze, byl rukopoložen 12. listopadu, roku 1855. Svou pastýřskou službu, otec Jan založil na neustálém rozjímání nad Svatým Písmem, nočním čtením Ježíšovy modlitby a každodenní službou Božské liturgie.

„Božská liturgie je v pravdě Nebeská služba zde na zemi, během které, sám Bůh tím nejpodivuhodnějším, nejdůvěrnějším a nejbližším způsobem je přítomen a přebývá s lidmi, Sám jsa přitom neviditelným Vykonavatelem svatých tajin, tím, kdo obětuje a je obětován. Není na zemi nic svatějšího, vyššího, majestátnějšího, slavnostnějšího, životodárnějšího než liturgie!“ Tato slova, napsal svatý do svého do deníku: „Můj život v Kristu.“

Pro otce Jana, byla veškerá kněžská služba, včetně pastorační péče o farníky, pokračováním liturgické tajiny, pokračováním kněžství Kristova, kterým se dosahuje spásy a posvěcování věřících v Církvi. Kněz je živoucím obrazem Krista, a proto se otec Jan od samého začátku své služby snažil přinášet a nésti životodárné světlo Lidumilného Krista. Především do těch nejchudších a od dobré společnosti vyloučených čtvrtí. Vcházel do všech domů, bral děti do náruče a promlouval k samému srdci jejich rodičů slovy naplněnými mimořádnou mírností a láskou. Navštěvoval nemocné a jejich lože bolesti, proměňoval na v lože blaženosti skrze útěchu víry.

Svatý dával chudým vše, co měl, a často se dokonce vracel domů bez bot a teplého oblečení. Procházel těmi nejrůznějšími místy, nikoho nesoudil, nosíce s sebou modlitbu a živou přítomnost Krista. Svatý Svým duchem, neustále usilující o Boha, procházel skrze stále více rostoucí zástupy, které za ním přicházely, a jako zářící slunce kolem sebe šířil duchovní světlo. Žehnal, pomáhal svojí modlitbou, přijímal a hned i rozdával dary.

Pro takovýto způsob jeho života, dlouho na sebe nenechaly čekat urážky a pomluvy, ze všech možných stran. Byl dokonce nazýván bláznem a šílencem. ​​On však na to nehleděl a pilně pokračoval ve své práci, radostně snášejíce urážky pro lásku Kristovu. Nehledíce na mnohé obtíže a těžkosti, se otci Janovi s pomocí stále rostoucího přílivu darů podařilo otevřít „Dům pracovitosti“ – velkou dobročinnou instituci, která zahrnovala chrám, školy, útulky a dílny.

Tisíce potřebných lidí zde nejen dostávaly materiální pomoc, ale také znovu získávaly svou lidskou důstojnost díky možnosti získat vzdělání a účastnit se také církevního života.

Po třicet dva let, svatý Jan spojoval svou pastorační službu, s vyučováním ve škole, v níž upřednostňoval vzdělávání duše studenta před shromažďováním znalostí, vštěpoval dětem živou víru v Boha, učil je vidět krásu světa kolem sebe a ctít ve všech lidech obraz Boží.

V průběhu let, láska otce Jana ke všem bez výjimky stále rostla. Zároveň rostla i jeho sláva a šířila se daleko za hranice města Kronštadt. „Kněz, musí soucítit s celým světem. Musí být vším pro všechny,“ říkal svatý pastýř. Na oplátku mu Pán daroval neobyčejnou způsobnost uzdravovat tělesné neduhy a nemoci, obracet na víru a utěšovat truchlící duše. Takto svému věrnému služebníkovi, ukázal jeho pozemské poslání: být živým sloupem modlitby, zastáním a přímluvy za všechen národ, pastýřem dobrým.

V druhé polovině svého života to nebyl ani tak svatý Jan, kdo navštěvoval lid, ale spíše Krista milující věřící, kteří k němu ve velkých zástupech přicházeli. Tisíce lidí denně přijížděly do Kronštadtu, aby navštívili otce Jana o radu a pomoc, aby u něj vyprosili jeho svaté modlitby před Bohem, nebo prostě jen aby ho spatřili. Na poště bylo dokonce zřízeno zvláštní oddělení, které třídilo masu dopisů, telegramů a peněžních poukázek, které mu byly zasílány. Z darů, které otec Jan obdržel, podpořil na tisíce chudých lidí a založil nemálo chrámů a monastýrů.

Svatý Jan vstal ve tři hodiny ráno a šel do Božího chrámu, který byl už zaplněný lidem. Sloužil jitřní liturgii. Při proskomidii byly prosfory, které přinesli věřící uloženy do velkých košů spolu s nekonečnými seznamy jmen věřících, které otec Jan vzpomínal. Vzal je do rukou a vroucně se modlil k Pánu, jako by byl přímluvcem a ochráncem za každého jednoho vzpomínaného na svaté liturgii. Služba Božské liturgie otcem Janem, zanechávala na přítomných nesmazatelný dojem. Otec Jan, stál před oltářem, jako by stál před samým Božím trůnem, a obracel se k Pánu s takovým citem, který se dotkl i toho nejzatvrzelejšího srdce. Pokaždé, když svatý uděloval přijímání, tváře měl pokryté slzami.

Ve svých plamenných kázáních, vyzýval věřící k častému přijímání svatých tajin, protože tehdy bylo mnohdy zvykem přijímat ho pouze jednou ročně. Svatý Jan nemohl vyslechnout zpověď každého, kdo přišel, proto byl v jeho farnosti spontánně obnoven dávný zvyk společné zpovědi. Kajícníci se slzami v očích vyznávali všechny své hříchy před svými bratry v Kristu a poté se skláněli před Dárcem radosti. Jan Kronštadtský, obdržel od Pána podivuhodný dar, kdy svými slovy a celým svým bytím zprostředkovával těm kdo obklopovali vědomí pocit živé Kristovy přítomnosti.

Po liturgii, která končila kolem poledne, otec Jan strávil zbytek dne přijímáním těch, kteří žádali pomoci, návštěvami těch, kteří byli v jeho péči, a navracením radosti, naděje a víry zoufalým. Domů se vrátil až po půlnoci. Navzdory takovéto neustále soustředěné činnosti, svatý nikdy neoslaboval svého modlitebního ducha.

Na konci svého pozemského života, svatý Jan prožil těžkou zkoušku, bolestivou nemoc, veškeré své těžkosti, však snášel s tichostí, trpělivostí a vděčností.

Předpověděl den své smrti a 20. prosince 1908 zesnul v Pánu, obklopen láskou a úctou věřících. Od těch z prostých poměrů až po carskou rodinu. Vyslaný do světa jako prorok Boží, otec Jan Kronštadtský, položil základy duchovního obrození věřících před budoucí revolucí.

Svým životem, zjevil příklad toho, jakým má být pravoslavný kněz, který je přede vším služebníkem Božího milosrdenství mezi lidmi.

Tropar hl. 1.

Zastánce víry pravoslavné, opatrovníku země Ruské, vzore pastýřů a příklade věřících, pokání a života v Kristu kazateli, Božských tajin zbožný služebníku a smělý přímluvce za lid, spravedlivý otče Jane, uzdraviteli a podivuhodný divotvůrce, slávo města Kronštadtu a ozdobo naší Církve, pros nejdobrotivějšího Bohu, usmířit svět a spasit duše naše.

Modlitba

Velký Kristův služebníku, svatý spravedlivý otče Jane Kronštadtský, pastýři podivuhodný, rychlý pomocníku a milostivý přímluvce! Když jsi k nebi vznášel své slavosloví trojjedinému Bohu, v modlitbách jsi jej přitom vzýval: „Jméno Tvé je Láska – neodvrhni mne, chybujícího člověka; Jméno Tvé je Síla – posilni mne, nemohoucího a padajícího; Jméno Tvé je Světlo – osviť mou duši, zatemněnou vášněmi života; Jméno Tvé je Pokoj – zklidni mou zmatenou duši; Jméno Tvé je Láska – neodvrhni mne milovat.“

Spravedlivý služebníku Boží, nosící jméno Kristovo! Ozáři svou láskou nás hříšné a nemohoucí, dej, abychom přinesli důstojné plody pokání a neodsouzeně přijímali svaté Tajiny Kristovy. Mocí svou v nás posilni víru, v modlitbě nás podporuj, neduhy a nemoci uzdravuj, od neštěstí, nepřátel viditelných i neviditelných nás ochraňuj. Služebníky a představené oltáře Kristova pozdvihuj světlem své tváře ke svatým skutkům pastýřské práce, dětem daruj dobré vychování, mladé poučuj, starým pomáhej, svatyně chrámů a svaté monastýry osvěcuj. Usmiř, divotvůrce a neobyčejný proroku, národy naší země blahodatí a darem Ducha svatého, osvoboď je od hádek a vzájemných sporů, shromáždi rozptýlené, oklamané obrať a připoj ke svaté obecné a apoštolské Církvi; zachovej svou milostí manželství v pokoji a jednomyslnosti, těm, kdož žijí mnišským životem, daruj úspěch a požehnání v dobrých skutcích, duchovně slabé utěšuj, ty, kteří strádají od nečistých duchů, od nich osvoboď, nad těmi, kdo jsou v nouzi a neštěstí, se smiluj a nás všechny poučuj na cestě spasení. V Kristu živý otče náš Jene! Přiveď nás k nezacházejícímu světlu věčného života, dej, abychom byli učiněni hodnými dosáhnout spolu s tebou věčné blaženosti a chválit a velebit Boha na věky věků. Amen.