.jpg)
Ctihodný Petr Athoský (♰ 734)
památka 12. / 25. června
Původem
Řek a povoláním voják. Byl velitelem císařské armády a žil v Konstantinopoli. V
roce 667, během války se Araby, byl Petr zajat a uvězněn v pevnosti města Sámarrá
(dnešní Irák). Petr byl dlouhou dobu vězněn a prosil Boha, aby ho vysvobodil z
vězení a odvedl do nějaké pouště, kde by svůj život zasvětil modlitbě. Ve
vězení začal dodržovat přísný půst, vroucně se modlil, a zvláště pak prosil o
přímluvu u Boha, svatého Mikuláše Divotvůrce.
Jednou,
se mu ve snu zjevil sám svatý Mikuláš a poradil mu, aby volal o pomoc svatého
Simeona Bohopříjemce. O něco později se mu svatý Mikuláš se mu ve snu zjevil
znovu a povzbudil ho k trpělivosti a naději. Napotřetí, se mu pak zjevil spolu
se svatým Simeonem Bohopříjemcem. Ten se dotkl Petrových řetězů svou holí a
železo se roztavilo jako vosk, dveře vězení se otevřely a Petr se náhle objevil
na poli za městem. Svatý Simeon Bohopříjemce se stal poté neviditelným a svatý
Mikuláš doprovodil svatého Petra k hranicím řeckých zemí. Poté, co mu svatý
Mikuláš připomněl jeho slib zasvětit život modlitbě, se také stal
neviditelným.
Poté
se Petr vydal na cestu do Říma, aby se poklonil hrobu svatého apoštola Petra. V
chrámu svatého Petra při nedělní liturgii, pak papež, dle zjevení od svatého
Mikuláše, které se mu dostalo, poznal mezi lidmi Božího vyvolence. Papež mu řekl:
„Petře, který jsi přišel z řecké země a kterého svatý Mikuláš osvobodil z
vězení ve městě Sámarrá, pojď ke mně“. Petr předstoupil před papeže a ten ho postřihl
na mnicha se jménem svatého, nejpřednějšího z apoštolů Petra, přímo u jeho hrobky.
Poté jej papež poučoval pravidlům mnišského života. Následně ho se svým
požehnáním poslal na cestu, kamkoli by ho Bůh, ráčil poslat.
Ctihodný
Petr, nastoupil na loď, aby se vrátil na Východ. Během cesty na lodi, se mu ve
snu zjevila Přesvatá Bohorodice se svatým Mikulášem. Matka Boží, mu řekla, že
pro něj vybrala za místo jeho neustávající modlitby, Svatou horu Athos. Do té
doby, Petr o této hoře vůbec neslyšel. Po vylodění na hoře Athos, se Petr
usídlil v jeskyni, kde strávil padesát tři let v neustálé modlitbě a surovém
odříkání. Zápasil s hladem a žízní, horkem a mrazem, aniž by viděl nějaké lidi.
Jeho oblečení se rozpadlo, narostly mu vlasy a vousy, které jeho tělo pokryly na
místo šatů.
Poté,
co prošel prvními těžkými zkouškami před Bohem, začal mu Boží anděl každých
čtyřicet dní nosit chléb. Několikráte, se mu zjevil ďábel v podobě anděla, ale
ctihodný Petr jej poznal a zahnal ho znamením kříže a jménem Přesvaté
Bohorodice.
Až rok
před smrtí ctihodného, jej našel lovec, který na hoře Athos lovil jeleny. Když lovec
spatřil ctihodného Petra, vyděsil se a začal utíkat. Ctihodný ho, ale zastavil
a pověděl mu o svém životě.
Udivený
lovec děkoval Bohu za to, že ho považoval za hodného takovéhoto setkání. Když
lovec viděl jeho Bohu milý život, žádal jej, aby i jeho naučil oddanosti Bohu a
požádal ctihodného o dovolení zůstat s ním. Ctihodný Petr mu však řekl, aby se
vrátil domů, tam rozdal svůj majetek chudým a započal ve své domovině s duchovním
zápasem. A za rok, když budeme mít stejnou horlivost a žízeň po Bohu, může za
ním znovu přijít. Přitom mu také zakázal mluvit o setkání s ním.
Za
rok, se lovec vrátil, spolu se svým bratrem, který byl posedlý běsem a dalšími
společníky. Když vstoupili do jeskyně ctihodného Petra, uviděli, že již odešel
k Bohu. Tehdy s hořkými slzami, vyprávěl lovec svým společníkům o životě ctihodného.
Jeho bratr, který se dotkl těla svatého, byl v tom samém okamžiku uzdraven
ze své nemoci.
Ctihodný
Petr zesnul v roce 734. Jeho svaté ostatky byly nejprve uloženy na hoře Athos.
Během ikonoborectví však byly ukryty a v roce 969 přeneseny do thrácké vesnice
Photokami.
Jméno
ctihodného Petra Athoského je spojeno se zjevením a svědectvím Matky Boží o
jejím údělu ¹, Svaté hory Athos, o které řekla: „Hle, toto je můj úděl,
od Syna mého a Boha mého! Boží milost tomuto místu a těm, kdo na něm zůstávají
s vírou, bázní a v přikázáních mého Syna. S nevelkou péčí pro ně bude všeho
hojně na této zemi, na tomto místě obdrží nebeský život a milosrdenství mého
Syna zde bude přebývat až do konce věku a já tu budu horlivou přímluvkyní před
svým Synem, za místo toto a za ty, kteří zde budou přebývat“.
________________
¹ Úděl
Matky Boží. Takto je v pravoslavné tradici, nazývána
Svatá hora Athos. V roce 44 po Kristově Narození, když začal židovský král
Herodes Agrippa pronásledovat křesťany, dal setnout hlavu svatého apoštola
Jakuba, bratra apoštola Jana Theologa a také uvěznil apoštola Petra. Svatí
apoštolové, se svolením Matky Boží, uznali, že je lepší Jeruzalém opustit.
Ještě předtím se, ale rozhodli losem určit, kdo by měl, do které země jít kázat
Evangelium. Matka Boží, takto losem získala zemi Ibérii (Ibérie – antický a
byzantský název dnešní Gruzie საქართველო). Když
už byla Matka Boží připravena vyrazit na cestu, zjevil se jí anděl Boží a
přikázal ji, aby zůstala v Jeruzalémě. Anděl Boží jí slíbil, že její úděl se
naplní v pravý čas. Potom Matka Boží zavolala apoštoly Ondřeje a Šimona, kterým
předala svůj zázračný obraz k požehnání Ibérie. Údělem Matky Boží se nakonec
stala Svatá hora Athos. Stalo se to takto. Když Matka Boží chtěla odjet na
ostrov Kypr, aby navštívila svatého Lazara, zvedl se při plavbě na moři silný
vítr. Bouře pak loď zanesla k břehům hory Athos, tehdy obývané pohany. Přesvatá
Panna v tom spatřila znamení Boží vůle, kdy tento poloostrov jí byl dán, jako
její úděl na zemi. Matka Boží vystoupila na břeh a začala hlásat pohanům učení
Evangelia. Mocí svého kázání a četnými zázraky, obrátila místní obyvatele ke
Kristu. Než opustila Athos, Matka Boží požehnala lidu a řekla: „Hle, toto je
můj úděl, od Syna mého a Boha mého! Boží milost tomuto místu a těm, kdo na něm
zůstávají s vírou, bázní a v přikázáních mého Syna. S nevelkou péčí pro ně bude
všeho hojně na této zemi, na tomto místě obdrží nebeský život a milosrdenství
mého Syna zde bude přebývat až do konce věku a já tu budu horlivá přímluvkyně
před svým Synem, za místo toto a za ty, kteří zde budou přebývat."
.jpg)
