Životy Svatých

Ctihodný Nil Myrotočivý (♰ 1651)

12. / 25. listopadu, památka jeho zesnutí a 7. / 20. května, nalezení jeho svatých ostatků v roce 1815

 

Ctihodný Nil, se narodil na počátku XVII. století, na poloostrově Morea¹, v horské vesnici zvané Svatý Petr – Άγιος Πέτρος, v Kynourii. Byl synem zbožných rodičů, avšak ještě jako dítě, přišel o rodiče. Poté byl vychováván svým strýcem jeromonachem Makariosem. Ten chlapci, zasadil do srdce lásku k modlitbě a k askezi.

Proto, když dosáhl plnoletosti, společně se svým strýcem odešel do blízkého monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Malevi – Ιερά Μονή Κοιμήσεως της Θεοτόκου Μαλεβή. Tam, přijal mnišský postřih a později byl rukopoložen na jerodiákona a jeromonacha.

Protože si však co nejvíce přál, vzdálit se lidem a přiblížit se k Bohu, usadil se na pustých skalách, na jihu Svaté hory Athos, nedaleko od místa, kde svůj duchovní zápas vedl ctihodný Petr Athoský (♰734).

Svatý Nil, prožil mnoho let v jeskyni visící nad propastí, v naprosté tmě a jen Bůh, byl svědkem jeho kajícných slz a zápasu s démony.

Ctihodný zesnul v pokoji 13. / 25. listopadu, roku 1651. Z jeho těla, které bylo pohřbeno vedle jeskyně, kde žil, začalo vytékat tolik blahovonného oleje, že tento olej, stékal až do moře z výšky mnoha metrů. Věřící tam připlouvali na člunech a nabírali si tento olej, protože přinášel uzdravení.

Téměř dvě století po své smrti, v roce 1813, se ctihodný Nil, zjevil jednomu nedbalému athoskému mnichu jménem Theofanos, který se chystal opustit monastýr a odplout do Turecka za svobodným životem. Svatý, poučoval a napomínal tohoto nedbalého mnicha osmnáct hodin, které proletěly jakoby v jednom okamžiku. Potom ctihodný Nil, Theofanovi nařídil, aby všechna jeho slova zapsal a předal je lidem. Tento zázrak a posmrtná proroctví ctihodného, jsou zaznamenány v knize „Posmrtná poučení Nila Myrotočivého“ ². Kniha obsahuje důležité rady, zprávy, a poučení pro mnichy a věřící ve světě, kteří touží po spáse. Kniha také obsahuje i proroctví o budoucím čase Svaté hory Athos a celého světa.

V roce 1815, se otcové ze skitu Svaté Trojice – Kavsokalyvia ³, kteří byli uzdraveni z různých nemocí, skrze modlitby ctihodného Nila, se rozhodli, z vděčnosti ke ctihodnému, postavit vedle jeho jeskyně kapli.

Při kopání základů pro tuto kapli, objevili dříve nepovšimnutou klenbu, zpod které, se šířila nepopsatelná vůně. Do této doby, nikdo přesně nevěděl, na jakém místě poblíž jeskyně ctihodného, se nacházejí jeho svaté ostatky.

Po rozebrání této klenby, pod ní našli ostatky ctihodného, vonící slovy nepopsatelnou, nebeskou vůní. S velkou úctou, pak byly tyto ostatky přeneseny do Velké Lávry, kde tomu byl přítomen také svt. Řehoř V., patriarcha konstantinopolský, nový mučedník (♰ 1821), který se v tom čase, nacházel na Svaté hoře Athos.

Velká Lávra ⁴, ozdobená nyní lebkou a čelistí svaté hlavy ctihodného Nila, si ponechala první a umístila ji v chrámovém oltáři. Druhá část svatých ostatků ctihodného, byla vrácena do cely svatého Nila. K posvěcení a požehnání těch, kdo tam žijí a přicházejí tam z úcty ke svatému a k uctění jeho památky.

Poblíž jeskyně svatého Nila, byla postavena kaple, za jejímž oltářem bylo označeno místo, kde se nacházel hrob ctihodného.

Dnes jsou svaté ostatky ctihodného Nila Myrotočivého ⁵, schraňovány ve Velké lávře na Svaté hoře Athos, část ostatků se nachází na poloostrově Peloponés v monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Malevi, kde ctihodný žil před tím, než odešel na Svatou Horu.

_____

¹ Morea (řecky Μορέας nebo Μωριάς) byl název poloostrova Peloponés v jižním Řecku během středověku a raného novověku. Název byl používán pro byzantskou provincii známou jako Morejský despotát, osmanský morejský ejálet a později pro krátce trvající benátské Morejské království. 

² Posmrtná poučení Nila Myrotočivého. Kniha „Posmrtná proroctví svatého Nila Myrotočivého Athoského“ je jedním z nejzářivějších děl v řadě patristického odkazu. Vypráví se v ní o zázračných zjeveních ctihodného Nila, který žil v XVII. století, athoskému mnichovi Theofanovi. Nabízí dle své vážnosti, důležité praktické duchovní rady pro mnichy i věřící ve světě, stejně tak proroctví o časech předcházejících Druhému slavnému příchodu Spasitele a o znameních těchto časů.

³ Skit Svaté Trojice – Skit Kavsokalyvia, Σκήτη των Καυσοκαλυβίων, Σκήτη Αγίας Τριάδος. Kavsokalivský skit, se sestává ze čtyřiceti kaliv (řecky Καλύβα, doslovně chýše, je samostatný příbytek či domek na Sv. Hoře Athos, určená pro život mnichů. Většinou má každá kaliva několik pokojů, součástí je i domovní chrám; žije se zde podle vlastních pravidel. Několik takovýchto kaliv pak tvoří skit) a nachází se na jižním konci Athoského poloostrova, na skalách, směrem k Velké lávře, v nadmořské výšce 120 m. Jméno „Kavsokalyvia“ (z řečtiny: pálící chýši, kolibu), pochází z přízviska ctihodného Maxima Kavsokalyva (♰ 1365), který si na těchto útesech stavěl chatrče. Jeho láska k samotě, však byla tak velká, že kdykoli se poblíž jeho kalivy usadili jiní mniši, svou chýši zapálil a vylezl výš na horu, kde si pak postavil novou. Hlavním chrámem skitu – kyriakon, je chrám zasvěcený svatému apoštolu Janu Teologovi. V něm se nachází starobylá ikona „Posledního soudu“, která pochází z X. století. Do tohoto se shromažďují na nedělní liturgii ctihodní otcové a starci ze svých kaliv. Z Kavsokalivie vede horská stezka k jeskyni ctihodného Nila Myrotočivého. Tento skit dosáhl svého rozkvětu na počátku XVIII. století za ctihodného Akakia (♰ 1730). V té době, skit sestával ze 40 samostatně stojících mnišských cel, obývaných až 200 askety. V současné době, se ve skitu nachází 39 kaliv, z nichž 17 je obydlených, nynější bratrstvo čítá čtyřicet pět mnichů. Má svou vlastní ikonopiseckou dílnu, která se nachází ve dvoupatrové budově.

⁴ Lávra svatého Athanasia, Velká Lávra – Μονή Μεγίστης Λαύρας. První z athoských monastýrů v jejich hierarchii. Nachází se na jihovýchodě poloostrova. 

⁵ Myrotočivý – Мироточивый – Μυροβλύτης. Tj. myro dávající, myro prolévající. Myro – olej z řeckého μύρον. Ve svatém písmu není žádná zmínka o vydávání, prolévání myra. Přesto tento div, tento zázrak, přebývá a je předáván ve svaté tradici. K nejranějším zprávám o prolévání myra, patří: Blaze vonící myro z hrobu svatého apoštola Jana Teologa, vytékající každoročně. Myro vydávající ostatky svatého apoštola Filipa (dle apokryfu: Skutky apoštola Filipa II. – III. stol.). Mučednictví Theodota (III. stol.) v tomto popsání mučednického skonu, je popsáno vytékání myra z ostatků mučedníka. Nespočetná svědectví o velkém vytékání myra z ostatků sv. muč. Dimitrije Soluňského. Svaté ostatky svt. Nikolaje Divotvůrce, které se od 9. května roku 1087, nacházejí v kryptě baziliky svatého Mikuláše ve městě Bari v Itálii, neustále vydávají myro.