Životy Svatých

 

Svatý Myron presbyter,

mučedník kyzický (♰ 250)

památka 17. / 30. srpna

V čase pronásledování křesťanů za císaře Decia (249–251), vtrhl Antipatros, místodržitel Achaje, do křesťanského chrámu, kde věřící oslavovali svátek Kristova Narození. Antipatros se chtěl zmocnit těch nejvýznamnějších z nich a mučením je donutit k tomu, aby obětovali bohům říše.

Myron presbyter, kterého všichni milovali pro jeho mírnost, pokoru a ušlechtilost a který byl kdysi přítelem Antipatra, ho začal kvůli tomuto jeho jednání, ostře odsuzovat. Poté se obrátil k věřícím a slovy je přesvědčoval, aby i nadále, stáli pevně ve víře a nepochybovali o tom, že Kristus jim nejenom dodá odvahy vzdorovat takovémuto tyranovi, ale také jim otevře dveře do Nebeského království. Rozzuřený Antipatros, nařídil presbytera zatknout a poté odešel.

Svatý Myron byl přiveden na náměstí, které se nacházelo vedle chrámu Dionýsa (Bakcha). Když bylo po Myronovi žádáno, aby tomuto bohu obětoval, Myron odpověděl, že nezná jiného pána a vládce než Všemohoucího Boha, který přebývá v Nebi. Tehdy byl natažen na mučidlo, aby mu byla, ještě zaživa stažena kůže z těla. Svatý, přemáhaje své utrpení, zpíval žalmy a na tato mučení odpovídal: „Jsem křesťan a nebudu přinášet a obětovat nečestné obětiny“.

Poté vládce nařídil, aby Myrona vrhli do rozpálené pece, jejíž plameny stoupaly do veliké výšky. Statečný mučedník, osvícený Boží blahodatí, nepocítil žádného žáru a zvolal: „šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho“ (Žalm 66,12). Po jeho modlitbě, se plameny vyrvaly z pece a proměnily v popel, přisluhovače pohanských model, kteří stáli opodál. Vládce utekl pryč a přitom křičel na stráže, aby svatého odvedli do vězení.

Nastal večer a Antipatros, po rozhovoru se svými rádci, nařídil, aby mučedníka přivedli na tržiště. Zpočátku Myrona, ani nepoznal, tak mnoho zářila jasem jeho tvář, mučedník ho však ujistil, že je to skutečně on. Poté Antipatros, vydal své rozhodnutí: uříznout ze svatého všechnu kůži, od ramen až k nohám, na opasky. Zatímco kati vykonávali tento strašný rozkaz, statečný mučedník zpíval: „Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal“ (Žalm 40,2). Pak vzal do ruky opasek z krvavé kůže a hodil ho tyranovi do tváře se slovy: „Zhýralče, máš potěšení z této podívané. Věz však, že já snadno snesu tvá mučení, neboť jsem svou naději vložil v Hospodina. Tvým jediným ziskem, bude jen věčné zatracení“. Mučitelé se snažili jeho utrpení co nejvíce zesílit, svatý však zůstával nezlomným a klidným, s modlitbou hledíce k nebi.

Myron byl odveden do vězení a poté vydán divoké zvěři k sežrání. Myron se přežehnal znamením svatého kříže a poté se postavil před šelmy. Šelmy se však k němu neodvážily přiblížit, jen mu projevovaly úctu, tak, jak tomu bylo v Ráji, před Adamovým pádem. Mučitelé, potom proti němu vypustili divokou lvici. Ta k němu přiběhla, poklonila se Myronovi k nohám a přehryzala mu provazy, kterými byl spoután. Poté promluvila lidským hlasem, aby Antipatrovi oznámila, jeho blížící se konec. Tento zázrak způsobil mezi přítomnými hlasité výkřiky úžasu. Antipatros tváří v tvář tolika zázrakům, z toho zešílel a zabil sám sebe.

Svatý Myron, byl poté převezen do města Kyzik. Tam, mu byla setnuta jeho hlava, neboť znovu vyznal svou pevnou víru v pravého Boha.